Lidi před volbami zpravidla chytá zvláštní melancholie. Přemýšlejí o tom, koho volit, zpravidla i svou favorizovanou stranu mají, přesto uvažují stylem:
Ale ona je tak malá, má tak malou podporu, když nezíská dost procent a dostane to ODS/ČSSD (podle toho, komu agentury věští vítězství). Tak já raději budu volit tu druhou aby ona první nebyla tak silná!
Tohle myšlení je naprosto tragické, ponižující a nechutné. Především pro nerozhodnuté vůbec nemá smysl volit velké strany. Vysvětlím proč.
Voličů je u nás asi 8,4 milionu a volební účast v roce 2010 byla 62,6%. V roce 2010 dostala ČSSD 22 % hlasů, z celkového počtu voličů to dělá 13,82% a ODS dostala 20% hlasů, tedy 12,66% z celkového počtu voličů. ČSSD tedy volil asi 1,16 milionu voličů a ODS asi milion. Ať by sestavila vládu jedna nebo druhá, byla by nakonec z hlediska občanů menšinová, protože by reálně zastupovala asi desetinu obyvatelstva. To je mimochodem přibližně tolik, kolik asi dělá poměr duševně nemocných ve společnosti.
Když se současní "demokratičtí" reformátoři zaštiťují svým volebním mandátem, měli bychom jim to připomenout.
Mimochodem, znáte někdo důvod, proč se neudává volební výsledek v počtech hlasů ale pouze v procentech?
A není vám to divné?
I kdyby se obě strany spojily v nové oposmlouvě, stále by zastupovaly pětinu obyvatelstva. Ještě tu někde máme šest a čtvrt milionu hlasů, které ani jedna z těch dvou stran nezastupuje. Mohli by mít svoje zástupce, kdyby věděli komu dát hlas, kdyby nemalomyslněli, kdyby nebyli zmanipulovaní.
Takže vážení voliči uvolněte se. Nejhorší co nás může potkat je to, co nám teď vládne. Svým hlasem to nemůžete zhoršit, takže klidně dejte svůj hlas tomu, komu opravdu chcete.
Vůbec se nemusíte bát, že by volební vítězství okamžitě padlo do rukou nějaké nové skupině, která by ho zneužila. Za prvé tu dvě velké strany kradu z rozpočtu takovým způsobem že jim lze těžko konkurovat a za druhé tak rychlá výměna ani není možná.
Jediným důsledkem toho že dáte hlas velkým stranám namísto tomu, komu byste ho dát chtěli bude to, že se současný směr nezmění. Pozor! Míří k fašistické diktatuře!
Proto by bylo dobré, kdyby ODS a ČSSD v poslanecké sněmovně nebyly zase tak jisté v kramflecích. To co sklízíme je důsledek strategie "čím méně stran, tím snadnější rozhodování". Jenže my nepotřebujeme aby se politici rozhodovali snadno (ostatně nejsnadněji se rozhoduje v absolutistické diktatuře), potřebujeme aby se rozhodovali správně. Ke správnému rozhodnutí potřebuje člověk především znát co největší spektrum názorů, což teď ani není možné. Dokonce potřebujeme aby byli kritizováni a za špatná rozhodnutí trestáni.
K překročení hranice 5 % při 62,6% účasti potřebuje každá nastupující strana přibližně 263 000 lidí. Je to hodně, ale není to zase tak moc. Teoreticky bychom takto mohli mít ve sněmovně dvacet stran, fajn kdyby jich bylo alespoň deset, i kdyby jich bylo jen pár, ale nových...
Poznámka 1: Mimochodem asi budu volit Piráty a to i přesto že jsem autor, který jinak volným šířením svých děl poněkud trpí. Jediní totiž obhajují skutečně volný komunikační prostor, který ostatní buď opomíjejí, nebo se jej snaží co nejvíce omezit - internet. Ještě jsem nezapomněl jakou roli sehrály v době Sametové revoluce xeroxy a vím že komunikační systém nezávislý na vůli politických stran je k nezaplacení.
Jo a také mi není jedno, co si přejí dnešní studenti.
Poznámka 2: Pro mě by samozřejmě byl ideálem stav, kdy by se nevolilo podle stran a společné kandidátky by byly zakázány, ale to se asi do nejbližších voleb nestane.
úterý 25. září 2012
pondělí 24. září 2012
Postradatelní (kandidáti)
Jsem spíše odpůrcem úřadu prezidenta. Vím, že patří mezi státní symboly asi jako vlajka, hymna nebo státní znak, přesto mám dojem že jde o instituci přežitou a nanicovatou. Většina našich prezidentů by mohla být právem obviněna ze zločinu velezrady a poctivý soud by je musel uznat vinnými.
Naši prezidenti většinou nereprezentovali ani vůli lidu ani morální hodnoty. Pro mě je otázka, jestli toho nebyli schopni protože to byli lidé od počátku deformovaní, nebo jestli byli prostě jen obyčejnými lidmi, na které byly kladeny nadlidské nároky.
Přikláním se spíše k té druhé možnosti. Český prezident by podle určení měl být silnou morální osobností, zároveň s dostatečně autoritativním vystupováním, nadstranický a zároveň s brilantní schopností analýzy politické situace. (Na druhou stranu vůbec nemusí být ekonom.) Zkrátka prezidentem by měl být T. G. Masaryk. Náš problém je jen v nedostatku takových Masaryků. Současná změna prezidentského volebního systému na přímý, na tom změní jen málo.
Poslední vláda pana Klause vzala prezidentství jakýkoli nádech něčeho významného i roli morální autority, kterou nakrátko získala za vlády Václava Havla (a to bez ohledu na to co mu lze vyčítat). V současnosti lze morální kredit prezidenta srovnávat s úrovní jakou měl za dob Gustava Husáka (tj žádný).
Možná i proto připomíná seznam současných kandidátů na prezidenta spíše program obludária.
Emil Adamec je sochař a architekt. V rámci své volební kampaně by měl být okamžitě po zvolení uznán vinen zločinem velezrady, protože za hlavní nosnou myšlenku své kandidatury označil návrat českého státu ke konstituční monarchii.
Jana Bobošíková je paní s projevem, který by dostačoval tak na pokladní v nepříliš oblíbeném hypermarketu, přesto v naší politice dostává jeden dobře placený flek za druhým. Vstoupila do ní angažováním v době televizní krize. Její Bobovize překonala svou trapností i výstupy bývalých komunistických delegátů. Kandiduje na post prezidentky podruhé, poprvé byla navržena KSČM v roce 2008. I její podporovatelé působí na většinu občanů spíše repelentním dojmem - Helena Vondráčková a její manžel Martin Michal, občanská iniciativa Akce D.O.S.T., Luděk Kvapil...
Petr Cibulka je bývalý významný disident od kterého vzaly jméno tzv Cibulkovy seznamy. Dnes už je to bohužel úplný cvok, který vytvořil stranu s naprosto nejdelším názvem v historii českých voleb. Jako hlavní způsob odhalování agentů KGB navrhuje siderické kyvadélko.
