Počet zobrazení stránky

úterý 26. listopadu 2013

Zlatý věk vlády žen?

Tímto příspěvkem si jednoznačně říkám o kritiku a dělám to rád, navazuji totiž na jednu myšlenku z textu Kam zmizely bohyně?  a některé reakce v komentářích.

Bývaly doby, kdy byl matriarchát považován za základní společenské schéma. Dnes už tomu tak není. Častěji se mluví o matrilinearitě, což ovšem není totéž. V těch dobách byl matriarchát popisován jako "zlatá doba" lidstva. Mohlo to tak být, nebo mohlo by to tak být?

Mohlo, ale spíše ne až tak docela! Totiž co já vím o patriarchálních a matriarchálních společnostech, tak je to celkem zajímavé. Původně totiž byly matriarchální, nebo alespoň matrilineární společnosti typické spíše tam, kde hrozilo ženám nebezpečí a tedy kde byly "nedostatkové". K tomu se pojila i polyandrie atd. V principu to byl samoregulační mechanismus, protože polyandrické společnosti se nepřemnožují - jedna žena prostě může rodit jen tolik kolik stihne a děti mají naopak dost slušnou ochranu gardou tatínků. Tyto společnosti ještě sem tam existují třeba v Indii.

Polygynická manželství a patriarchální přístup souvisel naopak se stavem, kdy byli nedostatkoví, ale potřební muži a to zpravidla v důsledku válek. Smyslem mnohoženství je v principu hlavně plození armády bojovníků. Tento systém je také reakce na problém s prostředím, ale funguje jinak. Namísto aby se společnost přizpůsobila omezeným zdrojům se uzpůsobí tak, aby mohla dobývat zdroje ostatních. Je to dost zoufalé řešení, protože tak vzniká skupina, která prostě vždycky nemá zdroje.

Jakmile totiž není vystavena stavu pro který vznikla, tedy neustálému úbytku mužů, velmi rychle se přemnožuje a vyčerpává své prostředí. Jde o lidskou obdobu sarančat. Žije tak, že vyžírá zdroje ostatních skupin, jejich původní majitele buď vyžene nebo zabije. Jenže s nově získanými zdroji nikdy nevydrží, takže se to celé periodicky opakuje.

Patriarchální polygynická skupina má vždycky vojensky navrch nad polyandrickými (případně i matriarchálními) společnostmi. Počty jejích vojáků se prostě obnovují mnohem rychleji.

Polygynická patriarchální společnost je tedy evolučně úspěšnější za cenu, že se pak v postižené oblasti všem žije špatně a klanové války (ekonomicky vynucené) v podstatě nikdy nekončí.

Pokud má daný prostor omezené zdroje, například pokud jde o izolovaný ostrov nebo náhorní plošinu, vyniknou velmi rychle výhody polyandrie, v rozlehlých oblastech s malými rozptýlenými zdroji (například na poušti) ale vojenská převaha polygynických zřízení jakékoli jiné uspořádání rozdrtí.

Samozřejmě lze oprávněně namítnout, že polyandrická skupina prostě ještě nemusí být nutně matriarchální. To je pravda. Navíc ani polyandrická společnost nemusí být pro ženy žádný med. Například až 31 procent tibetských žen zůstane neprovdaných a bezdětných! To je také pravda.

Jak polyandrie tak polygynie jsou reakcemi na ohrožení, tedy jinými slova na zkrácení délky života vlivem válek nebo nepříznivých životních podmínek. Polyandrie se přizpůsobí snížením počtu narozených a tím vyšší šancí na dožití vyššího věku, zatímco polygynie prostě přijímá nižší hranici dožití jako fakt a přizpůsobuje se vyšším počtem narozených.

Jakmile však vnější tlak pomine, jsou tato manželství spíše nevýhodná, protože vytvářejí ve společnosti nerovnost v požadavcích na partnery. Nejen tibetské ženy trpí svou "přespočetností", stejný problém mají v mnoha zaostalých muslimských (slabě polygynických) zemích také muži.

Zbývají ještě poslední otázky: Pokud tyto (pro nás zvláštní) typy manželství zanikají, když pominou důvody k jejich existenci, neplatí náhodou totéž o všech manželstvích?

