Budoucnost peněz

Než se pustíte do čtení, chtěl bych vás nejprve upozornit, že nejsem ekonom, ale milovník scifi. I tato má vize tedy patří spíše do této kategorie, nejde v žádném případě o nějakou vážnou práci. Berte ji tedy jako mé zamyšlení a podnět k zamyšlení, jímž má být.

O vzniku platidel existuje mnoho teorií od alternativního způsobu používání šperků a zbraní po standardizovaná množství kovů pro výměnný obchod. Pravděpodobně je pravdivá většina z nich.

Vlastnit nadměrné množství železných hřiven nebylo pravděpodobně pro nomáda z doby železné přílišné terno, pokud se sám obchodem s kovem nebo jeho zpracováním nezabýval. Mnozí jiní obchodníci takové platidlo nepřijímali. Bylo to jako kdybyste se dnes snažili v krámě platit ingoty. Pro nákup kožešin nebo plátna potřeboval ještě jiná doplňující platidla jako třeba sůl, mušle, sušené maso atd.

Použití platidel nebylo ani zdaleka tak univerzální, jako dnešní použití peněz. Nebudu však zabíhat do historie příliš, chtěl jsem jen připomenout, že to co chápeme jako dnešní používání peněz je vlastně alternativní použití a to i v rámci obchodu.

Chtěl bych vlastně položit otázku přesně naopak. V co jiného se vyvinou peníze? Možná vám ta otázka připadá podivná, ale je zcela legitimní. Abych to osvětlil, trochu popíši svoji představu o současné roli peněz.

Peníze jsou oběživo, to znamená spoustu absurdních věcí. Především to, že mají nějakou hodnotu jen potud, dokud jim nějakou přiznáváme. Pokud byste vzali všechny peníze na světě a zavřeli je do trezoru, hodnota obsahu vašeho trezoru by byla rovna pouze materiálu z něhož jsou peníze vyrobeny. Peníze, které neobíhají,  neplatí a nemají jako peníze žádnou hodnotu. V podstatě přestávají být penězi.

I peníze které obíhají se ale chovají podivně. Předpokládali bychom, že pokud peníze obíhají, bude distribuce zboží a služeb probíhat dobře a životní komfort v takové oblasti bude neustále růst. Paradoxně to také nemusí být pravda. Oběh peněz ve velkých transakcích bude mít nakonec pro jednotlivce ve společnosti menší význam, než když bude celková suma rozdělena i do malých a středních transakcí. Při stejném objemu peněz bude tedy jednou přínos nepatrný a podruhé výrazný.

Jenže to není všechno. Transakce nemusejí komfort ve společnosti jen zvyšovat, mohou jej také výrazně snižovat. Například taková krádež je v podstatě také transakce, ale i legální finanční transakce mohou mít nepříjemné důsledky. Hraní na proherních automatech je v mnoha částech světa jednoznačně legální a lidé se k němu uchylují dobrovolně, přestože to jejich životní komfort většinou nakonec snižuje.

Podobně můžeme mít výrobu, která zároveň vytváří škody, které jsou mnohonásobně větší, než je hodnota jejích výrobků. Neměli bychom se tedy ptát jen na to, kolik peněz ve společnosti obíhá a jak rychle, ale také jestli je jejich oběh spíše prospěšný nebo destruktivní.

Jenže to se ještě stále pohybujeme ve sféře dominujícího obchodu. Vlastně všechny ekonomistické ideologie předpokládají jako jediný způsob distribuce peněz obchod. Přesto všichni nějak víme, že to tak být nemusí. Každý, kdo dal v restauraci dýško, nebo přispěl na nějakou humanitární akci, tohle pravidlo porušil. Dokonce ani náš stát nepoužívá peníze jen jako platidlo. Motivační poplatky u lékaře, platby politickým stranám za hlas voliče i daně jsou ukázkou toho, že ani státní instituce nevidí v penězích pouze prostředek obchodu.

