Dva hradní náfukové se nedávno pohoršili nad jakýmsi pochodem homosexuálů.
(promiňte, ale název téhle akce jsem zapomněl)
Jeden z nich prohlásil homosexuály za devianty, druhý se ho zastal s tím, že chystaný pochod není projevem homosexuality ale homosexialismu. (Mimochodem toto slovo stejně jako humanrightismus v žádném slovníku nenajdete a automatické korektury v něm správně poznají chybu.)
Přiznávám, že já sám nemám tyto pochody rád – připadají mi dost nevkusné. Na druhou stranu ale nějak chápu jejich smysl.
Nejprve bych se ale vrátil k označení „deviace“. To je nesmírně zajímavý pojem, protože zároveň říká, že existuje nějaká norma od které se lze odchýlit. Ona ta norma skutečně existuje, jenže je spíš jakousi množinou „přípustného chování“. Homosexuálové v podstatě demonstrují za to aby jejich chování bylo do téhle skupiny zahrnuto.
V tom je dost chápu. Každý z nás, kteří děláme v životě něco, čím se odlišujeme od jakéhosi „průměrného chování“, jsme vlastně z takového normalizovaného pohledu devianti.
Pravda, ne vždy sexuální, ale čím si vlastně sexuální chování takovou výjimečnost zasloužilo?
Kolem sebe mám podivíny všeho druhu. Většina z nich je z obecného pohledu divná a rozhodně ne standardní. Mezi mými známými najdete spisovatele, který si doma uctívá bůžky odněkud z Karibiku, pohlednou slečnu, která zažívá pocit uvolnění, když jí do těla zabodnou velké nerezové háky a pověsí ji za ně, homosexuála, který nesnáší slova jako „božínku“, malířem který maloval vlastním tělem tak dlouho, až se přiotrávil kobaltem, historika, který se vyhýbá mobilním telefonům, mladou paní kterou na mužích nejvíce vzrušují dlouhé vlasy (takže se mě to netýká), cizince, kteří se snaží stát Čechy a Čechy kteří se snaží stát Indy, Indiány a Japonci, mongolského abstinenta a samozřejmě rastafariány, vegetariány, básníky, entomofágy, rockery, steampunkery a vůbec členy všemožných subkultur. Lidi, kteří se údajně milují příliš často a ty kteří se milují příliš zřídka. Lidi, kteří říkají to co se neříká a vědí to co jiný člověk neví.
Bez ohledu na to, jaký si od kterého z nich udržuji nebo neudržuji odstup se jejich sebebizarnější chování podle mě vejde do označení „normální“.
(Na rozdíl od žen, které milují násilníky, násilníků, zlodějů, podvodníků a mocipánů bez vkusu, nikomu neubližují)
Kupodivu nejzajímavější z těhle skupin se lidem zdají ti, na kterých většinou jejich odlišnost běžně ani nepoznáte – muži, kteří si berou do postele jiné muže a ženy, které spí s jinými ženami. Dokonce mají snahu tuhle „deviaci“ léčit!
Zkuste si to představit jinak – představte si, že byste přišli za kýmkoli z těch které jsem uvedl a řekli mu: když budeš brát pravidelně tuhle tabletu, nebudeš ujíždět na exotických kultech, nebude ti vlastní strach a bolest působit vzrušení, nebudou tě přitahovat vlasaté fetiše, budeš chtít být tím, čím ses narodil, nebudeš mít potřebu patřit k nějaké subkultuře...
Kolik z nich by si ty pilulky vzalo?
Tak proč si myslíte, že by to chtěli udělat právě homosexuálové?
Já však tady paradoxně nehájím práva homosexuálů, ale právo na odlišnost. Zvláště na odlišnost od toho co si jako „normální“ představují pan Hájek a pan Klaus.
(Jejich představivost mě děsí vlastně už od doby, kdy jsem zjistil, že jídla a sportovní potřeby mají politickou příslušnost.)
To proti čemu se tak důrazně ohradili, se totiž nijak zásadně neliší od pochodů sufražetek – je to stejně ukřičené, stejně nevkusné ale také stejně potřebné. Ostatně doložili to svým chováním právě dva zmínění pánové.
http://www.viceland.com/blogs/cs/2010/10/18/serem-na-modu-cast-1/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sufra%C5%BEetky
Žádné komentáře:
Okomentovat