Manželství je totiž v první řadě pakt a starověké příklady manželských smluv mluví jasně o tom, že je to majetková smlouva, ať už muž vlastnil ženu, nebo se vlastnili navzájem, či šlo jen o společné vlastnictví majetku, vždycky v tom bylo vlastnictví.

Nebyl náhodou tenhle majetkový stav manželství v první řadě podvědomou snahou o obranu proti nouzi? Jak by se proměnily lidské vztahy, kdyby tento neustálý stres pominul?

Vím jistě, že by se lidé dál zamilovávali, ale manželství by s tím už asi nemělo nic společného. Ostatně není právě třeba počet společně žijících nesezdaných párů důkazem, že se tato instituce už přežila?

27 komentářů:

  1. Manželství jako instituce se již bezesporu přežilo, avšak zvyk vlastnit v něm jeden druhého s přísným důrazem na věrnost je stále velmi silně vžitý. Nedávno jsem někde četl o výsledcích průzkumu, které naznačují, že v USA je nevěra stále silněji vnímána negativně, podobně jako například kouření na veřejnosti. Ovšem tam se tomu nelze až tak divit, neboť podle mého názoru se v tamějším puristicky tržním prostředí lidé zřejmě cítí ohroženější, než v Evropě. Pokud se lidé milují, automaticky se chtějí vzájemně vlastnit, protože muž bez ženy není úplný a obráceně, tak to cítím. Bez ohledu na společenské prostředí. Ale jsem samozřejmě produktem křesťanské kultury, těžko to můžu vnímat jinak, i když jsem bez vyznání. Nicméně matriarchát je mi tak nějak sympatičtější :-) Díky za Vaše člány, jsou pro mne vždy objevné a inspirující.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je nesmysl, že pokud někoho miluji, tak ho toužím vlastnit. Naopak si myslím, že pokud někoho miluji, tak je pro mě jeho blaho důležitější než moje vlastní.
      Navíc v zásadě žárlivost je především projevem strachu a komplexu méněcennosti - pokud je člověk přesvědčený o tom, že - přes všechny "úlety" a "eskapády" a další sexuální skotačení - se k němu jeho partner stejně nakonec vždycky vrátí, případně pokud se člověk nebojí toho, že zůstane sám, protože si je buď jistý tím, že dlouho sám nebude a nebo se samoty nebojí, tak žárlivý není.

      Vymazat
    2. teda Ziro, obvykle s tebou souhlasím, nicméně ted ti (ohledně žárlivosti) někde unikla zcela zásadní informace. Žárlivost je přirozená a základní biologická vlastnost párového systému a to nejenom lidskýho - pokud v něm chybí, nejedná se o funkční párový vztah (pak je to totiž vztah bez ochrany a ten už z principu věci nedokáže nějaký nadstavby vůbec řešit) . Abych to upřesnil - pokud ti nevadí, že tvůj partner občas někde přefikne nějakou mladší, hubenější nebo nějak jinak subjektivně lepší samičku a vrátí se k tobě když už nemůže, tak máš někde chybu v matrixu. To, že mainstreem všem tvrdí, že žárlivost je projevem strachu a komplexů neznamená, že je to pravda...

      Vymazat
    3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    4. vzhledem k tomu, že v manželství stále žije víc než 70% párů bych ho za přežitek nepokládal. V nukleární rodině je akt manželství zároven sociální smlouva a ritualizace některých typů chování. Počet lidí, kteří to chápou - rozumí důsledkům rituálního chování třeba jen na nevědomý úrovni je stále dost vysokej. A navrch poslední dobou získává manželství "luxusní" status - na psí knížku dokáže žít každej blb :-), jak se v poslední době ukazuje .... tak bych ho nezatracoval.

      Vymazat
    5. se opravím - je to 67% párů do roku 2010 u nás, a z toho zbytku bylo plných 50% párů v očekávání prvního dítěte - z nich se část nakonec taky vezme. A cca 30% párů spolu vydrží víc než dvacet let...což je věc, kterou extramanželskej rodinnej model zatím o sobě říct nemůže ani náhodou. A ano - manželství je mimo jiné vlastnický pakt. To totiž pochopí úplně každej, zatímco řeči o blahu jsou jenom pro někoho...