Dýško není v podstatě něco, na co by měl u nás číšník či servírka nárok a a ni si za něj nic nekupujeme, jenom jím zvyšujete šanci na to že budou ve stávající funkci spokojeni a že tedy podnik bude prosperovat. Podobně se například v donation-based crowdfundingu vlastně peníze nepoužívají jako platidlo, ale jako způsob hlasování o to, zda má projekt právo na existenci.

Jak jsem již zmínil, je vlastně vytváření velkých zásob peněz, které nejsou shromážděny k nějakému blízkému využití, pro ekonomiku problém. Boháči typu "pan Skrblík" jsou vlastně pro ekonomiku těmi nejhoršími obchodníky, protože velká množství peněz zadržují dlouho bez využití.

Domnívám se proto, že v budoucnosti pravděpodobně vznikne cosi jako dnes propagovaný koncept nepodmíněného základního příjmu a tento systém bude obecně přijat. Důvodem kupodivu nebude žádná charita ale snaha udržet  měnu v oběhu. Trh a výroba už totiž kvůli vysoké produktivitě práce a malému počtu pracovních míst nedokáží distribuovat měnu natolik efektivně jako dříve.

Když se podíváte na historické finanční problémy, tak je zjevné, že peníze nebyly v určitou chvíli kumulovány tam kde by měly být. Důvody bylo: obchod jako daně (výpalné, desátky) upřednostňované způsoby soustřeďování peněz, pomalé obchodní transakce na velkou vzdálenost a problém se zpětnou kontrolou (zpětná vazba).

 Dnešní peníze ale nemají jen virtuální hodnotu závislou na trhu, respektive na poptávce. Samy se postupně stávají virtuálními. Teoreticky i prakticky by mohly být převáděny doslova rychlostí světla. Vlastně je banky musejí brzdit, aby se dalo zabránit jejich krádežím ve virtuálním světě, které by se mohly odehrávat taktéž rychlostí světla.

Co ale kromě krádeží a plateb taková změna peněz ve virtuální platidlo vlastně znamená? Především to může úplně změnit finační instituce. Banky postupně nahrazují servery, které nicméně ještě stále v principu fungují jako banky.

Nákup a prodej akcií byl dříve rizikovou záležitostí a proto se akcionáři snažili snížit riziko investováním do nízkvýnosných a málo rizikových investic. Navíc se zdálo, že je nákup a prodej akcií příliš složitý pro normální lidi.

Elektronizace dnes ale už umožňuje mikroinvestice a nákup mikroakcií (transakce přibližně od výše 1 dolaru). Velké množství lidí tedy může investovat i velmi malé částky do poměrně rizikových podniků a dohromady složí kapitál, jaký by dříve firma sháněla jen stěží, přitom ale jejich individuální riziko bude malé. Ještě nikdy v historii neměly inovativní a experimentální projekty tak velkou naději na uskutečnění, jako dnes.

Obrovská množství peněz se mohou velmi rychle kumulovat k uskutečnění konkrétních cílů. Rčení "i o kapku stoupne moře" dostává ve světle mikroplateb úplně nový význam.Toto je jedna perspektiva. kterou ukazují jako první nesmělé vlaštovky crowdfundingové servery a systémy jako Flatter.

Stejným způsobem bude ale pravděpodobně možné v budoucnu peníze i ukládat. Peníze rozptýlené po malých částkách v mikroinvesticích bude možné kdykoli převést na nového vlastníka, který už s nimi bude dále nakládat podle svého. Mikroinvestiční servery tedy mohou v budoucnu úplně nahradit banky.

Internet může úplně změnit a jistě postupně změní i obchod. Konkrétně mám na mysli hlavně obchod s potravinami. Dnešní obchod s potravinami vypadá tak, že od pěstitelů a výrobců nakupují zboží nejprve distribuční firmy vlastnící velkosklady a ty je pak prodávají dál až se dostanou do maloobchodů k zákazníkům.

To že takový obchod dosud existuje je pouze důsledkem setrvačnosti spotřebitelů, výrobců a zemědělců. Celý řetězec mezi výrobci potravin a zákazníky dokáže internet zcela nahradit. Velkosklady, ale i velké obchodní domy jsou v podstatě přežitkem už ve chvíli, kdy jsou stavěny.

