Pokus s předsudky o náboženství a ateismu

Udělal jsem si takový soukromý průzkum na stereotypy. Ve skutečnosti bylo mezi odpovídajícími 172 ateistů, 52 věřících a 45 lidí, kteří nechtějí být přiřazováni k žádné z těchto dvou skupin. Z toho vyplývá, že dotazník ani tak v některých případech nezjišťoval, jaké předsudky mají věřící vůči ateistům, ale jakou představu mají ateisté o sobě. Obrázek je to zajímavý i když vzorek nebyl nikterak reprezentativní.

Můžete se podívat jak dopadl. Uvedu tady pár poznámek k výsledkům. Nejvíce mě překvapily odpovědi na otázky:

Otázka 5 Lidé se přidávají k náboženství z důvodů:
55,76% sociálních
50,93% nedostatečné sebejistoty

Takové odpovědi jsou v naprostém rozporu s tradovanou představou, že ateisté jako hlavní důvod ke konverzi vidí strach ze smrti. Dalo by se říci, že jsou možná blíže realitě než tento oficiální mýtus. Potřeba sociálního kontaktu a opory je určitě silná motivace, která není nepochopitelná ani ateistům.
Na druhou stranu by mohli věřící oprávněně oponovat, že vlastně nejde o to, co vidí na věřících, ale o to, co jim chybí ve společnosti ateistů. Jistě zajímavý námět na zamyšlení.

Otázka 12.Do ateismu patří:
Patří tam naprostá většina uvedených možností, podstatné bylo ale to, co způsobí nejsilnější reakci se slovem "ateismus". Dá se totiž předpokládat, že s tím se budou sami ateisté nejčastěji identifikovat a také naopak že s pojmem nejčastěji vybíraným věřícími, budou nejčastěji identifikovat ateisty věřící.
Cítím určitý optimismus v tom, že za nejreprezantativnější ateisty považují respondenti skeptiky 52,04 % a za nimi Nové ateisty 44,61 %, marxisty 42,75 % a humanisty 30,11 %.

Otázka 15. Jsou ateisté průměrně inteligentnější než věřící?
Tady byli i ateisté poměrně přející k věřícím. 53,53 % respondentů napsalo že ne. Statistiky jsou ale neúprosné. Jistě existují superinteligentní věřící (jako například Freeman Dyson), ale průměrem se nábožní lidé plazí hluboko pod průměrem ateistů.

Otázka 19. Adolf Hitler byl v době vypuknutí 2. sv. války:
Celých 23,79 % si myslí, že byl Adolf tehdy ateista! Vzhledem k tomu, že ateisty za války v Německu v podstatě vyhubil, je to celkem groteskní. Mein Kampf je důkazem, že věřil ve svou vyvolenost samotným Bohem i když jeho interpretace Ježíše by asi mnoho současných křesťanů překvapila.

Úryvek z projevu v Danzigu roku 1939 ukazuje, že se jeho výklad hodně blížil tomu, jak náboženství a boží požehnání vnímá dnešní nábožensko-politická sekta Mafie Kristova (též Rodina):

„Ostatně věřím v jedno: Bůh je. Tento Bůh stvořil národy. Těmto národům dal v zásadě to stejné právo. 
My Němci jsme se před 20, 22, 23 lety chovali velmi špatně. Přišla revoluce a my jsme podlehli. A potom nastal opětovný vzestup našeho národa díky obrovské práci. A po celou tuto dobu nám Prozřetelnost tuto práci stále žehnala. Čím odvážnější jsme byli, o to více pak přišlo požehnání Prozřetelnosti. 
A také v posledních šesti letech nás Prozřetelnost stále doprovázela. Neboť, věřte mi, jeden tomu říká štěstí, druhý jinak, ale bez tohoto posledního schválení nelze uskutečnit velká díla. A já jsem právě  v posledních málo měsících opět osobně ve svých nejhlubších smyslech pociťoval řízení Prozřetelnosti, která provází lidstvo a staví jej před úkoly. Těmto úkolům sloužíme. To, co chceme, není podmanění jiných národů. Je to naše svoboda, naše bezpečnost, bezpečnost našeho životního prostoru. Je to bezpečnost života národa samého. Za to bojujeme.“


Otázka 20. Stalin byl:
Podle 29 % byl křesťan. No přeberte si to sami. Měl kněžská studia, ale jestli byl opravdu křesťan, to už nezjistíme, respektive to asi nevěděl ani on sám. V každém případě byl psychopat. V mládí býval až fanaticky zbožný, později vystupoval jako ateista, ale ve vážných chvílích se údajně obracel k Bohu, po celou kariéru se obklopoval věřícími a za války se obrátil zpět k církvi. Do hlavy psychopata ale nevidíte a většina z nás ani vidět nechce. 

Otázka 21. Státní komunistická ideologie v Severní Koreji splňuje charakteristiky:
Pouze 5,58 % odpovědělo náboženství, což je ale oficiální současný stav tohoto učení. Má naprosto všechny potřebné atributy a je prohlášena za konfesi.

Otázka 28. Kriminalita je statisticky celosvětově mezi ateisty:
64,68 % si myslí že přibližně stejná a 14,5 % si dokonce myslí, že vyšší. Ve skutečnosti je přibližně 100x nižší. Nejde ale samozřejmě o jediný faktor (proto ten průměr).

