Pověry o ateistech

Pověry rozšířené mezi věřícími

Ateistické učení je také víra
Princip víry (konfese) vyžaduje jistý souhrn nezpochybňovaných tvrzení (dogmat). Ta jsou předávána prostřednictvím autorit. Absenci víry v jedno dogma nelze považovat za konfesi.  Podobně jako může mít 10 000 různých lidí 10 000 důvodů proč nejíst sýr, může mít také 10 000 lidí 10 000 různých důvodů proč si myslet, že bohové jsou jen vymyšlení.

Ateisté by museli dokázat že bůh neexistuje
Častá argumentační chyba teistů. Ateisté nejsou povinni nic dokazovat, protože dokazována je vždy jen existence. Na toto téma vzniklo spousta různých parodií náboženství od Russelovy čajové konvice, přes Saganova neviditelného draka až po Létající špagetové monstrum (oficiální stránky hnutí).

Ateista chce být bohem
Otázka je, jak na tohle přišli. Ateisté nějak z principu považují ideu boha (bohů) za něco co by mělo být odstraněno. O sobě ani o jiných tedy nepřemýšlejí jako o bohu nebo bozích, protože to nedává smysl.  Teista se asi dočká buď nepochopení  nebo nebo smíchu, když řekne ateistovi: A není to náhodou tak, že bys chtěl na místo Boha dosadit sebe? Pokud by totiž řekl "ano", označil by se za něco naprosto zbytečného.

Ateisté jsou satanisté
Tahle pověra vychází z představy "kdo není s námi je proti nám". Mnozí věřící si umějí představit jen dvě alternativy Bůh nebo Satan. Ostatně je přesvědčení velmi staré, které se objevuje i třeba v Shakespearových hrách. Typickým představitelem takového "ateisty" podle představy věřícího je Maur Aaron ze hry Titus Andronicus. Můžeme mít vůbec za zlé hloupým lidem, že si takto představují ateistu, když si ho tak představuje jeden z největších dramatiků?

Aaron: Ba, že jsem tisíckrát víc nenatropil.
Dosud proklínám každý den, (ač jich
snad málo, kterých kletba má se dotkne)
kde jsem nespáchal zločinu zjevného:
bud koho zabil, k smrti radu dal;
panenku zprznil, neb k ní cestu srovnal;
nevinnost osočil, přisáhna křivě;
dva přátely sved’ k nenávisti na smrt;
dobytku chudých lidí vaz polámal;
zapálil v noci stodoly a stohy,
řka hospodáři, by je pláčem ulil.
Častěj jsem mrtvé z hrobu vykopal,
a postavil je přátelům za dvéře,
když chtěli na svou žalost zapomínat;
a do kůže jak do stromové kury,
svým nožem vřezal jsem jim písmem římským:
„Ač mrtev jsem, nedejte žalu umřít.“
Hleď! tisíc ukrutností vykonal jsem
tak ochotně, jako bys mouchu zabil;
a nic mi věru srdce nermoutí,
leč že jich deset tisíckrát víc není.

Měl bych ale popravdě dodat, že přinejmenším jeden směr Satanismu je zároveň neteistickou konfesí. Je jím  LaVeyovský satanismus. Zůstává ovšem otázka, nakolik jeho stoupence můžeme považovat za ateisty, případně za nevěřící, obsahuje totiž mnoho magického myšlení a má vlastní věrouku. Tento i ostatní satanismy působí spíše jako následek překompenzování vlivu křesťanských církví, proto nebývají originální ale v podstatě naplňují představy věřících. Ostatně samotná idea Satana pochází z křesťanství.


Ateismus je amorální
Ateismus není ani morální ani amorální, sám o sobě se totiž morálkou nezabývá, je to jen názor, že teistický světonázor stojí na pověře. Přesvědčení že ateisté jsou amorální vychází z myšlenky "bohem dané morálky". Takovou morálku ateisté jistě neuznávají (i když i to není pokaždé jisté), jisté ale je, že morálka nemá zdroj pouze v tradicích či náboženství, naopak často je náboženská morálka v rozporu se soudobou úrovní etiky. Za určitých okolností může náboženství vývoji morálky také bránit, nebo být vysloveně asociální.

