Počet zobrazení stránky

čtvrtek 7. února 2013

Proč nemohou věřící a ateisté žít v míru?

Proč věřící musejí chápat některé běžné odpovědi ateistů jako osobní útok?

Tato poznámka začala diskusí na stránce OSACR.cz pod článkem Katolický kněz zná skutečné ateisty.
Diskutující s nickem Antitheista si po vcelku nechutném střetnutí s jiným diskutujícím označujícím se jako Protestant povzdechl:

...proč spolu my antitheisté a vy křesťané nemůžeme žít v míru ??? :( Kdy už se poučíte a přestanete hanět lidi za jejich názory ??? Kdy přestanete chtít upalovat své oponenty ??? Vždyť se můžeme všichni milovat :(
- kdy už se vy křeťané naučíte milovat cizí bytosti i s jejich názory?? :( Vždyť snad můžete milovat i lidi, se kterými nesouhlasíte?


Má odpověď byla tak dlouhá, že jsem se rozhodl ji zachovat i ve svém blogu. Jsem  totiž přesvědčen, že ateisté sklízejí od věřících nenávist, protože svými názory stojí opravdu vně jejich světa:

Ono to nejde. Křesťané ale i jiní věřící považují dogmata své víry za základ své osobnosti – co je v nich podle nich dobré, pochází z věrouky. I když tedy třeba opravdu chtějí „nenávidět hřích a milovat hříšníka“, nedokáží to. Neumějí si představit svět v němž funguje etika a morálka bez neustálého uplatňování pravidla cukru a biče, bez posmrtného života, bez pojmu „hřích“, bez modlení, bez Boha. Naše schéma myšlení je natolik odlišné, že je irituje už naše prostá existence. Proto se snaží vidět ateisty jako „druhé náboženství“ a ne jako odlišnou sféru pohledů na svět. Proto se pořád ptají, jako kdybychom byli opravdu jen stoupenci jiného náboženství: V co věří ateisté? K čemu se modlí ateisté? Kde berou ateisté morálku? Jak můžete žít bez Boha?
Zkuste na kteroukoli z těch otázek odpovědět a někde se urazí nějaký věřící. Odpověď třeba na tu poslední otázku může znít: „Stejně jako bez panenky Barbie.“ Ta odpověď je pravdivá – jde o něco zbytného, vytvořeného lidmi, co působí dojmem osobnosti, ale když na to mluvíte, tak to neodpovídá a nic to pro vás neudělá. Každé z těch tvrzení je pro věřícího neskutečně bolestivé.
Bůh jako něco, s čím si můžete hrát, ale není to potřeba?
Bůh vytvořený lidmi?
Bůh jako neživá hračka která ve skutečnosti žádnou osobnost nemá?
Bůh který neodpovídá?
Bůh který nikomu nepomůže?
Já je vlastně částečně chápu, ale nemůžu si s nimi tuhle hru hrát – nechci.


Pro úplnost bych měl doplnit i odpovědi na ty  ostatní otázky. Tučně u nich uvádím tvrzení, která z nich vyplývají a působí na věřící většinou jako červený hadr na krocana:

V co věří ateisté?
Ateisté, stejně jako jiní lidé věří spoustě věcí. Není to homogenní skupina. Zvláště starší skupiny jako třeba komunisté mohou vykazovat jakýsi druh téměř náboženského chování včetně iracionální víry. U některých by se dalo říci, že snad věří v budoucnost. Další mohou být pověrčiví, nebo věřit v konečné vítězství světové revoluce. U Nových ateistů nehraje víra v jejich pohledu na svět podstatnou roli. Zatímco nenáboženské formy víry, jako třeba přesvědčení nebo důvěra, jsou v jejich životě stejně důležité, jako v životě jiných lidí, víru náboženského typu "faith", čili víru bez důkazů, považují spíše za slabost, nebo chybu.

Oddaná náboženská víra není ctnost ale slabost.

K čemu se modlí ateisté?
Ateisté se zpravidla nemodlí (ve smyslu modlitby k někomu/něčemu), pokud nejsou nuceni okolnostmi modlitbu předstírat. Nevidí v této činnosti žádný smysl. Činnosti nejpodobnější modlitbě, které občas někteří ateisté provozují  jsou meditace a záměrná imaginace.

Modlitba je zbytečná

Kde berou ateisté morálku (když ne z Bible nebo jiné "svaté" knihy)?
Překvapivě z podobných zdrojů jako moudřejší věřící. Zdrojem etiky a morálky jsou pro běžného člověka spíše jeho rodiče (svým příkladem), literární a filmové příběhy a jeho rozum (přemýšlení). Naše současná morálka je naštěstí mnohem vyspělejší než ta, kterou nám dává Bible (jak se můžete přesvědčit v mnoha vtipných citacích).

Bible není potřebná pro zachování současné etiky a morálky.
Současná etika je vyspělejší než ta biblická.

Není těžké pochopit tu nenávist.

6 komentářů:

  1. Nemám odvahu (nebo spíš nervy?) na to číst diskuzi, ale ten citovaný příspěvek mě zvedl ze židle, ač nejsem křesťanka. Když někdo považuje zastánce jiného názoru, než je ten jeho, za netolerantní, neříká tím něco spíš o sobě než o nich? :-P
    Kdybych nebyla srab, vytočím tam všechny bez rozdílu přesvědčení výrokem, že "milovat ostatní bez ohledu na jejich náboženské/politické/nevímužfaktjaké přesvědčení je znakem dospělosti, ne křesťaství/ateismu" :-)

    OdpovědětSmazat
  2. No, o tom to zase tak moc není. Chtěl jsem spíš ukázat, proč věřící musejí chápat některé běžné odpovědi ateistů jako osobní útok. Ono holt osobní přesvědčení vztahy s ostatními lidmi ovlivňuje.

    OdpovědětSmazat
  3. Myslím, že tak to není ani zdaleka vždy. Dost běžný je například i přístup "je to dobrý člověk, i když nechápu, jak to jako ateista zvládá, ale až najde Boha, bude ještě lepší".

    OdpovědětSmazat
  4. Ovšem, to mohou, ale stačí aby položili některou ze zmíněných otázek a odpověď je často rozpálí doběla. Já jen říkám že mě to nepřekvapuje, protože to co na své osobě považují věřící za to nejcennější je pro ateisty bezcenné, nebo i vysloveně amorální či odpudivé.

    OdpovědětSmazat
  5. No, nevím, asi se pohybuji spíš jinde než mezi křiklouny z internetových diskusí, ale myslím, že zrovna u nás je valná část společnosti zvyklá oddělovat (ne)náboženské a morální kvality člověka. Vzhledem ke složení české populace je tu dost příkladů.

    OdpovědětSmazat
  6. Já spíš dospívám k přesvědčení, že si myslím, že je většina lidí schopná oddělovat morální kvality od náboženství. Tedy začínám si myslet, že to o mnoha lidech předpokládám mylně.

    OdpovědětSmazat