Jedenáctka aneb Dálkový výslech

Kojot, respektive J. A. Polák mě a ještě deset dalších vyzval k jakési textové hře, označované jako „Dálkový výslech“ ve stylu: napiš o sobě 11 zajímavostí, odpověz na 11 otázek, zformuluj 11 vlastních otázek a oslov 11 bloggerů aby udělali to samé. Odpovědělo na ni už několik blogerů a je to zajímavé, takže jsem se po krátkém váhání přidal.

Poznámka: Zachovávám původní formu, v níž je v otázkách užíváno tykání, prosím tedy ty, s nimiž jsem si nepotykal, aby to nebrali jako moji neomalenost a chápali v tomto případě "ty“ jako "vy“.

A/ Nejprve o sobě 11 zajímavostí

1.) Na internetu vystupuji jako militantní ateista, málo lidí ale ví že jsem si tuhle roli nevybral. Cítím to tak, že jsem do ní v podstatě vmanipulován, zpočátku věřícími kamarády, kteří se mi snažili "pomoci z mé méněcenosti“. Přesto jsem to bral celkem "sportovně", dokud se k tomu všemu nepřipojila oficiální propaganda. Prostě to už na mě bylo moc. Nenechám si vnutit že jsem duševně ochrnutý protože nevěřím na jejich oblíbené strašidlo. Předtím jsme byli všichni lidé, teď jste vy věřící a já ateista. Uvědomujete si doufám, že jim to neodpustím.

2.) V pubertě jsem se snažil opravdu poctivě číst náboženské texty – přečetl jsem tehdy celou Bibli, většinu Koránu, kusy Baghavaghíty, dokonce Zend Avestu (nějaký překlad z němčiny...) a Hávamál (z něhož občas cituji)... Většinu z toho jsem už zapomněl, ale co si pamatuji, tak  na mě moc dojem neudělaly kromě Starého zákona (svou morbidností) a Hávamálu (svou přímočarostí). Je to ale více než dvacet let a nemám v plánu je pročítat znovu.

3.) Snadno a trochu i nevědomky přemlouvám lidi k různým "koninám“. Po jedné z posledních mám doma lyru vyrobenou ze starých hokejek.

4.) Kdysi jsem rád maloval obrazy olejovými barvami, časem jsem ale přišel na to, že jsou hrozně depresivní. Jediný z nich, kteý působí poněkud jinak mám stále vystavený, ostatní jsou schované. Ničím jiným jsem nikdy tak malovat nedokázal.

5.) Mám slabost pro lidi kteří jsou v životě „druzí“. Považuji to za takovou zvláštní křivdu. Když děláte něco nejlépe nebo naopak nejhůř, tak si vás lidé pamatují. Ale schválně si zkuste vybavit alespoň jednoho astronauta z posádky Apollo 12. Přitom o tom, jestli budete první nebo druzí rozhoduje často jen náhoda.

6.) Napsal a vydal jsem dvě knihy - Ztracený Měsíc a Láska, sex a vesmír .

7.) Umím postavit člun z rákosu, chlebovou pec z hlíny, poznám hlínu vhodnou ke zpracování na keramiku i druhy dřeva kterými se dá rozdělat oheň, dovedu upravit žaludovou mouku tak aby se dala použít k jídlu (opravdu, ne jako skauti)... zkrátka mám několik naprosto neužitečných vědomostí a poněkud nesmyslně si na nich zakládám.

8.) Jsem rodilý Pražák, ale mám slabost pro Brno. Nějak mám pocit, že je kulturnější a to i navzdory různým šílenostem (jako "rotující šulin“ nebo "jaderný reaktor Špalíček“).

9.) Pořádám už mnoho let projekce pro amatérské filmaře pod hlavičkou sdružení UnderFilm poslední dobou jsou v kavárně Utopia. Funguje to tak, že kdo co donese, může si to pustit a dočká se za to naší víceméně odborné ale zato 100% konstruktivní kritiky.

10.) Měl jsem hodně zaměstnání i když jen asi ve dvou jsem byl skutečně mizerný. Jsou to dost rozdílné práce – od novináře přes televizního archiváře až po vedoucího v keramické dílně. Je jednodušší vypočítávat čím jsem nebyl, než čím jsem byl. Přátelé mi tvrdí, že můj životopis bude začínat slovy: Nebyl cukrář...

11.) Mezi lidmi, které jsem naučil používat softwarovou videostřižnu jsou dvě "žákyně“, jimž je přes sedmdesát let.