Současná snaha vytvořit veřejné trhy se zemědělskými produkty zase naráží na problémy, kvůli kterým řetězce obchodující s potravinami vznikly. Práce venku, malé množství prodaného zboží na osobu, převozy a nájem za prodejní místo, to všechno zboží prodražuje. Přitom to všechno zvládá už dnes počítačová síť mnohem ekonomičtěji a snadněji, jde jen o to ji využít.

Samozřejmě že dnešní rozptýlené internetové obchůdky ještě nejsou příliš přehledné ani dobře dohledatelné, jakmile ale vzniknou virtuální supermarkety s kvalitním vyhledáváním, budou všechny dřívější verze obchodu brzy minoritní. Zvláštní je že takové virtuální obchoďáky mohou začít používat svoji vlastní měnu, zpočátku asi paralelně a později i samostatně. Obrat obchodu bude dostatečnou zárukou krytí.

Spolu s alternativními měnami využívanými v oblastech s nedostatkem oficiální měny se tak velká část obchodu dostane mimo kontrolu států. Ty se sice pokusí takovým pokusům ale nebudou pro to mít podporu obyvatel.

Je proto dost pravděpodobné, že financování státu bude nakonec muset probíhat jinak než prostřednictvím daní. Ve výsledku by mohlo jít opět o systém, který by vybíral peníze přímo na konkrétní účel, tedy velmi podobně jako v crowdfundingu.

Abych to shrnul, předpokládám tyto změny:

1.) Banky, akciové trhy a obecně finanční instituce budou nahrazeny  internetovými portály.
2.) Peníze nebudou používány jen jako platidlo ale též k vyjádření podpory, čili určitému druhu hlasování
3.) Krytí peněz nebudou zajišťovat ani banky ani státy
4.) Zanikne daňový systém a bude nahrazen jiným systémem, v němž vybírané částky budou mít jasný účel

Šátkování aneb bitva o umělý trávník

Někdo by to měl říct nahlas a protože to nikdo neudělá, tak to napíšu na Enzmannovu archu: Celá ta šaškárna s muslimskými šátky je prostě "bitva o umělý trávník".

Víte čemu se říká "bitva o umělý trávník"?  Představte si, že chcete něco politického prosadit, ale přímo to předložit nemůžete, protože by to vytvořilo vlnu odporu, co uděláte? Běžně se to dělá tak, že vytvoříte úplně umělý spor, v němž vyděsíte lidi smyšleným nebezpečím a pak sehrajete etudu o záchraně na poslední chvíli. Ve výsledku pak nově získanou pravomoc, nebo poškození vašeho odpůrce prezentujete jako vítězství práva a spravedlnosti.

Proč si myslím, že je právě šaškování "ombudsmanky" Šabatové přesně taková trapárna? Má k tomu celkem pádné důvody a to celkem tři:

1.) Nešlo o vyloučení kvůli šátku
2.) Nošení šátku v islámu není povinné
3.) Cílem akce je zvýšení pravomocí funkce ombudsmana

K prvnímu bodu bych uvedl především to, že jako "vyloučení ze školy kvůli nošení šátku" prezentovaly celý případ jen obě nestudující studentky. Ředitelka školy uvedla, že hlavním důvodem bylo nedodržení praxe a nedoložení potřebných dokumentů. Těmito důvody se ale ombudsmanka Šabatová vůbec nezabývala.

Bylo by velmi divné, kdyby byly jinak skvěle studující a vzorné žačky vyloučeny jen kvůli nošení nevhodné pokrývky hlavy, zvláště pokud uvážíme že na škole studuje i mnoho žaček z různých exotických destinací.

I kdyby se rozhodla ředitelka považovat nošení šátků za těžký kázeňský přestupek, nebyl by důvod kvůli tomu měnit osnovy. Proč? Paradoxně právě kvůli islámu. Žádné náboženské nařízení vyžadující nošení pokrývek hlavy totiž ani v muslimských "svatých" spisech napsáno není. Ani muslimky tedy v situacích, kdy nemohou nosit pokrývku hlavy, ji nosit nemusí! 

