Omlouvači islámu si nedávno všimli zajímavého paradoxu. Skupina Islám v České Republice nechceme se poměrně veřejně postavila za Kurdy bojující proti chálífátníkům. Samozřejmě se okamžitě omlouvači ozvali s tím, že přece jen existuje nějaký ten "lepší" islám, protože Kurdové jsou přece muslimové. Zajímavé je, že s tímto argumentem sice napadli "islamofoby" ale sami se za "umírněné" Kurdy nepostavili.
Situace je značně nepřehledná, ale pokusím se do toho zmatku vnést trochu řádu. V první řadě musím říci, že Kurdové jako etnikum nejsou monoliticky muslimská národnost, ale islám na území jimi obývaném převládá natolik, že je tak při určité paušalizaci můžeme chápat.
Za druhé nesmím přehlédnout že právě v tomto etniku je rozšířená jedna z nejodpornějších zvyklostí, totiž vraždy žen "ze cti". Pokud například v sousedním Německu dojde k takové vraždě, můžete si tipnout že zhruba ve dvou třetinách případů půjde o kurdskou komunitu. Není to tedy žádná "krásná" a "ušelchtilá" verze islámu o které by se dalo říci, že patří do 21. století.
Proč se tedy zastávat jedněch muslimů proti druhým? Znamená to snad, že existuje nějaký "dobrý silám" nebo alespoň "méně hrozný islám"? Víte v tom je problém. Kdybych měl použít argumentaci Martina Konvičky, upozornil bych zvláště na dva jeho často přehlížné názory:
"Muslimové jsou lepší než islám."
Je to tak, mnozí muslimové si ke své smůle myslí, že jsou dobří díky své víře a oni často opravdu dobří jsou, avšak navzdory své víře. Jde tu o záměnu vlastností části a celku. Islám jako nábožensko-politický proud směřuje k radikalizaci a fundamentalismu a protože jde o válečné náboženství, je skutečně pro Evropu hrozbou.
To ale nemusejí být vlastnosti každého jednotlivce. Je rozdíl se totiž k podobně odporné ideologii jen hlásit a vzít zbraň a začít její poslání naplňovat. Asi chápete, že i když v obou případech musím zaujmout postoj, že je islám zlo, odsouzení jednotlivých jeho zastánců bude mít úplně jiné rozměry.
Ostatně měli bychom si uvědomit, že komunisty byli Josif Stalin, Lavrentij Berija ale i Jiří Wolker a Frida Kahlo, nacisty byl Adolf Hitler i Oscar Schindler, fašisty Francisco Franco i Salvator Dali. Ideologie nedělají špatnými jejich nejhorší nestvůry, stejně jako je nedělají lepšími jejich "andělé", musíme je posuzovat podle jejich směřování.
Zároveň to znamená, že i když lidé stojící za určitou zrůdnou ideologií nesou různé množství viny (od nicotné po absolutní), má stále smysl proti takové ideologii bojovat.
Ta druhá argumenatce se týkala toho, co s evropskými muslimy. Konvičkova rada zněla: "Odmuslimovat, odsunout a teprve když to všechno zklame exterminovat." Jde o to, že islám není žádný genetický znak, není to národnost, je to nábožensko-politická ideologie neslučitelná s evropským právem a morálkou. Pokud se člověk hlásí k ideologii která je tak výrazně nepřátelská evropské společnosti (v níž žije), měl by počítat s tím, že se k němu ta společnost nebude stavět shovívavě.
Jak to všechno souvisí s Kurdy? Ano jsou to převážně muslimové, ale také jsou to naši spojenci. Lidé, kterým jde o život nespáchali žádný zločin proti naší společnosti. Jejich protivníky jsou vrazi, jejichž úmysly jsou nepopiratelné a mají těžké zbraně. Poměr vin je tedy dán už jejich deklarovanými úmysly i doloženými zločiny.
A konečně i kdyby se vám stokrát nelíbilo že jsou to muslimové, tak je není třeba nikam odsouvat, protože oni už doma jsou. Naopak pokud jim pomůžeme v boji tak tam zůstanou. Jistě, pak můžeme vést dialogy o míře lidskosti v jejich pojetí náboženství, ale do konfliktu s naší kulturou se prostě v takovém případě většina z nich vůbec nedostane.