Otázka 29. Země s vysokým počtem věřících křesťanů jsou z hlediska cestovatele spíše ty:
72,49 % z vás si myslí, že jde o bezpečné země. Podívejme se tedy na žebříček nejkřesťanštějších zemí:
Vatikán, Pictarin, Rumunsko, Arménie, Rovníková Guinea, Východní Timor, Americká Samoa, Zambie..
Velká část z nich moc bezpečná není. Ostatně samotný Vatikán převyšuje kriminalitou 20x okolní Itálii. O nechvalná první místa v kriminalitě spolu soupeří převážně křesťanské země - Venezuela s 96% katolíků, Jižní Sůdán 60% křesťanů a 33% animistů  a Guatemala s v podstatě 100% křesťanů (60% katolíků a 40% protestantů) Samozřejmě se ale najdou mezi velmi křesťanskými zeměmi i ty opravdu bezpečné, není jich mnoho, ale jsou. Víra a nevíra tu nejsou jedinými faktory. Můžeme se také jen dohadovat, co korelace znamená, jestli nejistota vede více lidí k náboženství, nebo náboženství k větší nejistotě, případně jestli jde o projev nějaké společné příčiny.

Otázka: 30. Země s vysokým % věřících muslimů jsou z hlediska cestovatele spíše:
88,85 % si myslí, že jsou pro cestovatele nebezpečné, ve skutečnosti jsou na tom tyto země většinou o něco lépe než křesťanské.

Otázka 31. Země s vysokým % ateistů jsou pro cestovatele převážně:
Tady musela přepadnout těch několik věřících (ne všechny z nich), kteří se průzkumu účastnili naprostá paranoia. 10,04 % považuje země jako Švédsko, Dánsko, Velkou Británii, Estonsko nebo Japonsko za nebezpečné. Vlastně už mají trochu pravdu, potom co jistá menšina věřících dokázala rapidně zvednout v některých z nich zločinnost. I tak se ale drží na velmi dobrých statistikách. takový postoj už vyžaduje poměrně velkou odolnost vůči realitě.

Viz Crime index

Mohamedovi mrtví básníci

To se nám zase vyrojilo keců že vražda novinářů z Charlie Hebdo nemá nic společného s islámem.

Například v prohlášení Ústředí muslimských obcí se můžete dočíst:


Podobné jednání nemá nic společného s islámem a nejpříkřeji se protiví způsobům, jakým na invektivy vůči své osobě ve své době reagoval Prorok Muhammed, mír a požehnání s ním.  

Jsou to opravdu jen kecy. Prý by jejich prorok nikdy nic takového neudělal. Pffff!
Mohamed by vrah, mnohonásobný vrah, kterého dnes považují muslimové za vzor dokonalého člověka.
Pokusil jsem se spočítat lidi zabité přímo jím, nebo vrahy, které vyslal. Dostávám se k číslu 51. Můžete se je pokusit spočítat sami, ale méně jich jistě nebude. 
Kolik z nich bylo spisovatelů a básníků? Počítejte se mnou:

1. Asma' bint Marwan - posmívala se Mohamedovi v básních
2. Abu 'Afak  - židovský básních zavražděný pro svou poezii
3. Al Nadr ibn al-Harith - psal o Mohamedovi kritické básně a povídky
4. Ka'b ibn al-Ashraf  - Mohameda popudily jeho urážlivé erotické básničky o muslimských ženách
5. Abu Rafi' ibn Abi Al-Huqaiq- zesměšnil Mohameda poezií
6. Abdullah bin Khatal  - recitoval básně urážející Mohameda
7. Fartana - otrokyně která recitovala básně urážející Mohameda
8. Quraybah - další otrokyně zavražděná ze stejného důvodu
9. Huwayrith ibn Nafidh - básník, který "potupil a zneužil" islám
10. Ka'b ibn Zuhayr ibn Abi Sulama - napsal o Mohamedovi posměšnou báseň
11. Al-Harith bin al-Talatil  - skládal na Mohameda posměšné básničky
12. Abdullah ibn Zib'ari - další neopatrný recitátor
13. Hubayrah  - zesměšňoval Mohameda poezií

Tohle všechno by se dalo celkem odbýt tím, že se to stalo dávno, na počátku islámu, asi jako už nikdo nikoho nepochválí za to, že by pozabíjel spoustu lidí jako Samson.

Problém je že Mohamed je pro muslimy vzorem správného člověka a pokud se při hledání ideálu pustí až k jeho kořenům, najdou právě tohle. Příběhy o zavraždění básníků jsou při tom vydávány za morální poučení - jejich zabití je správné a chvályhodné. Tedy podle islámu.

Nikoho by pak nemělo překvapit, že zatímco v Evropě jedna muslimská organizace za druhou oficiálně  odmítá teror, v některých islámských zemích zavraždění novinářů slaví v ulicích.V mnoha zemích Evropy by také oslavovali, kdyby jich tu nebylo tak málo.