V tomto případě nejde přímo o náboženský důvod, protože takto požadavek nošení šátku přímo interpretovat nelze. Lze jej tak brát pouze v případě, že připustíme náboženský výklad, který však přenáší odpovědnost na objekt nikoli na subjekt. Tedy něco jako "pokud mě žena vzrušuje, je to její chyba, protože je málo zahalená" (tj nikdy není dost zahalená). Takový postoj je ale v evropské tradici nepřípustný a navíc tak v tomto případě nikdo neargumentoval.
Už interpretace výjimky ze školního řádu z náboženských důvodů je přitom eticky problematická.

Na tomto místě bych jen připomněl, že společenskou pozici českých volnomyšlenkářů a ateistů hodnotí ročenka Humanistické aliance pro rok 2014 jako systémovou diskriminaci.

Nikdo ani nepřihlédl k tomu, že podle požadavků islámu, podle kterých bylo údajně vyžadováno nošení šátků, by se studentky zdravotnické školy nesměly dotýkat cizích mužů, byly by to tedy "sestřičky na baterky". Přičemž zákaz dotýkání cizích mužů závazný je, na rozdíl od nošení šátků.

Přiznejme si, že pokud je žena natolik postižená islámem, že dokonce považuje nenošení šátku za nahotu, tak prostě nemůže dělat práci zdravotní sestry podle evropských norem. Nejde to úplně stejně jako nemůže slepý řídit rychlík, nebo džinista pracovat na dobytčích jatkách. Šátky na hlavě jsou v tomto případě ale tou nejmenší překážkou.

Správná otázka při nástupu muslimky na zdravotní školu by tedy měla být: Hodláte zachovávat kodex českého zdravotnictví nebo islámu? Případně by měla taková uchazečka vyplnit písemně, co všechno z islámské doktríny hodlá dodržovat.

V případě, že si raději zvolí islámská pravidla, nemá taková žákyně na zdravotní škole co pohledávat a to bez ohledu na názory paní Šabatové.






Poznámka: V textu je záměrně slovo "ombudsmanka" uváděno v uvozovkách, protože ombudsman je někdo kdo hájí občana proti mašinerii státu, nikoli náboženství, nebo rozmary proti zákonu.

Bez budoucnosti

Z počátku jsem se smál, když dostal stárnoucí šlechtic na svoji lysou hlavu pankáčský kokrhel. Teprve později, když jsem na ulicích potkával skupinky studentů s poněkud agresivně barevnými plackami, mi začalo být divně.

Heslo punku, pokud si ho alespoň trochu pamatujete, bylo: "No future!" Jednak jsem nechápal, jak bylo možné tolik lidí utáhnout na vařené nudli takovou lacinou přemalovávkou, ale hlavně jsem už tehdy měl pocit, že celá naše politika je tak nějak "no future". Po celou dobu v ní ale přece Karel Schwarzenberg působil a spoluvytvářel ji!

Časem mi došlo, že to byl právě ten pocit že to takhle přece nemůže pokračovat, který nahnal voliče právě "Karlovi", který mohl představovat pouze feudální minulost. Kdybych věděl, co přijde, pravděpodobně by mi i Schwarzenberg připadal jako docela pohodová možnost. Vlastně ne, ani pak ne.

Podobně jako v případě Karlových stoupenců kteří se rozhodli volit možnost, která žádnou budoucnost nenabízela ale byla pěkně přemalovaná, se totiž objevila také skupina zvláštních bojovníků proti "Systému" kteří mají tendenci omlouvat islám. Omlouvají ho tak vydatně, až ho vlastně propagují. Přitom to není ani o fous menší šaškárna, než vysvětlit že je věčně spící politik vhodnou mladou, rozumnou a perspektivní alternativou pro reprezentaci státu.

To, co je do islámomilovnosti žene je představa, že každý člověk může být dobrý a že je islám jakási svobodná alternativa proti "Systému". Ten "Systém" přitom představují naše banky, superboháči, daně, vnucené sociální role, státní ideologie atd. Docela je chápu. Je celkem snadno pochopitelné, že se takový systém člověku začne časem hnusit.