Ateisté neexistují, protože každý člověk něčemu věří
Je pravda, že každý člověk něčemu věří, to ale neznamená, že věří náboženským způsobem a i když se to i ateistovi může stát, nepovažuje takovou víru za to podstatné ve svém jednání. Naopak, pokud pozná, že něčemu věří v rozporu s realitou, měl by se snažit takovou slabost překonat. Pro teistu je naopak víra (ve smyslu faith) středem jeho života a základem představ o světě. Nepovažuje ji za slabost. Teisté v sofistikách často zaměňují víru náboženskou (faith), důvěru a přesvědčení (belief).
Podrobněji zde.

Evoluce je jen teorie
To je naprostá pravda. Problém je v tom "jen". Mezi teorií a hypotézou je ve vědecké terminologii přesná hranice. Hypotéza je jakýsi návrh na řešení vědeckého problému, teorií se stává až ve chvíli, kdy ji potvrdí experimenty a pozorování. Jinými slovy: Když Isaac Newton zamyslel nad tím, jak by mohla fungovat gravitace, vytvořil hypotézu, ve chvíli kdy ji podpořil výpočty a otestoval, stala se z ní teorie gravitace. Isaac Newton ve skutečnosti formuloval spoustu hypotéz, ale jen z některých se staly vědecké teorie. Teistický pohled na svět však nesplňuje ani podmínky pro to, aby se mohl stát vědeckou hypotézou!
Na to by především musela:

• být testovatelná (musí být způsob, jak ji falzifikovat)
• být kompatibilní s dřívějšími hypotézami
• zdůvodňovat, nikoliv být sama zdůvodňována

  
Ateisté nevěří v Boha, protože o něm nic nevědí

Na téhle pověře něco trochu je. 

Všichni jsme se přece narodili jako ateisté! 

(Jak strašná představa pro věřící!)

Jenže tím to také celkem hasne. Čím zbožnější je společnost nebo čím vyšší je tlak náboženských spolků, tím vyšší bývá také informovanost místních ateistů o náboženství. Pokud se někde bude hádat ateista s věřícím, můžete se klidně vsadit, že vzdělanější v náboženských otázkách bude ateista. Vyhrajete tak v osmi z deseti případů. Věřící jsou samozřejmě přesvědčeni, že jejich víra je dobrá, proč by se k ní tedy někdo odmítal přidat? Buď proto, že je přirozeně zlý, nebo proto, že má málo informací. Je to klasické sektářské myšlení, chybí v něm totiž jedna možnost - protože o něm ví více.

Pověry rozšířené mezi ateisty

Ateismus je morální
Není, ale neplesejte teisté, neznamená to že byste se měli z něčeho radovat. To že není morální neznamená, že by neměl mít s nic společného s etikou. Naopak, pokud se člověk zbaví představy, že správné je to, co mu přikazuje norma společnosti, musí se začít zabývat etikou. To už ovšem není věcí ateismu samotného ale filosofie. Takže to, že člověk nevěří v obecnou pověru z jěj nedělá samo o sobě nijak morálnějším, dělá ho to ale méně manipulovatelnějším a nakonec jej to může přivést k filosofii a tedy i k etice a morálce (ovšem ne té direktivní).

Ateista myslí racionálně
Zdaleka ne vždycky! Celý svět je plný nejrůznějších pověr a ateisté jim samozřejmě také podléhají. Tak může i ateista "racionálního typu" věřit, že nějaká lidská rasa je podřadná nebo nadřazená. Může uznávat nějakou ekonomickou víru, jako je například víra v samospasitelnost volného trhu, nebo věřit v dávné zásahy mimozemšťanů či v existenci planety X. Definice ateisty říká jen to, že nevěří v pověru že existence boha je fakt.