B/ Kojotových 11 otázek:
1. Pokud bys měl ztratit schopnost vidět jednu z těchto barev – červená, oranžová, žlutá, zelená, tyrkysová, modrá, fialová –, která by to byla?
Asi fialová, nějak tu barvu nemám rád, ani nevím proč.

2. Který rok Tvého života byl nejpamětihodnější – ať už proto, že byl skvělý, příšerný, ujetý atd. – a proč?
Asi rok mého narození, ale to by bylo moc snadné. Jinak určitě rok 1991, s výpravou trempů do Mongolska a zpátečním návratem přes Moskvu s tanky na Rudém náměstí. Pak také rok 2001, to jsem byl poprvé v Brně na Brněnské 16 a následující rok, kdy jsem se rozhodl zkusmo uspořádat přehlídku amatérských filmů. Možná 2008, když vyšla moje knížka Ztracený Měsíc a následkem toho jsem se stal členem Kosmo Klubu? Možná na ten rok ještě čekám.

3. Máš rád/a nějakou slavnou osobnost (žijící či mrtvou), jejíž názory jsou z velké části protikladné Tvým – a přesto ji obdivuješ?
Jo mám, Roberta Zubrina a Burta Rutana – oba jsou to v podstatě "šílení vědci“, respektive Zubrin je vědec a zakladatel Mars Society a Rutan je konstruktér. Zubrin se občas pouští do filosofování a trochu (někdy dost) mi tím pije krev, ale tím co udělal dříve v NASA, co navrhl a kolik toho udělal pro popularizaci kolonizace Marsu, je naprostá hvězda.

Rutana znají většinou modeláři a ti, kdo sledovali Ansari X Prize. SpaceShipOne i WhiteKnight jsou jeho konstrukce. Starší si vybaví jeho Flyer nabo Voyager. Když jsem byl na základní škole, říkalo se: Jsou dva druhy leteckých konstruktérů – letečtí konstruktéři a Rutan.

Málokdo ale ví, že je přesvědčen, že vypátral vraha J. F. K. a že zastává teorii, že egyptské pyramidy jsou odlité z umělého kamene.

4. Kdybys měl/a být bohem či bohyní v nějakém pohanském pantheonu, kým bys byl/a?
Tohle vím celkem jasně – Cernunnem – jenže ani nevím proč. Možná kvůli obrázku na kotlíku z Gundesrupu.

5. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „dobro“?
Život, jen pro živé mají pojmy jako dobro a zlo nějaký smysl. Kameny ani hvězdy dobro a zlo neznají.

6. Co se Ti jako první vybaví jako asociace na slovo „zlo“?
Verš básnířky Sapfó:
...a smrt je zlo, tak bozi uznali,
neb kdyby krásná byla též by umírali.

7. Souhlasíš s větou „Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem!“ (z filmu Vyšší princip)
Ano souhlasím, hodnota života tyrana je reálně nižší, než hodnota života posledního žebráka v jeho zemi. Samozřejmě že vražda tyrana má smysl jen tehdy, když v důsledku opravdu něco změní k lepšímu (tedy pokud je řešením). V daném případě s ní souhlasím naprosto.

8. Myslíš, že existují „eticky toxická“ umělecká díla, tedy díla, které mohou člověka učinit zlým? A pokud ano, měla by být taková díla cenzurována?
To je jedna z nejtěžších otázek, jakou jsem kdy dostal. Trochu je v ní totiž i otázka: Jsou umělecká díla schopná nějak člověka změnit? Když připustím že ano, budu muset vysvětlit, proč si myslím, že jsou ho schopna změnit pouze k lepšmu a nikoli k horšímu.

Mám na to dva rozdílné pohledy:
Umění je podle mě jedním z nejpodivuhodnějších způsobů komunikace. Umožňuje nám přenést nějakou emoci nebo i myšlenku k velkému počtu lidí a přes nesmírné časové propasti.
Jenže když jde o druh komunikace, dá se v něm i lhát. V určitou chvíli tedy může nějaké umělecké dílo svést člověka k nějakému jednání, ale jestli ho tím skutečně udělá horším, to se neodvážím tvrdit. Rozhodne jím ale lze člověka podvést.

Podívej, když vyšlo Utrpení mladého Werthera od J.W. Goetheho, vyvolalo to epidemii sebevražd. Jenže dneska si tu knížku může každý půjčit v knihovně a žádnou podobnou sebevražednou epidemii mezi čtenáři nezaznamenáváme. Kdyby to bylo jen v moci té knížky, musela by nějaká shoda existovat.

Věc samotná tu moc nemá, může jí mít jen v historickém kontextu. Kdyby tehdejší doba nepřiváděla spoustu mladých mužů do beznadějné situace, nemohli by se poznat v hlavním hrdinovi a kdyby se nabízelo jiné řešení, nevolili by sebevraždu. Stejně tak u spousty "prorockých“ knih dnes nechápeme, co na nich kdysi lidé viděli (jako pro mě dokonale nečitelný Cizinec v cizí zemi).

Jestli je zakazovat? To je zase další krok, já jsem v současnosti proti zakazování knih. Dokáži si představit, že bych pod tíhou důkazů svůj názor změnil. Žádné takové důvody ale neznám. Dokonce i v případě jmenované knihy si myslím, že se měla hlavně změnit společnost. Co se tedy týká věcí, u nichž si člověk může vybrat, jestli jejich sdělení přijme nebo ne, jsem proti zákazům.

Spíš vidím problém v tom, když nějaké sdělení nemůže mít opozici, takže bych řekl že existence nějakého uměleckého díla (ať působí jakkoli) začne být problém až ve chvíli, kdy jsou zatajeny/odstraněny/umlčeny jiné možnosti. V tu chvíli se z něj totiž stává propaganda.

Tak se dostávám do sféry, o níž si myslím, že v ní umění může lidi opravdu udělat horšími. To je veřejný prostor, zvláště tam, kde musejí lidé nějakou dobu pobývat. Pokud je v něm něco co působí na naše instinkty agresivně, vybuzuje to v nás obrané reakce. No a agrese bývá často vlastně přehnaná obrana.
Také když budou všechna díla ve veřejném prostoru propagovat stejnou myšlenku nebo stejný myšlenkový komplex, tak nakonec přinutí lidi, aby se myšlenkami pohybovali v jejich schématech. (Poznáváš moji averzi k Leninům, křížkům a taky k D. Černému?) Takže každá věc ve veřejném prostoru nakonec na společnost působí a mění ji. Někdy k lepšímu, jindy ji omezuje.

9. Existuje nějaké umělecké dílo, jež vzniklo před začátkem našeho letopočtu, které tě oslovuje? A pokud ano, čím?

Určitě magdalénské malby v jeskyni Lascaux (znám jen z reprodukce v pavilonu Anthropos). Je to jedna obrovská živá freska, ti lidé ji neustále přemalovávali a přesto ten dojem byl asi po celou dobu nesmírně podobný. Působí to hrozně realisticky, ale ve skutečnosti jsou jednotlivá zvířata hodně stylizovaná. Dohromady je to kus živé evropské paleolitické tundry. Lidé kteří to malovali, museli svůj svět milovat.
Je zajímavé, že mám rád i antické sochařství nebo mínojské fresky, ale žádná z nich na mě ale neudělala takový dojem.

Nádherné, i když o mnoho mladší, jsou také rytiny ve vádí Mathandush (viděl jsem na vlastní oči). V obou případech je to jakási syntéza mezi přírodním základem a lidským uměním.

10. Líbí se Ti (jako estetický objekt) výbuch jaderné zbraně?
Znám několik tvarů jaderných výbuchů a dost se mezi sebou liší. Štíhlé atomové hřiby 15MT jaderných bomb, široké zářící výbuchy vodíkových pum, kulové výbuchy ve vakuu... Předpokládám, že ale jde o ty první a druhé.

Jak to jen říct? Je na nich něco fascinujícího, ale do obývacího pokoje bych si obraz atomového hřibu nepověsil. Celé dětství jsem byl cvičen v tom, že až ho uvidím, zemřu. (Víš co to znamená overkill? Je to jednotka toho, kolikrát nás současné množství zbraní dokáže zabít.)
Co horšího, zmizí všechno, na čem mi záleželo a všichni, které mám rád a kteří by si mě mohli pamatovat. Něco jako smrt na druhou – nejen že budu mrtvý, ale nebude existovat nic co by dokazovalo, že jsem kdy existoval a dost možná, že nebude existovat ani žádný důkaz že exitoval můj živočišný druh, nebo možná život na téhle planetě.

Estetika výbuchu atomové bomby prostě není ten nejsilnější dojem, který na mě v tu chvíli působí a to, i když jde o fotografii. Myslím, že estetický prožitek vyžaduje něco jako duševní klid na to, aby se dal ten vjem vstřebat. Kdykoli ale na sebe nechám působit obrázek jaderného výbuchu, vyvolává ve mě strnulý pocit dětské bezmocnosti. Není to příjemný pocit, ale připadá mi přiměřený, takže se ho nesnažím nijak přemáhat.
Kulový výbuch ve vakuu ve mě tenhle pocit nevyvolává, protože existuje tuším jen jedna jakš-takš publikovatelná fotografie a také to nijak nepřipomíná Hirošimu ani Bikini.

11. Kdybys měl/a možnost stát se na jeden okamžik všemohoucím Bohem a něco na světě změnit, co bys udělal/a?
Především bych si dával dobrý pozor. Jako ateista jsem obeznámen s tím, že všemohoucnost vylučuje vševědoucnost. Mít všemohoucnost a neuvědomovat si následky ojojoj! Řetězce příčin a následků jsou ošemetná věc. Mimochodem, právě na toto téma je povídka H. G. Wellse: Muž, který uměl dělat zázraky.

Samozřejmě, že by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby antický svět pokračoval ve vývoji, ale to by naprosto rozbouralo všechny řetězce příčin a následků vedoucí k současnosti.
Takže tohle bych neudělal (nebo udělal a rychle zase vrátil do původního stavu).

Určitě bych byl zvědav, kam by vedlo pokračování projektu Apollo, jenže jedním z možných důsledků by mohl být začátek třetí světové války. Takže to co bych chtěl změnit nejvíce bych se udělat neodvážil (nebo jo, kdybych to mohl vrátit).

Když tak nad tím přemýšlím, vlastně bych nechtěl změnit minulost. Takže bych se pokusil změnit budoucnost. Jedna z věcí, která mě napadá by bylo zachránění a nalezení (v současnosti) velkého množství neznámých spisů z Alexandrijské knihovny.

A kdybych měl tu moc změnit i lidi, přál bych si, aby byli moudřejší. Myslím, že tahle drobnost by stačila k tomu, aby letos v zimě neumrzlo pár desítek nebo i stovek lidí venku, aby lidé v rovníkové Africe přestali válčit a začali něco dělat, aby si lidé přebrali, co vlastně jejich "humanitární pomoc“ způsobuje, aby si udělali pořádek ve svých zemích.
Zkrátka, lidé by začali dělat smysluplné věci.

No a když jsme u toho, také bych té moudrosti trochu popřál sobě. (Než by to přešlo.)

C/ Mých 11 otázek:

1. Je nějaké místo na Zemi (případně na jiné planetě) na kterém jsi nikdy v životě nebyl/a a které má pro vás osobně zvláštní význam?

2. V technice je dnes mnohem těžší určit "co“ je třeba vynalézt, než "jak“ to vyrobit. Jaké vynálezy podle bychom podle tebe budeme v nejbližší budoucnosti nejvíce potřebovat?

3. Cítíš nějaký morální konflikt v tom, že chováme pro maso (kůži, vejce) zvířata, i když jde o cítící a částečně i myslící bytosti? Pokud ano nebo ne, jak si to odůvodňuješ?

4. Kdybys měl/a sestavit soubor jednoduchých morálních pravidel (něco jako desatero) pro malou lidskou kolonii tak, aby se dala snadno zapamatovat - co by v nich bylo?

5. Bude budoucnost podle tebe zářivá nebo temná a proč?

6. Měly podle tebe lety na Měsíc nějaký smysl?

7. Jak by sis představoval/a lepší svět? ( t.j. dobrý ale reálně dosažitelný) Co by v něm bylo jinak než v tom dnešním?

8. Myslíš si, že se ještě současné umění může dostat z krize? Jaké umění má budoucnost?

9. Kdyby byla vyhlášena kolonizační mise na Mars, zúčastnil/a by se jí?

10. Přesvědčily tě důkazy pro / proti globálnímu oteplování? Jaký důkaz bys považoval/a za dostatečný, abys své přesvědčení změnil/a?

11. Myslíš si, že má náboženství (obecně) v současnosti nějaký kladný přínos?



D/ Mých 11 blogerů

Viki Shock
Honza Krafnetr
Tomáš Petrásek
Slávek Černý
Jirka Pešaut
Julie Nováková
Hynek Bíla
Marek Picha
Roman Polach
Stanislav Hudský
Viktor Vereš