Tim Mulgan a námitky proti utilitarismu

Děkuji filosofovi Timovi Mulganovi za námitky proti utilitarismu, které shrnul do dvanácti možných scénářů. Chci na nich totiž ukázat jeden problematický jev který se k utilitarismu obecně váže, zvláště ve spojitosti s kritikou. Je to problém rozhodování a také jeden z důvodů, proč jsem i já v některých situacích spíše zastáncem jakéhosi jednoduchého kodexu proti utilitaristickým kalkulům.

Než se do toho pustím, měl bych říci, že Tim Mulgan je zastáncem utilitaismu, ovšem v jeho případě jde z mého pohledu spíše o utilitarismus "čínského stylu". Nejde o nic tak příliš překvapivého, protože jeho oblíbeným tématem je budoucí svět trpící katastrofickým nedostatkem zdrojů a roztříštěná společnost přehodnocující své morální základy pod tlakem událostí. 

To že jde o téma, které se dotýká nejen budoucnosti, ale i žánru scifi není náhoda. Utilitaristická řešení morálních dilemat bývají častým námětem sociální science fiction, ať už si o řešeních typu Babylon 5, Star Trek nebo Battlestar Galactica myslíte cokoli.

Nejprve k tomu, co mají všechny námitky proti utilitarismu společného. Jde o řešení problému. V utilitarismu je ideálním řešením problému takové, které je samo o sobě dobré a má i dobré následky. Takové řešení bychom mohli označit jako ++. Jeho opakem je takové řešení, které je v první řadě špatné a má i špatné následky opět si jej můžeme označit jako --. Za dobro je v utilitarismu vždy považováno "obšťastnění" (pleasure), utilitaristické rozhodování je tedy velmi závislé na takových věcech jako jsou lidské pocity.

Všechny námitky proti utilitarismu patří do skupiny "zlo pro větší dobro" -+ tedy do takové, kde je prvotní čin špatný, ale jeho následky jsou dobré (jde o jeden z principů římského práva na němž stojí i naše zákony). Příkladem takového řešení v běžném životě může být rozhodnutí nechat si naoperovat nový kyčelní kloub. Utrpení, které představuje pooperační stav je bohatě vyváženo obšťastněním z toho, že opět můžeme chodit.

Nicméně je opravdu jen velmi málo situací -+, kde se zdá rozhodnutí tak snadné. Ani utilitaristické rozhodování se nikdy neřídí pouze binární logikou, protože pak by byly nerozhodnutelné stavy +- (dobro se špatnými následky) i -+(zlo pro dobro).

Takové případy řešil starší Benthamův utilitarismus pomocí škál. Byly to známé Benthamovy "circumstances". Problém těchto stupnic je že jejich nastavení je individuální.

Většina příkladů kritizujících utilitaristické myšlení se vyznačuje zároveň několika chybami:
1.)  za případ typu -+ je vydáván příklad, který je ve skutečnosti --
2.) do argumentace nejsou zahrnuty všechny předvídatelné důsledky
3.) Binární vidění - dává přednost absolutním hodnotám tam, kde by mělo existovat ekvilibrium
4.) Falešné dilema - zdá se že jde o rozhodování mezi dvěma možnostmi, ale ve skutečnosti je jich více

Nicméně všechny takové příklady - dobré i špatné - ukazují na jeden zásadní problém: utilitarismus příliš spoléhá na lidskou schopnost posoudit situaci, což je pro mnoho lidí nesmírně těžké.

Tam kde nám u utilitarismu vychází řešení kombinující dobré a špatné následky můžeme pouze s jistou pravděpodobností říci, že je některé řešení lepší než jiné, nemůžeme si ale nikdy být jisti, že jde opravdu o nejlepší možné řešení  a pokud se dostanou hodnoty způsobeného neštěstí a následného štěstí blízko k sobě, nemůže mít aktér nikdy jistotu, jestli jeho rozhodnutí bylo správné nebo nesprávné, tedy zda se dostalo za onu čáru, která z něj dělá padoucha či nikoli.