Tento systém opravdu nemá v této podobě budoucnost a bude se muset změnit. Naprosto nepřijatelná ale pro mě je představa, že se člověk bojem proti "Systému" stane stoupencem "Systému", dokonce té jeho verze která je ještě beznadějnější, tupější a totalitnější. "Systému", který se změnit už ani nemůže.

Nic v současném světě nepředstavuje tak bezperspektivní budoucnost, nebo vůbec budoucnost, jako právě islám. Nic také není tak příkladnou součástí naprosto nelidského Systému. Pokud vám vadí evropští a američtí boháči určující kurz politiky, proč vám nevadí superbohatí šejkové s jejich automaty na zlaté cihličky kteří plánují lidem i to ta kterém boku mají spát a jak chodit na záchod? Pokud vám vadí pokrytečtí katoličtí duchovní, proč vám nevadí mnohem větší pokrytci kážící v mešitách?

Islám není vyznání, které by bylo nějak soukromé, protože islám se bez politiky téměř nešíří. Kromě evropanek, které konvertují po svatbě (říká se tomu "konverze penisem") nezískává nové stoupence nijak snadno ani ve velkém množství, dokud nezískají lokální početní převahu přistěhovalectvím.

Hlavní způsob, kterým islám nabývá nové stoupence je tlak na zbývající obyvatele, tedy nejdříve ve věznicích a později v uzavřených enklávách. V podstatě jde o soustavný mírný teror, s příslibem, že pokud konvertujete, přestanete být pro muslimské sousedy podlidmi. Vytvořit dostatečně silný příliv přistěhovalců, kteří budou mít také svá náboženská centra je ale drahé.

Bez velké hromady peněz by výsledkem takové uprchlické vlny byl pouze slum. Udělat z potenciálního slumu náboženskou enklávu je v každém případě investice do šíření politického vlivu. O totalitní moc jde tedy až v první řadě. Ostatně dokud se do evropských záležitostí se svými penězi neopřela rodina Saúdů, byla role islámu v Evropě poměrně okrajová.

Jako největší absurditu chápu to, když jsou omlouvači islámu zároveň také verbálními bojovníky proti komunismu a nacismu. Mezi nimi a islámem totiž existují až překvapivě doslovné analogie.

Islám, nacismus i marxismus-leninismus například uznávají ideu svaté války-džihádu-třídního boje-světové revoluce. Složitost téhle myšlenky je při tom na úrovni 0. Znamená to: Zabijeme všechny nepřátele a pak se budeme mít dobře.

Marxismus-leninismus, národní socialismus i islám mají velký důraz na sociální sféru, zabezpečení je ale zároveň nastaveno tak, aby člověk musel zůstat závislý na státu a tedy i státní ideologii.

Islám, národní socialismus i m-l předstírají rovnoprávnost a rovnost, ale ve skutečnosti v nich politická moc stojí na soukromém majetku.

Komunisté, nacisté i islámské vládní dynastie defraudovaly/defraudují majetek, který byl deklarován jako "společný".  To co jste kdy viděli v paláci Nicolae Ceaușesca byste dnes našli v domech islámských diktátorů.

Všechny tři ideologie se neustále zaklínaly a zaklínají mírem a svou agresivitu nazývají obranou. Při tom byly/jsou v podstatě permanentně ve válečném stavu, který dohnal lidstvo až na pokraj jaderné katastrofy.  V případě islámu i severokorejského komunismu toto riziko ještě stále hrozí.

Všechny tři uvedené ideologie jsou přímo posedlé lovem vnitřních nepřátel a neustálou unifikací kultury, myšlení i oblékání.

