Počet zobrazení stránky

úterý 11. listopadu 2014

Asexuální prasátečko

Mám rád lidi, což se dá zdůvodnit tím, že jsem člověk. Mám rád ženy, což se dá snadno zdůvodnit tím, že jsem sameček druhu Homo sapiens. Proto když se o nějaké skupině žen vyjádřím jako o "smečce nebezpečně potrhlých slepic", cítím potřebu svůj komentář zdůvodnit.

Když vám teď prozradím, že jde o české feministky, udělá část z vás ÁHA a dál už číst nebude. Část aktivistek mě hned zařadí k nechutně mačistickým typům, což také není zrovna parketa na které bych se cítil kdoví jak super. Mé vyjádření mělo totiž mnohem méně co společného s tím že jsou ony ženy feministky a mnohem víc s tím, že jsou organizovaně blbé.

Na blbost má samozřejmě každý člověk svatosvaté právo, ovšem jen do chvíle, kdy ji může nějak překonat. Proto tuto možnost našim feministkám nabízím.

Feminismus by měl být boj proti diskriminaci žen pro jejich pohlaví. Kdysi představoval způsob, jak ukázat, že ženská práva jsou lidská práva a nesmí být omezována. Šlo o dobu, kdy bych já sám stál na straně feministek. Boj za právo volit si partnera nebo vyznávat sexuální svobodu podle svého rozhodnutí je podle mě právo každého člověka a demokracie, která neuznává volební právo žen není skutečná demokracie.

Jenže od té doby se něco změnilo. Namísto boje o rovnoprávnost se mluví o boji proti stereotypům. Jistě, i stereotypy má smysl bourat, jenže...

...jenže dnes se feministky vlastně už často nevyjadřují o stereotypech, ale o rolích a tam už jde o něco jiného. Stereotyp je jakási zažitá myšlenková forma, kterou někdy zastáváme i v případech, kdy je nám to nepříjemné a pro nás i okolí nevýhodné. Roli naproti tomu můžeme přijmout z mnoha důvodů. Můžeme k ní být přinuceni, ale můžeme ji také přijmout dobrovolně.

A tohle je podle mě ta největší hloupost našich feministek - snaží se člověka osvobodit i od role, kterou si vybral. Nechápou, že nejen nadřazené, ale i podřízené postavení může být věcí volby.

Jakákoli role může být dobrá, pokud je výsledkem vzájemné dohody a všem zúčastněným stranám vyhovuje.

Je to věc svobodného rozhodnutí a vzájemné komunikace. Každý člověk má také právo vytyčit si hranice nakolik za něj bude jeho partner či partnerka rozhodovat.

Proto například v islámských zemích (ale i jiných patriarchálních společnostech) není problémem to, že existuje podřízená role žen, ale že je to jediná možná role, kterou lze legálně zastávat. Úplně stejně nepříjemná je v něm ale nucená dominance pro muže, kteří mají tendenci spíše k rovnoprávnosti nebo k submisivitě. Problémem nejsou role, ale práva.

Důležité je vždy mít právo si roli zvolit a také právo již nevyhovující roli opustit.

Něčeho podobného jako ti, proti nimž bojují, se ale dopouštějí právě i naše feministky, když nutí přirozeně submisivní a přirozeně dominantní ženy a muže do rovnoprávných rolí.

Dnešní feministky se vlastně snaží vzít člověku právo si svoji roli svobodně vybrat.

Naprostou absurditou je, když podle tohoto mustru "kritizují" i reklamy se sexuálním podtextem. (Když odhlédneme od toho že reklamy jsou tak nějak z principu většinou úplně blbé.) V sexu totiž lidé přijímají různé role a často hrají naopak opačnou roli než v životě.

Strach že jakákoli role v sexu znamená něčí podřízenost vede až k absurdnímu výkladu pojmu sexismus, při němž je jakýkoli sexuální podtext považován za nepřípustný. Přesně v tomto duchu se pak nese pořádání ptákovin jako je  Sexistické prasátečko.

V jeho odůvodnění  se píše:

Soutěž "Sexistické prasátečko" má za cíl vybrat nejvíce sexistickou reklamu, se kterou se v České republice můžeme setkat. Záměrem soutěže není jejich zhotovitele či zhotovitelky odsoudit, ale upozornit je na to, že sexistická reklama má závažné dopady např. na sebepojetí mladých lidí či může vést k toleranci násilí páchaného na ženách či poruchám příjmu potravy, což si řada firem často vůbec neuvědomuje.