čtvrtek 16. října 2014
úterý 14. října 2014
Princip rovnosti
Rovnost je jedním z nejméně pochopených principů, které nám odkázala Velká francouzská revoluce. Je to nejpopíranější a nejméně oblíbený princip. Důvodem je to, že si jej většina z nás neumí vysvětlit.
Lidé se ve skutečnosti nerodí rovni téměř níčím a v životě je jejich postavení ještě nerovnější, tak v čem je přínos idey rovnosti? V čem si to máme být rovni?
Zkusme se vrátit v myšlenkách do doby před Velkou francozkou revolucí. Jistá věc která nám dnes připadá samozřejmá tehdy vůbec samozřejmá nebyla. Ačkoli se vám budou snažit mnozí namluvit opak, lidé měli velmi různá práva rozdělená podle původu a bohatství. Pro prosazení práva byl podstatný vliv. Společnost proto byla rozdělená na neuvěřitelné množství neviditelných vrstev.
Práva šlechticů dalece přesahovala práva obyčejných lidí a to často až k nepochopitelnosti. Prostý člověk mohl být za záchranu šlechtice dokonce i potrestán, protože bylo ponižující pro "urozeného" být zachráněn někým z prostého lidu. Šlechta se opravdu chudiny a rolníků štítila.
Největší zhnusení u chudých lidí naopak budili povýšenci - lidé, kteří se stali šlechtici díky půjčkám královskému dvoru. Byla to sorta velmi připomínající současné ruské oligarchy. Také se na ně nevztahovaly běžné zákony.
Proto když došlo k převratu, právě z této pohnutky vznikla idea, že by lidé měli mít jakási lidská práva, která by jim nikdo nesměl bezdůvodně upřít a že by stát měl být postaven na zákonech, které by nerozlišovaly původ ani bohatství.
Princip rovnosti je tedy sociální konstrukt, který se týká lidských práv a zákonů, před těmi si máme být rovni a proto je nesmírně důležité hlídat jakékoli narušování tohoto principu. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale příliš se nám to nedaří.
Lidé se ve skutečnosti nerodí rovni téměř níčím a v životě je jejich postavení ještě nerovnější, tak v čem je přínos idey rovnosti? V čem si to máme být rovni?
Zkusme se vrátit v myšlenkách do doby před Velkou francozkou revolucí. Jistá věc která nám dnes připadá samozřejmá tehdy vůbec samozřejmá nebyla. Ačkoli se vám budou snažit mnozí namluvit opak, lidé měli velmi různá práva rozdělená podle původu a bohatství. Pro prosazení práva byl podstatný vliv. Společnost proto byla rozdělená na neuvěřitelné množství neviditelných vrstev.
Práva šlechticů dalece přesahovala práva obyčejných lidí a to často až k nepochopitelnosti. Prostý člověk mohl být za záchranu šlechtice dokonce i potrestán, protože bylo ponižující pro "urozeného" být zachráněn někým z prostého lidu. Šlechta se opravdu chudiny a rolníků štítila.
Největší zhnusení u chudých lidí naopak budili povýšenci - lidé, kteří se stali šlechtici díky půjčkám královskému dvoru. Byla to sorta velmi připomínající současné ruské oligarchy. Také se na ně nevztahovaly běžné zákony.
Proto když došlo k převratu, právě z této pohnutky vznikla idea, že by lidé měli mít jakási lidská práva, která by jim nikdo nesměl bezdůvodně upřít a že by stát měl být postaven na zákonech, které by nerozlišovaly původ ani bohatství.
Princip rovnosti je tedy sociální konstrukt, který se týká lidských práv a zákonů, před těmi si máme být rovni a proto je nesmírně důležité hlídat jakékoli narušování tohoto principu. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale příliš se nám to nedaří.
pondělí 6. října 2014
Odsouzení ideologie není použitím principu kolektivní viny
V několika diskusích jsem byl nařčen, že se při odsuzování islámu dopouštím použití principu kolektivní viny. Nikdy předtím mě nenapadlo, že bych měl rozdíl mezi odsouzením ideologie a principem kolektivní viny zdůvodňovat, ale pokud už mě takový nutnost potkala, je to na místě.