      Vymazat
    6. Lokki, o tom to právě je, že někteří lidé holt k životu nepotřebují mít jistotu, resp. smířili se s tím, že jim nic jistotu nezaručí.
      Pokud totiž partner bude chtít přefiknout někoho jiného, tak mu v tom můžu zabránit leda tak, že ho budu mít 24 hodin denně 365 dní do roka mít uvázaného za nohu k noze postele. A ani tak si tím nemůžu být úplně jistá, že se mu třeba v domě mé nepřítomnosti doma nepodařilo se nějakou tou samičkou domluvit, aby ho přišla navštívit, případně aby se schovala pod tu postel a počkala, až já tvrdě usnu...
      Takže jaký to má smysl žárlit a malovat si katastrofické scénáře co by bylo kdyby a co bude jestli?
      Žárlivost ve vztahu mi přijde podobně smysluplná jako kdyby si člověk pokaždé, když sedne do auta, začal představovat, jaké všechny nehody se mu mohou stát a jak se při nich může zabít nebo zmrzačit. Samozřejmě, že vím, že v autě můžu mít nehodu a že při té nehodě se můžu zabít nebo zmrzačit, ale kdybych pokaždé, než si sednu do auta (případně po celou dobu jízdy) se děsila toho, co když se mi něco stane a co všechno se mi v tom autě může stát, tak bych se z toho asi zbláznila nakonec bych měla z ježdění autem fobii.

      A manželství možná není přežitek, ale určitě je přežitkem tradiční patriarchální manželství, které prostě už je dnes podobně k ničemu jako instituce středověkých cechů. Jak by mělo vypadat manželství, které bude současným potřebám odpovídat lépe, to netuším, asi to bude nějakou dobu trvat, než se nějaký takový model ustaví - ostatně ani patriarchální monogamní rodina "nespadla z nebe", ale trvalo to staletí, možná tisíciletí, než se metodou pokusů a omylů vytvořila a začala nějak pořádně fungovat.

      Vymazat
    7. asi jsem se špatně vyjádřil - tvrzení o jistotách je pro ty duševně slabší. Ti ostatní chápou, že manželství je pouze deklarace úmyslu a ritualizace chování - obojí ti ale (tedy sezdaným) velmi zjednoduší život jak po sociální, tak nakonec i po fyziologické stránce. Z jistotama to nemá nic společnýho, ty si musí vytvořit každej pár postupně sám.
      Žárlivost je jedna ze základních lidských emocí a ve svý zdravý podobě je to vysoce funkční adaptační a komunikační mechanismus. Samozřejmě ho mít nemusíš - ovšem trochu ti to potom ubírá sílu argumentů. A z vlastní praxe jsem zatím nepotkal nikoho, komu tahle emoce chyběla, přesto, že tvrdili původně opak...
      Ke tvému BTW jsem napsal odpověd u minulého petrova článku - matrilinearní společnosti s děděním majetku po mateřské linii jsou profláknutý mezi etnografama v zásadě tři - některý skupiny inuitů, tuaregové (taktéž ne všichni) a pueblanští indiáni ze Sonoru, t.č. R.I.P. A potom malý rarity z polynesie. Nikdo z nich, pokud vím, neprovozoval polyandrii...