Jiří Dienstbier mladší je pravděpodobně jeden z "nejčistších" kandidátů. Podporuje ho významná část levicových intelektuálů, například ČSSD, Jan Keller, Erazim Kohák, Anna Šabatová, Jindřich Štreit, Vlado Milunič... Na druhou stranu je to ale právník, který už dlouhou dobu veřejnost ničím neoslovil a podstatná část lidí si jej nespojuje vůbec s ničím, případně pouze s jeho stranou ČSSD. Proto je jeho šance na zvolení nepatrná.
Vladimír Dlouhý je další ekonom navíc bývalý člen KSČ z níž vystoupil až roku 1989. Pak byl místopředsedou "pravicové" strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 1992–1997 ve vládě Václava Klause. Známý machinacemi v době privatizace. Jinými slovy možná odborně zdatný ale bez morálky s velkou touhou po kariéře...
Jan Fischer - zase ekonom, navíc jeden z těch, kteří nás přišli pořádně draho. Přesto je mezi rozhodnutými favoritem. Lidé si z neznámého důvodu stále nedávají do spojitosti současné Kalouskovy daňové pokusy s předchozími vládami. Fischer má proto překvapivou podporu. Dokonce o ni nepřišel ani amatérským videem přezdívaným "Honzík z perníkové chaloupky".
Táňa Fischerová, česká herečka, bývalá poslankyně, občanská aktivistka a předsedkyně politického hnutí Klíčové hnutí. Poněkud tichá paní se sympatickým morálním profilem a bohužel minimálním přehledem o fungování státu a politických praktikách. Vysadit ji do současného politického prostředí znamená téměř jistě také vystavit ji rovnou průkazku bílého koně. Něco takového ji opravdu nepřeji.
Ladislav Jakl je asi nejméně šílený (ale dost) z Klausových patolízalů, ale přesto... myslíte že má šanci na prezidentské křeslo člověk na jehož podporu se postaví Václav Klaus, Strana svobodných občanů, internetový server Reformy.cz a občanská iniciativa Akce D.O.S.T. ? Některé podpory by se měli asi kandidáti spíše bát.
Jiří Karas je klasický zástupce klerikálů. Plánuje boj s "nevěřícími" a je známým odpůrcem potratů s politikou typu "zpátky do středověku". Jeho podporovatelé jsou Michaela Freiová, Radomír Malý, MUDr. Ludmila Lázničková, občanská iniciativa Akce D.O.S.T., občanské sdružení Hnutí Pro život ČR, občanské sdružení MONOS. Jeho kandidatura může jen ověřit kolik tu máme náboženských extremistů.
Miloš Zeman - bývalý předseda ČSSD jeden z pachatelů oposmlouvy a volebních kaucí, sponzorovaný (stejně jako předtím Václav Klaus) ruským ropným gigantem Lukoil aneb seSovětským svazem Ruskem na věčné časy a nikdy jinak. Tihle lidé nikdy nekoušou do ruky která je krmí! Za jeho novým vzestupem je vidět ruka Miroslava Šloufa. Není vám z něj trochu šloufl?
Přemysl Sobotka je "silný" jen stranou, která mu stojí za zády. Samotná ODS ho ale na prezidenta dosadit nedokáže. O Jeho morálním profilu svědčí i to, že dva roky studoval VUML.
Dále je už jen několik kandidátů s mizivou podporou včetně nacisty Vandase, moravské kratářky Jany Lysoňkové a "nejmodřejších prezidenta" Franze.
Na tom celém je tragické hlavně to, jak neuvěřitelně špatní jsou to kandidáti. Ostatně zdá se že sdružením které nejčastěji navrhuje a podporuje prezidentské kandidáty je Akce D.O.S.T. Jsou to většinou ekonomisté, politici nebo extremisté. Těch pár kandidujících občanských aktivistů jsou vesměs lidé neznámí nebo nedostatečně průrazní. O většině platí že jsou podivní nebo názorově a morálně deformovaní, odtržení od reality a hlavně zoufale nijací.
Vedle nich vypadá i současný pan Klaus jako někdo, kdo se alespoň dokáže zviditelnit i když spíše způsobem stárnoucích zpěvaček "raději skandál než ticho".
Můj návrh je známý - prezidentkou ČR by měla být paní Lenka Procházková. Jsem o tom přesvědčen z těchto důvodů:
1.) Dokázala svůj morální profil.
2.) Angažuje se na vlastní pěst v politickém procesu ve prospěch státu!
3.) Sdružuje kolem sebe vzdělané lidi, kteří mohou být vhodnými poradci.
4.) Je dostatečně průrazná na to aby jí bylo možné příliš manipulovat.
5.) Jediná má představu o tom co tvoří českou státnost.
Ano, problém je v tom, že nekandiduje...
Na druhou stranu je otázka, zda jinde nemůže být prospěšnější.
Naši prezidenti většinou nereprezentovali ani vůli lidu ani morální hodnoty. Pro mě je otázka, jestli toho nebyli schopni protože to byli lidé od počátku deformovaní, nebo jestli byli prostě jen obyčejnými lidmi, na které byly kladeny nadlidské nároky.
Přikláním se spíše k té druhé možnosti. Český prezident by podle určení měl být silnou morální osobností, zároveň s dostatečně autoritativním vystupováním, nadstranický a zároveň s brilantní schopností analýzy politické situace. (Na druhou stranu vůbec nemusí být ekonom.) Zkrátka prezidentem by měl být T. G. Masaryk. Náš problém je jen v nedostatku takových Masaryků. Současná změna prezidentského volebního systému na přímý, na tom změní jen málo.
Poslední vláda pana Klause vzala prezidentství jakýkoli nádech něčeho významného i roli morální autority, kterou nakrátko získala za vlády Václava Havla (a to bez ohledu na to co mu lze vyčítat). V současnosti lze morální kredit prezidenta srovnávat s úrovní jakou měl za dob Gustava Husáka (tj žádný).
Možná i proto připomíná seznam současných kandidátů na prezidenta spíše program obludária.
Emil Adamec je sochař a architekt. V rámci své volební kampaně by měl být okamžitě po zvolení uznán vinen zločinem velezrady, protože za hlavní nosnou myšlenku své kandidatury označil návrat českého státu ke konstituční monarchii.
Jana Bobošíková je paní s projevem, který by dostačoval tak na pokladní v nepříliš oblíbeném hypermarketu, přesto v naší politice dostává jeden dobře placený flek za druhým. Vstoupila do ní angažováním v době televizní krize. Její Bobovize překonala svou trapností i výstupy bývalých komunistických delegátů. Kandiduje na post prezidentky podruhé, poprvé byla navržena KSČM v roce 2008. I její podporovatelé působí na většinu občanů spíše repelentním dojmem - Helena Vondráčková a její manžel Martin Michal, občanská iniciativa Akce D.O.S.T., Luděk Kvapil...
Petr Cibulka je bývalý významný disident od kterého vzaly jméno tzv Cibulkovy seznamy. Dnes už je to bohužel úplný cvok, který vytvořil stranu s naprosto nejdelším názvem v historii českých voleb. Jako hlavní způsob odhalování agentů KGB navrhuje siderické kyvadélko.