Ateisté jsou inteligentnější
Je pravda, že většina vědců a vzdělaných lidí jsou ateisty, tento argument ale nelze používat opačně. Mnoho lidí s dostatkem informací může dojít k závěru, že existence monoteistického boha je pověra. Pokud ale nejste od malička indoktrinováni, není odhalení téhle pověry zase až tak náročný problém.
Naopak ve společnosti kde bude drtivá většina věřících bude velmi těžké se stát ateistou i pro člověka velmi vzdělaného, protože by to mohlo narušit jeho sociální vazby. Inteligentní člověk se silnou sociální inteligencí se tedy může nakonec postavit proti svému zjištění a bude to zároveň naprosto přirozené.
To co platí v případě statistik tedy rozhodně nemusí platit pro jednotlivce.

Konstantní objem víry

Dnes bych vás chtěl upozornit na velmi zajímavou pověru a její souvislost s ateofobií. Ta pověra říká, že množství víry ve společnosti je vždy konstantní. Většinou to křesťané, ale i jiní teisté definují slovy:

„Kdo nevěří v Boha, věří kdečemu.“ Jejím autorem je spisovatel Viktor Fischl, těžko ovšem říci, jestli by tuhle myšlenku vůbec vyslovil, kdyby tušil, kolik způsoby a při jakých příležitostech bude představiteli kléru pronášena.

Je to pověra velmi zajímavá , mimo jiné také proto, že se v určitém smyslu zdá, jako kdyby ji praxe potvrzovala. Člověka, který se rozejde se svým dřívějším náboženstvím totiž naráz nenapadne, že nebude věřit ničemu, ale pokusí se věřit něčemu jinému. Vedou ho k tomu dva důvody: Za prvé věří, že věřit je správné (náboženská sebepotvrzující smyčka) a za druhé odvržení jednoho teistického vyznání člověka nijak nezbavuje jeho teistického pohledu na svět. Konvertování mezi jednotlivými větvemi křesťanství, křesťanstvím a islámem nebo dokonce judaismem by vlastně nebylo až tak nemožné nebýt trestů smrti vyhlašovaných na odpadlíky od islámu. Stejně tak není ani nijak těžké přecházet od křesťanství k satanismu, protože je to v určitém smyslu jeho zrcadlová varianta – člověk v něm buď prohlašuje za boha sebe, nebo se opět poddává nějaké nadpřirozené bytosti. Dokonce i když opustí všechna existující vyznání a dostane se do "šedé zóny" náboženství mezi takzvané něcisty (lidi věřící v jakési neurčité světové vědomí) stále se svým tvrzením že "něco nad námi je" řadí mezi teisty.

Překvapivě jde o kult velmi starý a pro křesťanské pošuky velmi přitažlivý. Stále totiž doufají, že si "oltář neznámého boha" přivlastní jako kdysi sv. Pavel na athénském Areopagu:

„Našel jsem v Athénách oltář s nápisem: Neznámému bohu. Koho takto uctíváte a ještě neznáte, toho vám zvěstuji.“

Vedeni takovým příkladem pak vidí teističtí nadšenci páchající "božské dobro" v něcistovi ideálního budoucího konvertitu a zářez na kříži za spáchání dobrého skutku.

Než člověk dospěje k pochopení (a pokud vůbec) že chybou je šablona, kterou používá k vysvětlení světa, a ne "odchýlení" od pravého učení, většinou to chvíli trvá. Celé to tvrzení o "pověrách" které nahrazují víru je výplodem falešného dilematu teistů – jejich vidění světa.

Zkuste se na chvíli podívat na svět jako oni.

Takový ortodoxní teista, pevně věřící v to, že právě ta cesta, kterou si vybral je ta pravá, vidí v jiných vírách vlastně heretické pokusy. Věří, že jeho bůh byl na počátku a celý vývoj ostatních náboženství jsou různé deformace jeho vlastní víry.

Když to vezmete do důsledků, vidí teista jako základ víru a pak teprve nějaké její konkrétní projevy. Je přesvědčen, že kdokoli by při dostatku informací vyznával stejnou víru jako on. Pokud tedy člověk od víry odpadne, znamená to že bude stále věřit, ale přijme nějakou část "nepravého učení".