      Vymazat
    8. Možná jsem se nevyjádřila úplně přesně - nejde ani tak o to, že by bylo možné nebo žádoucí tuto emoci úplně nemít, jde spíš o to jí nepodléhat. Prostě umět ji ovládnout úplně stejně jako každý člověk umí ovládnout co já vím třeba touhu po jídle nebo po alkoholu nebo čemkoli jiném, třeba i sexuální pud. Ten taky máme od přírody, ale s výjimkou lidí s absolutní poruchou osobnosti se nikdo z nás nevrhá na ulici na každou osobu opačného pohlaví, která nás sexuálně přitahuje. Stejně tak většina lidí ví, že není zrovna rozumné se přecpávat nebo se krmit jenom co já vím šlehačkovými dorty, čokoládou, řízky (doplňte cokoli jiného, co máte rádi), že není rozumné pít alkohol přes míru atd. Prostě umět si poručit, že jednou dvakrát do roka si "pořádně dopřát" na nějaké oslavě, zabíjačce nebo kde to budiž, ale dělat to každý týden, ba dokonce ani každý měsíc není dobrý nápad. Stejně tak že není zrovna dobrý nápad dát si každý večer v hospodě deset piv. Takže podobně jako když sedím s kamarády v hospodě a mám co já vím druhé třetí pivo, tak bych měla začít uvažovat o tom, že víc by jich radši být nemělo, úplně stejně když člověka přepadne žárlivost, měl by ji svým rozumem a vůlí potlačit, neměl by si malovat katastrofické scénáře, neměl by přemýšlet o tom, co asi tak třeba náhodou... natož pak aby ho napadaly voloviny jako čekovat mobil nebo mail svého protějšku apod. A pokud se náhodou nějaká ta "nevěra" prolátne, neměl by z toho dělat kovbojku.
      Jinak matrilinearita a polyandrie spolu vůbec nijak nesouvisí, naopak - jak to psal Petr - ve společnosti, kde ženám příliš častá úmrtí nehrozí a vyšší riziko předčasné smrti mají píše muži, by byla polyandrie velmi nelogická. Pokud se totiž majetek dědí po ženské linii, vdova ani nemá potřebu se znovu vdávat, protože je dostatečně zabezpečená a manžela tedy nepotřebuje ani jako ochránce (za tímto účelem si ho může najmout jako pracovní sílu, když na to má), natož pak jako živitele. Naopak spíše muž, který ovdoví, má existenční problém.

      Vymazat
    9. Ty protivný tchýně a jiný báby, který mladým holkám pijou krev, jsou právě produktem patriarchální společnosti. Jde jim (zcela logicky) o to, aby všechny děti jejich snachy byly i dětmi jejich syna, protože to jsou taky její geny.
      Zvěrstva k kmenových válkách (včetně té jugoslávské) jsou taky produktem patriarchální společnosti a víc jak dvou tisíc let silně patriarchálního myšlení.
      A jinak sis ve svých příspěvcích pod minulým článkem značně protiřečil - na straně jedné tvrdíš, že chlapi by to, že nějaký děcko není jejich, zas až tak neřešili, ale na druhé straně tvrdíš, že většina chlapů by nějakého "spolusouložníka" nesnesla. Tak jak to je? Navíc opravdu to, že by hlavními vlastníky půdy a dalších významných věcí, byly ženy, dědilo by se po ženské linii (a to taky včetně jména) nemá nic společného s nutností nějaké formy polyandrie, klidně by to mohlo být o tom, že by byly nějaké formální monogamní svazky, ze kterých by si ovšem jak jeden tak druhý občas "odskočil" a možná by k tomu mohla existovat i nějaká forma prostituce jak ženské tak mužské (tedy ženy a muži tak chudí, že by na ně nikdo pořádný nezbyl).
      Osobně za evolučně kvalitní považuji jak muže tak ženy, kteří jsou fyzicky i duševně zdraví a ideálně spíše více talentovaní (na cokoli, jestli je to věda, technika, umění nebo třeba určité manuální práce je jedno) a sorry, ale třaslavý stařík nebo obtloustlý pupkáč s IQ houpacího koně na potomstvo nepřenesou geny zrovna kvality 1A. Možná patriarchát může za jistou degeneraci lidského rodu a dost možná kdyby nikdy nebyl, nebyly by ani takové cirkusy ohledně potratů, euthanasie, výzkumu kmenových buněk a podobných věcí. Plánování počtu potomků (tedy antikoncepce a potraty) a možná i jisté selektování novorozeňat (a myslím, že obou pohlaví) by v takovéto společnosti bylo považováno za zcela normální a bohům či bohyním naopak spíše milé.

      Vymazat
    10. No Ziro a Lokki, historie nám, ukazuje něco jiného, většinou je kupodivu ta žárlivější a nesnášenlivější žena. Nicméně naučit se dá ledacos a rozhodně bych netvrdil, že by nějaké "vrozené postoje" musely být výchovou nepřekonatelné. Ostatně ve všech společnostech, ať se tváří jakkoli ve skutečnosti existuje jak jisté procento zcela promiskuitních, tak určité procento skupinových, polyandrických a polygamních svazků, jen prostě nejsou oficiální. Čím je ale společnost stabilnější, tím větší v ní bývá počet partnerství monogamních. Ostatně i v případě zmiňovaného etnika Mosuů jde vlastně (dle výzkumů) o sériovou monogamii, tedy o model, který je lidem asi opravdu přirozený.