Vladimír Dlouhý je další ekonom navíc bývalý člen KSČ z níž vystoupil až roku 1989. Pak byl místopředsedou "pravicové" strany ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 1992–1997 ve vládě Václava Klause. Známý machinacemi v době privatizace. Jinými slovy možná odborně zdatný ale bez morálky s velkou touhou po kariéře...
Jan Fischer - zase ekonom, navíc jeden z těch, kteří nás přišli pořádně draho. Přesto je mezi rozhodnutými favoritem. Lidé si z neznámého důvodu stále nedávají do spojitosti současné Kalouskovy daňové pokusy s předchozími vládami. Fischer má proto překvapivou podporu. Dokonce o ni nepřišel ani amatérským videem přezdívaným "Honzík z perníkové chaloupky".
Táňa Fischerová, česká herečka, bývalá poslankyně, občanská aktivistka a předsedkyně politického hnutí Klíčové hnutí. Poněkud tichá paní se sympatickým morálním profilem a bohužel minimálním přehledem o fungování státu a politických praktikách. Vysadit ji do současného politického prostředí znamená téměř jistě také vystavit ji rovnou průkazku bílého koně. Něco takového ji opravdu nepřeji.
Ladislav Jakl je asi nejméně šílený (ale dost) z Klausových patolízalů, ale přesto... myslíte že má šanci na prezidentské křeslo člověk na jehož podporu se postaví Václav Klaus, Strana svobodných občanů, internetový server Reformy.cz a občanská iniciativa Akce D.O.S.T. ? Některé podpory by se měli asi kandidáti spíše bát.
Jiří Karas je klasický zástupce klerikálů. Plánuje boj s "nevěřícími" a je známým odpůrcem potratů s politikou typu "zpátky do středověku". Jeho podporovatelé jsou Michaela Freiová, Radomír Malý, MUDr. Ludmila Lázničková, občanská iniciativa Akce D.O.S.T., občanské sdružení Hnutí Pro život ČR, občanské sdružení MONOS. Jeho kandidatura může jen ověřit kolik tu máme náboženských extremistů.
Miloš Zeman - bývalý předseda ČSSD jeden z pachatelů oposmlouvy a volebních kaucí, sponzorovaný (stejně jako předtím Václav Klaus) ruským ropným gigantem Lukoil aneb se
Přemysl Sobotka je "silný" jen stranou, která mu stojí za zády. Samotná ODS ho ale na prezidenta dosadit nedokáže. O Jeho morálním profilu svědčí i to, že dva roky studoval VUML.
Dále je už jen několik kandidátů s mizivou podporou včetně nacisty Vandase, moravské kratářky Jany Lysoňkové a "nejmodřejších prezidenta" Franze.
Na tom celém je tragické hlavně to, jak neuvěřitelně špatní jsou to kandidáti. Ostatně zdá se že sdružením které nejčastěji navrhuje a podporuje prezidentské kandidáty je Akce D.O.S.T. Jsou to většinou ekonomisté, politici nebo extremisté. Těch pár kandidujících občanských aktivistů jsou vesměs lidé neznámí nebo nedostatečně průrazní. O většině platí že jsou podivní nebo názorově a morálně deformovaní, odtržení od reality a hlavně zoufale nijací.
Vedle nich vypadá i současný pan Klaus jako někdo, kdo se alespoň dokáže zviditelnit i když spíše způsobem stárnoucích zpěvaček "raději skandál než ticho".
Můj návrh je známý - prezidentkou ČR by měla být paní Lenka Procházková. Jsem o tom přesvědčen z těchto důvodů:
1.) Dokázala svůj morální profil.
2.) Angažuje se na vlastní pěst v politickém procesu ve prospěch státu!
3.) Sdružuje kolem sebe vzdělané lidi, kteří mohou být vhodnými poradci.
4.) Je dostatečně průrazná na to aby jí bylo možné příliš manipulovat.
5.) Jediná má představu o tom co tvoří českou státnost.
Ano, problém je v tom, že nekandiduje...
Na druhou stranu je otázka, zda jinde nemůže být prospěšnější.
pátek 21. září 2012
Etika pro ateisty
Jedním z oblíbených tvrzení náboženských prosťáčků je, že náboženství je zdrojem morálky. Problém by ovšem měli mít už oni sami, protože kromě většina náboženských knih obsahuje pro morálku hned dvě východiska, která se mohou snadno dostávat do konfliktu.
První východisko je direktivní - Bůh nařizuje, Bůh chce. Tohle hledisko vlastně nezakládá žádnou etiku, protože člověku v poznání dobra a zla nijak nepomáhá. Když si přečtete Desatero nebo Deuteronomium, můžete si popsané situace zapamatovat a odsuzovat v každém případě, rozlišení na dobré a špatné už ale za vás udělal někdo jiný.
Druhé východisko je zlaté pravidlo, tedy "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." (Bible, Tob 4,15) nebo lépe "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12). Tady už jistý zárodek etiky je, jenže je postavený na empatii ne na víře. K vyvozování etických závěrů na jeho základě totiž ani hoha ani konkrétní víru nepotřebujete.Co víc, nepotřebujete je ani k jeho odvození.
Zlaté pravidlo je princip, kterým spolu drží lidské společnosti.
Nejvyabstrahovanějším druhem založeným na stejném principu jako zlaté pravidlo je Kantův kategorický imperativ:
Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.
Ani v této podobě samozřejmě žádný bůh k formulování potřeba není.
Na druhou stranu má zlaté pravidlo také jisté hranice. Nejprostší kritikou je ona bajka o dvou sestrách které měly rády každá něco jiného a tak si znepříjemňovaly život. Jedna z nich měla ráda z rohlíků konce a druhá prostředky, protože ale předpokládaly podle sebe že druhá smýšlí stejně, jedla nakonec ta která měla ráda konce jen prostředky, které jí druhá sestra "láskyplně" přenechávala a druhá sestra která měla ráda prostředky naopak jedla jen konce rohlíků. Obě měly pocit, že se pro druhou obětují aby se ona měla dobře a ani jedné to nevyhovovalo.
Proto nakonec není důsledné dodržování zlatého pravidla bez používání rozumu a vzájemné dohody až tak dobré, jak se zdá (důkazem budiž tuny oblečení v rovníkové oblasti Afriky, zaslané jako humanitární pomoc).
S dalšími etickými principy, které neobsahují náboženský podtext se setkáváme ve starověkém Řecku. Je to idea obecného prospěchu (tj prospěchu obce) jako nejvyššího dobra a idea eudaimonie. Eudaimonia znamená v podstatě to že je člověk zadobře se svým dobrým daimonem, tedy chcete-li, že je spokojen se svým životem a smířen se svým svědomím.
Kritiky obou těchto principů se objevovaly už v antice, pro nás je ale důležité, že jsou evoluční - tyto dva principy máme vrozené! Ostatně máme vrozenou také empatii, která je předpokladem pro zlaté pravidlo.
