Předporozumění

Tento komentář by se mohl úplně stejně jmenovat "Jak náboženské učení brání lidem, aby přemýšleli o etice a morálce?" Nevím nakolik jste se s tímto konceptem v životě setkali, ale pro mě představuje nepřekročitelný myšlenkový blok v hlavách věřících. 

Co to vlastně předporozumění je? Znamená to že předem víte, která strana je kladná a která záporná. Je to vlastně velmi přirozené posuzování (podle toho kdo je "náš" a "jejich") a častý přístup například i ve filmech, nebo v pohádkách, kde je prostě jedna strana označena jako "zlá" a druhá "dobrá". Toto rozdělení na kladné  záporné postavy se nezpochybňuje.

Zkuste si někdy bez tohoto filtru přečíst třeba pohádku Kouzelné křesadlo, možná budete zděšeni - protože čarodějnice nechtěla vojákovi říci, co chce dělat s křesadlem, usekl jí hlavu. Přesto je v tomto příběhu voják kladnou postavou a čarodějnice zápornou.

Proto v současnosti musejí být takové pohádky upravovány jako třeba v případě této animace, kde voják zabije čarodějnici v podstatě v sebeobraně. Všimněte si: Aby pohádka fungovala, musí zůstat voják kladnou postavou, ale většině z nás už jenom konstatování, že to byla čarodějnice (a proto je v pořádku jí useknout hlavu) prostě nestačí.




Teď si představte že stejným způsobem máte předem dané jako kladné postavy Boha, Ježíše, Mohameda nebo třeba všechny starověké židovské proroky. Jako věřící naprosto jistě víte, že Bůh ani jeho oblíbenci nikdy nedělají nic špatného. Všechno co udělají je dobré.

Pokud tedy v nějaké "svaté knize" najde věřící něco, co působí opravdu divně, ukrutně a obludně, chápe to jako úkol, jak vysvětlit, že to co jeho oblíbené postavičky dělají je správné. Přidávají si tedy důvody, které v původním textu zpravidla nejsou a často ani moc nepomáhají k tomu, aby vypadal snesitelněji.

Na tom, že si Mohamed sexuálně užíval s šestiletou holčičkou Ajšou nějak moc nezmění tvrzení, že měl penis nepodobný ostatním  mužům.

"bylo jí šest let a on s ní nemohl mít pohlavní styk, protože byla příliš mladá a tak on, Alláh ho pozdrav a modli se nad ním, jí strčil penis mezi stehna a jemně jím třel. A také posel Alláhuv měl penis nepodobný věřícím."

Více zde: http://pistis.webnode.cz/news/byl-mohamed-pedofil-/

Zrovna tak v textech zdůvodňujících jako morální příběh obětování Izáka nebo Jeftovy dcery prostě nic nedokáže přebít fakt, že v nich rodiče chtějí opravdu podříznout a spálit na oltáři jako oběť Bohu vlastní děti, což se jednomu z nich (Jeftemu) opravdu podaří.

Jeden z nejpodivnějších odůvodňovacích pokusů, ze kterého na hony smrdí předporozumění, jsem našel na stránkách Křesťanského společenství Juda Mělník. Vztahuje se k epizodě ze Starého zákona konkrétně z Druhé knihy královské (2Kr 2,23-25) v níž na proroka Elíšu pokřikují děti a ten je za to prokleje, načež z lesa vyběhnou dvě medvědice a 42 dětí roztrhají.

Interpretace toho, že to bylo cosi správného je prostě katastrofická. Hned v první části vysvětlení části, která si nezadá s kázáním muslimských apologetů se autor Tomáš Korčák snaží tvrdit, že si za to vlastně ty děti mohly samy, ale vlastně říká ještě mnohem více:

"Hospodin svým slovem vytyčil oblast požehnání a oblast prokletí. Jestli neposloucháme jeho slovo, pak sami vystupujeme z oblasti požehnání do oblasti prokletí."

"Za smrt chlapců tedy nemohl Elíša, ale samotní chlapci, kteří si svými postoji a činy zvolili smrt a zlořečení."

 Asi chápete o co jde. Touto interpretací označil Tomáš Korčák všechny ateisty a jinověrce za prokleté. Cokoli se jim stane špatného je tedy vlastně jejich vina. V duchu mě napadá muslimské rozdělení světa na "území míru" a "území války".

 Nakonec vypisuje tři hlavní důvody, pro které si děti zasloužily být roztrhány mědvědicemi:

"1. Tyto děti neměly úctu k autoritám. Měly rebelického ducha, zlehčovaly a vysmívaly se autoritě a službě proroka. Elíša byl plešatý a vypadal divně. Zřejmě nosil zvláštní „prorocký“ kožený plášť, který zrovna nebyl v módním kurzu."

"2. Tyto děti se nechaly strhnout většinou. „Všichni se vysmívali (napili, šlehli, vyspali…), tedy já také.“ Musíme naučit své děti jít proti proudu, když se proud ubírá špatným směrem."

"3. Tyto děti měly špatné přátele. Písmo říká, že přátelit se s kdekým je ke škodě (Př 18,24a). Lidé, s kterými se stýkám, mají na mne vliv. Musíme se modlit za své děti, aby měly dobré přátele a musíme je v tom vést. To je naše zodpovědnost.

My sami však potřebujeme mít správné přátele. Některá přátelství nám skutečně mohou škodit a je potřeba je omezit či ukončit. Někteří „přátelé“ mají jazyk plný smrtonosného jedu a ty po setkání s nimi najednou začneš prožívat nedůvěru vůči svým autoritám, místnímu sboru, Písmu … Začneš se více zajímat o tento svět a ochladne tvá láska k Ježíši a jeho slovu. Ty však máš zodpovědnost za to, čemu nasloucháš (viz Mk 4,24)."

Mohl bych tyto tři důvody rozebírat shora zdola ale k ničemu by to nebylo. Kdyby bylo za tyto "prohřešky" správné nechávat děti trhat medvědy, musela by mít každá základní škola vlastní medvědinec. Pravděpodobně bychom také nakonec měli více medvědů, než dětí.

Za zvláště nebezpečnou považuji část kterou jsem vyznačil zesíleně. Jednak odporuje druhému "důvodu" a zároveň dokonale popisuje zúžení prostoru v němž se věřící pohybují. "Náboženství je více než přátelství" - takový názor je pro mě téměř definicí fanatismu.

Odpůrci islámu si jistě vzpomenou na velmi podobné verše, které muslimům zakazují nacházet si přátele mezi nevěřícími.

Korán 3:28     Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby. A Bůh vás varuje před sebou samým a u Boha je cíl konečný.  


 Všemi těmito tvrzeními se můžeme zabývat donekonečna a klepat si na čelo nad jejich šíleností. O tom jsem toho ale už napsal dost. Zde se pozastavuji nad tím, proč věřící prostě musejí přijmout nějaké dost šílené vysvětlení. Pokud chápete princip předporozumění, tak už je vám to jasné. Předporozumění totiž vylučuje jedinou interpretaci, která je v takových případech možná - že se totiž onen"vzor všeho dobrého a dokonalého" chová v příběhu odporně, amorálně, nepřípustně...prostě hůř než prase.

Je v principu jedno, jaké z šílených odůvodnění věřící nakonec přijme, podstatné je že jedno z nich přijmout musí, aby obraz jeho imaginárního hrdiny zůstal čistý. Ovšem jen pro něj...