Počet zobrazení stránky

úterý 17. června 2014

V šedé zóně

Kroutím hlavou nad dedukcemi novinářů. Nedávno si vzali na mušku šedou ekonomiku. Prý většina Čechů nechce po řemeslnících doklady o zaplacení a tím vlastně okrádá stát o daně. Ó svatá prostoto! Samozřejmě že tomu tak je, překvapovalo by mě, kdyby tomu tak nebylo.

Mnohem podstatnější, než pláč nad tím, že u nás nevládne dokonalá bankovní totalita, ve které byste museli zaplatit daň i kdybyste půjčili třeba jen kamarádovi na pivo, je otázka: Proč tomu tak je? Samozřejmě docela primitivně lze odpovědět, že člověk zaplatí méně a řemeslník nakonec dostane více, protože neodvede daň, takže jsou vlastně všichni spokojeni, tedy až na ten stát, ale ten se o tom stejně nedozví, takže ho to mrzet nebude.

Jistě, pro člověka je to takový „zločin bez oběti“, asi nikdo se po tomhle neprobudí zbrocený ledovým potem a zavalen výčitkami svědomí. Není totiž proč. Neexistuje způsob, jak něco takového ohlídat, snad kromě zrušení fyzických peněz a absolutní kontroly elektronických peněžních toků.
Státní úředníci tu mají jeden velký problém, když předpokládají, že stát má na část peněz automaticky nárok. Trestání za takové daňové úniky kase nejen nepomůže, ale (pokud bude důsledné) dokonale paralyzuje trh se službami. Vynucovat si placení daní z šedé ekonomiky tvrdým postupem, je nejlepší cesta ke kolapsu trhu.

Většina lidí, většina politiků i většina úředníků totiž mylně předpokládá, že jedinou silou, která vede lidi k placení daní z této činnosti je strach z trestů předepsaných zákonem. Naštěstí (a naneštěstí) to není pravda.
Zkušenosti z dobročinných organizací a crowdfundingových serverů nás učí, že lidé rádi věnují prostředky na to, co jim připadá dobré. To je bohužel také ta špatná zpráva. Nárůst šedé ekonomiky je prostě způsoben nedůvěrou v investice státu. Po aférách s pandury, tunelem Blankou, Opencard, církevních rekvizicích, solárním tunelu, předražených cyklostezkách, letadlech CASA a spoustou dalších za něž nebyl nikdo odsouzen, se tomu prostě nedá divit.

Šedá ekonomika je definována jako výdělečná činnost porušující morální normy dané země. Práce na černo ale od určité chvíle přestává být chápána jako amorální a je to právě ten okamžik, kdy občan přestane věřit, že stát jeho zdaněné peníze používá racionálně. Občané své peníze do státního rozpočtu neodhazují, dávají je tam, aby byly použity k obecnému prospěchu. Pokud jsou beztrestně používány v rozporu s tímto účelem, znamenalo by to jednostranné dodržování dohody, což je vždycky nesmírně nevýhodné. Nedanící živnostníci se nechovají nelogicky ani neekonomicky a dokonce vlastně ani nemorálně (ale rozhodně nezákonně). Jejich jednání by bylo nemorální, kdyby druhá strana (čili politici a státní úředníci) svou část dohody dodržovala a byla za její porušení trestána.

Zdálo by se, že jakýkoli stát může kvůli poklesu důvěry v politické investice pouze upadat, ale kupodivu to není pravda. Existují příklady, kdy podobná motivace fungovala přesně opačně, tedy ve prospěch států, které se s takovým jevem setkaly. Podíl práce zdarma, tedy práce odvedené vlastně čistě z nadšení se například v případě projektu Apollo odhaduje na jednu čtvrtinu. Optimističtější hlasy mluví dokonce až o jedné třetině. Přitom přínos lunárních letů pro ekonomiku USA je dnes už jednoznačný. Open source komunity vytvářejí hodnoty a zvyšují tak ekonomickou fitness, aniž by si jejich členové nárokovali nějaké odměny. Dokonce máme v historii příklady vybírání soukromého zlata nejen na stavbu „Zlaté kapličky“, ale i do zlatých rezerv státu.

Chci tím upozornit na „detail“, který tradičně přehlížejí nejen zákonodárci, ale už dlouho i voliči, totiž že stát může být považován za něco obecně užitečného a že se tak může dočkat i rozumné podpory od svých občanů. Proto zvyšování kontroly a represí ve chvíli, kdy to s jeho reputací není nejlepší mu ani nezlepší pověst a nepřinese ani potřebné peníze. Krátkodobé zvýšení vybraných daní se bohužel velmi pravděpodobně v budoucnu odrazí ve snížení výkonu ekonomiky.
Tomáš Baťa měl nejspíš pravdu, když tvrdil, že každá finanční krize je v první řadě krizí mravní.
Vraťte lidem důvěru ve stát a jsme z nejhoršího venku.


Žádné komentáře:

Okomentovat