Není divu, že mnozí náboženští magoři prostě vůbec nevěří v existenci ateistů – jejich způsob myšlení jim totiž neumožňuje aby si myšlení bez boha třeba jen představili.

Nejjednodušší představou, kterou si mohou o ateistovi udělat je že přešel k "temné straně". Popisy ateistické společnosti z teistických stránek proto připomínají spíše středověkou představu pekla než běžnou denní realitu Švédska s jeho 85% ateistického obyvatelstva.

Dá se pak divit tomu, že většina věřících trpí ateofobií?

http://rationalwiki.org/wiki/Atheophobia

http://atheophobia.blogspot.com/

Iron Sky - minirecenze (proti tupcům)

Tak jo, nezbývá mi než napsat vlastní recenzi, protože mám pocit, že na všech filmových serwerech už asi vyoperovali recenzentům mozky. Tak jsem se třeba včera dočetl, že Iron Sky je film pro geeky – samozřejmě není, že je v něm spousta klišé – ano je, ale jako podklad pro tvorbu gagů, že je potřeba při vstupu do kina vypnout mozek – to proboha nedělejte!
Je až absurdní s jakým nepochopením se setkává film který je především o lidské blbosti. Ano, všechny postavy v tomto filmu jsou blbé a jsou blbé z různých důvodů – mají mozky vymyté propagandou, jsou duševně omezení, zpití mocí, pomstou... a také mají naprosto pokřivené všechny hodnotové žebříčky. Takže Iron Sky vlastně není o náccích, je o lidské blbosti a odtrženosti od reality.
To že jsou tak odtrženi blonďáci 4. říše na odvrácené straně Měsíce je pochopitelné, ale jak to, že všichni kdo ve filmu vystupují, působí dojmem, jako kdyby pocházeli z různých planet, které mezi sebou nemají spojení?
Od černošského modela a nacistické učitelky, přes módní diktátorku až po zástupce všemožných států jsou všichni prostě úplně mimo – jenže nějak povědomě mimo.
Všichni ty řeči a nápady přece známe, jsou naprosto běžné, současné! Právě z nich si film střílí.
Po dlouhé době je to opravdová komedie, která si uvědomuje, že vtipy a gagy nejsou jen křenění a prdění a že humor občas není nezávazný. Naprosto plně si zasluhuje srovnání s filmem „Doktor Divnoláska aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“, na který ostatně několika detaily odkazuje.
Když teď čtu recenze a komentáře na ČSFD (61%), FFFilm(50%), Fandímefilmu.cz (3/10) jímá mě děs. Ať hodnotí více nebo méně, mám pocit že jejich autoři pocházejí z nějaké jiné planety.

Nebo snad viděli verzi, která prošla sestřihem Ministerstva propagandy?

PS: Mimochodem napadá mě srovnání s jiným vtipným filmem, kde se opravdu můžete pobavit bez použití mozku – jsou to Avengers (ČSFD 88%). Kromě toho že jejich děj je jasně předem daný, vlastně nic opravdu neřeší (protože komix) a přestože to celé chvílemi vůbec nedává smysl, je tou věcí která je v mých očích snižuje hluboko pod úroveň Iron Sky je právě ona „nezávadnost“ humoru. Jo, na Avengers se může stejně dobře bavit primitiv jako inteligent. Iron Sky hraje trochu jinou ligu, ale není to liga nerdů.
Pokud ovšem už není základní kulturní rozhled v dnešní době považován za něco, co si ve slušné společnosti nemůžete dovolit.

(Mimochodem bez znalosti Pádu Třetí říše, Chaplinova Diktátora a Doktora Divnolásky si to tak úplně nevychutnáte. Pokud z člověka sledování těhle tří filmů udělá nerda, budu snad raději nerdem.)