Jak marxismus, národní socialismus tak islám se primárně příliš nešíří bez mocenské struktury. To znamená, že se jako konfese stávají většinovými teprve prostřednictvím vlád a ty také mívají monopol na jejich výklad. Většinový monopol na výklad islámu v Evropě má v současnosti klan Saúdů, podobně jako na výklad m-l měla hlavní monopol KSSS. Z toho vyplývá další podstatný závěr a to že ani v jednom z těchto dvou případů není jeho víra věcí jednotlivce. Osobní výklad může být zajímavý a mnohem racionálnější i lidštější než oficiální doktrína, nemá ale ve společnosti vůbec žádnou důležitost.

Proto jsou jak islám, nacismus i marxismus nereformovatelné ideologie. Jsou to ideologie ekonomických elit, které už jsou dávno odtržené od skutečných potřeb lidí. Jsou to ideologie minulosti, protože je ani nelze udržet životaschopné. Každý pokus o revizionismus je tvrdě smeten.

To co mi vlastně na současných odpůrcích Systému vadí je že jsou ve skutečnosti nesmírně pro-systémoví, a samotné jejich myšlení je naprosto mainstreamové, úplně nebo alespoň převáženě v souladu s velmi draze placenou propagandou EU, USA i SA.

Celé to zpravidla zdůvodňují tím že znají osobně nějakého dobrého muslima či více muslimů, kteří se chovají dobře a nechtějí mít s IS nic společného. Nemám důvod jim nevěřit, sám jsem znal několik slušných muslimů i komunistů a věřím že i v nacistickém Německu bylo dost slušných nácků, kteří prostě jen upřímně věřili v nacionální socialismus. Vůbec nic to ale nemění na tom, že právě takoví slušní lidé nakonec podporovali režimy stavějící koncentrační tábory.

Po pravdě řečeno mě nijak nepřekvapuje, že se naši muslimové nehlásí k Chalífátu, ale mnohem více by mě zajímalo, jestli ti samí dobří muslimové také nechtějí mít nic společného se saúdskými a katarskými šejky.  Rostoucí Chalífát je vážný mezinárodní problém, ale  pro mě je mnohem váženějším problémem současná rostoucí plutoakratická elita do které samozřejmě patří také vládnoucí dynastie muslimských diktatur. Ta totiž teroristické skupiny vytváří a živí.

Pokud vidíte budoucnost naší země i světového uspořádání v rukou západních plutokratů jako něco, co nemá budoucnost, tak bych chtěl říci, že návrat do feudalismu, ani komunistická, nacistická či islámská totalita nejsou k této vizi v žádné opozici.

Usínající 76 letý šlechtic není punk, diktátoři přijímající zákony, které staví třetinu obyvatel jejich zemí do pozice štvanců nejsou příslibem lepší budoucnosti a ideologie stavějící na nenávisti ke všemu odlišnému jako je nacismus, marxismus-leninismus, katolický či jiný klerofašismus a samozřejmě islám, nejsou příslibem lepší budoucnosti, nejsou budoucností vůbec.

V čem je problém s uprchlíky ze Sýrie?

Lidé prchající ze Sýrie rozhodně potřebují pomoc, a oškliví hnusní xenofobové odmítají poskytnout jim zde azyl. Takhle nějak vypadá naše mediální propaganda. Proč nikdo neřekne jasně a na plnou hubu to o co tady jde?

Ve skutečnosti u nás už dávno uprchlíci ze Sýrie totiž jsou (ti co prchali před Asadem) a zdaleka ne vždycky  je s nimi nějaký problém. Vlastně o nich většina společnosti vůbec neslyšela, takže těch problémů asi moc není. Jenže je tu podle mě základní chyba v našem nastavení.

Pokud bychom brali islám, nebo alespoň školu salafíja, jako protistátní ideologii, kterou je třeba stíhat, měli by uprchlíci ze Sýrie u nás dveře i u veřejnosti relativně otevřené. Všichni by věděli, že pokud se projeví jako saláfisté, pojedou šupem zpátky nebo do kriminálu. Takový stav by byl výhodný i pro některé u nás již studující Syřanky, jež jsou pokud vím ateistky.

Jenže ten problém je opět islám. Dokud bereme náboženství, které hlásá, že zabíjet nevěřící je dobré, jako poselství míru, nebude žádná vůle uprchlíky nějak (alespoň trochu) lustrovat. To co pak hrozí je, že si sem prostě přivezeme válku. Mezi uprchlíky totiž rozhodně budou také islamisté z IS a stoupenci Bašára al-Asada.