Pokud se podíváte na to, co opravdu tato akce považuje za nebezpečné reklamy, napadne vás možná, že feministky vytvářejí vlastně také jeden stereotyp, totiž že každá feministka musí být nutně protivná asexuální bréca, která chce všem nařídit jak se mají doma v posteli chovat.



Opravdu nevím, jak může někomu vyvolat mentální anorexii pohled na plakát Million marihuana march, nebo (právem) odmítnutá reklama na Slezskou univerzitu v Opavě vyrobená studenty oboru multimediální techniky.




No, co byste taky od studentů čekali, že? Nicméně trvám na tom, že ani takto explicitně zobrazený sex  opravdu nevede k toleranci násilí na ženách nebo poruchám příjmu potravy.

Úplnou absurditou je pak zařazení plakátu kampaně proti plnému uznání zvláštních práv Ústředí muslimských obcí, která má upozorňovat právě na nerovnoprávné postavení žen v islámu. Naše nesehnuté feministky však nikdy jednoznačně misogynní islám nekritizují!



Název Nesehnutí proto pro mě neevokuje hrdé zěny, které se nesehnou před zvůlí, ale učitelky nedělní školy, které se kvůli své šešněrovanosti sehnout prostě nemohou.

Ach, kde jsou ty krásné hrdé (a tvrdé) feministky jako Victoria Woodhullová!


7 komentářů:

  1. Kurnik, smazalo mi to komentář :) Tedy ještě jednou:

    Snad poprvé s Vámi nesouhlasím - je trošku nespravedlivé zavrhnout sexistické prasátečko jako prudérní hnidopišstsví. Tato a jiné anticeny (Zlatý David prto nejtrapnější hudební projekty, Skřipec pro nejhorší překlady, Bludný balvan, anticeny pro architektonické průšvihy nebo buranskou reklamu všeobecně) nenásilně vychovávají, poukazují na možnost ambicioznějších řešení.
    Jinými slovy - blbost zakázat nemůžeme, můžeme se jí ale vysmát.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jistě, já ale nezavrhuji anticeny jako takové, bráním se však kritice z pozice hlouposti. Autorky Sexistického prasátečka naprosto zjevně nechápou smysl mnoha "kritizovaných" reklam a jejich zdůvodnění jsou sama hodna výsměchu.

      Vymazat
    2. Prohlédl jsem si všechny nominované reklamy a nenašel jsem ani jednu, kterou bych měl - z profesionálního hlediska - tendenci hájit. Nemám problém s kontroverzními reklamami, pokud jsou alespoň trochu originální. Ty nominované jsou trapné buďto už samotným nápadem nebo laciným provedením.
      V polské PR-ové branži se tomuto typu reklam říká opovržlivě "štvaní ceckem" a nemá to nic společného s feminismem - profíci tak odsuzují práci obskurních reklamních agentur, kde se většinou pracuje téměř výhradně stylem "dáme tam prso nebo dvojsmyslný slogan a bude to".
      Neříkám, že všechny ty reklamy jsou projevem sexismu - spíš myšlenkové lenosti tvůrců. A na fušeřinu je dobré ukázat prstem.

      Vymazat
    3. To sice ano, ale ne způsobem, který hlasite poukazuje na to, že jste ještě větší fušer a pitomec, než je tvůrce reklamy. Petr: bez ohledu na úroven inteligence skupiny je potřeba posoudit, jakej bude mít její činnost výsledek. Příklad: neomezená volba užívání antikoncepce vypadá jako etická interakce typu ++, žejo? Jenže ve skutečnosti je to brutální genetický inženýring, o kterým se nacistům nezdálo ani v těch nejmokřejších snech. Během čtyřiceti let obecného užívání odstranila samovolně z populace vrstvu těch nejméně inteligentních lidí... takže ve skutečnosti je to sice interakce ++, ale etická moc není. A taky zasáhla velký množství věřících, proto církev ječí jak pominutá. A sexistický prasátko je ze stejnýho ranku - vysoce organizovaná skupina s vlivem na média a veřejné mínění, která chlapům podsouvá názor, že se nemusí o nic starat a že zodpovědnost je jenom na ženskejch? Která zároven podprahově říká, že jediný, co po chlapech ženský chtěj, jsou prachy? To je stělesněnej sen polointeligentního mačisty... a pokud dokážu vnímat, už nese výsledky...

      Vymazat
    4. "takže ve skutečnosti je to sice interakce ++, ale etická moc není." Tohle bych chtěl vysvětlit, proč není etická a podle jaké etiky?

