Boží axiom

Poslední dobou se z věřících stávají matematičtí experti. Ještě nedávno většina z nich neuměla ani vypočítat obvod kruhu a dnes už při jakékoli příležitosti vytahují axiomy.

Tak nám třeba nějaký Vitha sděluje objevnou věc, na kterou teologové ani vědci prý stále nepřišli, totiž že Bůh je axiom a nulou dělit nelze.

Podobné články bývají argumentačně velmi podivné a nejen matematikům z nich asi vstávají hrůzou vlasy na hlavě, nicméně pokusím se zachytit alespoň to co si myslím, že je podstatné jádro článku, nebo toho, co se jeho autor pokouší sdělit.

Jde o to, že axiom je něco, co již neověřujeme, prostě z toho vycházíme.  To je to, co se nám tito axio-teologové snaží říci. V jistém smyslu, ale opravdu pouze v jednom konkrétním smyslu, mají pravdu. Náboženství, či jakékoli konfese fungují na základě dogmat a taková dogmata mají na první pohled s axiomy společné to, že se berou za prokázaná a již se dále neověřují. V něčem se ale od axiomů také pořádně liší.

Matematické axiomy vždy patří do nějaké soustavy v níž mají mezi sebou definované vztahy. Taková soustava, abychom ji mohli chápat jako funkční matematickou teorii musí splňovat určité předpoklady z nichž jedním je bezrozpornost.

Věřící vnímají svět skrze svou představu toho jak funguje. Tuhle tendenci hledat ve všem nějaký smysl, účel nebo uspořádání máme ostatně všichni a je i základem naší vědy. V jejich případě tam ale vstupuje jejich "axiom" Bůh a to je problém, protože to rozhodně není prvek, který bychom mohli chápat jako "bezrozporný".

Já sám bych ale navrhoval věřícím aby se v pokusech o přiblížení nepouštěli do snahy dokazovat axiomatičnost svého boha příliš důsledně. Matematika má přece jen jiné zákonitosti a teologické výklady se blíží spíše zákonitostem literatury.

Tím se dostávám k podstatě jedné hádanky. Mezi umělci se nachází celkově větší počet věřících, často velmi bizarně věřících. Je to přirozeným sklonem těchto lidí vnímat svět jako živý a antropomorfizovaný, což má zase cosi společného s našimi dávnými předky, šamany, mystérii pravěkých jeskyň atd. Jedinou výjimkou mezi umělci, kde je procento věřících výrazně menší jsou spisovatelé science fiction zvláště HC science fiction.

Proč? Myslím že k tomu mají dva vážné důvody. Prvním je že zvláště spisovatelé HC SF musejí o našem světě něco podstatného vědět. Většinou mívají dosti zajímavé formální vzdělání v některém vědeckém oboru a neformální v několika dalších. Tím druhým důvodem je to, že oni sami vědí, jaké je to být bohem.

Spisovatelé vytvářejí pro své hrdiny světy, málokdo ale zasahuje při jejich tvoření až tak hluboko do jejich podstaty, jako spisovatelé HC science fiction. Mohou si hrát s podstatou fyzikálních zákonů, formovat společnosti, ovlivňovat vývoj techniky i povahu svých hrdinů.

Celou tu dobu při tom vědí, s jakým záměrem to dělají, poznají, když někdo dělá něco podobného a hlavně umějí si všimnout rozdílů mezi vymyšleným světem a skutečným. Vlastně na těch rozdílech to celé stojí.

I spisovatelé sci-fi používají jakési "axiomy" - předpoklady, na nichž celý jimi vybudovaný svět stojí. Kdyby je jen tak svévolně porušovali, byl by to literární výbuch.

Pokud si přečtete jakoukoli "svatou" knihu, můžete v ní (kromě spousty bájných tvorů) najít stejné literární postupy i chyby, jaké se objevují dodnes v dílech začínajících spisovatelů scifi a fantasy.

Všechny náboženské knihy jsou o bohu nebo o bozích a je tedy logické že jsou v takových knížkách "axiomy" o nichž se nepochybuje, stejně jako v pohádce "O  dvanáctihlavém drakovi" nezpochybňujeme existenci draka. Bez něj by totiž pohádka nedávala smysl. Neznamená to ale že draci opravdu existují. Po literární stránce je to v pořádku, ale není to v pořádku, pokud člověk přehlédne hranici mezi smyšleným a  skutečným světem.

No a v tom je vlastně celý problém s Bohem. Pokud si uvědomujete, že existuje něco jako evoluce, musí vám dojít i to, že je pro vševědoucí bytost naprosto nesmyslná. Pokud tušíte, že existuje něco jako dětská obrna, musíte myslet na to co tím měla taková bytost v úmyslu. Jste-li navíc spisovatel sci-fi, tak to už víte.

Takže máte vlastně na úvahu dvě možnosti: Buď váš smyšlený svět i se svým "axiomem" nepasuje na realitu, nebo jsme všichni v pěkné kaši, protože ta nejvyšší bytost musí být něco jako Lovecraftova noční můra.