Pro srovnání si představte situaci, kdy by za 2. sv. války Velká Británie poskytovala zároveň azyl lidem z okupovaných území a německým nacistům ustupujícím před Rudou armádou. Něco takového je přece šílenství! Schválně srovnávám Českou republiku s Velkou Británií a ne s nějakým vzdáleným neutrálním státem. Připomínejme si, že hlavním nepřítelem Chalífátu nejsou Syřané, ale Západ, tedy i my. Jen shodou okolností nejsou armády IS ještě tak blízko a tak dobře ozbrojené, aby na nás zaútočily.

Je naprosto lidské poskytnout pomoc v nouzi, zároveň je ale prozíravé hájit své lidi před nebezpečím. Dokud státní moc nevytvoří dostatečnou obrannou bariéru proti islámským fundamentalistům, nebude možné přesvědčit veřejnost o správnosti přijímat uprchlíky ze Sýrie.

Přiznejme si, že jsme ve válce a pak můžeme začít také přijímat uprchlíky.

Nový level newspeaku

Tenhle titulek ze stránek serveru Týden pravděpodobně dosahuje stupně 10 z 10 možných na stupnici novinářských chucpe výroků.

Neozbrojený černoch se udusil po chvatu policisty.

 Je nejen rasistický, ale zároveň (možná kvůli blbosti svého autora) podsouvá představu, že v New Yorku je normální, když je černoch ozbrojený. V době, kdy se bojíme u každého muslima, který prokazatelně spáchal trestný čin, motivovaný jeho vyznáním, napsat že je muslim, je označení pouze rasou vrcholem rasistické drzosti. 

Rasa totiž nehrála pravděpodobně jinou roli, než tu, že si jí byl vědom zasahující policista. V tom že Eric Gardner možná (!) šmelil s cigaretami žádnou roli nehrála a nebyla ani příčinou jeho úmrtí v tom smyslu, že by jej nějak geneticky předurčovala.

Navíc výrok naprosto posouvá podstatu rodu činného a trpného. Po tom co jsem byl už informován, že amatérský film podpálil ambasádu se nemohu divit jistě ani tomu, když se nějaký nevýznamný černoch rozhodne se jen tak pro nic za nic udusit, ve chvíli, kdy mu vůbec nikdo nic nedělá. Darebák, určitě to udělal schválně a svolal tím demonstraci proti svému zavraždění, což měl jistě celou dobu v plánu.



Kdyby to nebylo tak hrozné, bylo by to neskutečně směšné. Takhle mohu říci jen:

Čeští novináři vlezte mi na hrb!

John Lennox a jeho Matylda

Udělám teď kratičké zastavení u rozhovoru s Johnem Lennoxem, v němž poukáži na něco hrozného: jeho Matylda je logická chyba a jako matematik na to měl přijít. Rozhovor byl zveřejněn na Technetu pod názvem Matematik: Věda a víra nejsou v rozporu. Vědci totiž nerozumí Matyldě.

Matylda je Lennoxův nejcitovanější argument, ale pokud se na ní podíváme pořádně, je zároveň také tím nejslabším. Zní takto:

    Matylda a její dort

    Nejslavnější ilustrace Johna Lennoxe o limitech vědy

    „Řekněme, že máme ženu, Matyldu, a ta upeče dort. Vy ten dort vezmete, nakrájíte na kousky a různým vědcům dáte kousek dortu, aby jej popsali. Fyzik svůj kousek dortu zváží, změří, biolog může zkoumat bakterie, chemik jeho složení...“

    „Ale když bych se těchto vědců zeptal, proč Matylda upekla tento dort, nemůžou mi odpovědět. Ne proto, že by špatně měřili nebo něco špatně spočítali. To je zkrátka otázka, která se netýká jejich oboru. Pokud by na ni dali odpověď, nebyla by věděcká.“

