Bojovníci s nenávistí - do poslední kapky krve

Poslední dobou se nám nějak rojí "bojovníci s nenávistí". Což o to, nenávist je vcelku nepříjemná emoce a když jí netrpíte je to opravdu fajn, jenže to asi nějak neumějí, protože každý jejich výstup mnoha lidem způsobuje spíš stavy zuřivosti, ale v každém případě fakt nepomáhají od nenávisti, spíše jí pomáhají rozdmýchávat.

Povězme si trochu, co to vlastně nenávist  je a jak funguje. Nenávist je emotivní vztah, řekl bych až určitá posedlost, hraničící s nepříčetností trochu jako prudká zamilovanost, ale jaksi naopak. Je vyvolávaná pocitem fatálního ohrožení, což je bohužel pocit, který některé uzavřené komunity vyvolávají systematicky.

Původně (v archaických dobách) byla nenávist celkem výhodná pro vztah lidí k dravcům, protože vedla k pronásledování lidožravých druhů a jejich vyhubení až na současnou hranici. V lidské společnosti je to trochu výbušná substance.

S nenávistí velmi silně pracují sekty, náboženství a politická hnutí. Očekávají, že je okolní svět bude nenávidět a díky tomu mají podobný - předem bojovný- vztah k okolnímu světu.

Dělají to tak nacistické skupiny, islámské skupiny, mnohé křesťanské sekty/společnosti/církve jako například jehovisté, mormoni, davidiáni, radikální katolíci atd.

V jakékoli uzavřené skupině hrozí že se emoce budou zesilovat. V případě ohrožení (i domnělého!) je tedy jistá (poměrně velká) šance že taková uzavřená vystrašená společnost opravdu vyplodí nenávistný proud.

Evropská společnost není v první řadě ohrožená nenávistí, ale strachem, strachem z islámu. Ten strach je vzhledem k nedávným událostem naprosto odůvodněný, a vyhraněnost postojů je přirozenou obranou reakcí. Naladění společnosti není ofenzivní, ale defenzivní! (Což není méně nebezpečné.)

Teď bych měl říci, že jsem vlastně rád, že existuje něco jako IVČRN a Blok proti islámu. Jinak by tu totiž jedinou opozicí vůči islámu byli jen náckové. Problémem IvČRn je samozřejmě to, že vůči takovým náladám není imunní. Nemohu ale očekávat, že se česká veřejnost bude skládat ze samých osvícenců.

Na druhou stranu si toho přinejmenším užší vedení těchto skupin je vědomo, takže se snaží bující tribalismus všemi (snad rozumnými) způsoby tlumit. Dělají to především tak, že zdůrazňují že islám není rasa ani národnost, ale ideologie, tedy že stoupencem islámu může být stejně tak zrzavý Ir, plašatý Čech, bloňďatý Němec jako Alžířan nebo třeba Číňan; tím že na prvním stupni tažení proti islámu je vždy "odmuslimovat" (tedy nikoli zplynovat, nebo namlít do masokostní moučky).

Nejčastější slogany, který můžete od nich slyšet je "Islám bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli" (ve skutečnosti je to citát z rozhovoru s jistou ex-muslimkou, takže pokud přímo citují je tam "nepřála") a "Prvními obětmi islámu jsou  muslimové". Že jste je nikde nečetli? No samozřejmě že ne. Četli jste něco, co až příliš temperamentní Konvička napsal v rozčilení v nějaké diskusi před X měsíci, nebo možná i lety. Média prostě potřebují svého jednoduchého nacistu-Konvičku, kterého náhle na lovu motýlů přepadla neodolatelná touha stát se diktátorem jen proto, aby se lidé nemohli přidat na stranu kritiků islámu.

Dal by se opravdu snížit pocit ohrožení a tím opravdu i potenciál vzniku nenávisti ve společnosti? Ano samozřejmě klidně vám hned řeknu jak:

1.) Přestaňme si hrát na to že islám je super a otevřeme odbornou necenzurovanou debatu o tom, co to islám je a jestli je v Evropě v současnosti přípustná taková ideologie. Můžeme na to dokonce přizvat i odborníky ze zahraničí studované v islámském právu. Já osobně za odpůrce navrhuji Ahmeda Harqana.

2.) Zrušit jakékoli náboženské výjimky ze zákonů.

3.) Přislíbit že zločiny motivované náboženstvím budou klasifikované jako organizovaný zločin. Myslím především vraždy "z muslimské cti". Při nich je zřejmé že o nich jednala celá rodina. Postiženi mají být tedy všichni dospělí členové rodiny a taková rodina má být rozdělena. Podobně osamělí útočníci se nikdy neradikalizovali sami vždy přináležejí k nějaké skupině.