I další antický princip chápání dobra máme vrozený - ideu hédoné. Dokonalá hédoné je taková příjemná činnost, jejíž všechny důsledky jsou také příjemné. Jinými slovy - rozkoš je dobro, bolest je zlo.
Celkové zhodnocení toho, co je dobré a co je zlé je možné ale až podle důsledků. Hédonistická etika je tedy konsekvencialistická! Z klasické hédonistické etiky pak v 19. století vznikla utilitaristická etika, která v považuje ze nejlepší stav "co nejvíce dobra pro co nejvíce lidí". Ani tento princip bohy nepotřebuje.
Nakonec musím ještě vzpomenout pár mylných představ, kterými mě občas kritici ateistů zasypávají.
První chybou je představa, že když je něco přirozené, tak je to správné. Většinou se tomu říká naturalistický omyl. Za prvé to, že něco tak dosud bylo neznamená automaticky, že to bude vhodné i v budoucnosti. Klasickou ukázkou takové vzpoury proti přirozenosti je ovládnutí ohně. Zvířata se přirozeně ohně bojí, protože lesní požáry spolehlivě zabíjejí ta, která se ohně nebála. Přesto lidé oheň ovládli a získali tím velkou výhodu před ostatními tvory.
Naopak klasickou ukázkou naturalistického omylu je morální darwinismus, nejen že tu byl na lidi aplikován model podle vzoru přirozené=správné, ale zároveň k tomu byla použita chybná verze evoluční teorie (dokonce verze, kterou tak neformuloval ani Darwin!).
Druhou stranou mince je moralistický omyl, který předpokládá, že věci které jsou obecně vnímány jako špatné nemohou být součástí lidské přirozenosti. Například žárlivost nebo rasismus jsou přirozené ale nežádoucí.
Etika vychází z lidské přirozenosti, přesto se samozřejmě může dostat s některými přirozenými touhami a reakcemi do konfliktu, protože se do podobného konfliktu mohou dostat i jednotlivé části naší přirozenosti mezi sebou (například touha X přirozená reakce, touha X jiná touha, touha X strach).
Druhou chybou je špatný výklad, kdy je ateistům vždy přičítán morální relativismus. I když někteří ateisté mohou být morálními relativisty, neznamená to, že by jimi byli automaticky všichni (vzhledem k vývoji věd a zastoupení vědců mezi ateisty je to spíše výjimka). Jde o logický klam nazývaný "unáhlené zobecnění" či "klamná generalizace", v tomto případě ještě podpořené vědomým či nevědomým přáním aby tomu tak bylo. Věřící si totiž pak mohou připadat, že jsou na vyšší morální úrovni
Podobně je s relativismem zaměňována evoluce etiky. S úrovní etiky je to ale jako s úrovní matematiky. Když začnete počítat zlomky, neznamená to že zapomenete sčítat. Etika je filosofická disciplína a lze na ní mít talent stejně jako na matematiku nebo malování.
Problémem společnosti je když roli morálních autorit zastávají lidé bez etických schopností, ale to už je jiný příběh, i když je to možná právě ten náš...
První východisko je direktivní - Bůh nařizuje, Bůh chce. Tohle hledisko vlastně nezakládá žádnou etiku, protože člověku v poznání dobra a zla nijak nepomáhá. Když si přečtete Desatero nebo Deuteronomium, můžete si popsané situace zapamatovat a odsuzovat v každém případě, rozlišení na dobré a špatné už ale za vás udělal někdo jiný.
Druhé východisko je zlaté pravidlo, tedy "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." (Bible, Tob 4,15) nebo lépe "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi." (Bible, Lk 6,31, srov. Mt 7,12). Tady už jistý zárodek etiky je, jenže je postavený na empatii ne na víře. K vyvozování etických závěrů na jeho základě totiž ani hoha ani konkrétní víru nepotřebujete.Co víc, nepotřebujete je ani k jeho odvození.
Zlaté pravidlo je princip, kterým spolu drží lidské společnosti.
Nejvyabstrahovanějším druhem založeným na stejném principu jako zlaté pravidlo je Kantův kategorický imperativ:
Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.
Ani v této podobě samozřejmě žádný bůh k formulování potřeba není.
Na druhou stranu má zlaté pravidlo také jisté hranice. Nejprostší kritikou je ona bajka o dvou sestrách které měly rády každá něco jiného a tak si znepříjemňovaly život. Jedna z nich měla ráda z rohlíků konce a druhá prostředky, protože ale předpokládaly podle sebe že druhá smýšlí stejně, jedla nakonec ta která měla ráda konce jen prostředky, které jí druhá sestra "láskyplně" přenechávala a druhá sestra která měla ráda prostředky naopak jedla jen konce rohlíků. Obě měly pocit, že se pro druhou obětují aby se ona měla dobře a ani jedné to nevyhovovalo.
Proto nakonec není důsledné dodržování zlatého pravidla bez používání rozumu a vzájemné dohody až tak dobré, jak se zdá (důkazem budiž tuny oblečení v rovníkové oblasti Afriky, zaslané jako humanitární pomoc).
S dalšími etickými principy, které neobsahují náboženský podtext se setkáváme ve starověkém Řecku. Je to idea obecného prospěchu (tj prospěchu obce) jako nejvyššího dobra a idea eudaimonie. Eudaimonia znamená v podstatě to že je člověk zadobře se svým dobrým daimonem, tedy chcete-li, že je spokojen se svým životem a smířen se svým svědomím.
Kritiky obou těchto principů se objevovaly už v antice, pro nás je ale důležité, že jsou evoluční - tyto dva principy máme vrozené! Ostatně máme vrozenou také empatii, která je předpokladem pro zlaté pravidlo.
I další antický princip chápání dobra máme vrozený - ideu hédoné. Dokonalá hédoné je taková příjemná činnost, jejíž všechny důsledky jsou také příjemné. Jinými slovy - rozkoš je dobro, bolest je zlo.
Celkové zhodnocení toho, co je dobré a co je zlé je možné ale až podle důsledků. Hédonistická etika je tedy konsekvencialistická! Z klasické hédonistické etiky pak v 19. století vznikla utilitaristická etika, která v považuje ze nejlepší stav "co nejvíce dobra pro co nejvíce lidí". Ani tento princip bohy nepotřebuje.
Nakonec musím ještě vzpomenout pár mylných představ, kterými mě občas kritici ateistů zasypávají.
První chybou je představa, že když je něco přirozené, tak je to správné. Většinou se tomu říká naturalistický omyl. Za prvé to, že něco tak dosud bylo neznamená automaticky, že to bude vhodné i v budoucnosti. Klasickou ukázkou takové vzpoury proti přirozenosti je ovládnutí ohně. Zvířata se přirozeně ohně bojí, protože lesní požáry spolehlivě zabíjejí ta, která se ohně nebála. Přesto lidé oheň ovládli a získali tím velkou výhodu před ostatními tvory.
Naopak klasickou ukázkou naturalistického omylu je morální darwinismus, nejen že tu byl na lidi aplikován model podle vzoru přirozené=správné, ale zároveň k tomu byla použita chybná verze evoluční teorie (dokonce verze, kterou tak neformuloval ani Darwin!).