Pomalá válka

Asi hodně lidí je dnes pobouřeno, ale hlavně překvapeno tím, co se stalo ve středu 7. ledna 2015 v Paříži v redakci satirického listu Charlie Hebdo. Několik zjevně velmi dobře vyzbrojených atentátníků vyvraždilo v podstatě celou redakci. Pro mě samotného je to šokující, ale nikoli překvapivé.

Abych vysvětlil o co jde, potřebuji malý výlet do etologie. Tongo je vesnice ležící asi 60 kilometrů severně od Gomy v provincii Severní Kivu. Pokud se stále neorientujete, jde o oblast východního Konga. Zprávy z této vesnice z roku 2012 jsou děsivé, protože místní vesničany napadají velké skupiny šimpanzů. Zabitých už je mnoho. Šimpanzi jsou však v této oblasti chráněni.

    "Milujeme svou přírodu a zvířata, jsou naším dědictvím, ale ICCN nedělá nic, aby nám pomohl. Spíš po nás chtějí, abychom udělali nemožné - například jim ukázali, kteří šimpanzi jsou za útoky odpovědní! Ale kdyby někdo z nás hodil kamenem po šimpanzovi, tak půjde do vězení," říká jeden z vesničanů.

    Zdroj

V čem je problém? Šimpanzi vedou vyhlazovací válku. Možná jste o tom někdy slyšeli, ale pro jistotu uvádím, že se šimpanzí války projevují neuvěřitelnou neúčinností. Pokud spolu bojují dvě tlupy, v podstatě jde o napadání neopatrných šimpanzů druhé tlupy výraznou přesilou. Při takových výpadech zabijí šimpanzi jednoho, nebo maximálně dva šimpanze konkurenční tlupy.

Úplně stejně teď bojují šimpanzi z okolí Tonga proti lidem a mají opravdu velmi dobré šance uspět, protože je lidé považují za zvířata (a ta přece neválčí). Navíc to co dělají šimpanzi se už v lidských představách nespojuje s pojmem válka. Přesto to válka je, dokonce válka vyhlazovací.

Doufám, že jste mi alespoň trochu porozuměli, protože teď se ve vyprávění zase vrátím do Evropy. To, co se stalo v Paříži přece není první konflikt tohoto druhu. Samozřejmě nezapomeneme na 11. září 2001, ale od té doby se takových událostí sešla spousta. Předloni 15. dubna 2013 přece zaútočili muslimští radikálové dvěma bombami na Bostonský marathon. Stejnou motivaci měli členové znasilňujících gangů v Norsku, Švédsku, Německu i Británii. V ulicích Sydney útočil "vlk samotář" v roce 2014 inspirovaný taktéž islámem. 

Už dávno jsme ve válce. To, co nás mate je, že takhle válka podle Evropanů nevypadá, jenže to válka je a podobně jako šimpanzi jsou i muslimové chráněni systémem. Šimpanze chrání ochránci parku, islám ochránci náboženství. Stalo se to protože namísto aby bylo náboženství tolerovaným omylem, stalo se vyzdvihovanou předností a svoboda vyznání (kromě nevíry) byla vyvýšena nad ostatní lidská práva. Ten zvrácený výklad svobody vyznání nikdy neměli Evropané připustit. Domácí i evropští politici jej však prosadili i do zákonů, často proti vůli většiny občanů.

Muslimové by nikdy nemohli být pro Evropu takovým problémem, kdyby křesťanští poslanci neprosadili své náboženské výhody. Byli to křesťané, kdo potlačili sekulární hodnoty a zmrzačili lidská práva zákony proti rouhání a náboženskými výjimkami.  Byli to křesťanští církevní hodnostáři, kteří chválili islám jako cestu k Bohu. Jsou to jejich náboženské výhody, které teď muslimové zneužívají při snaze po potlačení svobody a zatím se jim to daří.

Evropa byla připravena se hájit. Byli jsme pro "pomalou válku" dobře vyzbrojeni zákony i policejními a vojenskými jednotkami, ale ve chvíli, kdy k tomu mělo dojít, nám naši věřící poslanci vzali zbraně z rukou. Buď je musíme co nejdříve získat zpět, nebo se budeme muset připravit velmi rychle na otevřenou válku.

Proto až uslyšíte, že musíme bránit KŘESŤANSKOU Evropu proti muslimům, připomeňte si, že Tomáš Halík haněl památku zavražděného režiséra Theo vanGogha a vyzdvihoval morální hodnoty jeho vraha, že papež František označil islám za náboženství míru, že pražský arcibiskup Jaroslav Dominik Duka v rozhovoru s velvyslanci zemí OIC (Organizace islámských zemí) chválil tradiční islámské rodinné hodnoty, že papežský nuncius, arcibiskup Giuseppe Leanza dopručoval šíření islámu ve školách.

Pokud se pokusíme bránit sekulární svobody, máme velmi dobrou šanci uspět, pokud budeme bránit křesťanskou Evropu, Evropa padne. Nezapomeňte na to!

Zrádci z médií

Uplynul sotva den od vyvraždění redakce Charlie Hebdo a první zrádci se ukázali na světle. Nemluvím teď o lidech, ale o celých velkých agenturách a vážených evropských titulech. Zrada elit byla dokonána. Elity vždycky nakonec zradí, tentokrát s nimi ale definitivně končí éra velkých tiskových médií a oficiálních mediálních agentur. Jediné čím mohly konkurovat alternativním médiím byla spolehlivost.