Stejně tak by měli být souzeni členové organizovaných znásilňovacích gangů - nikoli mírněji, ale naopak mnohem tvrději, protože v jejich chápání jde o akt válečné agrese. (Vyplývá to z logiky světa, který již nechápeme - tj z takového kde nevdaná žena bez panenství ztrácí hodnotu.)

Co namísto toho bojovníci s nenávistí dělají?
1.) Xichtí se do objektivu fotoaparátu s prohlášením "nenávist mi nesluší" - no bodejť jo, ale co z toho?

2.) Snaží se islám spojit s čímkoli aby to vypadalo, že být proti islámu není cool - s rasou, s feminismem, s LGBT, s právy menšin, s rovnoprávností, s lidskými právy. Nějak jim nevadí, že v islámu je od základu ustavena nerovnost lidí, nerovnost pohlaví, za homosexualitu je smrt, že v islámu žádná práva menšin neexistují, že šaríja je tvrdě proti lidským právům.

Za nejhorší podraz považuji spojení problému islámu přímo s imigrací. Nutí tak totiž lidi aby, pokud jsou proti islámu, byli zároveň proti jakékoli pomoci skutečným uprchlíkům.

3.) Dělají nácky a rasisty i z lidí s nimiž by mohli mluvit, asi aby s nimi mluvit nemuseli. "Nejlepší" takové obvinění z rasismu bylo na Ayaan Hirsi Ali, která by mohla být rasistka asi jen v případě že by nesnášela všechny bělochy.

Vytvářejí dojem, jako kdyby to tu bylo co Čech to nácek a s každým od rána do večera mlátila nenávist z rohu do rohu. Fakt ne! Češi jsou jedním z nejméně xenofobních národů vůbec. Za minulé pololetí tu byly celkem  3 napadení cizinců a za tohle poslední 6. To opravdu nesvědčí o národní xenofobii 10,52 milionu obyvatel. To je 0,057 na 100 000 obyvatel.

4.) Relativizují - když si přečtete nějakou jejich argumentaci, máte pocit že islám je vlastně úplně prázdný pojem pro něco, co vůbec v této realitě neexistuje.

V podstatě působí "bojovníci s nenávistí" dojmem komunistických otloukánků, kteří měli "vést dialog s lidem" čili vysvětlit nevysvětlitelné, kdykoli se za komančů stavěla silnice nebo elektrárna, přičemž všichni věděli že strana už dávno rozhodla. Jejich snaha najít způsob jak vypadat kladně byla stejně zoufalá jako pitomá, protože "lid" postavila strana na druhou kolej a každý, kdo do něj patřil, to věděl.

Samozřejmě se jim nikdy uklidnit veřejnost nepovedlo. Naopak jejich vystupování často vedlo až k zuřivým výbuchům bezmoci. Přesně takovým, jaké vyvolávají současná hesla jako:

Váš muslimský soused vám hlavu neuřízne

 "Tak před čím tedy prchají?" napadne každého, kdo má zatím mozek v hlavě, když si tohle přečte. Uprchlíci ze Sýrie, zvláště ateisté a jezídi, mají celkem jasno - leckterý jejich muslimský soused jim hlavu uřízne, pokud se ještě někdy vyskytnou v jeho dosahu. Přitom není zaručeno, že někdo z nich nebude v další uprchlické vlně.

 

Třiďme odpad, ne lidi

Sakra lidi, to je přece to, čeho se tady všichni nejvíc bojí! Přijímáme oběti i s pachateli toho jejich uprchlického stavu. V sousedních zemích mezi sebou bojují náboženské skupiny už v uprchlických táborech. Je to asi taková idiocie, jako kdybychom po osvobození koncentráku dali do jedné budovy vězněné a popravčí četu. Vlastně ne, je to horší. Oni by alespoň věděli, že pro ně válka už skončila. Tihle to nevědí.

Nakonec nejsou proti nenávisti imunní ani bojovníci s nenávistí. Také oni vytvářejí uzavřené skupiny, kde stále dokola obíhají v podstatě stejné výstřižky dokládající že jejich protivníci jsou tvorové prožluklí bezdůvodnou nenávistí - vlastně to asi ani nejsou lidi. Také oni se snaží nerozumět druhé straně a nechápat, že pár týdnů po masakru na pláži v Tunisu asi není ideální připomínat lidem jejich bezmocnost vůči governmentu. Někoho na téhle straně, kdo by alespoň občas tuhle smyčku tlumil, vyhlížím marně.

Nejhorší na tom je, že když si položím otázku "Cui bono?" , znám odpověď. Najednou nejsou problémem katoličtí kněží znásilňující malé děti, najednou se společnost nezajímá o spoustu přijímaných zákonů a co víc dokonce není schopná zasáhnout ani skutečné pachatele téhle islámské krize - místní a evropský government - protože tyhle souboje probíhají na mnohem nižší úrovni.

"Rozděl a panuj!" 

Je hrozné vědět, že kdybych byl diktátorem, udělal bych to stejně.