Druhou stranou mince je moralistický omyl, který předpokládá, že věci které jsou obecně vnímány jako špatné nemohou být součástí lidské přirozenosti. Například žárlivost nebo rasismus jsou přirozené ale nežádoucí.
Etika vychází z lidské přirozenosti, přesto se samozřejmě může dostat s některými přirozenými touhami a reakcemi do konfliktu, protože se do podobného konfliktu mohou dostat i jednotlivé části naší přirozenosti mezi sebou (například touha X přirozená reakce, touha X jiná touha, touha X strach).
Druhou chybou je špatný výklad, kdy je ateistům vždy přičítán morální relativismus. I když někteří ateisté mohou být morálními relativisty, neznamená to, že by jimi byli automaticky všichni (vzhledem k vývoji věd a zastoupení vědců mezi ateisty je to spíše výjimka). Jde o logický klam nazývaný "unáhlené zobecnění" či "klamná generalizace", v tomto případě ještě podpořené vědomým či nevědomým přáním aby tomu tak bylo. Věřící si totiž pak mohou připadat, že jsou na vyšší morální úrovni
Podobně je s relativismem zaměňována evoluce etiky. S úrovní etiky je to ale jako s úrovní matematiky. Když začnete počítat zlomky, neznamená to že zapomenete sčítat. Etika je filosofická disciplína a lze na ní mít talent stejně jako na matematiku nebo malování.
Problémem společnosti je když roli morálních autorit zastávají lidé bez etických schopností, ale to už je jiný příběh, i když je to možná právě ten náš...
úterý 18. září 2012
Nepohrdejte něcisty!
Pojem "něcisté" je samozřejmě halíkovina, vymyslel ho Tomáš Halík aby nějak označil lidi, kteří říkají "...ale něco nad námi je."
Ten pojem sám je poněkud pohrdavý a já bych rád ukázal, že si takový názor vlastně pohrdání nezaslouží o nic více než jakýkoli jiný světonázor. Rozhodně to nejsou "nezralí křesťané" nebo "náboženští diletanti", jak o nich mluví nejen Halík ale také Emanuel Rádl. Jejich povinností není zařazení do náboženského mainstreamu i když by to tak křesťané rádi viděli. Pokud bychom skutečně měli respektovat víru tak jak to požadují křesťané, museli bychom vzít tuhle poměrně velkou skupinu na vědomí.
Vlastně není vůbec nelogické, že je tak silná právě v Čechách, naopak je v tom jistá až historická logika. Češi byli poměrně brzy pokřesťanštěni a téměř vzápětí mnohonásobně dějinami ujišťováni, že křesťanství (zvláště to katolické) není to pravé ořechové.
Býváme označováni za nejateističtější národ, ale paradoxně se ateistické filosofie a světonázory u nás příliš nerozvíjely. Nakonec i komunistický "vědecký ateismus" býval spíše nástrojem konkurenčního boje než regulérní filosofií.
Lidé přestali být křesťany, ale jejich schéma myšlení je stále z křesťanství převzaté. Ptají se na smysl života, mají potřebu mít představu svého místa ve vesmíru, které je právě jen jejich.
Něčemu takovému paradoxně dosti dobře odpovídala antická filosofie o kterou býval už v době socialismu poměrně slušný zájem. Ideál skromnosti a pohrdání mocí (Češi nenávidí autority) představoval Diogenes, zvláště pro historku s Alexandrem Velikým.
Jeho figurku byste ještě možná našli v mnoha domácnostech.
Je zajímavé, že právě Diogenes by dnes byl naprostý něcista - opravdu věřil v jakéhosi "boha", v jeho případě šlo ale asi spíše o pramoudrost nús.
Druhým zdrojem "něcismu" bylo unitářství, které vlastně zbožštilo moudrost. Mezi jejich "svatými knihami" byste našli i pár klasických románů.
A ještě jeden pramen je třeba připočíst - indiánskou mytologii zažitou díky woodcraftu a trampingu. Zvláště představy manitou a Wakan tanka. Zatímco nús stojí (respektive může stát) mimo tento svět (je to deistický princip) Wakan tanka (velké tajemství) podle nich svět prostupuje (panteistický princip).
Něcisté jsou tedy buď deisty nebo panteisty, jen většinou poněkud neorganizovanými.
Kdysi stály jejich názory na myšlenkách Norberta Fabiána Čapka, Henry Davida Thoreaua, TGM, Mahátmy Gándhího, Johna Lenonna...
I když podstatnou část jejich myšlení dnes s nimi nesdílím, stále mi připadají oni "něcisté" vlastně upřímnější, přirozenější a přiměřenější české spiritualitě než tlouštíci ve zlatých ornátech s nateplalým hlasem.
Nějak ale předpokládám, že i když jsou "něcisté" silně zastoupená skupina vůbec nic restituovat nebudou.
Ostatně ani se o nic nehlásí. Snad by zasloužili alespoň to, aby se o nich takoví jako Halík přestali vyjadřovat tak povýšeně. Právě oni totiž k tomu nemají žádný důvod.
Ten pojem sám je poněkud pohrdavý a já bych rád ukázal, že si takový názor vlastně pohrdání nezaslouží o nic více než jakýkoli jiný světonázor. Rozhodně to nejsou "nezralí křesťané" nebo "náboženští diletanti", jak o nich mluví nejen Halík ale také Emanuel Rádl. Jejich povinností není zařazení do náboženského mainstreamu i když by to tak křesťané rádi viděli. Pokud bychom skutečně měli respektovat víru tak jak to požadují křesťané, museli bychom vzít tuhle poměrně velkou skupinu na vědomí.
Vlastně není vůbec nelogické, že je tak silná právě v Čechách, naopak je v tom jistá až historická logika. Češi byli poměrně brzy pokřesťanštěni a téměř vzápětí mnohonásobně dějinami ujišťováni, že křesťanství (zvláště to katolické) není to pravé ořechové.
Býváme označováni za nejateističtější národ, ale paradoxně se ateistické filosofie a světonázory u nás příliš nerozvíjely. Nakonec i komunistický "vědecký ateismus" býval spíše nástrojem konkurenčního boje než regulérní filosofií.
Lidé přestali být křesťany, ale jejich schéma myšlení je stále z křesťanství převzaté. Ptají se na smysl života, mají potřebu mít představu svého místa ve vesmíru, které je právě jen jejich.
Něčemu takovému paradoxně dosti dobře odpovídala antická filosofie o kterou býval už v době socialismu poměrně slušný zájem. Ideál skromnosti a pohrdání mocí (Češi nenávidí autority) představoval Diogenes, zvláště pro historku s Alexandrem Velikým.
Jeho figurku byste ještě možná našli v mnoha domácnostech.
Je zajímavé, že právě Diogenes by dnes byl naprostý něcista - opravdu věřil v jakéhosi "boha", v jeho případě šlo ale asi spíše o pramoudrost nús.
Druhým zdrojem "něcismu" bylo unitářství, které vlastně zbožštilo moudrost. Mezi jejich "svatými knihami" byste našli i pár klasických románů.