Co je to vlastně kolektivní vina? Je to představa, že všichni členové nějaké skupiny jsou nějakým způsobem spoluzodpovědni za určitý konkrétní zločin. Je to koncept z archaického kmenového práva, kdy provinění jednotlivce hrozilo nepřízní bohů pro celý kmen nebo národ. Zpravidla se očištění dosahovalo obětováním viníka, nebo alespoň nějakého jiného člověka, jako smírčí oběti rozhněvaným božstvům. Je to koncept vyskytující se v Bibli i jiných svatých knihách ostatně typickým příkladem kolektivní viny je dědičný hřích, který přešel od smyšlených prapředků Adama a Evy na celé lidstvo a musel být zástupně vykoupen obětováním Ježíše.
Stejný princip kolektivní viny byl používán například při pogromech na Židy za to že údajně zabili Ježíše, ale i třeba za 2. světové války.
Co je proti tomu odsouzení ideologie? Ideologie je především určitý soubor názorů. Pokud se přihlásíte k nějaké ideologii, hlásíte se k ní jako k celku. To znamená že si z jejích idejí nemůžete vybírat. Pokud se třeba přihlásíte ke komunistům, nemůžete zároveň odmítat ideu třídního boje, protože právě ta odlišuje komunisty od socialistů.
Znamená to také, že mám plné právo na názor že všichni katolíci jsou alespoň trochu mešuge, protože se u nich předpokládá že věři katolickým dogmatům jež zahrnují například hned dvě partenogenetické ženy ve starověku, transsubstinaci oplatky v kousek bohočlověka nebo existenci andělů a démonů.
(Celý výpis katolických dogmat) Něčemu takovému je v pořádku se vysmívat, ale není to jistě třeba nějak důsledně odsuzovat (pokud to nechtějí vyučovat na státem placených školách, nebo vykládat ve veřejnoprávní televizi).
Já jsem ale při svém odsouzení narazil na vyznání které vybízí k zabíjení nevěřících. Ano tento konkrétní prvek islámu odsuzuji, tuto ideu. Srovnání s Biblí, kterého se ale mnozí obhájci islámu dopouštějí tady neobstojí, protože Korán není v islámském světě chápán ani tak jako kniha k dalšímu výkladu, jako spíš soubor dogmat.
Podstatné je, že islám není dán žádným genetickým znakem, jde pouze o světonázor ke kterému se musí člověk přihlásit.Ani v tomto případě si nemůže stoupenec tedy vybrat možnost, že některý z příkazů uznávat nebude.
Každý jednotlivec je tedy individuálně odpovědný za to, že se přihlásil k ideologii (náboženské nebo politické) a odsouzení vychází právě z přihlášení k některé zločinné ideji, kterou zahrnuje. Proto mohu morálně odsuzovat opravdu všechny muslimy za to, že se hlásí k islámu nebo všechny komunisty za to že se hlásí ke komunistické ideologii. Rozhodně jim tim ale nepřipisuji konkrétní zločiny jejich spoluvěrců.
Komunista z Kotěhůlek tedy nemůže za sovětské gulagy a muslim z Tunisu opravdu nemůže za útoky na WTC. Mohou jen za to, k čemu se hlásí a odsuzováni by měli být v úrovni svých činů. V případě názorů tedy jen morálně.
Co je to vlastně kolektivní vina? Je to představa, že všichni členové nějaké skupiny jsou nějakým způsobem spoluzodpovědni za určitý konkrétní zločin. Je to koncept z archaického kmenového práva, kdy provinění jednotlivce hrozilo nepřízní bohů pro celý kmen nebo národ. Zpravidla se očištění dosahovalo obětováním viníka, nebo alespoň nějakého jiného člověka, jako smírčí oběti rozhněvaným božstvům. Je to koncept vyskytující se v Bibli i jiných svatých knihách ostatně typickým příkladem kolektivní viny je dědičný hřích, který přešel od smyšlených prapředků Adama a Evy na celé lidstvo a musel být zástupně vykoupen obětováním Ježíše.
Stejný princip kolektivní viny byl používán například při pogromech na Židy za to že údajně zabili Ježíše, ale i třeba za 2. světové války.
Co je proti tomu odsouzení ideologie? Ideologie je především určitý soubor názorů. Pokud se přihlásíte k nějaké ideologii, hlásíte se k ní jako k celku. To znamená že si z jejích idejí nemůžete vybírat. Pokud se třeba přihlásíte ke komunistům, nemůžete zároveň odmítat ideu třídního boje, protože právě ta odlišuje komunisty od socialistů.
Znamená to také, že mám plné právo na názor že všichni katolíci jsou alespoň trochu mešuge, protože se u nich předpokládá že věři katolickým dogmatům jež zahrnují například hned dvě partenogenetické ženy ve starověku, transsubstinaci oplatky v kousek bohočlověka nebo existenci andělů a démonů.
(Celý výpis katolických dogmat) Něčemu takovému je v pořádku se vysmívat, ale není to jistě třeba nějak důsledně odsuzovat (pokud to nechtějí vyučovat na státem placených školách, nebo vykládat ve veřejnoprávní televizi).
Já jsem ale při svém odsouzení narazil na vyznání které vybízí k zabíjení nevěřících. Ano tento konkrétní prvek islámu odsuzuji, tuto ideu. Srovnání s Biblí, kterého se ale mnozí obhájci islámu dopouštějí tady neobstojí, protože Korán není v islámském světě chápán ani tak jako kniha k dalšímu výkladu, jako spíš soubor dogmat.
Podstatné je, že islám není dán žádným genetickým znakem, jde pouze o světonázor ke kterému se musí člověk přihlásit.Ani v tomto případě si nemůže stoupenec tedy vybrat možnost, že některý z příkazů uznávat nebude.
Každý jednotlivec je tedy individuálně odpovědný za to, že se přihlásil k ideologii (náboženské nebo politické) a odsouzení vychází právě z přihlášení k některé zločinné ideji, kterou zahrnuje. Proto mohu morálně odsuzovat opravdu všechny muslimy za to, že se hlásí k islámu nebo všechny komunisty za to že se hlásí ke komunistické ideologii. Rozhodně jim tim ale nepřipisuji konkrétní zločiny jejich spoluvěrců.
Komunista z Kotěhůlek tedy nemůže za sovětské gulagy a muslim z Tunisu opravdu nemůže za útoky na WTC. Mohou jen za to, k čemu se hlásí a odsuzováni by měli být v úrovni svých činů. V případě názorů tedy jen morálně.
pátek 3. října 2014
Jak Češi přestali být ateisty
Asi před dvěma dny (tedy 1. 10. 2014) se v médiích roztrhl pytel s novým objevem: Češi už nejsou ateisté. Tedy jsou, ale podle poslední zprávy poklesl od doby sčítání počet ateistů z 3,6 milionu na 2,5 milionu a navíc se ještě k tomu modlí!
Nevěříte,? Nevěřte, ale píše se to na Christnetu, na Deník.cz, informuje TV Nova, Radio Praha, Tuut (co to sakra je?), České noviny, Eurozprávy, Aktuálně atd. Zkrátka vypadá to, že české noviny a servery mají sólokapra. Nezdá se vám to? Nejste sami.
Tahle ryba totiž páchne naprosto předpisově od hlavy čili od zadavatele. Už malinko znalejšímu ateistovi může být divné, že by čeští ateisté neznali Otčenáš, navíc kvůli sebeobraně mají ateisté zpravidla nastudovanou Bibli mnohem lépe než věřící. Ostatně jedna z odpovědí na otázku "Proč jsi ateista?" je "Přečetl jsem si Bibli." Prostě výzkum i ze zkušenosti odpovídá spíše představě katolíků o společnosti, než tomu co bychom od posledního státního sčítání všech a všeho v roce 2011očekávali. Natož po tom co je ve statistikách Gallupova institutu
Opravdu nám od posledních výzkumů zmizel milion hardcore ateistů? Možná že nám ale zmizely tři miliony, protože agentura STEM odhaduje poměr ateistů ve společnosti na 50%.
Takový matný dojem ale samozřejmě nestačí. Mnohem jednoznačnější je už věta přímo uvedená rovnou v textu agentury ČTK:
Vyplývá to z nezávislého celorepublikového průzkumu, který ČTK poskytla agentura Proximity.
Měl bych dodat, že tento průzkum nedělala Proximity sama, ale ve spolupráci s agenturou Ipsos. Proximity je síť přidružená k celosvětové síti reklamních agentur BBDO, která však není známa tím, že by dělala skvělé sociální výzkumy, naopak je nesmírně oceňována za kreativitu svých reklamních kampaní.
Znalejším pravděpodobně už začalo svítat. Tyto agentury se nespecializují na průzkum veřejného mínění jen tak pro nic za nic, jsou to firmy dělající průzkum pro trh. Co víc jsou to komerční firmy a za průzkumy si nechávají dobře platit a kromě komerčních průzkumů přímo také vytvářejí image na zakázku.
Myslíte si, že snad něco takového jako výzkum náboženského smýšlení zadala nějaká firma živící se výrobou kadidla nebo oltářních svic? Vlastně ano. Nikdo jiný než silná náboženská skupina takový výzkum zadat nemohla. Nikomu jinému by se totiž nevyplatil. Takže jak moc je ten výzkum nezávislý? Řekl bych že jeho výsledky budou velmi závislé na zadavateli.
I kdyby ale udělala Proximity výzkum jakkoli důkladně a odpovědně a on vyšel takto, nebyla by jeho průkaznost nijak zvlášť vysoká. Dotazovaných v případě tohoto průzkumu bylo prý udajně kolem tisíce, což je sice použitelný vzorek pro marketingovou kakampaň, ale nikoli s nějakou omračující přesností. Rozhodně není průkaznější, než dřívější výzkumy.
Je tu ale jedna mnohem vážnější věc, která ukazuje na to, že jde skutečně o propagandistickou kampaň a tím je hromadné nasazení této zprávy i na serverech, které se vůbec religiozitou obyvatelstva jinak nezabývají.
Kdo byl tedy oním tajemným zadavatelem, kterého v článcích na oficiálních serverech pravidla nenajdete? Ano zpravidla s výjimkou stránek Radia Proglas, kde je ještě nedávno bylo jasně napsáno že si tento "výzkum" zaplatila katolická církev. Teď už asi opravdu není co dodat.
(Pokud to tam budete hledat, tak už to tam není)
Nevěříte,? Nevěřte, ale píše se to na Christnetu, na Deník.cz, informuje TV Nova, Radio Praha, Tuut (co to sakra je?), České noviny, Eurozprávy, Aktuálně atd. Zkrátka vypadá to, že české noviny a servery mají sólokapra. Nezdá se vám to? Nejste sami.
Tahle ryba totiž páchne naprosto předpisově od hlavy čili od zadavatele. Už malinko znalejšímu ateistovi může být divné, že by čeští ateisté neznali Otčenáš, navíc kvůli sebeobraně mají ateisté zpravidla nastudovanou Bibli mnohem lépe než věřící. Ostatně jedna z odpovědí na otázku "Proč jsi ateista?" je "Přečetl jsem si Bibli." Prostě výzkum i ze zkušenosti odpovídá spíše představě katolíků o společnosti, než tomu co bychom od posledního státního sčítání všech a všeho v roce 2011očekávali. Natož po tom co je ve statistikách Gallupova institutu
Opravdu nám od posledních výzkumů zmizel milion hardcore ateistů? Možná že nám ale zmizely tři miliony, protože agentura STEM odhaduje poměr ateistů ve společnosti na 50%.
Takový matný dojem ale samozřejmě nestačí. Mnohem jednoznačnější je už věta přímo uvedená rovnou v textu agentury ČTK:
Vyplývá to z nezávislého celorepublikového průzkumu, který ČTK poskytla agentura Proximity.
Měl bych dodat, že tento průzkum nedělala Proximity sama, ale ve spolupráci s agenturou Ipsos. Proximity je síť přidružená k celosvětové síti reklamních agentur BBDO, která však není známa tím, že by dělala skvělé sociální výzkumy, naopak je nesmírně oceňována za kreativitu svých reklamních kampaní.
Znalejším pravděpodobně už začalo svítat. Tyto agentury se nespecializují na průzkum veřejného mínění jen tak pro nic za nic, jsou to firmy dělající průzkum pro trh. Co víc jsou to komerční firmy a za průzkumy si nechávají dobře platit a kromě komerčních průzkumů přímo také vytvářejí image na zakázku.
Myslíte si, že snad něco takového jako výzkum náboženského smýšlení zadala nějaká firma živící se výrobou kadidla nebo oltářních svic? Vlastně ano. Nikdo jiný než silná náboženská skupina takový výzkum zadat nemohla. Nikomu jinému by se totiž nevyplatil. Takže jak moc je ten výzkum nezávislý? Řekl bych že jeho výsledky budou velmi závislé na zadavateli.
