Tím, jak se postupně stává z komunistické ideologie symbol zla, nám začínají nějak unikat ony důvody, proč jsme ji vůbec začali považovat za zlo. Vůbec se mi ten zjednodušený přístup nelíbí, protože umožňuje komukoli jinému, aby dělal to samé, co komunisté, aniž by přitom na něj tohle odsouzení mělo vliv.
V první řadě bych chtěl říci, že komunistická ideologie nebyla odsouzená kvůli rovnostářství nebo kolektivismu - ostatně je sami komunisté nikdy nedodržovali - ale za omezování lidského potenciálu. Nebylo tak důležité, co umíš, ale koho znáš.
Politika komunistické strany byla odsuzována za cenzuru informací, která rozhodně vadila mnohem více než například cenzura v oboru beletrie.
Neměli jsme je rádi, ne protože vládli, ale protože to byli tupci, kteří si přisvojili právo myslet za všechny aniž by čemukoli nutně rozuměli.
Měli jsme na ně vztek ne za budování socialismu, ale protože nás nutili chovat se jako pokrytci, když tvrdili že to, co nás nutili dělat, je naše přání a že komunistická strana jen plní vůli pracujícího lidu.
A konečně jsme je nenáviděli také proto, že nás přinutili žít ve strachu. U nás bylo vlastně jen pár justičních vražd, jen pár opravdu tvrdě stíhaných disidentů, ale ve strachu jsme žili pořád všichni. Špehovalo a udávalo se všude.
Zkuste si to trochu přebrat, vypusťte slova jako socialismus nebo komunistická strana a srovnejte jejich chování s chováním dnešních politiků (levotočivých i pravotočivých) a představitelů církví, s tím co dělají i s tím, co navrhují a co by chtěli dělat.
Komunisty jsme za jejich jednání alespoň morálně odsoudili, proč jsme ještě nedosoudili je?
Žádné komentáře:
Okomentovat