Navíc řešení typu -+ bývají typické pro krizové situace (bitvy, živelné katastrofy, hromadné nehody), v nichž bývá nejhorším rozhodnutím váhání. Dilema se v takových případech vlastně mění v trilema - pokud budete příliš dlouho přemýšlet, zvolíte nejhorší možnost.

Kritické příklady také velmi často zanedbávají to, že i předvídatelnost má jistý podíl na pocitu bezpečí a tedy i na "obšťastnění" lidí. Cítíme se lépe, když víme, že nám lékař v nemocnici, kam jdeme s banálním zákrokem podle svého úsudku neodoperuje ledvinu, když jej napadne, že ji nějaký jiný pacient potřebuje více.

I tvorba kodexů chování a hodnotových stupnic, jakými jsou například i lidská práva, je výsledkem hledání společenské rovnováhy při řešení závažných situací. Takové kodexy z principu nikdy nejsou optimální, ale jsou dostatečně dobré na to, aby podle nich společnost mohla alespoň nějakou dobu žít.

Zároveň se tak společnost vyhýbá tomu aby kladla velmi vysoké (neodpovídající) nároky na každého člena společnosti při posuzování každé jednotlivé situace.

Utilitarismus je proto, podle mě vlastně velmi výhodný při navrhování zákonů a kontrole jejich prospěšnosti, dobře se uplatňuje ve vojenském myšlení, ale v běžném životě má omezení pro které je pro většinu lidí ve zvláště komplikovaných situacích nepoužitelný.

Teď tedy kritické příklady Tima Mulgana a mé názory na ně. Sami si můžete také doplnit co si o nich myslíte:

1. Šerif. Jste šerifem v zapadlém městečku, kde došlo k brutální vraždě malého děvčátka. Spousta lidí si myslí, že viníkem je Petr, vy si ale jste jistý, že je nevinný. Pokud Petra nezatknete a veřejně nepopravíte, dojde k velkým nepokojům a dá se očekávat, že bude hodně zraněných, možná nějací mrtví. Utilitarismus říká, že byste měli Petra zatknout a veřejně popravit.

NE, dočasné uklidnění nepřijde s dostatečnou jistotou, problém není vyřešen a riziko prozrazení, ztráty autority i důvěry je příliš velké. Ve skutečnosti tedy nejde o případ -+ ale spíše o případ --.

2. Transplantace. Jste transplantačním chirurgem v nemocnici. Pět pacientů čeká dohromady na jedno srdce, dvoje ledviny a dvoje plíce. Do nemocnice přijde na běžnou prohlídku (řekněme) bezdomovec, v dobrém stavu, který se shodou okolností ukazuje jako vhodný dárce orgánů pro vaše čekající pacienty. Utilitarismus říká, že byste ho měli uspat a odejmout mu vitální orgány, které posléze transplantujete.

Téměř jistě ve většině případů NE, podobně jako v předchozím případě je jistota malá a ohrožení ztrátou kreditu nemocnice i lékařského stavu je obrovské. Opravdu byste se šli léčit k takovému lékaři, nebo do nemocnice, kde by se něco takového dělo? Opět jde spíše o případ -- než o -+.
Lze si ale představit i příklad, kdy důvody udělat něco takového jednoznačně převáží nad důvody proti. Je možné, že ony raněné potřebuje společnost ke svému přežití. Zatímco v našem světě je takový postup nepřijatelný, v tom postkatastrofickém může být jediný spávný.

3. Vyšetřovatel. Vyšetřujete známého teroristu, který někde ve městě, na velmi frekventovaném místě, umístil časovanou bombu. Terorista nechce mluvit, dokonce ani pod hrozbou mučení. Máte však jeho malou nevinnou dcerku, na níž mu velmi záleží. Utilitarismus říká, že byste ji měl mučit a přimět tak teroristu promluvit.