      Vymazat
  2. Já bych zas docela ráda vysvětlení, jak a čím neomezené užívání antikoncepce eliminuje z populace ty nejméně inteligentní. Jsem vždycky měla pocit, že účinnou antikoncepci nejvíce používají naopak ti nejinteligentnější a tím pádem jejich rodiny mají nejméně dětí. Sice stále není zcela jasné, jestli je inteligence dědičná a pokud ano, tak do jaké míry, ale fakt je ten, že prostě čím větší primitiv, tím víc je mu jedno, v jakých podmínkách budou žít jeho potomci a kam to v životě dotáhnout, takže je mu vcelku volný, kolik jich bude mít, zatímco ti méně primitivní o tom přemýšlejí daleko více a druhé nebo třetí dítě si tak často nepořídí jenom z takového (zvláště pro primitiva) "malicherného" důvodu, jako že by neměli na to, aby mu zaplatili elitní vzdělání nebo širokou paletu mimoškolních aktivit.

    OdpovědětVymazat
  3. No vysvětlení je v podstatě prostý a pokud bude zájem i čas, studie postupně dohledám - u nás se dělaly na téma sociální status x dosažené vzdělání x počet potratů na ženu (jeden čas se tím dost bavil Bakalář, on má nějakej cikánskej gen v sobě nebo co:-), amíci měřili skutečně IQ se vztahem k sociálnímu statusu a k výši příjmů a náš statistický úřad je také studnice pokladů vědění :-). Celkem jednoznačně z toho vychází (pokud porovnáváš rodiny) že se zvyšujícím se IQ partnerů se zvyšuje sociální status, obvykle i finanční či mimofinanční příjem rodiny a zároven se snižuje počet dětí na matku. (myslím, že svět ve kterým bez antikoncepce maj nejvíc dětí ti nejinteligentnější, nejkrásnější a nejblondatější etc. tu sice nějakou chvíli byl, ale moc to nefungovalo) Ti nejinteligentnější používali účinný antikoncepční chování vždycky, nemá totiž žádnou logiku zbohatnout a pak roztrousit majetek mezi dvacet potomků tak aby všichni umřeli hlady, nevzdělaný a v chudobě. U chudýho člověka naopak počet potomků zvyšuje šanci, že aspon někdo z nich si status nezávisle na rodičích vylepší. To fungovalo ještě po válce, jenže když dáš i tý největší blbce na výběr, jestli bude jíst každej den prášky, nebo jednou za půl roku ke komisi a pak na potrat (a na miniinterupci zapomen) a ne pokaždý jí ta komise k potratu pustí, většinou si radši vezme ty prášky. A přesně, protože primitivům je opravdu jedno, kam to děcko padne, tady dostali bezva šanci, jak se vůbec nenarodit... A podle poklesu počtu potratů v posledních čtyřiceti letech bych řekl, že jí využili úplně bezezbytku. To znamená, že s tímhle typem lidí se už dneska u nás Ziro, prakticky nepotkáš. Ti, kterým říkáš primitovové je naopak skupina lidí, která byla přesně na dolní hraně sociálního statusu bývalé střední třídy. Dostatečně inteligentní, aby se v něm udrželi, aby věděli co chtějí a dostatečně zodpovědní, aby věděli, že všechno mít nemůžou (ne že by tyhle procesy vždycky probíhaly na vědomý úrovni). To je to, co je odděluje od skutečnejch primitivů, kterejm jsou jejich děti úplně ukradený. Sorry, ale pořídit si dítě a nemít na jeho výchovu a péči o něj ani čas, ani chut, ani prachy je možná bezva duchovní performance (rozhodně žádná "malichernost"), ale lidsky to snad ani neumim slušně pojmenovat. Takže pokud to shrnu, a použiju Kelerovo dělení, tak porodnost lidí s nejnižším sociálním statusem se od osmdesátých let snížila na minimum, stejně tak jako porodnost nižší střední třídy. Porodnost zbytku populace zůstala zachovaná - důsledky jsou dneska docela dobře patrný. A k Petrově etice - o antikoncepci rozhodla inteligentnější (důsledky byly známé a obecně uznávané), bohatší a sociálně mobilnější vrstva půlka společnosti za tu druhou půlku, která se nemohla nijak bránit. Asi jako když přesvědčíš obecního blba, že dát si kbelík na hlavu a skočit z mostu je nejlepší nápad dnešního dne. Obci i rozpočtu se uleví - ale já to necejtím úplně košer. Potíž je v tom, že u blba to každej snadno chápe, u psychickýho a sociálního nátlaku je hranice etiky a morálky mnohem rozostřenější (vždyt to bylo pro jejich dobro...)...a ani já v tom nemám ještě úplně jasno.

    OdpovědětVymazat