Viděno na Festivalu Fantazie v předpremiéře

Jaká hudba je dostatečně steampunk?

polemika na téma hudby na steampunkových akcích
tento článek je částečně reakcí na tento příspěvek z blogu Nebe plné vzducholodí"


Zdá se, že otázka steampunkové hudby je dostatečně konfliktní téma na to aby se kolem něj rozhádalo několik skupin už tak nepočetné komunity českých steampunkerů.
Rozmíšky vzbudilo třeba vystoupení kapely Magnetik na SeamUp festivalu.
Zatímco jedněm připadal zvuk kapely vzhledem k celkové atmosféře rušivý, jiní neskrývali potěšení z toho, že si mohou kapelu konečně poslechnout na živo. Následné komentáře byly samozřejmě podobně rozporuplné od tvrzení že kapela Magnetik nehraje steampunk po tvrzení že je to jediná kapela, která steampunk hraje.
Přiznávám, že i když mě samotnému tato kapela v danou chvíli příliš „nesedla“, nedokázal bych se přiklonit ani k jednomu z krajních tvrzení a určitě nechci tvrdit, že to byl nějak špatný výběr.
Nejsem příliš nadšený ani z pozdější snahy definovat steampunkovou hudbu nějak direktivně jako moderní hudbu s retroprvky, nebo naopak stylem „každý, kdo o sobě řekne, že hraje steampunk, je steampunker“.
V jednom případě hrozí, že vznikne skutečně vyhraněný styl, který nebude možné provozovat jinde než na steampunkových párty, v druhém případě by mohl steampunk zase posloužit jako „skrýš pro kýč“. (Nám nikomu se nelíbí, ale vystupuje u nás protože hraje steampunk.)
Ano, jsem naprosto přesvědčen, že definovat jeden styl hudby jako „ten správný“ je vysloveně špatně.
Co víc, myslím si, že na steampunkových akcích nemusí hrát nutně vždy kapela, která si ho píše do profilu. Steampunk je v první řadě literární žánr a už z toho vyplývá, že by měl být i jeho hudební doprovod založený spíše na jeho tématu. Za steampunkovou hudbu lze považovat jakýkoli styl pokud vyvolává odpovídající asociace, nebo o tradičních námětech steampunkové literatury přímo zpívá. Ingredience, které by měla taková hudba obsahovat (a je jedno jestli jednotlivě nebo všechny najednou) jsou: technooptimismus, objevy, vynálezy, láska, exotika, erotika, romantismus, dobrodružné cesty, vzpoura proti otroctví, sociálnímu útisku nebo konvencím, dekadentní zábava ..(a možná jsem ještě na něco zapomněl).
Když se nad tímhle zamyslíte, nabízí steampunk prostor pro hudbu v rozmezí od menuetu, přes operu, operetu, kankán, francouzský a německý šanson, indickou, havajskou (za tanečnice hula-hula lobbuji!), arabskou, jihoamerickou a africkou etnickou hudbu, blues, ragtime, irskou a finskou hudbu, námořnické písně, rockové balady až někam po industrial.
Jediné co stylově už tak docela nesedí jsou různé DJ styly, ale věřím tomu, že by se i ty daly při troše snažení zakomponovat do dostatečně steampunkově znějící podoby. Konec konců o něco takového se pokoušejí právě ti kritizovaní/oslavovaní Magnetici.
Podstatná by měla být atmosféra.
Samozřejmě že existují prvky a styly, které se steampunkovou hudbou souvisejí trochu více, jako jsou břišní tance, hra na violinofon, steampunkové rekvizity... "nezašpuntovávejme" ale si fantazii nesmyslnou představou, že existuje jeden styl steampunkové hudby. Steampunk by měl být v první řadě pestrý a inspirativní, neberme mu to, čím je zajímavý.

FAQ pro věřící

Vzhledem k tomu, že se otázky věřících často opakují (ba neustále) shrnul jsem si svoje tradiční odpovědi. Zkuste si v nich najít tu svoji.

Nejsem věřící.

Nejsem nacista.

Hitler byl dobrý katolík a nikdy nebyl exkomunikován!

Nejsem komunista ani mě jejich postoj k náboženství nedeformoval.

Nevěřím „v evoluci“, protože evoluce není náboženství ale platná vědecká teorie.