A ještě jeden pramen je třeba připočíst - indiánskou mytologii zažitou díky woodcraftu a trampingu. Zvláště představy manitou a Wakan tanka. Zatímco nús stojí (respektive může stát) mimo tento svět (je to deistický princip) Wakan tanka (velké tajemství) podle nich svět prostupuje (panteistický princip).
Něcisté jsou tedy buď deisty nebo panteisty, jen většinou poněkud neorganizovanými.
Kdysi stály jejich názory na myšlenkách Norberta Fabiána Čapka, Henry Davida Thoreaua, TGM, Mahátmy Gándhího, Johna Lenonna...
I když podstatnou část jejich myšlení dnes s nimi nesdílím, stále mi připadají oni "něcisté" vlastně upřímnější, přirozenější a přiměřenější české spiritualitě než tlouštíci ve zlatých ornátech s nateplalým hlasem.
Nějak ale předpokládám, že i když jsou "něcisté" silně zastoupená skupina vůbec nic restituovat nebudou.
Ostatně ani se o nic nehlásí. Snad by zasloužili alespoň to, aby se o nich takoví jako Halík přestali vyjadřovat tak povýšeně. Právě oni totiž k tomu nemají žádný důvod.
Noví ateisté, svobodná vůle a já
Celé současné protináboženské hnutí má jednu bolavou patu, která mi brání abych ho bral vždycky vážně.
Je jí silně rozšířené přesvědčení o tom, že svobodná vůle vlastně neexistuje. Tuto teorii zastává například Sam Harris, Filip Tvrdý, Richard Dawkins...
Vzhledem k tomu, že teď bude řeč hlavně o svobodné vůli, bych měl popsat o čem vlastně mluvím. Představa svobodné vůle říká, že se člověk v každé situaci rozhoduje jen na základě svého rozumu. Opomíjena je tedy zcela úloha vnějších vlivů, genů, různých citových reminiscencí nebo zvyku.
Pokud by bylo tvrzení že právě takováto svobodná vůle neexistuje, mohl bych s ním jen souhlasit. Ze své zkušenosti vím, že často musím zápasit s vlastním zažitým přesvědčením, abych některé situace neřešil podle zvyku nebo instinktu. Mnoho dalších rozhodnutí ale nechávám na instinktu úplně, protože jsou dostatečně jednoduché a "autopilot" je prostě provede lépe. Pamatuji si také dost situací, kdy jsem reagoval v rozporu s tím co jsem skutečně chtěl. Podvědomí moje vědomí prostě přepralo (Zpravidla jsem řekl něco, při čem jsem si později klepal na čelo a nechápal proč jsem to řekl a ani jak mě to mohlo napadnout.).
Ostatně známý trik jak přimět někoho zakopnout je přesvědčit ho aby si uvědomoval vlastní chůzi.
Problém svobodné vůle má ale i jiné úskalí.
Zavání totiž falešným dilematem typu: "Svobodná vůle nebo něco jiného." A tady to už začíná nechutně páchnout genovým determinismem i jinými divnými věcmi. Vrozeno máme jistě na miliony věcí - od dýchání přes vývoj a vliv hormonů na naší ubohou CNS, fixaci na sexuálního partnera, útěkové reakce až po nevím co. (Odpůrci svobodné vůle samozřejmě tyhle věci znají, protože to jsou zpravidla biologové.)
Skalní odpůrci svobodné vůle však zacházejí ještě dál, až k deistické představě světa jako hodinového stroje v němž je všechno od počátku nastaveno a pojmy jako "spravedlnost", "čest", "odvaha" nemají žádný význam, protože každý člověk musí jednat tak jak je nastaven. Náhoda neexistuje, vůle (nejen ona "svobodná") neexistuje a naše myšlení je samo iluzí díky níž si myslíme že myslíme.
Tenhle absolutní odpor k představě vůle má množství zvláštních paradoxů, které se s "novým ateismem" vlastně dokonale rozcházejí. Především by vracel do hry oprávněnost víry v osud a to v té nejnepříjemnější podobě, totiž absolutně nezvratný předem nalinkovaný osud, kterému není úniku.
Ale je tady i další trapný paradox.
Lidé, kteří předpokládají absolutní determinaci jedince vnějším prostředím a geny se snaží přesvědčit jiné (podle nich) takto determinované jedince, že se chovají nesprávně a věří nesprávným věcem.
Pokud jde o představu světa jako hodinového stroje, kde neexistuje žádná vůle, tak tady si myslím, že filosofové hrají na špatné straně hřiště. Taková představa může vyhovovat deistům, ale popírala by i samotnou evoluci - nebylo by jí třeba. Co víc, celý náš mozek by nebyl vývojovou adaptací ale jen poněkud sadistickým žertem.
Pokud jde "pouze" o úplný genový determinismus, tak proti tomu by se musela postavit naše zkušenost s tím, že se mláďata chytřejších savců učí. Záleží tedy i na tom, co se naučí. Geny jsou jeden z nezbytných předpokladů, nikoli jediný dostačující předpoklad.
Svobodná vůle tak jak si jí představovaly generace filosofů i náboženských učitelů neexistuje zcela jistě, ale vůle kterou můžeme změnit sami sebe podle mého názoru existuje . Nezmění však naše chování ani dnes ani zítra, protože nálož našich návyků a genů má obrovskou setrvačnost. Možná to ale dokáže za několik let, pokud to budeme skutečně chtít a budeme se o to snažit.
Představuji si to trochu jako zatáčení s plně naloženou kánoí - i když se vám povede loď otočit a její příď dávno míří jinam, setrvačnost vás pořád unáší v původní směru. Musíte pořádně zabrat a vydržet dostatečně dlouho abyste dali lodi nový směr.
Proto jsou lidé zodpovědní za své činy, nejsou jen výsledkem vnějších impulzů a genů ale také toho co s tím co měli dokázali udělat.
Je jí silně rozšířené přesvědčení o tom, že svobodná vůle vlastně neexistuje. Tuto teorii zastává například Sam Harris, Filip Tvrdý, Richard Dawkins...
Vzhledem k tomu, že teď bude řeč hlavně o svobodné vůli, bych měl popsat o čem vlastně mluvím. Představa svobodné vůle říká, že se člověk v každé situaci rozhoduje jen na základě svého rozumu. Opomíjena je tedy zcela úloha vnějších vlivů, genů, různých citových reminiscencí nebo zvyku.
Pokud by bylo tvrzení že právě takováto svobodná vůle neexistuje, mohl bych s ním jen souhlasit. Ze své zkušenosti vím, že často musím zápasit s vlastním zažitým přesvědčením, abych některé situace neřešil podle zvyku nebo instinktu. Mnoho dalších rozhodnutí ale nechávám na instinktu úplně, protože jsou dostatečně jednoduché a "autopilot" je prostě provede lépe. Pamatuji si také dost situací, kdy jsem reagoval v rozporu s tím co jsem skutečně chtěl. Podvědomí moje vědomí prostě přepralo (Zpravidla jsem řekl něco, při čem jsem si později klepal na čelo a nechápal proč jsem to řekl a ani jak mě to mohlo napadnout.).