      Vymazat
    11. asi sem lehce nekonzistentní, ale beru to z pohledu tý který společnosti. V tý co popisuješ ty není skutečně třeba žárlit (není exkluzivita) a samci se opravdu podělí (to jsou třeba ty delfíni). Na druhou stranu prakticky neznam lidskou společnost, kde by se žárlivost neřešila. Dokonce i v podstatě nejtoleratnější společnosti s deklarovaným volným sexem (hippies komunity) s tím měly dost zásadní problémy a narozdíl od starých kultur ji nedokázaly ani ritualizovat... K polyandrii - tu si sem zatáhla ty, proto o ní furt mluvíme. Nevím jaký zkušenosti má Petr, ale manželka bratrance mý ženy je z nepálu a je v jejich rodině mladší sestra. Představa, že stráví nějakejch pár let péčí o dva až tři chlapy (v patriarchální společnosti sic.) stejně jako její sestra jí takříkajíc úplně nenadchla. Prej to máme zařízený mnohem líp :-))
      Možná důvod, proč prakticky nikdy neexistovala matriarchální matrilinearní kultura je ten, že se a) nedokáže postarat fyzicky o zdraví dětí - to je ta negativní korelace s děděním půdy a technologickým pokrokem, bohužel a za b) nemá chlapům co nabídnout (sex je v tomto případě totiž prakticka zdarma pro všechny vybrané, proto má nulovou hodnotu a nic jiného taková společnost chlapům nenabízí.) Ostatně ani pouze matrilinearní společnosti nejsou nijak zvlášt úspěšné.
      A to mě přivádí ke druhýmu,asi nejpravděpodobnějšímu důvodu - patriarchální model rodiny máme natolik zakodovanej v sobě, že se v poslední době prakticky nedostaneš k psychoterapeutovy přes hromady klientů s nedokončeným rodinným vývojem...
      Co se týče pupkáčů a třaslavých staříků - Onasis v roce 1974 byl pravděpodobně oboje a ani IQ už neměl jako za mlada, přesto to z hlediska jak výkonnosti, vhodného genotypu, tak zajištění potomků byla luxusní partie...a tvůj pohled je v tomto případě ryze subjektivní. Z hlediska populace není podstatný.
      BTW - z žárlivostí to už asi neřeš, mi došlo, že se v rámci rozdílných životních zkušeností a potřeb bavíme každej o něčem jiným...a to je spíš na pokec u piva.

      Vymazat
    12. "Možná důvod, proč prakticky nikdy neexistovala matriarchální matrilinearní kultura"

      Tohle je hodně silné tvrzení, fakt bych si to netroufl takhle tvrdit. Neznám výzkumy u Mosuů ani u Heanyo, ale po nejsem úplně přesvědčen, že je to tak, jak tvrdíš. Ostatně docela poučné je třeba snímat časosběrnou kamerou dění na pláži. Kdybychom vůbec nerozuměli lidské řeči a měli na výzkum jen pozorování, museli bychom dojít k závěru, že lidské rody řídí babičky.

      Vymazat
    13. není silný :-), jenom nemá silného oponenta. Jediný co ustavuje matriarchální kulturu jako reálný společenský konstrukt jsou evropští národovečtí obrozenci a od nich odvozená hnutí a filosofové. Takže klidně můžu věřit, že někdy nějaká existovala, ale důkazy na to žádný nejsou. Jenom pocit, že by to tak nějak "hezky a úpravně" vypadalo mi nestačí. A věř mi, že ty důkazy gender politici spolu s feministickým hnutím hledaj usilovně už po celé století a kdyby nějaký měli alespon od kultury lovců a sběračů, už by nás s nima tloukli dvacet let po hlavách, přece jenom je to 50%voličů... Na druhou stranu, lidi obecně se bez nějaký formy víry neobejdou a víra v to, že dřív, když všemu vládli ženy byl svět klidný, měkký a bezpečný mi příjde docela fajn. Na co pak vždycky narazíš je propagovanej heterismus, což je historicky ozkoušenej destabilizující prvek kdekoliv, kde se rozšíří i na normální populaci.
      Pokud by byl plážový pozorovatel dostatečně pozorný, zjistil by, že babičky maj skutečně absolutní vliv, ale moc daleko za tu pláž nesahá...