Dnes ztratili jejich pracovníci právo nazývat se novináři, když se rozhodli dát přednost nekonfliktnosti před pravdou, když se rozhodli cenzurovat karikatury vydané Charlie Hebdo a vynechat nebo rozostřit všechny fotografie, na nichž jsou karikatury Mohameda. Prý nechtěli nikoho urazit. Cítím se uražen tou nekolegialitou, tou úlisností, tím srabáctvím ale hlavně tím pohrdáním svobodou slova.

Na seznam klubů zbabělců se dnes zařadili:

Reuters,
The Telegraph
CNN
The Wall Street Journal
The New York Times
Associated Press
Fox News

O islámu s Českým rozhlasem

Ač nejsem odborník na islám, nemohl jsem přehlédnout skvělý test na webových stránkách ČRo. Jmenuje se: OTESTUJTE SE: Jak dobře znáte muslimy a islám?

Můžete si ho vyzkoušet, ale výsledky budou asi docela prapodivné, proč? Protože neúplná pravda je úplná lež.

1.) Víte, co znamená slovo islám?

Správná odpověď podle Rozhlasu:  Odevzdání se Bohu
Ve skutečnosti znamená  islám "podřízení" ve smyslu podřízení se Aláhově vůli. Znamená to vzdát se vlastního rozhodování, přezkoumávání, pochybování. V principu to znamená vzdát se rozumu. Za takovou vůli může být vydáváno cokoli co se dá okecat podle citátů z Koránu, Sunny a Šariji. Většina toho není vůbec pěkná.

2.) Která z následujících osobností nepatří mezi proroky islámu?
Správná odpověď: Alí - no dobře

3.) Co nepatří k pěti pilířům islámu (sloupům víry), které tvoří základ náboženské praxe každého muslima?

Správná odpověď podle ČRo: Bránit víru před nevěřícími
Takto explicitně ano, nicméně součástí jednoho z pilířů víry "almužny" - zakát - je finanční podpora násilného džihádu, což se děje i u nás. Peníze z českých islámských modliteben (ale i prodeje všeho halal) tečou na východ mimo jiné také jako sponzoring islámských vrahů, tedy "bojovníků víry".

4.) Odkud pochází zvyk zahalování muslimských žen?

Správná odpověď podle ČRo: Zahalování bylo rozšířeným zvykem ve Středomoří. Zahalené ženy chtěly svým oděním demonstrovat svůj vyšší sociální status.

Ve skutečnosti je ale nošení až absurdních oděvů jakými je třeba burka nebo obličejové masky používané v Íránů zdůvodňováno Koránem:

"A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak (před hleděním na zakázané věci) a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné (jako dlaně, nebo oko nebo obě oči z důvodu nezbytnosti, nebo vnější oděv jako závoj, rukavice, plášť atd.). A nechť spustí závoje své džujubihina (těla, tváře, hrdla, ňadra) svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení! (24:31)

Kromě toho je dalším zdůvodněním nošení těchto oděvů islámské právo šaríja, které přičítá za znásilnění vinu ženě protože "má zbraň". Nedostatečně zahalená žena může být tedy považována za "lehkou" a bez dalšího znásilněna (viz případy z Evropy).

5.) Kolik procent celosvětové muslimské populace představují Arabové?

Odpověď podle ČRo: Asi 20%

To odpovídá, ale zároveň bychom si asi měli připomenout, že přibližně podpobný počet stoupenců mají všechny indické kulty buddhismus, džinismus, hinduismus, sikhismus. Přitom konflikty vyvolávané těmito skupinami jsou úplně zastíněny jediným islámským hnutím - salafíjou.


6.) Kde žije nejvíce muslimů?
Kde žije nejvíce muslimů?
ČRo - v Indonésii (asi 200 milionů)

To je pravda, nicméně to neznamená, že by měli na vytváření obrazu islámu největší zásluhu. Pákistán má 158 milionů muslimů a navrch atomovku, Saúdská Arábie sice jen 26,6 milionu obyvatel ale k tomu ropná pole a čtvrté největší zásoby zemního plynu na světě, Katar jen 1,6 milionu, ale 5% celosvětových zásob ropy. Tyto země mají lví podíl na současné islámské misijní snaze. Máme tedy Evropu zaplavenou převážně nejradikálnější islámskou školou - salafíja - z níž pochází velké množství hostujících imámů.

7.) Co z následujícího nenajdete v šaríe, systému islámského náboženského práva?