I kdyby ale udělala Proximity výzkum jakkoli důkladně a odpovědně a on vyšel takto, nebyla by jeho průkaznost nijak zvlášť vysoká. Dotazovaných v případě tohoto průzkumu bylo prý udajně kolem tisíce, což je sice použitelný vzorek pro marketingovou kakampaň, ale nikoli s nějakou omračující přesností. Rozhodně není průkaznější, než dřívější výzkumy.
Je tu ale jedna mnohem vážnější věc, která ukazuje na to, že jde skutečně o propagandistickou kampaň a tím je hromadné nasazení této zprávy i na serverech, které se vůbec religiozitou obyvatelstva jinak nezabývají.
Kdo byl tedy oním tajemným zadavatelem, kterého v článcích na oficiálních serverech pravidla nenajdete? Ano zpravidla s výjimkou stránek Radia Proglas, kde
(Pokud to tam budete hledat, tak už to tam není)
pondělí 29. září 2014
Islám jako volební kýč
Přiznávám, že jsetli se něčeho v kampani proti islámu bojím, tak je to právě to aby se tohoto tématu chytili politici a udělali z něj volební kýč. Kdykoli totiž něco takového udělali, mělo to naklonec přesně opačný důsledek, než propagovali. Stačí připomenout jak Nečas varoval před zdražováním.
V současné době se něco podobného děje s tématem islámu. Islám je totalitní ideologie a téma islamizace je příliš závažné, než aby si s ním pohrávali podřadní politici v rámci reklamní kampaně. Na Praze 8 se totiž začal objevovat ve schránkách letáček s nápisem: Jsme proti islamizaci Prahy 8. Vypadají takhle:
Nevím, kolik lidí na to chytí, ale rozměr blbosti je to neuvěřitelný. Možná dokonce trumfne volební heslo "Štve mě to co vás". Problém s islámem, jak jsem už několikrát poukazoval, vlastně není problémem s islámem jako takovým, ale s postupem proti němu. Radikální muslimové zneužívají amorální zákonné výhody, které získaly církve. Jinak by nebylo nijak těžké proti islámským extremistům zasahovat i u nás.
Jistě má smysl o tom mluvit tam, kde vznikají problémy na lokální úrovni, ale řešit se musí už na mnohem obecnější úrovni. Nemůžete obecně uznávat totalitu a v Horní-Dolní si vést demokracii. Prohlášení "Jsme proti islamizaci Prahy 8" je na stejné intelektuální úrovni jako "Ubráníme naše okresní město před zákonem o církevních restitucích." Ne neubráníte!
Na druhou stranu proč se tomu divit? Za tímto plakátkem je totiž Občanská konzervativní strana a za ní Jiří Janeček, kterého členství v řadách Mladých sociálních demokratů dovedlo spolehlivě do ODS, kde radil známému přílepkovému záškodníkovi Marku Bendovi. Když si tu klikatu cestu představíte, dojde vám, že je to právě jeden z těch, kvůli nimž problém s islámem vlastně vznikl, samozřejmě jako vedlejší důsledek problému s katolickou církví.
V současné době se něco podobného děje s tématem islámu. Islám je totalitní ideologie a téma islamizace je příliš závažné, než aby si s ním pohrávali podřadní politici v rámci reklamní kampaně. Na Praze 8 se totiž začal objevovat ve schránkách letáček s nápisem: Jsme proti islamizaci Prahy 8. Vypadají takhle:
Nevím, kolik lidí na to chytí, ale rozměr blbosti je to neuvěřitelný. Možná dokonce trumfne volební heslo "Štve mě to co vás". Problém s islámem, jak jsem už několikrát poukazoval, vlastně není problémem s islámem jako takovým, ale s postupem proti němu. Radikální muslimové zneužívají amorální zákonné výhody, které získaly církve. Jinak by nebylo nijak těžké proti islámským extremistům zasahovat i u nás.
Jistě má smysl o tom mluvit tam, kde vznikají problémy na lokální úrovni, ale řešit se musí už na mnohem obecnější úrovni. Nemůžete obecně uznávat totalitu a v Horní-Dolní si vést demokracii. Prohlášení "Jsme proti islamizaci Prahy 8" je na stejné intelektuální úrovni jako "Ubráníme naše okresní město před zákonem o církevních restitucích." Ne neubráníte!