Ostatně známý trik jak přimět někoho zakopnout je přesvědčit ho aby si uvědomoval vlastní chůzi.
Problém svobodné vůle má ale i jiné úskalí.
Zavání totiž falešným dilematem typu: "Svobodná vůle nebo něco jiného." A tady to už začíná nechutně páchnout genovým determinismem i jinými divnými věcmi. Vrozeno máme jistě na miliony věcí - od dýchání přes vývoj a vliv hormonů na naší ubohou CNS, fixaci na sexuálního partnera, útěkové reakce až po nevím co. (Odpůrci svobodné vůle samozřejmě tyhle věci znají, protože to jsou zpravidla biologové.)
Skalní odpůrci svobodné vůle však zacházejí ještě dál, až k deistické představě světa jako hodinového stroje v němž je všechno od počátku nastaveno a pojmy jako "spravedlnost", "čest", "odvaha" nemají žádný význam, protože každý člověk musí jednat tak jak je nastaven. Náhoda neexistuje, vůle (nejen ona "svobodná") neexistuje a naše myšlení je samo iluzí díky níž si myslíme že myslíme.
Tenhle absolutní odpor k představě vůle má množství zvláštních paradoxů, které se s "novým ateismem" vlastně dokonale rozcházejí. Především by vracel do hry oprávněnost víry v osud a to v té nejnepříjemnější podobě, totiž absolutně nezvratný předem nalinkovaný osud, kterému není úniku.
Ale je tady i další trapný paradox.
Lidé, kteří předpokládají absolutní determinaci jedince vnějším prostředím a geny se snaží přesvědčit jiné (podle nich) takto determinované jedince, že se chovají nesprávně a věří nesprávným věcem.
Pokud jde o představu světa jako hodinového stroje, kde neexistuje žádná vůle, tak tady si myslím, že filosofové hrají na špatné straně hřiště. Taková představa může vyhovovat deistům, ale popírala by i samotnou evoluci - nebylo by jí třeba. Co víc, celý náš mozek by nebyl vývojovou adaptací ale jen poněkud sadistickým žertem.
Pokud jde "pouze" o úplný genový determinismus, tak proti tomu by se musela postavit naše zkušenost s tím, že se mláďata chytřejších savců učí. Záleží tedy i na tom, co se naučí. Geny jsou jeden z nezbytných předpokladů, nikoli jediný dostačující předpoklad.
Svobodná vůle tak jak si jí představovaly generace filosofů i náboženských učitelů neexistuje zcela jistě, ale vůle kterou můžeme změnit sami sebe podle mého názoru existuje . Nezmění však naše chování ani dnes ani zítra, protože nálož našich návyků a genů má obrovskou setrvačnost. Možná to ale dokáže za několik let, pokud to budeme skutečně chtít a budeme se o to snažit.
Představuji si to trochu jako zatáčení s plně naloženou kánoí - i když se vám povede loď otočit a její příď dávno míří jinam, setrvačnost vás pořád unáší v původní směru. Musíte pořádně zabrat a vydržet dostatečně dlouho abyste dali lodi nový směr.
Proto jsou lidé zodpovědní za své činy, nejsou jen výsledkem vnějších impulzů a genů ale také toho co s tím co měli dokázali udělat.
sobota 15. září 2012
Strašák prohibice
Svatá makrelo! Tak už je to tady zas!
Idioti všech krajů spojte se!
Kdyby se zjistilo, že v distribuovaném
mléce je salmonela, pravděpodobně by bylo mléko od onoho výrobce
staženo z trhu. Pokud by se nevědělo, od kterého výrobce mléko
pocházelo, mohlo by dojít i k několikatýdennímu výpadku v
dodávkách mléka. Dokud by nebyl zjištěn a zajištěn zdroj
nákazy. A to jde prosím je o to abychom se nepo...
Je dost pravděpodobné, že by to lidé
schvalovali a útrpně to nějaký čas snášeli, protože by tušili
že jde o jejich zdraví.
Tenhle obrázek původně zdůvodňoval legalizaci marihuany
Ne tak v případě metanolové aféry,
kdy si stačí dát panáka na to abyste si mohli prohlédnout
záhonek zdola. Jakmile se začalo mluvit prohibici, objevily se na
stránkách všemožných pitomců hrozivé vize a obrázky maníků se samopaly Thompson. Že prý prohibice způsobí nárůst kriminality a
pašovaného zboží, že lidi nebudou mít jediný vhodný protijed
proti otravě – alkohol a že se to mělo řešit jinak. Ano mělo, ale v tohle chvíli to je opravdu rozumný krok.
Samopal Thompson v pouzdře na housle (zdroj Wikipedia)
V případě že se jakýkoli jed dostane
například do veřejné vodovodní sítě, do stánkového prodeje
nebo do nějakého podobného systému, který jej může snadno
rozšířit na velké ploše je reakce vždy podobná – zastavení
šíření a eliminace zdroje.
Ty dvě věci se prostě udělat
musejí. Pokud zastavíte distribuci ale neodstraníte zdroj, problém
se vám vrátí. Pokud odstraníte zdroj, bude vám onen problém
škodit (zabíjet) dál dokud se nevyčerpají zásoby.
Jde o obdobu karantény. Stát prostě
nemůže dovolit prodej jedu pod označením potraviny. Pokud si
myslíte, že tohle vyřeší volný trh, tak jste ještě blbější
než jsem si o vás kdy myslel, nebo zastáváte nějakou hodně
zvrhlou formu sociálního darwinismu.
Ano v dnešní době už nejsme zvyklí
na karanténní zóny, ale jsou situace, kdy je podobné nařízení
nezbytné. To bych chtěl také vzkázat výrobcům lihovin, kteří
pláčou nad ušlým ziskem – tohle je země pro lidi! Samozřejmě
můžete žalovat vládu a politiky za to, že nechránili domácí
trh, ale to je tak všechno. Proti prohibici se bouřit nemůžete,
tu může vláda vyhlásit třeba na věky. Je to také jediné
kontroverzní rozhodnutí, které udělala a které má smysl.
A teď k těm mafiánům. Kdybyste si
přečetli alespoň letmo, jak prohibce funguje, kde mafie vnikly,
kde nevznikly a proč, dozvěděli byste se, že je dost veký rozdíl
mezi prohibicí dočasnou a trvalou, částečnou a úplnou.
Úplná prohibice platí v indiánských rezervacích a některých
polárních oblastech. V těchto oblastech také jsou pašeráci
alkoholu. Částečná prohibice platí v některých nedalekých
zemích (Skandinávie). V zemích kde je částečná prohibice černý trh
samozřejmě také existuje ale není to nijak dramatické. Ono totiž
není tak těžké se opít něčím co zase tak velké grády nemá.
Naše prohibice je částečná a
dočasná (pivo, víno a likéry se prodávají, pálenice soukromníkům pálí). To jsou dva důvody, které brání tomu aby se u nás
černý trh s lihovinami rozrostl. Třetí důvod, který tomu brání
je ten, že už dnes je černý trh s lihovinami obrovský.
Rozhodně to není prohibicí, která
tu nebyla, ale způsobem jakým černý trh funguje.
Černý trh má vždycky dva limity –
zisk a riziko. Pokud zisk převažuje nad riziky, černý trh funguje. Černý trh vždycky považuje za riziko jen finanční
ztrátu, ne kriminál nebo smrt, protože každý pašerák nebo
výrobce počítá s tím, že jej nechytí.
Nejúčinnějším způsobem boje proti
lihovým mafiím se proto jeví dokládání zdroje příjmů. Až za
tím jsou všechny zátahy, ničení zásob a podobně. Pro
lihomafiána je představa že by investoval peníze, vyhnul se
všemožným rizikům a nakonec o ten balík prachů přišel při
kontrole zdrojů, prostě příliš strašlivá. (Když ho už chytí,
je třeba ho také zkasírovat a zavřít, protože jinak si najde
jiný prodobně hnusný způsob obživy. Ono je to nějak přitahuje.
Vzpomínáte na LTO?) Podobně i když za delší dobu by možná mohlo fungovat snížení spotřební daně, ale to v současné době patří do kategorie sci-fi.
Všichni víme, proč se vlastně u nás
lihové mafie tak rozrostly – protože příjmy dokládat nemusejí!
A nemusejí je dokládat kvůli politikům o kterých všichni víme
že rozkrádají státní rozpočet, ale nemůžeme to dokázat,
protože povinnost dokládat příjmy neexistuje. Je také dost
pravděpodobné, že bychom největší lihomafiány nalezli mezi
sponzory našich politických stran.
Nepotřebujeme se bát lihomafie,
kterou by stvořila prohibice, ale měli bychom něco udělat s tou,
která stvořila metanolovou aféru a která nám dosud vládne.
pátek 14. září 2012
Metanol a morálka
Víte, že si rád rýpnu, když se někdo, kdo by měl být strážcem morálky projeví jako morální mutant.
Tentokrát nebudou ale terčem mého rýpance církve. Jak jste si všimli (protože nevšimnout si nebylo možné), žije či spíše vymírá naše republika za poslední dny na metanolovou aféru.
O co v technické úrovni jde? Alkohol ilegálně vyráběný z denaturáku připadal už obchodníkům s alkoholem moc drahý a tak ho řežou metanolem. Ono to trochu jde, protože alkohol (etanol - líh) je protijed proti metanolu (dřevěný líh). Na dovoz metanolu se také nevztahují takové daně jako na dovoz lihu. Problém je, že v nepořádku, který v takové "likérce" vládne už nejde poznat, který demižón obsahoval líh a který metanol. Ono to totiž pohledem rozeznat nejde.
Tak se může stát, že si namísto panáka s dostatečným množstvím alkoholu, které vás ochrání před pančováním metanolem dáte panáka téměř čistého metanolu. Pak už jen zhasnuto, áro a smrt.
Podstatné na tom celém je, že se tady běžně řeže potravina smrtelným jedem a nikoho to nezajímá dokud se nezačnou plnit márnice.
Ještě zajímavější je ale to, co se stalo, když byli dopadeni první viníci. Myslíte že byli obžalováni z terorismu, z mnohonásobné vraždy, z obecného ohrožení? Ne nebyli.
Byli obviněni z ohrožení zdraví, neoprávněného podnikání a porušování předpisů o označování zboží. Promiňte milá policie ale děláte si z nás srandu? Nebo by jiné obvinění neprošlo přes naše soudy?
Všichni kdo ten patok míchali přece museli vidět zkřížené hnáty na původních obalech.
Řekněte mi: Kdybych prodával kilové balíky spor antraxu s označením "mouka", také bych byl obviněn jen z porušování předpisů o označování zboží? Člověk, který mi kouří pod nosem v místnosti ze které není úniku ohrožuje mé zdraví, ale člověk který mi nalije panáka jedu prostě ohrožuje můj život!
Obžalovat v současnosti při všech extrémně tvrdých nařízeních z EU a potravinových normách (vzpomeňme na polskou sůl) někoho, kdo prodával jed označený jako potravina jen z takových komických deliktů je výsměch právu i spravedlnosti.
Ještě něco ale tahle obžaloba ukazuje - že je v důsledku mnohem důležitější ekonomická škoda, než škoda na lidských životech. Připadá vám to normální?
Neměli bychom ten hodnotový žebříček trochu přehodnotit?
Co třeba na začátek změnit tu pitomou poučku co se asi jen náhodou nedostala na státní vlajku že "prachy jsou až na prvním místě"?
Tentokrát nebudou ale terčem mého rýpance církve. Jak jste si všimli (protože nevšimnout si nebylo možné), žije či spíše vymírá naše republika za poslední dny na metanolovou aféru.
O co v technické úrovni jde? Alkohol ilegálně vyráběný z denaturáku připadal už obchodníkům s alkoholem moc drahý a tak ho řežou metanolem. Ono to trochu jde, protože alkohol (etanol - líh) je protijed proti metanolu (dřevěný líh). Na dovoz metanolu se také nevztahují takové daně jako na dovoz lihu. Problém je, že v nepořádku, který v takové "likérce" vládne už nejde poznat, který demižón obsahoval líh a který metanol. Ono to totiž pohledem rozeznat nejde.
Tak se může stát, že si namísto panáka s dostatečným množstvím alkoholu, které vás ochrání před pančováním metanolem dáte panáka téměř čistého metanolu. Pak už jen zhasnuto, áro a smrt.
Podstatné na tom celém je, že se tady běžně řeže potravina smrtelným jedem a nikoho to nezajímá dokud se nezačnou plnit márnice.
Ještě zajímavější je ale to, co se stalo, když byli dopadeni první viníci. Myslíte že byli obžalováni z terorismu, z mnohonásobné vraždy, z obecného ohrožení? Ne nebyli.
Byli obviněni z ohrožení zdraví, neoprávněného podnikání a porušování předpisů o označování zboží. Promiňte milá policie ale děláte si z nás srandu? Nebo by jiné obvinění neprošlo přes naše soudy?
Všichni kdo ten patok míchali přece museli vidět zkřížené hnáty na původních obalech.
Řekněte mi: Kdybych prodával kilové balíky spor antraxu s označením "mouka", také bych byl obviněn jen z porušování předpisů o označování zboží? Člověk, který mi kouří pod nosem v místnosti ze které není úniku ohrožuje mé zdraví, ale člověk který mi nalije panáka jedu prostě ohrožuje můj život!
Obžalovat v současnosti při všech extrémně tvrdých nařízeních z EU a potravinových normách (vzpomeňme na polskou sůl) někoho, kdo prodával jed označený jako potravina jen z takových komických deliktů je výsměch právu i spravedlnosti.
Ještě něco ale tahle obžaloba ukazuje - že je v důsledku mnohem důležitější ekonomická škoda, než škoda na lidských životech. Připadá vám to normální?
Neměli bychom ten hodnotový žebříček trochu přehodnotit?
Co třeba na začátek změnit tu pitomou poučku co se asi jen náhodou nedostala na státní vlajku že "prachy jsou až na prvním místě"?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)