Nákaza šedou propagandou

O propagandě existuje několik mýtů, z nichž bych chtěl zmínit dva. Obecná představa, že je propaganda šířena vždy záměrně a vědomě, je první z nich. Není to pravda, většina propagandy sice vzniká následkem prvního impulzu, který může být naprosto uvědomělý, jako například vytvoření Protokolů sionských mudrců, ale dál už je šířena naprosto bez vědomí toho, že jde o propagandu, což je také podmínkou jejího úspěšného působení. Často se nějaký druh propagandy úspěšně šíří ještě dlouho potom, co původní smysl jejího vytvoření pominul.

Druhý mýtus o němž chci mluvit, je představa že existuje nějaký méně zlý druh propagandy. Snad vznikl z toho, že se obecně dělí propaganda na bílou, šedou a černou. Odstín propagandy ale určuje spíše postup jejího vytváření a působení, než to jak moc je škodlivá. Šedá propaganda není ve svém základě lepší než černá a černá není "zlejší" než bílá. Vždy je to lež a může být v důsledku nepředvídatelně nebezpečná, protože jejím účelem je ničení.

Černá propaganda je čirá očerňující lež, jako bylo například tvrzení německých ideologů ve třicátých letech, že se Československo chystá přepadnout Německo, bílá propaganda tehdy byla, že jsou Árijci nadřazenou rasou a šedá propaganda byly běžné významové posuny ve zpravodajství.

Dnes je bílou propagandou třeba tvrzení, že je náboženství zdrojem morálky, nebo že IS nemá s islámem nic společného. Černou propagandou pak je označování všech ateistů za komunisty, nebo všech kritiků islámu za xenofoby či nacisty.

Nicméně já se teď namísto těchto křiklavých případů chci zaměřit na šedou část propagandy, kterou si většinou jen málokdo uvědomuje a to i mezi lidmi zvyklými číst mezi řádky. Čeština je v současné době přímo zaplevelena zplodinami šedé propagandy.

Čí je to vinou? Částečně politiků, částečně médií a částečně také neschopností lidí přemýšlet a obhájit smysl slov.  Před časem brojil kamarád Standa proti nadužívání slova "díky" svým článkem Díky havárce jsem přišel o tchyni. Doporučuji jej přečíst, protože je stále aktuální.

Jedním z důsledků, ale i důvodů nadužívání slova "díky" je snaha novinářů neříci jasně kdo za co může. Vždy je jednodušší prohlásit, že je nějaký zákon "děravý díky přílepkům" než jasně napsat, kdo to provedl.

Zbavování politiků odpovědnosti je vůbec sport, v němý naši novináři vynikají a používají na to samozřejmě více úskoků. Kromě děkování za katastrofy a bezpráví je to také zobecnění až k nefunkčnosti. Pokud o něčem řeknete, že to "politici rozhodli", asi těžko si z toho může běžný volič odvodit, že by příště neměl do volební urny házet lístek se jménem Milan Jančík, Pavel Bém nebo třeba Roman Onderka.

Dalším takovým znefunkčněním jazyka je nazývání věcí nesprávnými názvy. Vinou Václava Klause (ten hodně přispěl k úpadku jazyka) a úlisných novinářů tedy může být ekologem nazván pošuk, který při závodech skočí do Taxisova příkopu stejně jako odborník na klima nebo propagátor nějakého bio-stylu. Ani jeden z nich samozřejmě ekologem není.

Ekologie je totiž vědní obor definovaný a nazvaný poprvé roku 1866 Ernstem Hackelem, který se zabývá vztahy mezi organismy a jejich prostředím a organismy navzájem. Podobně jako jiné vědy je silně antropocentrická, protože primární motiovací je pochopení jak do tohoto systému zapadá člověk a jak může tato zjištění využívat ve prospěch lidí.


Proto také zpravidla vůbec nejsou ekologická auta, která to na sobě mají napsané, solární elektrárny v ČR ani bionafta z řepkového oleje. Ovšem to je zase tah reklamy.

Václav Klaus později dokonce přešel do černé propagandy tím, že vytvořil pojem "ekologisté", což je pravděpodobně spiknutí typu Iluminátů, usilující o Nový světový (ekologický) řád. Tento pojem je mimochodem do většiny jazyků nepřeložitelný, protože ecologist (eng.) znamená prostě ekolog.