Odpověď ČRo: Povinnost muslima usilovat o vítězství islámu ve svém srdci i ve světě

Tohle je ovšem už otevřená lež, protože v systému práva šaría (ostatně šaríja není přímo zapsaná, je to výklad) jsou obsaženy postupy jak toho dosáhnout. Obsahuje tyto neměnné principy:

Muslimský muž je nadřazený muslimské ženě.
Všichni muslimové jsou nadřazeni všem nemuslimům.
Všichni nemuslimové musí přijmout status podřadných občanů.
Muslimka se nesmí vdát za nemuslimského muže.
Muslim se může oženit s nemuslimkou, ale jejich děti jsou automaticky muslimové.
Muž se může rozvést jednoduchým oznámením ženě, že se s ní rozvádí.
Žena se může rozvést podáním žádosti k soudu, kde musí obhájit důvody k rozvodu.
Svědectví muslimské ženy má u soudu poloviční hodnotu muslimského muže.
Svědectví nemuslima může být zamítnuto jako neplatné.
Muslim (muž či žena) nesmí opustit islámskou víru.
Nemuslim nesmí veřejně kritizovat žádný aspekt islámu.
Muslim nesmí urážet svatou knihu a proroka, neboť tím se stává odpadlíkem.
Odpadlictví od islámu se trestá smrtí. 


8.) Americká FBI zmapovala strukturu teroristických útoků ve Spojených státech v letech 1980 až 2005. Tipnete si, kolik procent z nich měli na svědomí islámští teroristé?

Odpověď ČRo: 6 procent

Je ale třeba dodat, že tehdy postupně narostl počet muslimů v USA na 0,6 % populace. Kriminalita tohoto druhu je tedy u amerických muslimů průměrně desetkrát vyšší, než průměrných obyvatel USA.

9.) V Česku v současnosti žije několik tisíc muslimů, většinou přistěhovalců a z menší části i konvertitů. Víte, jak konverze k islámu vypadá?

Odpověď: Stačí nahlas a vědomě pronést vyznání víry, tedy svou oddanost Alláhovi – takzvanou šahádu.

10.) Kolik stojí v Česku mešit?

Odpověď ČRo: 2

Realita je 9. mešit a  nejméně 14 modliteben.

Že by se náš odsekularizovaný Rozhlas začal nějak celý naklánět k Mekce?

Tim Mulgan a námitky proti utilitarismu

Děkuji filosofovi Timovi Mulganovi za námitky proti utilitarismu, které shrnul do dvanácti možných scénářů. Chci na nich totiž ukázat jeden problematický jev který se k utilitarismu obecně váže, zvláště ve spojitosti s kritikou. Je to problém rozhodování a také jeden z důvodů, proč jsem i já v některých situacích spíše zastáncem jakéhosi jednoduchého kodexu proti utilitaristickým kalkulům.

Než se do toho pustím, měl bych říci, že Tim Mulgan je zastáncem utilitaismu, ovšem v jeho případě jde z mého pohledu spíše o utilitarismus "čínského stylu". Nejde o nic tak příliš překvapivého, protože jeho oblíbeným tématem je budoucí svět trpící katastrofickým nedostatkem zdrojů a roztříštěná společnost přehodnocující své morální základy pod tlakem událostí. 

To že jde o téma, které se dotýká nejen budoucnosti, ale i žánru scifi není náhoda. Utilitaristická řešení morálních dilemat bývají častým námětem sociální science fiction, ať už si o řešeních typu Babylon 5, Star Trek nebo Battlestar Galactica myslíte cokoli.

Nejprve k tomu, co mají všechny námitky proti utilitarismu společného. Jde o řešení problému. V utilitarismu je ideálním řešením problému takové, které je samo o sobě dobré a má i dobré následky. Takové řešení bychom mohli označit jako ++. Jeho opakem je takové řešení, které je v první řadě špatné a má i špatné následky opět si jej můžeme označit jako --. Za dobro je v utilitarismu vždy považováno "obšťastnění" (pleasure), utilitaristické rozhodování je tedy velmi závislé na takových věcech jako jsou lidské pocity.

Všechny námitky proti utilitarismu patří do skupiny "zlo pro větší dobro" -+ tedy do takové, kde je prvotní čin špatný, ale jeho následky jsou dobré (jde o jeden z principů římského práva na němž stojí i naše zákony). Příkladem takového řešení v běžném životě může být rozhodnutí nechat si naoperovat nový kyčelní kloub. Utrpení, které představuje pooperační stav je bohatě vyváženo obšťastněním z toho, že opět můžeme chodit.

Nicméně je opravdu jen velmi málo situací -+, kde se zdá rozhodnutí tak snadné. Ani utilitaristické rozhodování se nikdy neřídí pouze binární logikou, protože pak by byly nerozhodnutelné stavy +- (dobro se špatnými následky) i -+(zlo pro dobro).

Takové případy řešil starší Benthamův utilitarismus pomocí škál. Byly to známé Benthamovy "circumstances". Problém těchto stupnic je že jejich nastavení je individuální.

Většina příkladů kritizujících utilitaristické myšlení se vyznačuje zároveň několika chybami:
1.)  za případ typu -+ je vydáván příklad, který je ve skutečnosti --
2.) do argumentace nejsou zahrnuty všechny předvídatelné důsledky
3.) Binární vidění - dává přednost absolutním hodnotám tam, kde by mělo existovat ekvilibrium
4.) Falešné dilema - zdá se že jde o rozhodování mezi dvěma možnostmi, ale ve skutečnosti je jich více

Nicméně všechny takové příklady - dobré i špatné - ukazují na jeden zásadní problém: utilitarismus příliš spoléhá na lidskou schopnost posoudit situaci, což je pro mnoho lidí nesmírně těžké.