Stejně tak můžeš nevěřit v gravitaci.

Nejsem neinformovaný, na rozdíl od mnoha křesťanů jsem přečetl celou Bibli, Zend Avestu a část Koránu. Kdysi jsem se docela zajímal o staré židovské zvyky, o přechodové rituály a víry různých starých civilizací. Můj závěr byl, že se argumenty věřících po celá tisíciletí stále opakují a v zásadě nepřinášejí nic nového.

Tisíce let opakovaná lež se nestane pravdou, ale prostě hodně velkou lží.

Ano, jsem přesvědčen, že katolická církev je zločinecká organizace.

Neodvolávám se na čarodějnické procesy, ale na chování křesťanů ve století devatenáctém, dvacátém a v současnosti.

Pokud si církve nárokují místo morální autority, neměly by to také doložit výsledky svého stovky let dlouhého snažení?

Jsem přesvědčen že neexistuje důkaz pro tvrzení, že by víra zvyšovala morální úroveň společnosti. Naopak znám důkazy pro opačné tvrzení.

Morálka může existovat i bez náboženství.

Po smrti budu mrtvý.

Ano myslím si, že náboženství je „obchod s hadím olejem“, nicméně nikomu nechci brát jeho svaté právo zku*vit si život.

Naší kultuře nechybí více víry ale více moudrosti.

Nehledám boha

Náboženství není potřeba ničím nahrazovat, samo je náhražkou poznání.

Křesťanský bůh se ničím neliší od ostatních bohů starověkých mystérií.

Bible je výplod starověké propagandy ne „slovo boží“.

Můj postoj ke světu není postavený na popírání boha, považuji ale náboženství za zdroj utrpení a proto je v rozporu s mými zájmy.

Ne, starozákonní bůh rozhodně není dobrý. Ten novozákonní je někdo jiný?

Debaty o bohu, náboženství, víře, duši atd považuji za akademické.

Náboženská víra podle mě nedává právo:

porušovat zákony
na beztrestost
uvrhovat lidi do otroctví
určovat pravidla morálky
obviňovat jinověrce nebo nevěřící z amorálnosti.
omezovat vzdělání.
omezovat lidské svobody
vystupovat jako expert na odbornou problematiku – kosmologii, lékařství, biologii, geologii, zoologii, psychiatrii, etiku, sexuologii, pedagogiku atd.
zasahovat do soudnictví
na privilegovaná politická práva
daňové úlevy.
na cizí majetek.
aby sdružení věřících bylo chápáno odlišně od toho jak jsou chápány jakékoli civilní spolky.
aby společnost věřících měla státem placené funkcionáře.

PDA za 0dolarů

Mám poněkud bizarní myšlenku, ale to se už prostě občas stává. Víte napadlo mě to v souvislosti s nákupy různých sešitů ale také počítačů OLPC XO-1 pro africké školy.
Je sice hezké, když malým černouškům my Evropané ukazujeme, jak vypadá počítač a že se s ním dá dělat spousta věcí, ale notebook za 100 dolarů (který je ve skutečnosti už mnohem dražší) je prostě v zemích, kde člověk vydělá maximálně dolar nebo dva za den (a jen pokud opravdu pracuje), prostě pořád moc drahý. Kromě toho mají XO-1 i obyčejné sešity další vážnou vadu: Nevyrábějí se na místě, kde jsou potřeba. Tím že je vyrábíme a vyvážíme zatěžujeme prostředí jak tam, kde se vyrábějí, tak tam, kde nakonec skončí jako odpad. Hlavně ale děláme africké školáky závislými na technologii, kterou sami nedokáží vytvořit a v dospělosti ji možná nebudou moci ani získat.