Na druhou stranu proč se tomu divit? Za tímto plakátkem je totiž Občanská konzervativní strana a za ní Jiří Janeček, kterého členství v řadách Mladých sociálních demokratů dovedlo spolehlivě do ODS, kde radil známému přílepkovému záškodníkovi Marku Bendovi. Když si tu klikatu cestu představíte, dojde vám, že je to právě jeden z těch, kvůli nimž problém s islámem vlastně vznikl, samozřejmě jako vedlejší důsledek problému s katolickou církví.
sobota 20. září 2014
O snech splněných pomocí crowdfundingu
Chci se s vámi podělit o pocity z crowdfundingu, pokud je něco takového vůbec možné. Víte, hodně lidí si myslí, že na crowdfundingu je nejhezčí to že člověk dostane peníze. To je a zároveň není pravda. Pokud máte skutečně úspěšný projekt, tak se ty peníze u vás dlouho neohřejí, protože je použijete k jeho naplnění. Je v tom všem ale ještě něco jiného.
Peníze v crowdfundingu nefungují totiž tak, jak jsme zvyklí. Není to něco, co se zuby nehty snažíme získat a pak co nejméně utrácet. Je to dar a zároveň také něco jako způsob hlasování. Celé to stojí na tom, že chceme obdarovávat a být obdarováváni, máme to v povaze, je to něco elementárně sociálního, lidského.
Když dáte peníze na nějaký projekt, začnete ho sledovat podrobněji, těší vás, kdykoli se o krůček přiblíží uskutečnění a když se naplní cílová částka, máte chuť odpálit nějaké petardy. Možná se vám dokonce budou třást ruce ve chvíli, kdy k vám do schránky přijde slíbená odměna.
Pokud jste autor projektu, tak zároveň s tím, když vám začnou chodit peníze od známých, méně známých i úplně neznámých lidí na váš projekt, cítíte nádhernou vděčnost. Je to úžasný pocit, protože každý, kdo vám pošle třeba jen minimální částku, tím říká: Udělej to! Je to dobré! Věřím ti! Tvůj sen má smysl a zaslouží si aby se stal skutečností!
Je to nějakým způsobem nesmírně zavazující. Můžete se snažit crowdfunding oblafnout a vymyslet projekt jen na vybrání peněz, můžete fixlovat a můžete s tím i uspět. Jenže tím o něco krásného přijdete.
Pokud si chcete crowdfunding opravdu prožít, v první řadě musíte umět snít a nebát se snít. Toužit a nebát se ostatním říci, po čem toužíte. Pak opravdu můžete zažít tu oporu, ten pocit, že všichni ti lidé jsou opravdu s vámi.
Crowdfunding je hra spíše s pocity, mnohem více než s penězi. Peníze jsou v ní potřeba spíše jako pracovní "médium". Možná by tak měly fungovat i jinde, než v crowdfundingu.
Peníze v crowdfundingu nefungují totiž tak, jak jsme zvyklí. Není to něco, co se zuby nehty snažíme získat a pak co nejméně utrácet. Je to dar a zároveň také něco jako způsob hlasování. Celé to stojí na tom, že chceme obdarovávat a být obdarováváni, máme to v povaze, je to něco elementárně sociálního, lidského.
Když dáte peníze na nějaký projekt, začnete ho sledovat podrobněji, těší vás, kdykoli se o krůček přiblíží uskutečnění a když se naplní cílová částka, máte chuť odpálit nějaké petardy. Možná se vám dokonce budou třást ruce ve chvíli, kdy k vám do schránky přijde slíbená odměna.
Pokud jste autor projektu, tak zároveň s tím, když vám začnou chodit peníze od známých, méně známých i úplně neznámých lidí na váš projekt, cítíte nádhernou vděčnost. Je to úžasný pocit, protože každý, kdo vám pošle třeba jen minimální částku, tím říká: Udělej to! Je to dobré! Věřím ti! Tvůj sen má smysl a zaslouží si aby se stal skutečností!
Je to nějakým způsobem nesmírně zavazující. Můžete se snažit crowdfunding oblafnout a vymyslet projekt jen na vybrání peněz, můžete fixlovat a můžete s tím i uspět. Jenže tím o něco krásného přijdete.
Pokud si chcete crowdfunding opravdu prožít, v první řadě musíte umět snít a nebát se snít. Toužit a nebát se ostatním říci, po čem toužíte. Pak opravdu můžete zažít tu oporu, ten pocit, že všichni ti lidé jsou opravdu s vámi.