    „Odpověď, proč Matylda upekla dort, může být jednoduchá - třeba proto, že má její neteř narozeniny. Ale přírodovědec k této odpovědi nedojde zkoumáním dortu. To není chyba přírodních věd. Je to jejich vlastnost.“

Dobrá, podívejme se teď na to, co je vlastně na tomto argumentu špatně.
Co vlastně dělá Lennox? Nejprve vloží do příkladu aktéra, kterého pak vyjme a nechá hypotetické vědce zkoumat pouze výsledek jeho činnosti. Pak oněm vědcům, kteří z existence dortu mohou usuzovat tak maximálně na to že nevznikl evolučními procesy, ale že jej vytvořila nějaká bytost s troubou a zdobítkem na cukrovou polevu, položí otázku: Proč Matylda upekla dort?

Vědci to vědět nebudou, pokud by byli velmi důvtipní, napadlo by je že jménem Matylda označuje Lennox tvůrce dortu.

Máme tu ale jiný problém: Jak to že zná Lennox jméno autorky dortu? Normálně bychom si řekli, že se s ní seznámil před experimentem. Což by byla asi pravda. V reálném světě by tedy měl jednu možnost navíc.

Odpovídá ale takové možnosti něco v realitě, v níž bychom zaměnili dort za množinu všeho rozumově a smyslově poznatelného?


Pokud bychom měli opravdu stvořený svět, v němž by tvůrce přímo osobně nevystupoval, měli by úplně všichni stejnou šanci usuzovat na jeho motivace a přání.

Pokud by to bylo jinak, znamenalo by to, že někteří lidé mají jakousi "nadpřirozenou" nebo alespoň velmi exkluzivní komunikační linku se stvořitelem, která je ostatním lidem odepřena. Zásadní otázka tedy zní:

Existuje nějaký výjimečný zdroj informací, který jiní lidé (než věřící) nemají?

Na tuto otázku už věda, k Lennoxově velké smůle, odpovědět dokáže.

(V principu jde o názorné vysvětlení, proč musejí být lživé všechny důkazy, z nichž je odvozována boží existence.)

Mýtus o nevěřících smrtihlavech

Na stránkách české Wikipedie se málokdy setkáte s kritikou náboženství a náboženského teroru, což je samo o sobě podezřelé. Nicméně tentokrát zašla propaganda ještě dál při popisu SS-Totenkopfverbande:

Všimli jste si? Ne? Tedy ještě jednou:

Nesměli být věřící? V nacistickém Německu, které pronásledovalo ateisty nesměli být jeho vojáci, a to dokonce vojáci elitních jednotek, věřící?  Svým způsobem ano, ale konkrétně nesměli být svědky Jehovovými, svobodnými zednáři, komunisty a členy Rotary klubů. Na druhou stranu nemusíme mít autora hesla hned za úmyslného šiřitele propagandy. Tato informace pochází pravděpodobně z diplomové práce Terezy Krausové Stratifikace společnosti v koncentračních táborech.

Zdroj této informace může být různý, včetně toho že se taková pověst mohla šířit mezi samotnými vězni koncentračních táborů, nicméně přesto vrazi z koncentračních táborů i pachatelé největších masakrů věřili v Boha. Na tom si totiž v Schutzstaffel zakládali. Přísaha skládaná při přijímání nového člena SS, kam patřili také Totenkopfverbande se Boha přímo odvolává. Skládala se ze tří otázek a tří odpovědí:

"Jaká je vaše přísaha?" -
"Tobě, Adolfe Hitlere, vůdci a kancléři Německé říše, přísahám věrnost a statečnost. Tobě a nadřazeným, které sám jmenuješ, slibuji poslušnost až do smrti. K tomu mi dopomáhej Bůh."
"Takže věříte v Boha?" -
"Ano, věřím v Pána Boha."
"Co si myslíte o člověku, který nevěří v Boha?"
"Myslím, že je arogantní, megalomanský, a pošetilý, že není jedním z nás." 

(originální znění)

Opravdu si myslíte, že člověk, který skládal přísahu SS, jež zněla takto nebyl věřící?