Nabízím řešení za 0 dolarů!
Opakuji, že můj návrh je bizarní, ale zkuste ho zvážit. Vzpomněl jsem si totiž, že celá antická vzdělanost, která stála na dostupnosti psacího materiálu, nebyla překvapiě založená na papyru (na ten se psalo jen to, co už mělo jít opravdu do knihoven) ale na voskových tabulkách. Byla to technologie tak jednoduchá a přitom praktická, že se udržela od herojských dob antického Řecka až do šedesátých let devatenáctého století, kdy je používání voskových tabulek naposledy dokumentováno na rybím trhu v Rouenu.
Na voskové tabulky se zapisovaly dočasné záznamy, psaly se na ně dopisy, rozkazy, úvahy i poznámky. Největší využití ale měly tabulky v účetnictví a ve školách, kde sloužily jako sešity. Těžko si představit, že by antičtí školáci měli při zkouškách a výuce psaní nebo počtů podobnou spotřebu papíru jako ti dnešní.
Co to vlastně bylo? V podstatě je to obdoba dnešních PDA, jen z mnohem lacinějších materiálů. Základem je dřevěná destička jejíž střed je obdélníkovitě vydlabán (asi jako kdybyste do ní chtěli zasadit zrcátko). Tahle snížená část se na koso naškrábala (aby se mohl vosk dobře zachytit) a vyplnila voskem do něhož se rylo kovovým nebo kostěným rydlem. Když nebyl už napsaný text potřeba, dal se smazat druhou stranou rydla, která připomínala špachtli. Většinou se takové tabulky spojovaly dvě k sobě, aby písmo při přenášení nerozmazalo, z vyobrazení ale známe i triptychy a mnohostránkové tabulkové kodexy.
Vyráběly se ve všech možných velikostech od takových, které bylo možné skrýt v dlani po rozměry zhruba odpovídající našemu formátu A3. Takové pak měly ve svém středu vyvýšeninu, která bránila tomu, aby se prohnutím tabulky o sebe otlačily. Nijak těžká tahle technologie tedy není a navíc se pro různé skupiny „živé historie“ voskové tabulky opět vyrábějí.
Ani namíchat „psací vosk“ také není nijak těžké.
Skládá se z:

• 80% včelího vosku

• 10% borové pryskyřice (kvůli zvýšení teploty tání)

• 10% sazí

V místech, kde jsou přírodní materiály dostupnější než v naší kultuře, může být cena takové pomůcky opravdu nulová, zvláště pokud by se mohly vyrábět v rámci školních dílen.
Jaký by byl problém naučit jejich výrobě malé Afričánky?

http://www.spanishpeacock.com/Wax_Tablets/wax_tablets.htm
http://www.cs.vassar.edu/~capriest/tablets.html
http://www.randyasplund.com/pages/article/waxedtabletstylus.html

http://hercinia.cz/hercinia/index.php?menu=21

http://hradeckydvur.net/realie/kancelar-a-pisarske-potreby
http://www.flickr.com/photos/gustavog/51772634/
http://woodsrunnersdiary.blogspot.cz/2012/05/wax-tablets.html
http://www.spanishpeacock.com/Wax_Tablets/WaxTablet/waxtablet_4.htm
http://www.unesco-ci.org/photos/showphoto.php/photo/4727/title/wax-tablets-of-the-town-of-torun28poland-29poliptych-c-2c-tablet-ia-2c-4v-/cat/871
http://theromansnet.blogspot.cz/2012/01/writing-in-roman-times-wax-tablets-and.html
http://www.randyasplund.com/pages/article/scritool.html
http://reneeyancy.blogspot.cz/2009/11/wax-tablets-and-writing-implements.html
http://www.unesco-ci.org/photos/showphoto.php/photo/4728/title/collection-of-wax-tablets-of-the-town-of-torun28poland-29-/cat/871

Krize Futuramy

V lidské společnosti ke krizím dochází, to je celkem známá věc. Jedna z největších takových krizí moderní doby se přímo jmenuje Velká hospodářská krize. Napsáno o ní toho bylo spoustu a také o ní bylo vyslovena spousta teorií.
Jako důvod se úvádí krach na Newyorské burze v roce 1929, což je podle mě trochu jako kdybyste napsali, že příčinou zlomeniny bylo zlomení kosti. Jiní tvrdí, že šlo v podstatě o psychologický moment – panika mezi malými akcionáři způsobila zablokování obchodu.
Marxisté říkají, že příčinou krachu byla nadvýroba – špatně placení dělníci prostě nemohli být zároveň movitými kupci výrobků, které produkovali.

