Počet zobrazení stránky

pondělí 14. května 2012

Problém běžce a profesor ekonomie

Než se dostanu k dalšímu vyprávění, řeknu vám bajku, vlastně dvě bajky.
Byl jeden zajíc a ten chtěl hrozně závodit a vyhrávat. Nebyl ale moc dobrý a po jednom zvláště nevydařeném závodě ho přeřadili do nižší třídy. Když nastoupil k závodu a zjistil že všichni závodníci vedle něj jsou želvy. Po výstřelu vyběhl jak nejrychleji uměl, ale brzy zjistil že za ním vlastně nikdo není.
Víte běžce tak nějak dohání k běhu to, že má pocit, že by ho někdo mohl dohnat a předehnat, jenže tady byli všichni závodníci tak hrozně daleko vzadu, že zajíci prostě nikdo na záda nedýchal. Tak zajíc zvolnil a nakonec šel krokem. Líně došel do cíle, dostal věnec a potlesk.
Byl to nejpomalejší běh jeho života, pokud se to vůbec dá nazvat během.
Měl pocit, že si cenu vůbec nezaslouží, byl naštvaný a věnec doma schoval pod hromadu loňského sena. Nikdy se už k závodění nevrátil.
Druhá bajka je o nejrychlejší želvě. Byla tak rychlá, že závod na 100 metrů zvládala za hodinu a 10 minut. Rozhodli se jí proto zařadit do vyššího závodu. A tak se milá želva octla na startu se samými zajíci. Sotva třeskl výstřel, byli v cíli, zatímco želva byla jen několik metrů od startovní čáry.
„Jsem poslední“ uvědomila si želva. Po sériích předchozích vítězství na ní padly takové chmury, že by se nejraději propadla do země. Úplně na závodění rezignovala a táhla se tak pomalu, že ji předjížděli i hlemýždi. Do cíle dorazila za dva dny.
Jo jsou to pochmurné bajky o ztrátě motivace, ale potřeboval jsem ja jako příklady, než uvedu bajku třetí, jejímž autorem ale nejsem já. Vlastně to není bajka ale městská legenda nově naroubovaná na amerického prezidenta Obamu. Rádi ji uvádějí američtí republikáni aby vyděsili voliče před volbou socialistů, ale v poslední době dorazil její překlad i k nám:



Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu. Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni.

Profesor řekl: "OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu". Známky z jednotlivých testů zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1. (Známkami nahradil výši příjmů daňového poplatníka).

Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení.

U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený.

Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhnlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli. Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda vezme celou odměnu, nikdo se nebude snažit, nebo nebude chtít uspět.


Asi bych měl připomenout, že se tenhle experiment nikdy skutečně neodehrál, výsledky a závěry, které jsou z nich vyvozovány jsou pouze myšlenkovou konstrukcí.
Vlastně bych byl velmi rád, kdyby se někdy takový experiment uskutečnil, opravdu by mě zajímalo, jak by dopadl.
Uvedu ale důvody, proč srovnání nefunguje.
Prvním důvodem je, že už tím, že jde o studenty, kteří složili zkoušky, by mělo být zaručeno, že všichni patří do kategorie „zajíc“. Tedy měli by mít nějaké slušné studijní předpoklady. Pokud bychom chtěli na třídě modelovat společnost, museli bychom k ní přibrat také patřičné množství lidí superinteligentních a také skutečně hloupých.
Druhý problém je, že jde o modelování případu „šikmá plocha“, což je jeden z logických klamů. Je naopak extrémně pravděpodobné že by hrozba propadnutí nebo i jen zhoršení známek vedla naopak ke spolupráci studentů a celkovému zvýšení průměrného prospěchu.
Třetí problém je „profesorova“ interpretace. Studenti jednoznačně říkají „přibližně stejně bohatí“, ale profesor to interpretuje jako „naprosto stejně bohatí“. „Experiment“ tedy neodpovídá zadání.
Čtvrtý problém je sociologický – známe dostatek prosperujících komun právě o velikosti školní třídy. Jejich fungování je ale dáno právě omezeným počtem členů. Výsledky („dobré“ nebo „špatné“) by tedy nebylo možné přenést automaticky na jinou skupinu a už vůbec ne na mnohonásobně větší skupinu jakou je stát.

I z ekonomického hlediska nedává experiment smysl.
Pětky vám nevytvářejí dluhy. Není možné, abyste dostávali horší známky, protože jste se svými známkami "zadlužili". Pokud máte nesplatitelně velký dluh a všechno co vyrobíte padne na jeho splácení, nevzniká vám ona odměna navíc.
Jedničky nevytvářejí zisky. Není možné, abyste dál dostávali dobré známky i když nic neděláte, prostě jen z důvodu, že jste kdysi nahromadili dost jedniček. V kapitalismu to ale možné je. Dostáváte odměnu za to že hodně vlastníte.
Člověka který vydělává jen tím že vlastní obrovský majetek nemůže samozřejmě v reálném světě nikdy dohnat člověk, který ztrácí už tím, že příliš mnoho dluží (např. úroky). Školní hodnocení je vlastně velmi "socialistické" v tom, že před každou jednotlivou zkouškou chápe studenty jako sobě rovné.
V ekonomii funguje stejný systém jen tehdy, když nemáte lidi kteří jsou extrémně bohatí nebo extrémně zadlužení. Což by ovšem byla definice "optimálního kapitalismu", jaký fungoval vždycky jen v propagandě.
Další problém je představa, že odměna je přímo závislá na výkonu. To může platit v rámci jednoho povolání, nikdy ale ne v celé společnosti. Naopak extrémně vysoké odměny zpravidla dostávají jedinci, kteří nic tak hodnotného neprodukují často společnosti i přímo škodí (politici, spekulanti). Výše jejich odměn vypovídá jen o schopnosti získat odměnu.
Samozřejmě že kamarádi namítli, že jde o výkonnost a odměnu, jenže o tom to právě je. Když nezávodíte ve své kategorii nemáte vůbec žádnou nebo skoro žádnou motivaci, jako ten zajíc a želva v úvodních bajkách.
Určité zdanění superbohatých a naopak podpora chudých může mít tedy (za přesně daných podmínek) podobnou funkci jako handicap v golfu – umožní aby hrálo mnohem více lidí.
Šiřitelé městské legendy o profesorovi a jeho třídě zpravidla končí poučením, že pokud zavládne ve společnosti socialismus, bude konec světa. Také vám nabízím jedno poučení, zní:

Nikdy neargumentujte vymyšlenými experimenty!

2 komentáře:

  1. Propadnout by mohli, vzhledem k známkování na vysokých školách. Zde se známky liší, ale průměrně je známka F za 0 - 50% nebo také 0 - 80% liší se od předmětu. Z tohoto důvodu pokud spadne průměr pod toto hodnocení, všichni propadnou. Lze toho dokázat i kdyby všichni měli v prvním testu úspěšnost vyšší než 99%.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jde o něco jiného, ale to už je v textu vysvětleno. Malá skupina (třída) bude mít prostě stále proti ostatním motivaci, takže se dá odhadnout, že naopak vznikne tlak na neprospívající, protože ostatní chtějí dostudovat. Nejde o průměr mezi začátkem a koncem roku ani o nějaký průměr ve znalostech.

      Smazat