Počet zobrazení stránky

pondělí 19. května 2014

Nepřítel mého nepřítele

Blíží se nám eurovolby a tak je na místě zamyslet se nad tím, koho volit. Já vám ale nechci navrhovat nějaké své „dobré“ kandidáty. Věřím, že se prostě budete rozhodovat podle svého nejlepšího uvážení a na tom vlastně ani nechci nic měnit. Chci prostě jen upozornit na jeden aspekt současných eurovoleb.

Nevím, nakolik jste si toho všimli, ale zákonodárné orgány Evropské unie se poslední roky chovají velmi divně, jako kdyby prosazovaly myšlenku „u nás můžete věřit čemu chcete, pokud věříte v Boha“. Jako ateista s tím mám samozřejmě problém, protože spadám přesně do oné části populace, která podle EU není v pohodě a měla by s tím něco udělat. Já se rozhodně podle představ politiků EU měnit nehodlám, a to může být v budoucnosti problém, který by mě mohl ohrožovat na životě, protože právě kvůli svému současnému přístupu se Evropa tak snadno nabízí islámské ideologii.(Která už teď slibuje všem ateistům smrt, pokud ateisty zůstanou.)

Jenže europoltici nejsou něčím, co by nám přiděloval Brusel, dostávají se do vyšších evropských politických struktur z lokální politiky jednotlivých zemí. Ani jejich názory se neobjevují jen tak z éteru. Všimněte si, že i nás krmí naše média stejnou propagandou, ačkoli ji nijak nařízenou nemáme. Česká televize například připravila pořad Příběhy obrácení, který je vlastně jakýmsi propagandistickým dokumentem o lidech, kteří „nalezli Boha“.  Mezi prezentovanými náboženstvími je mimo jiné i islám. Nepochybuji o tom, že v něm budou všechny zúčastněné víry vylíčeny v podstatě pohodově a konverze jako něco pozitivního, protože je to v tradici toho co ČT prezentuje.

Pokud vím, není v přípravě žádný dokument, který by ukazoval stejná náboženství v kritičtějším světle. Takové „Příběhy odpadnutí“ by totiž měly mnohem větší vypovídací hodnotu v tom smyslu, nakolik jsou prezentované konfese slučitelné se sekulárními principy, jako jsou lidská práva.
Způsob myšlení „všechny světonázory jsou si rovny, ale Abrahámovské víry jsou si rovnější“ je tedy běžně k slyšení a vidění i u nás.

Jen málokdo z politiků se vůbec u nás odváží říci, že islámská ideologie je problém a že je s demokracií a lidskými právy prostě neslučitelná. Téměř nikdo to pak neříká veřejně, natož aby si některá strana něco takového napsala do svého volebního programu. Přitom demokracii je třeba právě teď bránit před politickým islamismem.

Vlastně je potřeba ji především bránit před politiky, kteří jsou schopni s předstíranou ochranou lidských práv pašovat do evropské politiky nařízení směřující k náboženské totalitě. Vzhledem k tomu, že oni sami muslimy ve skutečnosti nejsou, můžeme předpokládat, nějakou jinou silnou motivaci, která je vede k tomuto rozhodování stylem "po nás potopa".

Pokud bod obrany demokracie před islamismem u nějaké strany najdete, bude se za ním přitom velmi pravděpodobně skrývat další trojský kůň. Například ve volebním spotu Suverenity doslova zaznívá:

„Nenechte si ukrást vlastní zemi a pojďte bránit evropskou křesťanskou civilizaci.“

To je problém, protože v tomto podání nejde o sekulární Evropu, ale o souboj dvou náboženství. Zvláště v kontextu ovládnutí českého veřejného i mediálního prostoru současnou náboženskou propagandou, která je v naprostém nepoměru k počtu věřících nás, to vyznívá hrozivě.

Ještě větší problém samozřejmě je, že křesťanství nepředstavuje v současnosti žádnou záruku obrany sekulárních principů evropské civilizace, ani dostatečnou záruku účinné obrany před islamismem, protože mnozí evropští křesťanští kněží s islámskými spolky vesele kolaborují a vydávají společná prohlášení. Může se proto stát, že volba podobných přístupů sice nebude jako ochrana k ničemu, ale zato posílí už tak nepříjemný tlak křesťanských církví.
Otázka za milion tedy zní:

Kdo z kandidátů je vůbec schopen a ochoten bránit sekulární principy naší civilizace?

Ale jsou tu ještě dvě otázky v případě že odpověď na první otázku bude znít „Nikdo“:

Je někdo z nich ochoten postavit se současné islamizaci a pokud ano, nebude nás to stát příliš?

Přeji vám šťastnou volbu, protože štěstí asi budeme všichni potřebovat.

Žádné komentáře:

Okomentovat