Ne jednom blogu SME se nedávno vyskytla úvaha jako vystřižená z pera některého autora utopických socialistů klasického období. Spolu s ní se zjevila i stará komunistická myšlenka, že je třeba zrušit peníze.
Napsal jsem, že by bylo záhodno spíše peníze nahradit nějakým lepším distribučním nástrojem, než je přímo rušit, což se sice setkalo s ohlasem, ale málokdo se asi zamyslel nad tím, co to znamená a proč je třeba peněžní systém nějak reformovat.
Nejprve něco ke klasickým komunistům. Jejich idea byla nahradit finanční systém centrální distribucí (v rámci centrálního plánování). Centrální distribuce není v principu dobrá ani špatná, jen se prostě na některé věci nehodí. Je určitě rozumné, pokud stát například ovládá centrální distribuci energie nebo vody, už proto, že podnikání v takových oblastech je vždy hrou o monopol a podmínky pro jednotlivé občany tedy firmy nakonec vytvoří vždy výrazně horší, než by vytvořila společná správa. Na druhou stranu centrální distribuce například jablek nebo oblečení není vůbec rozumná a v podstatě vede k budování naprosto nesmyslných administrativních struktur, které produkty nesmyslně prodražují, reagují pomalu na požadavky trhu a vydávají nesmyslná rozhodnutí. V takových případech je mnohem lepší spoléhat se na kolektivní inteligenci trhu než na inteligenci centrálního úřadu.
Katastrofou (ekonomickou) socialistického bloku bylo přílišné spoléhání na centralizované struktury a černý trh se pak stával vlastně ventilem, díky kterému mohl vůbec takový systém fungovat. Je tedy paradox, že bylo za takových podmínek stíháno podnikání „na černo“, když bylo společnosti vlastně prospěšné.
Na druhou stranu existují i jiné způsoby distribuce zboží a služeb, které ekonomické zákony postihují velmi špatně jako dary a sousedskou výpomoc.
Výhodou finančního obchodu je to, že umožňuje pružnou reakci na změny poptávky nebo výpadky výroby. Jeho největší výhodou i slabinou jsou peníze. Jde o to, že výrobků a služeb existuje v principu neomezené množství, ale množství peněz je vždy omezené. To je na jednu stranu výhoda, protože omezené množství peněz umožňuje udržovat jejich tržní hodnotu alespoň relativně stabilní. I když jsou na světě státy, které se snaží toto pravidlo popřít, faktem zůstává, že většina měn je cenově stabilnější než třeba květiny nebo sezónní ovoce.
Právě tato stabilita z nich dělá výhodný prostředek pro dálkový obchod.
Na druhou stranu tím ale vzniká problém, protože zbohatnutí člověka automaticky znamená zchudnutí jiných a to bez reálné závislosti na skutečné produkci. Ostatně nejbohatší lidé bývají svou činností většinou společnosti buď zcela nepotřební nebo dokonce výrazně škodliví. (Téměř nikdy to nejsou továrníci, většinou jde o bankéře.)
Omezené množství peněz má ale čas od času neblahé následky i na celé oblasti, protože se vlivem obchodu na velké vzdálenosti mohou z určitých oblastí prostě peníze „odlít“ do oblastí, které jsou v dálkovém obchodě úspěšnější.
Není to jen věc málo rozvinutých oblastí, známe taková místa i v ČR, USA, Německu nebo Španělsku...
V takové oblasti je stále dostatek výrobků a služeb pro místní obchod, jenže na místě už nejsou žádné peníze, které by se k němu daly použít. Přirozená řešení jsou v podstatě dvě. Místní společnost se vrátí k výměnnému obchodu nebo zavede alternativní měnu typu hodinodolarů.
Existuje mnoho druhů alternativních měn, ale hodinodolary (systémy označované LETS ) jsou mezi nimi jistou zvláštností. Jejich specialitou je to, že jich není konečné množství. Jak už napovídá název, hodinodolary jsou prostě kryté hodinami práce. Objevuje se u nich ale ještě jedna zajímavá vlastnost a to, že mívají (i když ne vždy) časově omezenou platnost.
Největší výhodou a zároveň nevýhodou hodinodolarů je jejich územní omezenost. Hodinodolary zpravidla nejsou přímo směnitelné za oficiální měnu (pouze přes zboží).
Jistý problém nastává v tom, že některé vlády vymýšlejí způsob, jak přepočítávat hodinodolary na obecnou měnu, aby z nich mohly být odváděny daně. Vzhledem k situaci, která dala vznik těmto měnám, totiž lokálnímu nedostatku obecné měny, je to nejlepší způsob, jak takto postižený kraj zcela vylidnit. Přesto ani já nejsem úplným odpůrcem zdanění hodinodolarů, vidím ale velký rozdíl v tom, za co jsou daně vybírány a kdo má právo hodinodolary danit.
Hodinodolary totiž nejsou fyzickou měnou a proto je nutné vést jejich evidenci. Něco takového by měla dělat obec a obci by tedy za používání hodinodolarů měla také plynout nějaké odměna, samozřejmě také v hodinodolarech.
V principu jsem příznivcem jakéhosi dvouměnového systému, kde by univerzální měna byla vázána na nějakou trvanlivou ceněnou komoditu (například vzácné kovy), čímž by byla univerzálně směnitelná, zatímco lokální měna by byla krytá hodinami práce a tak by se nemohlo stát, že by byl fyzicky schopný člověk zcela bez prostředků.
Varování ekonomů, kteří vidí v hodinodolarech hrozbu pro globální ekonomický systém nemusíme brát vážně právě proto, že slouží jen lokálnímu obchodu a není použitelný pro obchod na velké vzdálenosti. Lokální měny tedy budou vždy potřebovat také měny použitelné pro dálkový obchod a tím je zajištěno, že nedojde ke zhroucení obchodních vztahů nadměrným rozšířením lokálních měn.
V případě že začne některý dříve neprosperující kraj profitovat natolik, že obecná měna hodinodolary zcela nahradí, není žádný problém systém prostě zakonzervovat pro případ zhoršení situace. Časová omezenost hodinodolarů odstraňuje potřebu složitých dědických převodů. Zakonzervována tedy zůstává pouze struktura, v níž ale nejsou uloženy žádné hodnoty.
Tolik o mé představě vzoru lepší ekonomiky založené na penězích, který se v některých oblastech už v podstatě blíží realitě. Nechtěl jsem na něm ukázat jen svoji představu, ale to, že obchod jako jakýkoli distribuční systém (včetně centrálního) prochází vývojem a že jej lze zlepšit. Už to, že dnes platíme často měnou v podobě bitů je něco, o čem se našim předkům asi ani nezdálo. Pokud takto dokážeme proměnit podobu peněz, mohli bychom podobně radikálně změnit i jejich podstatu.
Není nijak vyloučené, že jednou peníze opravdu úplně zmizí, ale určitě to nebude tak, že bychom je prostě jen zrušili. Peníze zmizí ve chvíli, kdy jich už nebude třeba, protože je nahradí dokonalejší distribuční systém. I když nevím, jaký systém to bude, mohu předpovědět, že nebude postaven na centrálním schématu a že bude využívat kolektivní inteligence, jako to už v poněkud hrubší formě dělá trh. Hlavně jsem ale chtěl na tomhle příkladu ukázat, že ani v obchodu není systém založený na jednom principu měny dokonalý.
I v budoucnosti tedy uršitě budou existovat různé systémy distribuce zboží a služeb vedle sebe, čímž budou vzájemně vyrovnávat své slabiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat