CML 2 - poselství vymyšlených počítačů

Před nějakým časem jsem se zamýšlel nad asistenčním počítačem pro řízení společnosti. Jsem dokonce přesvědčen, že spravovat skutečně velkou federaci ani není bez podobného asistenčního zařízení možné. Půvabná ač poněkud komická vize Centrálního Mozku Lidstva ze seriálu Návštěvníci má velmi reálnou obdobu v palubním počítači na Enterprise, o kterém píši v následujícím textu.

Seriál Star Trek inspiroval spoustu užitečných vynálezů a ovlivnil i vývoj americké společnosti, zvláště v jejím věčném zápasu s xenofobií, přesto jsou v něm dosud věci, které by si zasloužily rozbor a přepracování do nějaké použitelné podoby.

Jedním z nich je používání počítačů při řešení problémů společnosti. Víte, lidé na tomhle seriálu zpravidla vidí hlavně mezihvězdnou loď a spoustu různě se chovajících humanoidních ras (v podstatě lidí) jejichž problémy posádka řeší. To co si neuvědomují, je „JAK“ to vlastně dělají.

Seriálové mezihvězdné lodě USS Enterprise mají počítačový systém, který nejen dobře vypadá (odtud se vzaly dotykové displeje) ale má i zajímavě vymyšlené funkce. Podobně jako třeba v současných letadlech je to v podstatě cluster složený ze specializovaných počítačů. Samozřejmě jím prochází řízení, navigace, obranné systémy, transportér a autodiagnostika, ale já teď chci ukázat na jiné jeho vlastnosti a schopnosti.

Součástí systému je slušný arzenál analytických přístrojů, bez kterých by byla jakkoli skvělá posádka v podstatě k ničemu, protože by byla slepá jako krtek. Zároveň představuje počítač obrovskou knihovnu informací, jíž není žádný lidský mozek schopen pojmout

Sledujte teď, co se bude dít, když se mezihvězdná loď dostane na oběžnou dráhu cílové planety. Posádka si v první řadě zjistí informace ze předchozích kontaktů, potom si planetu velmi dobře prohlédnou pomocí všemožných senzorů a přibudou i informace z komunikace s místními zástupci. Všechny informace jsou posádkou neustále ukládány. Ekologické a geologické podmínky přitom neoddělují od problémů společenských. Když například nějaká kultura v podstatě stojí na žíle ceněného prvku a netěží jej, zajímají se o to proč.

Když pak nastane problém (a on nastane, protože na tom stojí scénář), udělají palubní specialisté nesmírně zajímavou věc. Nejprve jej samozřejmě analyzují (s pomocí počítače), aby došli od zřejmého problému k jeho primárním příčinám, pak navrhnou řešení postavené právě na odstranění těchto primárních příčin. Jen tak se totiž dá problém skutečně vyřešit a nikoli jen oddálit. To je postup podobný tomu, který se dnes používá pro analýzu problémů například v neziskových organizacích.

Než ale začne posádka opravdu jednat, dohledají obdobné situace v této a podobných kulturách z historie v centrální databázi, zjistí jak probíhaly a na základě čeho se dále vyvíjely. Jinými slovy obsahuje jejich počítač „knihovnu“ v níž jsou situace „tagovány“ nejen podle názvů nebo regionu, ale i podle podobnosti situace samotné.

Tohle je nesmírně důležité - kulturu tvoří její myšlenkové schéma, které vzniklo právě historií. Nemůžete jednotlivá řešení libovolně přenášet mezi kulturami, protože jednotlivé národy mají různou historii i různé stereotypy.

Pro mnohé fyzikální, chemické, ekologické a možná i společenské děje je schopen palubní počítač Enterprise provést také simulace s několika možnými proměnnými. Nenabízí tedy jedno řešení, jako třeba navigace v autě, ale možnosti s vyznačením nejpravděpodobnějšího nebo optimálního vývoje. Něco takového už by v našem případě vyžadovalo některý ze superpočítačů (případně cluster a hodně času), nebo by musely být modely velmi jednoduché. I to je ale dnes reálné.

Důležité je, že i při té obrovské propracovanosti není počítač rozhodovacím prvkem ale asistenčním, a to jak v případě CML tak v případě palubního počítače Enterprise. Centrální databáze je tedy cosi jako „inteligentní encyklopedie“. I když mají lidé k dispozici nejdokonalejší počítače, jaké si lze ve scifi vymyslet, přesto rozhodnutí leží nakonec na lidech (nebo alespoň humanoidech) – odbornících ve svém oboru.

Na podobném principu jsou v podstatě už dnes stavěny asistenční programy pro lékaře – z příznaků se odvozuje diagnóza a od ní odvozený vhodný způsob léčby nejen podle onemocnění ale i podle stavu pacientova organismu (a například jeho alergií).

Důležité je, že tady jde hlavně o systém získávání, uchovávání a třídění informací, jaký by byl v podstatě naprogramovatelný už dnes. Algoritmy centrální databáze, podle nichž by počítač informace vyhledával, třídil a ukládal, by asi nebyly ani příliš odlišné od těch, které používá vyhledávač Google.

Pokud nechceme od počítače „jediné správné řešení“ ale skutečně jen pomoc při posuzování situace, mohli bychom k tomu použít počítače, které už máme.

Poznámka 1: Vytvoření asistenčního počítače pro politické rozhodování má ale několik vážných problémů, pro které by se mohlo stát, že nebudou zavedeny nikdy. Zaprvé jsou to stereotypy, které si hýčkáme. Podívejte: při dřívější kritice ŘKC jsem neudělal nic jiného, než že jsem shromáždil běžně dostupné informace o zkušenostech s touto organizací, přesto za to budu částí společnosti považován za autora protikatolické konspirační teorie. Něco takového je ovšem možné, jen když je autorem takového souboru člověk. Počítač z antiklerikalismu nebo třeba rasismu obvinit nelze.

Poznámka 2: Podobně může podvědomá snaha ochránit stereotyp vést k chybnému zadávání informací, což už ale výrazně narušuje samotné rozhodování. Něco takového se ostatně stalo i české Wikipedii, která je ve srovnání třeba s anglickou mnohem mírnější při popisu církevních kauz a mnohé informace v ní chybějí úplně.

Poznámka 3: Nejvážnější problém ale vidím ze strany politiků – jakmile by byl takový počítač a software jednou na světě, a oni by jeho funkčnost uznali tím, že by jej používali, byly by zpětně analyzovatelné i jejich chyby. Je výrazný rozdíl mezi kritikou, která poukazuje na přímé důsledky a maximálně druhé následné důsledky (jako je to v případě zvyšování DPH) které lze ještě oponovat odlišným ekonomickým názorem a mezi situací jejž všechny podstatné následky lze odhadnout, podložit příklady a modelovat v podstatě ve stejnou chvíli, kdy jsou navrženy. 

Pokud by byly takové počítače nebo programy běžně dostupné, mohly by mít vzrůstající vliv na rozhodování voličů. Jinými slovy by byl takový politický asistenční počítač velkou zbraní pro opozici a obrovský zdroj stresu pro vládnoucí skupinu. 

Poznámka 4: Počítače ve Star Treku používají výrazné grafické rozhraní, které je patrně pro cvičeného člověka čitelné jediným pohledem. Informace tedy nejsou skryté v textu. Nehrozí proto přehlédnutí důležité informace. Podrobné texty se dají vyvolat samostatně.