Problém volného kopírování a spokojeného autora (Proč nejsem pirát)

Přiznávám otevřeně, že mi v životě nadělali více starostí "ochránci práv" než jejich porušovači. Nejde přitom o to, že bych snad OSA nebo jiné podobné organizaci neplatil při pořádání akcí domluvené částky. Ostatně vhledem k velikosti mnou pořádaných akcí to vždycky bývaly částky dost směšné.
Jde spíš o ten neustálý strach posilovaný občas dopisy vyhrožujícími statisícovými pokutami.
Už proto by mi stálo za to, bojovat proti podobným organizacím všemi dostupnými prostředky.
Existuje ale ještě jeden mnohem vážnější důvod - vzdělání. Do dnešního všeobecného přehledu patří rozhodně i díla, která zdaleka nepřekročila "ochrannou lhůtu" danou autorskými zákony (u knih zpravidla 70 let!). Přitom neznalost například některých skladeb Beatles nebo některých knih vydaných sotva před pár lety je pro orientaci v dnešním stavu vědy a společnosti nezbytná. Zvláště vidět je takový nesmysl u vědeckých nebo populárně-vědeckých spisů. Pokud by je bylo možné šířit až po vypršení "ochrany", zpravidla by to už nemělo žádný smysl, protože by prostě neměly koho oslovit.
Je tu ale i druhá stránka věci. Vzpomínám si, jak se mi kdysi na jedné mé akci skupina mládežníků chlubila, že se do kina dostali bez placení. Vzhledem k tomu, že jsem byl tehdy jedním z hlavních sponzorů mě to samozřejmě nijak nepotěšilo.
Proto jsem naprosto chápal výstup Václava Marhoula proti kopírování filmů, který předvedl na letošním festivalu Klapka v Kladně, kde vyprávěl podobný příběh o tom jak se mu kdosi chlubil, že už si jeho film Tobruk stáhl.
Přirovnával to tehdy ke krádeži peněz rovnou z peněženky.
Argument, že Marhoulovi přece jeho film zůstal, takže žádnou škodu neutrpěl je trochu vachrlatý. Filmy nebo hudba obecně totiž nepředstavují zboží jako něco hmatatelného ale zážitek. Jsou v zásadě skutečně jakýmsi cirkusovým uměním okamžiku. Autoři do něho ale už investovali - čas, peníze, úsilí...takže když si ten zážitek pořídíte zadarmo, budou ve skutečnosti v mínusu.
Tuhle věc prostě chápat musím.
Na druhou stranu mi tam ale stále "ochranná" organizace připadá jako další zprostředkovatel a tedy nepřirozený nádor na čistotě obchodního vztahu. Na jednu stranu tedy s pirátskými iniciativami souhlasím, na druhou stranu s takovým chápáním kopírování souhlasit nemohu.

Současný stav je takový, že ať začnete prodávat cokoli, co lze šířit elektronicky, začne se to během několika měsíců šířit nekomerčním kopírováním. Obchodní potenciál věci šířené nekomerčně a zároveň komerčně je pochopitelně malý, takže tržní hodnota prudce spadne. Když to víte, musí vám být také jasné, že udržovat obchod tak jak je vede jen k ke dvěma možnostem:

1.) K neustálé všeobecné kontrole, která nakonec spolehlivě trh zcela zničí (cesta "ochranných" autorských organizací)

nebo

2.) K takovému omezení příjmu pro autory, že se jim prostě nevyplatí ani vydávat knihy, ani nahrávat hudbu ani natáčet filmy. (cesta pirátů)


Jak z toho ven?
Já nevím. Ale jistou představu mám.

Ideálem by bylo, kdyby autoři dostali nějaké dostatečné peníze, které by mohli použít pro další tvorbu a zároveň by tím, že by patřičný obnos získali, odevzdávali svoji práci k volnému užívání - třeba pod některou licencí Creative Commons.

Mám takovou nejasnou vizi:
(Tuto myšlenku prosím chápejte jako chráněnou CC a šiřte ji vždy jen s uvedením autora.)
Představte si, že by autor natočil film, napsal knihu pro publikování jako e-book nebo složil nějakou hudbu. Než by se dostala do veřejného oběhu, vyhlásil by něco jako veřejnou aukci (nebo spíš kauci?), kde by napsal, kolik peněz by si za svoji práci představoval. Samozřejmě, že by mohl vypustit také nějaké ukázky svého díla aby všichni věděli, co jim vůbec nabízí.  Lidé, kteří by si přáli takovou věc vidět nebo slyšet, by pak posílali na účet různé částky, dokud by se limit nenaplnil. Pak by bylo jeho dílo zpřístupněno veřejnosti. Samozřejmě i potom by bylo možné posílat na účet další peníze jako podporu autorovi, ale na samotné dílo už by se restrikce na šíření nevtahovaly.

Dobře, je to jen nápad, ale proč se nepokusíme myslet tak, abychom se nemuseli bát pustit rádio nebo internet a přitom neupírali autorům dostatečnou odměnu za jejich úsilí?