Tam kde nám u utilitarismu vychází řešení kombinující dobré a špatné následky můžeme pouze s jistou pravděpodobností říci, že je některé řešení lepší než jiné, nemůžeme si ale nikdy být jisti, že jde opravdu o nejlepší možné řešení  a pokud se dostanou hodnoty způsobeného neštěstí a následného štěstí blízko k sobě, nemůže mít aktér nikdy jistotu, jestli jeho rozhodnutí bylo správné nebo nesprávné, tedy zda se dostalo za onu čáru, která z něj dělá padoucha či nikoli.

Navíc řešení typu -+ bývají typické pro krizové situace (bitvy, živelné katastrofy, hromadné nehody), v nichž bývá nejhorším rozhodnutím váhání. Dilema se v takových případech vlastně mění v trilema - pokud budete příliš dlouho přemýšlet, zvolíte nejhorší možnost.

Kritické příklady také velmi často zanedbávají to, že i předvídatelnost má jistý podíl na pocitu bezpečí a tedy i na "obšťastnění" lidí. Cítíme se lépe, když víme, že nám lékař v nemocnici, kam jdeme s banálním zákrokem podle svého úsudku neodoperuje ledvinu, když jej napadne, že ji nějaký jiný pacient potřebuje více.

I tvorba kodexů chování a hodnotových stupnic, jakými jsou například i lidská práva, je výsledkem hledání společenské rovnováhy při řešení závažných situací. Takové kodexy z principu nikdy nejsou optimální, ale jsou dostatečně dobré na to, aby podle nich společnost mohla alespoň nějakou dobu žít.

Zároveň se tak společnost vyhýbá tomu aby kladla velmi vysoké (neodpovídající) nároky na každého člena společnosti při posuzování každé jednotlivé situace.

Utilitarismus je proto, podle mě vlastně velmi výhodný při navrhování zákonů a kontrole jejich prospěšnosti, dobře se uplatňuje ve vojenském myšlení, ale v běžném životě má omezení pro které je pro většinu lidí ve zvláště komplikovaných situacích nepoužitelný.

Teď tedy kritické příklady Tima Mulgana a mé názory na ně. Sami si můžete také doplnit co si o nich myslíte:

1. Šerif. Jste šerifem v zapadlém městečku, kde došlo k brutální vraždě malého děvčátka. Spousta lidí si myslí, že viníkem je Petr, vy si ale jste jistý, že je nevinný. Pokud Petra nezatknete a veřejně nepopravíte, dojde k velkým nepokojům a dá se očekávat, že bude hodně zraněných, možná nějací mrtví. Utilitarismus říká, že byste měli Petra zatknout a veřejně popravit.

NE, dočasné uklidnění nepřijde s dostatečnou jistotou, problém není vyřešen a riziko prozrazení, ztráty autority i důvěry je příliš velké. Ve skutečnosti tedy nejde o případ -+ ale spíše o případ --.

2. Transplantace. Jste transplantačním chirurgem v nemocnici. Pět pacientů čeká dohromady na jedno srdce, dvoje ledviny a dvoje plíce. Do nemocnice přijde na běžnou prohlídku (řekněme) bezdomovec, v dobrém stavu, který se shodou okolností ukazuje jako vhodný dárce orgánů pro vaše čekající pacienty. Utilitarismus říká, že byste ho měli uspat a odejmout mu vitální orgány, které posléze transplantujete.

Téměř jistě ve většině případů NE, podobně jako v předchozím případě je jistota malá a ohrožení ztrátou kreditu nemocnice i lékařského stavu je obrovské. Opravdu byste se šli léčit k takovému lékaři, nebo do nemocnice, kde by se něco takového dělo? Opět jde spíše o případ -- než o -+.
Lze si ale představit i příklad, kdy důvody udělat něco takového jednoznačně převáží nad důvody proti. Je možné, že ony raněné potřebuje společnost ke svému přežití. Zatímco v našem světě je takový postup nepřijatelný, v tom postkatastrofickém může být jediný spávný.

3. Vyšetřovatel. Vyšetřujete známého teroristu, který někde ve městě, na velmi frekventovaném místě, umístil časovanou bombu. Terorista nechce mluvit, dokonce ani pod hrozbou mučení. Máte však jeho malou nevinnou dcerku, na níž mu velmi záleží. Utilitarismus říká, že byste ji měl mučit a přimět tak teroristu promluvit.

V modelovém případě ANO. V realitě to spíše NE, což je známé už od dob Gestapa. Terorista ví, že mu stačí zdržovat vás až do výbuchu bomby (iluze dilematu), takže vám řekne cokoli. Pak už ztratíte důvod jeho dcerku mučit, ale ve vyumělkovaném případě by to opravdu tak bylo. Jde opravdu o příklad -+, zanedbává ale důležitou možnost.

4. Tramvaj. Stojíte na mostě, vedle vás se vyklání velmi robustní muž, který shlíží na kolej, po níž se řítí splašená tramvaj. Na koleji uvázlo pět dělníků a pokud tramvaj nic nezastaví, všichni zemřou. Utilitarismus říká, že byste měli robustního muže svrhnout na koleje (předpokládá se, že se tramvaj zastaví/vychýlí z cesty).