V modelovém případě ANO. V realitě to spíše NE, což je známé už od dob Gestapa. Terorista ví, že mu stačí zdržovat vás až do výbuchu bomby (iluze dilematu), takže vám řekne cokoli. Pak už ztratíte důvod jeho dcerku mučit, ale ve vyumělkovaném případě by to opravdu tak bylo. Jde opravdu o příklad -+, zanedbává ale důležitou možnost.

4. Tramvaj. Stojíte na mostě, vedle vás se vyklání velmi robustní muž, který shlíží na kolej, po níž se řítí splašená tramvaj. Na koleji uvázlo pět dělníků a pokud tramvaj nic nezastaví, všichni zemřou. Utilitarismus říká, že byste měli robustního muže svrhnout na koleje (předpokládá se, že se tramvaj zastaví/vychýlí z cesty).

Ve většině případů ANO, ALE opět jde o aplikaci trolley problému, který je v realitě nepoužitelný. Ani 300kg vážící muž nedokáže svým tělem zastavit rozjetou tramvaj. Pokud byste předpokládali, že trať má zrovna takový tvar, aby se za mostem rozjela a rozmašírovala dělníky, pak byste při této úvaze potřebovali k dostatečné jistotě mozek Rain Mana a k provedení postřeh ninji a sílu Batmana. Nicméně v realitě dochází k situacím, kdy namísto většího počtu lidí přímo ohrožených vystavíte nebezpečí (i smrti) menší počet lidí, kteří před tím v ohrožení nebyli. Typické je odklánění bombardování od velkých měst. I pak totiž bombardéry svrhnou bomby na nějakou obydlenou oblast, jen v ní bude méně lidí. Na reálné podoby trolley problému jsme tedy v praxi zvyklí a nepovažujeme toto řešení za amorální. Jde o případ -+.

5. Kardinál a uklízečka. V domě vypukl požár a uvěznil dvě osoby: kardinála, který je známý svou podporou chudých, a "obyčejnou" uklízečku. Utilitarismus říká, že musíte zachránit kardinála, i kdyby uklízečka byla vaše matka.

V principu ANO, i když zrovna tento případ je extrémně debilní. Hodný kardinál proslulý podporou chudých nebývá právě kladná postava a navíc by jistě i jiné okolnosti (jako třeba jeho obří hmotnost) zabránily jeho záchraně. Také v případě utilitaristického rozhodování nejde nikdy o zásluhy v minulosti, ale o prospěch v budoucnosti. Pokud to ale budu brát jako příklad a onen člověk bude znamenat například záchranu mnoha životů v budoucnu, třeba kvůli strategickým schopnostem, pak je to správná volba. Opět -+.

6. Hra. V televizi běží finále světového poháru ve fotbalu a vy máte na starosti přenos. Adam upadne do elektrické soustavy přenosového zařízení a pokud se ho pokusíte zachránit, přenos vypadne na nejméně patnáct minut a připraví milióny diváků o požitek ze zápasu. Utilitarismus říká, že byste neměl Adama zachraňovat.

Rozhodně NE. V tomto případě jde o -- do něhož nejsou zahrnuty všechny předvídatelné důsledky.

7. Klon. Vynalezl jste zařízení, které dokáže zabít každou lidskou osobu a nahradit ji dokonalou, nerozlišitelnou replikou - klonem. Jediný rozdíl je v tom, že klon je o něco šťastnější, než původní osoba. Utilitarismus říká, že byste měl zabít každého člověka a nahradit ho jeho klonem.

Tento příklad je z utilitaristického hlediska ve skutečnosti nerozhodnutelný. Informace v tomto případě nejsou dostatečné. Nevíme, zda je to skutečně stejná osoba, takže řešíme vlastně dva problémy které spojuje jen konstrukce zařízení - stvoření šťastného jedince a zabití jiného jedince. V principu lze odpovědět ANO i NE, podle dalších předpokladů. Nicméně v budoucnosti k podobnému problému dojít může například při přenosu lidského vědomí do počítače.

8. Křesťané a lvi. Zodpovídáte za zábavu v římském Koloseu. Lidé jsou již otrávení z atletických závodů, volají po krvi a přejí si, aby bylo obětováno pár křesťanů lvům. Utilitarismus říká, že byste měl předhodit křesťany lvům.