      Vymazat
    14. Jenže společnost Haenyo je matriarchální a jsou známé i kmeny afrických bojovnic. U Mosuů může být matriarchální struktura vynucená vrchností, která matriarchální nebyla, ale existuje už také docela dlouho.

      Vymazat
    15. na ty známý kmeny afrických bojovnic jsem dost zvědavej, s mosuama a z haenyo sis pěkně naběhl. Sorry, ale matriarchát, kterej vznikne tak, že tě k tomu někdo silnější donutí sice bude funkční, dokazuje ale jenom to, že lidi toho snesou opravdu hodně... Dokonce mi příjde, že v tomhle byla vrchnost docela bruselskoevropsky zvídavá :-). Btw z haenyo jich už zbejvá necelejch 5000 starších padesáti let (chápu, že když skoro patnáct let stříliš šikmovoký, že z tebe už nebude žena v domácnosti) a v posledních deseti letech se jako haenyo rozhodly žít 2, slovy dvě ženy, ostatní daly přednost tradičnímu korejskému patriarchálnímu pojetí rodiny. Pokud jsou tedy informace na netu úplné...

      Vymazat
    16. BTW na Haenyo je krásně vidět, že převzetí rolí je komplexní - tedy s vlastnictvím výrobních prostředků přebíráš i plnou zodpovědnost za klan a rodinu, včetně dělání dost nepopulárních rozhodnutí. A naopak, chlapi se v tomhle případě nezmohli prakticky na nic...

      Vymazat
    17. ... ovšem to bych byl nespravedlivý - podle filmu My mother, mermaid to vypadá, že chlapi fungujou obvykle (dělaj si co chtěj) a ženský převzali v rámci matriarchátu obě role, tedy jak mateřskou, tak i živitelskou a ochranitelskou. Boží uspořádání - myslím, že dost podobný jsem viděl u mongolů...

      Vymazat
    18. U Mongolů jsem hlavně postřehl to, že ženy nalévají muže aby byli roztomilejší :-)

      Vymazat
    19. Jinak to, že kultura zanikne působením silnější sousední kultury a převezme její uspořádání samozřejmě neznamená, že by nikdy neexistovala.

      Vymazat
    20. ale Haneyo je za a) odnož jedné kultury kde ze sociálněnáboženskoekonomických důvodů byla jedna její minoritní společenská kasta diskvalifikována z ekonomického procesu (o korejcích ze 17.století nic nevím, ale stejným způsobem mohli třeba italové elegantně vyřešit problém sicilskejch pirátů...) a za b) Haneyo ses jako žena stával dobrovolně, právě pro stvrzení společenského statutu, což zůstalo tradicí do dneška. Jenom důvod, proč persekuovat specielně rybáře-muže z vlastní kultury zmizel a ženy tak zratili důvod se dobrovolně stávat haneyo, protože to dneska nepřináší žádný výhody pro nikoho. To že si můžou samy platit vlastní účty asi nepovažujou za dostatečný plus...což o lidech dost vypovídá :-)) Z učebnic sociologie a etnografie už nikdy nezmizí, jako přirozenej matriarchát je ovšem genderpolitik používat nemůže...
      Našel jsem docela věšteckej pohled na manželství ze sociologie z roku 1979 - autor tvrdí, že manželství (mimo jiné) omezuje sexualitu ženy na jeden svazek úmyslně (protože kdyby ženský dali každýmu dle svých potřeb, chlapi by pomřeli vysílením - měl určitě zajímavý zkušenosti :-)). A z toho vyvozuje, že pokud bude manželství jako instituce zanikat, získat partnerku na sex bude pro muže čímdál tím snazší, ba naopak, ženský se budou muset v tvrdým konkurenčním vnitropohlavním boji dost podbízet. A podle dnešních zkušeností to dobře odhadnul...