Ve většině případů ANO, ALE opět jde o aplikaci trolley problému, který je v realitě nepoužitelný. Ani 300kg vážící muž nedokáže svým tělem zastavit rozjetou tramvaj. Pokud byste předpokládali, že trať má zrovna takový tvar, aby se za mostem rozjela a rozmašírovala dělníky, pak byste při této úvaze potřebovali k dostatečné jistotě mozek Rain Mana a k provedení postřeh ninji a sílu Batmana. Nicméně v realitě dochází k situacím, kdy namísto většího počtu lidí přímo ohrožených vystavíte nebezpečí (i smrti) menší počet lidí, kteří před tím v ohrožení nebyli. Typické je odklánění bombardování od velkých měst. I pak totiž bombardéry svrhnou bomby na nějakou obydlenou oblast, jen v ní bude méně lidí. Na reálné podoby trolley problému jsme tedy v praxi zvyklí a nepovažujeme toto řešení za amorální. Jde o případ -+.

5. Kardinál a uklízečka. V domě vypukl požár a uvěznil dvě osoby: kardinála, který je známý svou podporou chudých, a "obyčejnou" uklízečku. Utilitarismus říká, že musíte zachránit kardinála, i kdyby uklízečka byla vaše matka.

V principu ANO, i když zrovna tento případ je extrémně debilní. Hodný kardinál proslulý podporou chudých nebývá právě kladná postava a navíc by jistě i jiné okolnosti (jako třeba jeho obří hmotnost) zabránily jeho záchraně. Také v případě utilitaristického rozhodování nejde nikdy o zásluhy v minulosti, ale o prospěch v budoucnosti. Pokud to ale budu brát jako příklad a onen člověk bude znamenat například záchranu mnoha životů v budoucnu, třeba kvůli strategickým schopnostem, pak je to správná volba. Opět -+.

6. Hra. V televizi běží finále světového poháru ve fotbalu a vy máte na starosti přenos. Adam upadne do elektrické soustavy přenosového zařízení a pokud se ho pokusíte zachránit, přenos vypadne na nejméně patnáct minut a připraví milióny diváků o požitek ze zápasu. Utilitarismus říká, že byste neměl Adama zachraňovat.

Rozhodně NE. V tomto případě jde o -- do něhož nejsou zahrnuty všechny předvídatelné důsledky.

7. Klon. Vynalezl jste zařízení, které dokáže zabít každou lidskou osobu a nahradit ji dokonalou, nerozlišitelnou replikou - klonem. Jediný rozdíl je v tom, že klon je o něco šťastnější, než původní osoba. Utilitarismus říká, že byste měl zabít každého člověka a nahradit ho jeho klonem.

Tento příklad je z utilitaristického hlediska ve skutečnosti nerozhodnutelný. Informace v tomto případě nejsou dostatečné. Nevíme, zda je to skutečně stejná osoba, takže řešíme vlastně dva problémy které spojuje jen konstrukce zařízení - stvoření šťastného jedince a zabití jiného jedince. V principu lze odpovědět ANO i NE, podle dalších předpokladů. Nicméně v budoucnosti k podobnému problému dojít může například při přenosu lidského vědomí do počítače.

8. Křesťané a lvi. Zodpovídáte za zábavu v římském Koloseu. Lidé jsou již otrávení z atletických závodů, volají po krvi a přejí si, aby bylo obětováno pár křesťanů lvům. Utilitarismus říká, že byste měl předhodit křesťany lvům.

Spíše NE i když nápad je to dobrý! Ne vážně. Římská společnost byla plutokratická, ne utilitaristická a tehdejší křesťané nebývali odchytáváni na ulicích jen tak, ale kvůli obvinění proti státnímu náboženství. V podstatě to byli odsouzenci za protistátní činnost. Byli tedy odsouzeni k smrti, otázkou bylo jen kdy.
Jde o naroubování utilitaristických pravidel do prostředí, které samo nijak utilitaristické není. Je to příklad: "Jste humanistický kat..."To že jste součástí nějaké státní mašinérie vám nad ní nedává moc, ale naopak to dává mašinérii moc nad vámi. Situaci nemůžete změnit, pouze se na ní můžete odmítnout podílet. Můžete tedy předstírat migrénu a křesťany předhodí lvům váš zástupce nebo náhradník.

9. Otrokářská společnost. Jste vládcem efektivně fungující a spokojené společnosti založené na otrocké práci. Zvažujete, zda otrokářství zachovat, či zda byste neměl dát otrokům svobodu. Utilitarismus říká, že byste měl zachovat efektivně fungující otrokářský systém.

Při takto znějícím příkladu jednoznačně NE. I otroci jsou zahrnuti do utilitaristického kalukulu, takže taková společnost, kde je nejméně polovina lidí nešťastná prostě nevychází moc dobře. Nicméně z této situace lze vytvořit model, který je mnohem spornější. Co když je otroků mnohem méně, dejme tomu pět na několik tisíc lidí? Taková společnost bude lepší než ta která zotročovala polovinu populace, ale stále ještě nebude asi dost dobrá, neznamená to ale že půjde o dobré řešení, půjde však o lepší řešení.