Pokud bych postupoval podle stejného mustru, museli by být lidé demonstrující za zvýšení platu nebo proti rušení továren, automaticky označováni za ekonomy nebo ekonomisty, protože jejich motivace je ekonomická a jakýkoli výrobek by mohl být označen značkou "ekonomo" pokud by byl ve slevě nebo pokud by prodejce předstíral, že je nejlevnější.

Další kapitolou je označení "multikulturalismus". Jenže co to vlastně mulitkulturalismus byl původně? Bylo to přesvědčení, že lidé různých kultur mohou dohromady tvořit jednu společnost. Účelem multikulturalismu je budování společnosti, společnost je tedy cíl.

Dnes jsou za multikulturalisty považováni hlavně obhájci islámu. Současní uctívači exportního islám, zvláště wahhábismu ale žádnou společnost s lidmi z ostatních kultur vytvářet nechtějí. Naopak jejich programem je nic neislámského nepřijímat, separovat se, oddělovat v cizí společnosti vlastní území (vytvářet ghetta)  a ostatní kultury narušovat a ničit. Wahhábistický islám je naprosto dokonale antimultikulturní, jak mohou být tedy jeho obhájci multikulturalisty?

Podobně praštěná je situace s "pacifisty". Pacifismus je postoj, který dává vždy přednost mírovému řešení. Nejde teď o to, jestli na pravdivost něčeho takového věřím, ale o to, že všechny diktátorské režimy vedoucí nesmyslné války vždy hlásaly mír! Nacisté, komunisté, islamisté... co diktátor to plná huba míru. Přesto o nich nelze tvrdit, že by to byli pacifisté. Tak jak to, že pokud se někdo hlásí k některé z právě válčících stran, může být zároveň považován za pacifistu?

Tyto záměny jsou už v českém jazyce fixované a vytvářejí z něj jakýsi druh newspeaku, ale jsou tu i záměny slov vznikající tak nějak průběžně. Můžeme se tak třeba dočíst že "V Iráku popraví přes 300 lidí,když nepřijmou islám" formulace je velmi pravděpodobně převzata z nějakého islámského zdroje (pokud ne přímo, tak nepřímo). Poprava obecně znamená vykonání trestu smrti "po právu". Trest je ale vždy udělován za nějaký zločin a musí jej vynést nějaký právní systém. V literatuře se sice můžeme dočíst o tom že něco podobného byla "poprava", ale je to myšleno spíše obrazně tak že se zabitý neměl jak bránit. Podobně se může napsat, že to byla "jatka", při tom se tím však nemyslí, že šlo o skutečná jatka.

Naši novináři ale nejsou literáti, v článcích mají psát fakta a vše mají nazývat pravými jmény. Označení "poprava"  v názvu článku vyvolává dojem, že jde o něco legálního a zaslouženého. Že jde o odplatu za zločin. Takové použití pojmů zaměňuje pachtele a oběť. Jako správnější výrazy se takovémto případě nabízí slova jako "masakr" nebo "hromadná vražda".

Podobnou brutální záměnu pachatelů a obětí jsem kritizoval v článku "Série incidentů, kterou způsobil provokativní film Nevinnost muslimů...". kde jsem poukazoval na to, že amatérského filmaře opravdu nelze vinit z mezinárodní situace.

Víte, vlastně nejsem zase až tak překvapený. Ostatně "nejslavnější" záměnou názvů a tím i viníků a obětí u nás bylo přejmenování kauzy Mrtví sponzoři na Sarajevský atentát, která udělala z V. K. jenž nechal sponzorovat svou stranu zombíky oběť vnitrostranického puče. (Ostatně právě pro ten obludný nárůst pokrytectví se devadesátým letům také říká "druhá normalizace".)

Už nějakou dobu mám pocit že čtu české noviny i české zpravodajské servery jen z nouze, protože tvůrci medální vaty dávno ztratili schopnost vyjadřování i stopu reality. Po zprávách v nichž dokáže deset lidí řídit dvě auta - Při nehodě u Bezměrova se zranilo deset lidí, muž bojuje o život,  nebo hororu o agresivních stromech - Stromy o víkendu zabíjely. Podél silnic nemají být, se mi opravdu divit nelze.

Mrzí mě ale spíš to, že tento upadlý druh žurnalistiky přebírají mladí novináři, kteří příliš snadno skáčou na propagandistické formulace a rozmnožují je. Žel, jinou žurnalistiku nikdy nezažili. Pro ně je štafeta jako lafeta, žumpa jako pumpa, láska jako nenávist, válka jako mír, příčina jako důsledek, pachatel jako oběť...