Crowdfunding je hra spíše s pocity, mnohem více než s penězi. Peníze jsou v ní potřeba spíše jako pracovní "médium". Možná by tak měly fungovat i jinde, než v crowdfundingu.
středa 3. září 2014
Multikulturalismem proti islámu
Všimli jste si kolikrát názvy spíše skrývají skutečný význam nějaké věci nebo jevu? Já se tím trochu bavím. Už dříve jsem rád upozorňoval, že se například stranické diktatury rády označovaly jako demokratické republiky ačkoli nebyly ani demokratické ani republiky v původních významech těchto slov. Teď se něco podobného stává s multikulturalismem. Dnes se tímto názvem nazývá něco, co fakticky existovat nemůže - soužití mnoha kultur s rozdílnými hodnotovými i právními systémy v jednom státě.
Ve skutečnosti jsou ale tyto systémy jen dva - evropský právní systém a šaría. Představitelé žádné jině kultury než islámské také nechtějí žít v Evropě uvnitř státu v dokonale izolované paralelní společnosti.
Tento paradox má důsledky. Zatímco z tábora mulitikulturalistů představitelé různých kultur prchají, v táboře antiislamistů přibývají. Není divu, zpitomnělá a překorektní státní média totiž přehlížejí, že muslimské znásilňovací gangy napadají i dcery křesťanů, buddhistů, hinduistů či sikhů. Téměř všem kulturám slibují islamisté stejné zacházení jako našim ateistům a tak není divu, že Češi náhle zjišťují, že se i s těmi Romy a s mnoha jinými přistěhovalci-nemuslimy dá vlastně vyjít poměrně dobře.
Jediná skupina která systematicky odmítá respektovat evropské zákony a podřídit své chování společnosti jsou muslimové. Jenže oni se odmítají podřídit jakékoli společnosti kromě islámské, všechny jsou podle nich zkažené a lidé v nich si zaslouží smrt nebo alespoň násilnou konverzi. Ne že by snad v jiných náboženstvích taková přikázání nebyla, ale nikdo je nedodržuje tak fanaticky jako právě muslimové.
Už dnes jsou při tom přímo uprostřed protiislámských hnutí i bývalí muslimové ze všech koutů světa a snad všech islámských diktatur. Pokud se nad tím zamyslíte, tak to znamená, že tak zvaní multikulturalisté budou možná za nedlouho bránit jen pozice islámu, zatímco lidé z ostatních kultur budou klidně vytvářet jednu společnost tak, jak to kdysi bylo ideálem multikulturalismu.
To by byla půvabná historická ironie!
Ve skutečnosti jsou ale tyto systémy jen dva - evropský právní systém a šaría. Představitelé žádné jině kultury než islámské také nechtějí žít v Evropě uvnitř státu v dokonale izolované paralelní společnosti.
Tento paradox má důsledky. Zatímco z tábora mulitikulturalistů představitelé různých kultur prchají, v táboře antiislamistů přibývají. Není divu, zpitomnělá a překorektní státní média totiž přehlížejí, že muslimské znásilňovací gangy napadají i dcery křesťanů, buddhistů, hinduistů či sikhů. Téměř všem kulturám slibují islamisté stejné zacházení jako našim ateistům a tak není divu, že Češi náhle zjišťují, že se i s těmi Romy a s mnoha jinými přistěhovalci-nemuslimy dá vlastně vyjít poměrně dobře.
Jediná skupina která systematicky odmítá respektovat evropské zákony a podřídit své chování společnosti jsou muslimové. Jenže oni se odmítají podřídit jakékoli společnosti kromě islámské, všechny jsou podle nich zkažené a lidé v nich si zaslouží smrt nebo alespoň násilnou konverzi. Ne že by snad v jiných náboženstvích taková přikázání nebyla, ale nikdo je nedodržuje tak fanaticky jako právě muslimové.
Už dnes jsou při tom přímo uprostřed protiislámských hnutí i bývalí muslimové ze všech koutů světa a snad všech islámských diktatur. Pokud se nad tím zamyslíte, tak to znamená, že tak zvaní multikulturalisté budou možná za nedlouho bránit jen pozice islámu, zatímco lidé z ostatních kultur budou klidně vytvářet jednu společnost tak, jak to kdysi bylo ideálem multikulturalismu.
To by byla půvabná historická ironie!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)