Teorií je více, ale jedno mají podle mě společné – příčinou krize je sám obchod. Přiznejme si, že takhle jednoznačně to nikde nestojí. Naše civilizace je náchylná ke krachům protože je příliš jednostraně orientovaná na obchod.
Moderní společnost naprosto rezignovala na existenci menších samozásobitelných jednotek jako byly starověké římské villy nebo pozdější statky. Namísto toho jsme vytvořili bytové jednotky s nájemným a mnohonásobným připojením na infrastrukturu. Jakmile tedy došlo k zablokování obchodu ztatili lidé také všechny běžné jistoty, které nebyly závislé na jejich vlastnictví ale na neustálém průtoku peněz.
Zajímavé je, že jsme se z toho nepoučili. V roce 1939 na výstavě Futurama (ano, jmenuje se podle ní ten seriál) v New Yorku a sponzorované General Motors Corporation je předváděno město budoucnosti, které je ještě více odkázáno na infrastrukturu než cokoli předtím. Město bez jehož infrastruktury nefunguje dodávka potravin, vody, energie, léků...
Město závislé na naustálém obchodu. Ať rozsvítíte lampičku, pustíte vodu z vodovodu, ať uděláte cokoli kdekoli, stále platíte.

Další výstava, nazvaná rovněž Futurama se konala v šedesátých letech (1964-65) a pokračovala v nastaveném směru. Tahle představa se také v podstatné míře naplnila.
Žijeme v éře Futuramy!
Je paradox a zároveň jistá zákonitost, že dostupnost běžných věcí je dnes v případě kolapsu složitých obchodních vztahů vlastně horší, než v devatenáctém století. Většina z nich se už vůbec nevyrábí v místě použití. Potraviny pocházející z různých (ale jiných) zemí se převážejí i několikrát kolem celé zeměkoule, naše byty jsou plné výrobku z Číny a Indonésie. I když jde o nejmodernější výkřiky techniky, je jejich životnost směšně krátká – často jen nepatrně přesahuje povinnou záruční dobu.
Zásoby v našich ledničkách většinou stačí sotva na pár nejbižších dnů. Do čeho se budeme oblékat, co budeme jíst, jakou techniku budeme používat, to všechno záleží na křehkých mezinárodních vztazích a na politické a ekonomické situaci zemí o kterých toho často ani moc nevíme.
Umíme si představit co by se stalo, kdyby některá z podstatných částí infrastruktury přestala fungovat, protože se to občas stává. Známe známe blackouty při kterých zůstaly po tmě celé státy, dopravní blokády, elektromagnetické bouře a válečné konflikty při kterých byla zničena infrastruktura. Stejně spolehlivě nám dokáže tohle všechno udělat i kolaps obchodních vztahů.
Celá naše civilizace je postavená v naivní představě, že obchod bude vždy fungovat hladce, stejně jako že vždy bude dost ropy, že vždy bude fungovat internet a v elektrických zásuvkách bude elektřina. Neříkám, že by něco z toho hned zítra mělo skončit, jen upozorňuji na to, že je naše civilizace příliš závislá na velmi křehkých obchodních a energetických vztazích. Jenže zatímco před možností vyčerpání zásob ropy nás pravidělně někdo varuje, před možností zhroucení obchodní struktury (a tím opravdu nemyslím současnou celkem směšnou "krizi") o které víme, že se prostě občas hroutí a na které jsme závislí ještě mnohem více, nás nevaruje nikdo.



http://en.wikipedia.org/wiki/Northeast_blackout_of_2003
http://en.wikipedia.org/wiki/Northeast_blackout_of_1965
http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_power_outages
http://en.wikipedia.org/wiki/2009_Brazil_and_Paraguay_blackout
http://en.wikipedia.org/wiki/Electromagnetic_pulse