      Vymazat
  2. Btw - Petře, já bych až nesměšovala matriarchát (nebo dokonce pouhou matrilinearitu) a polyandrii, to jsou dvě různé věci, které spolu někdy souviset mohou, ale jindy taky vůbec nemusí.
    Osobně by mě zajímalo, jestli by bylo možné vybudovat zemědělskou civilizaci městského typu (a z ní posléze i civilizaci technickou podobnou naší) bez toho, že by se půda, případně další významný majetek, dědil po mužské linii. Podle mého by sama skutečnost, že by půdu apod. (např. obchody, dílny atd.) vlastnily ženy a toto dědictví předávaly dcerám, jako nějaký "civilizačně negativní" faktor fungovat neměla. Ano, je dosti dobře možné, že matrilineální společenství (ať už by byly monoandrické nebo polyandrické) by se vyznačovaly pomalejším růstem populace a proto by nejspíš v konkurenci s nějakými agresivními patriarchálními sousedy dopadly špatně, ale přinejmenším na nějakých velmi izolovaných místech (ostrovy, vysokohorská údolí, nehostinná území někde v Severní Americe, na Aljašce, na Sibiři apod.) by taková společenství přežít mohla. Přesto se jich do dnešní doby uchovalo velmi málo a ani z minulosti nemáme moc zpráv o tom, že by podobné skupiny lidí (kmeny? národy?) byly nějak hojné. Takže je otázka, jestli patriarchát byl nějak "zákonitě" nezbytný či přímo "evolučně nutný", pokud se měla společnost posunout na vyšší stupeň vývoje, tedy od lovecko-sběračského způsobu se dostat někam dál, a nebo to byla prostě jenom určitá souhra náhod, že se zrovna tento model prosadil, ale na nějaké "alternativní Zemi" tomu mohlo být úplně jinak - a dnes tam mají stejně vyspělou civilizaci jako my, jenom tam místo feminismu řeší nějaký "andrismus" nebo něco na tento způsob a v obzvláště necivilizovaných koutech světa stále ještě muži nemají právo dědit majetek, svědčit u soudu a k vycestování ze země potřebují souhlas své matky, manželky nebo sestry.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Což o to matrilineární byla třeba Sparta, což byl jinak patriarchální městský stát a původně docela na úrovni. Myslím, že původní uspořádání rodů u starověkých Řeků mohlo být obecně martilineární.
      Zajímavá je čínská kultura Mosuo, která je v principu matriarchální, ale prakticky v ní tvoří ženské a mužské skupiny oddělené sféry. Ta je poměrně dost vyspělá.
      http://en.wikipedia.org/wiki/Mosuo

      Vymazat
    2. Nic z toho není ta čistá "právní" matrilinearita, jak ji chápu já, tedy varianta, že veškeré (marxisticky řečeno) výrobní prostředky se dědí nikoli po mužské, ale po ženské linii, žena rozhoduje o tom, kolik komu ze svých dětí toho majetku odkáže. Prostě úplně to samé, co bylo v patriarchální společnosti obráceně - tedy žena jako hlava rodiny, dcera (možná nejstarší, možná dle výběru matky) hlavní dědička atd. Pokud vím, tak takovýto systém nikdy a nikde nebyl, vždy to byl určitý mix patriarchátu a matrilinearity, nikoli matrilinearita spojená s matriarchátem v té podobě, že by rozhodovala nějaká "rada starším žen", že by matka byla hlavou rodiny atd.
      Prostě fakt mě zajímá otázka, jestli by takto organizovaná kultura mohla taky dospět k technické civilizaci podobné naší a nebo je to z nějakého (nevím tedy přesně jakého) důvodu vyloučeno a patriarchát je tudíž "nutné zlo" bez něhož bychom se k počítačům, mobilům a letům do kosmu nedostali.

      Vymazat
    3. No ve Spartě to, kromě veřejného majetku, přesně takhle bylo. Tedy právní matrilinearita to rozhodně byla.
      A co se týče Mosuů, tak tam to takhle není prostě proto, že nemají sňatky, takže muži jsou jaksi oddělení...

      Vymazat
    4. A samozřejmě ta jejich "šlechta"...

      Vymazat
    5. Pak samozřejmě existují takové společnosti jako korejské Haenyo:
      http://en.wikipedia.org/wiki/Haenyo

      Vymazat