10. Složenka. Přijde vám složenka od charitativní organizace, efektivně přinášející pomoc hladovějícím v Africe. Utilitarismus říká, že byste jim měl věnovat všechny své peníze.

NE, to v žádném případě neříká. V tomto případě jde o chybu v binárním vidění problému.

11. Obětování. Charitativní organizace hledají dobrovolníky, kteří budou pomáhat likvidovat následky humanitární katastrofy ve vzdálené zemi. Utilitarismus říká, že se musíte vzdát dosavadního života a přihlásit se jako dobrovolník.

Opět NE, stejně jako předchozí.

12. Bankéř. Přemýšlíte o své budoucnosti. Máte mimořádné nadání pro ekonomii a bankovnictví, kariéra bankéře vás ale vůbec nepřitahuje a toužíte se stát učitelem. Pokud však budete bankéřem, vyděláte velké množství peněz, jež budeme moci věnovat na charitu. Utilitarismus říká, že se musíte stát bankéřem.

NIKOLI NUTNĚ, vydělání velkého množství peněz je vzdálená nejistá budoucnost a vzdálenost a jistota jsou také utilitaristiké circumstances.

13. Nesplněný slib. Se spoluhráčem se připravujete na olympijské hry a když konečně začnou, daří se vám velmi dobře a máte reálnou naději získat olympijské zlato. Chvíli před finále se ale dovíte, že jistá charitativní organizace nutně a okamžitě potřebuje dobrovolníky pro práci v cizí zemi. Utilitarismus říká, že máte opustit svého spoluhráče a vydat se na cestu.

NE, binární vidění problému.

14. Dilema malé země. Na olympijských hrách soupeříte o zlatou medaili s jediným soupeřem. Vy pocházíte z malé země, soupeř ze země s více než miliardou obyvatel. Utilitarismus říká, že máte nechat vyhrát soupeře.

NE, neříká. Princip her je v jejich nepředvídatelnosti. V principu říká, že nás těší právě to, že víme, že můžeme prohrát. Podle stejné logiky by třeba také měly všechny filmy končit happyendem, jenže pokud by se to skutečně stalo, přestanou být dobré konce působivé, protože se stanou pravidlem.

Promile teroristů

Tak trochu jsems si slíbil, že nebudu fušovat do řemesla stránce IvČRn, ale různá vyjádření mých přátel, kteří nesdílí můj názor na islám mě k tomu tak nějak nutí. Mezi jejich prohlášeními zaznívají námitky, že islám není homogenní, že islámských teroristů je jen promile nebo přinejhorším pár promile a že existují i velmi citliví a ohleduplní muslimové. Tyto námitky jsou naprosto pravdivé. Přesto kupodivu na hrůznosti islámu nic nemění.

Mé námitky proti nim jsou:

1.) Mírné a různé alternativní výklady jsou zpravidla nepůvodní a nekanonické. Tedy k tomu abyste se dostali k takovýmto výkladům islámu se musíte více snažit, než abyste vytvořili přímým přečtením základních spisů islámu jeho brutální verzi. Pro muslimské učence je také velmi snadné je vyvrátit.

2.) Na straně brutálních verzí islámu jsou islámské školy, peníze a autority.

3.) I když Je teroristů v celkovém počtu muslimů málo, to z čeho žijí je masová podpora. Není představitelné, že by pár desítek tisíc lidí dělalo něco, s čím by půldruhé miliardy muslimů hrubě nesouhlasilo. Takové bojůvky by dokázal společný postup během krátké doby úplně vymýtit.

Podobnými grafy hájí muslimy lidé chybně označovaní za "multikulturalisty". V absolutních počtech mají jistě pravdu. Na grafu jsou vynechané armády Chalífátu a některých menších teroristických skupin v Asii a Africe, ani ony by ale nebyly nijak výrazně velké.

Teror však neznamená vládu vražděním, ale vládu strachu, nejde tedy ani tak o to, kolik lidí přímo zvěrstva páchá, ale o to kolik by je bylo ochotno páchat, protože je považuje za správné a schvaluje je. Tím se dostávám k druhému obrázku.

Popisky shora: muslimové 1,62 miliardy; manželka musí poslouchat manžela 1,39 miliardy; obecné zavedení šaríi 1,1 miliardy; smrt za nevěru 748 milionů, smrt za odpadnutí od islámu 584 milionu.
(Jde o americké číslovky, billion je tedy miliarda).

Pokud chcete pochopit kořeny toho, co se děje v uměle zřizovaných centrech hnutí Sharia4, v teroristické organizaci Boko Haram, nebo na územích okupovaných Talibanem nebo IS, můžete začít právě u tohoto obrázku. Jen nás může mrzet, že v grafu není zahrnuto právo na šíření islámu násilím.

Je z něj vidět, že různá sekulární hnutí jsou opravdu v islámu okrajová záležitost a teroristé nemusejí mít ve společnosti přímo silnou podporu, aby společnost, kterou takoví "mírní" muslimové vytvářejí byla nelidsky totalitní.

Muslimové se ve svém chápání islámu opravdu výrazně liší, jak dokazuje i zpráva The World’s Muslims: Religion, Politics and Society z Pew Research Center níž tento graf pochází, problémem je to, v čem se jejich postoje shodují.