Spíše NE i když nápad je to dobrý! Ne vážně. Římská společnost byla plutokratická, ne utilitaristická a tehdejší křesťané nebývali odchytáváni na ulicích jen tak, ale kvůli obvinění proti státnímu náboženství. V podstatě to byli odsouzenci za protistátní činnost. Byli tedy odsouzeni k smrti, otázkou bylo jen kdy.
Jde o naroubování utilitaristických pravidel do prostředí, které samo nijak utilitaristické není. Je to příklad: "Jste humanistický kat..."To že jste součástí nějaké státní mašinérie vám nad ní nedává moc, ale naopak to dává mašinérii moc nad vámi. Situaci nemůžete změnit, pouze se na ní můžete odmítnout podílet. Můžete tedy předstírat migrénu a křesťany předhodí lvům váš zástupce nebo náhradník.

9. Otrokářská společnost. Jste vládcem efektivně fungující a spokojené společnosti založené na otrocké práci. Zvažujete, zda otrokářství zachovat, či zda byste neměl dát otrokům svobodu. Utilitarismus říká, že byste měl zachovat efektivně fungující otrokářský systém.

Při takto znějícím příkladu jednoznačně NE. I otroci jsou zahrnuti do utilitaristického kalukulu, takže taková společnost, kde je nejméně polovina lidí nešťastná prostě nevychází moc dobře. Nicméně z této situace lze vytvořit model, který je mnohem spornější. Co když je otroků mnohem méně, dejme tomu pět na několik tisíc lidí? Taková společnost bude lepší než ta která zotročovala polovinu populace, ale stále ještě nebude asi dost dobrá, neznamená to ale že půjde o dobré řešení, půjde však o lepší řešení.

10. Složenka. Přijde vám složenka od charitativní organizace, efektivně přinášející pomoc hladovějícím v Africe. Utilitarismus říká, že byste jim měl věnovat všechny své peníze.

NE, to v žádném případě neříká. V tomto případě jde o chybu v binárním vidění problému.

11. Obětování. Charitativní organizace hledají dobrovolníky, kteří budou pomáhat likvidovat následky humanitární katastrofy ve vzdálené zemi. Utilitarismus říká, že se musíte vzdát dosavadního života a přihlásit se jako dobrovolník.

Opět NE, stejně jako předchozí.

12. Bankéř. Přemýšlíte o své budoucnosti. Máte mimořádné nadání pro ekonomii a bankovnictví, kariéra bankéře vás ale vůbec nepřitahuje a toužíte se stát učitelem. Pokud však budete bankéřem, vyděláte velké množství peněz, jež budeme moci věnovat na charitu. Utilitarismus říká, že se musíte stát bankéřem.

NIKOLI NUTNĚ, vydělání velkého množství peněz je vzdálená nejistá budoucnost a vzdálenost a jistota jsou také utilitaristiké circumstances.

13. Nesplněný slib. Se spoluhráčem se připravujete na olympijské hry a když konečně začnou, daří se vám velmi dobře a máte reálnou naději získat olympijské zlato. Chvíli před finále se ale dovíte, že jistá charitativní organizace nutně a okamžitě potřebuje dobrovolníky pro práci v cizí zemi. Utilitarismus říká, že máte opustit svého spoluhráče a vydat se na cestu.

NE, binární vidění problému.

14. Dilema malé země. Na olympijských hrách soupeříte o zlatou medaili s jediným soupeřem. Vy pocházíte z malé země, soupeř ze země s více než miliardou obyvatel. Utilitarismus říká, že máte nechat vyhrát soupeře.

NE, neříká. Princip her je v jejich nepředvídatelnosti. V principu říká, že nás těší právě to, že víme, že můžeme prohrát. Podle stejné logiky by třeba také měly všechny filmy končit happyendem, jenže pokud by se to skutečně stalo, přestanou být dobré konce působivé, protože se stanou pravidlem.