nikoli aby sami nekřivdili, nýbrž aby jim nebylo křivděno.
Epikúros ze Samu
Tenhle Epikúrův citát mi ze všech jeho zachovaných fragmentů připadá nejsmutnější. Nevím, proč tak silně dopadá právě na Čechy, snad pro polohu naší země, snad pro náš malý počet, ale pravdou je že i v jiných národech vidíme jeho platnost.
Zvláštní vztah společnosti k mudrcům a naopak mudrců ke společnosti nacházím v tom, že moudří lidé pomáhají společnosti v těžkých časech, zlepšují vnitřní podmínky a zvyšují její šanci na přežití. (Biolog by řekl že zvyšují fitness.) Zajímavé na tom ovšem je, že od určité míry už nezvyšují svoji vlastní (na rozdíl od diktátorů). Je to takový altruistický paradox.
Pokud chcete zničit nějakou kulturu tak, aby se opravdu rozpadla, v první řadě zničte její mudrce. V jistém smyslu je úplně jedno, jestli je prostě jen nenecháte bádat a stýkat se s lidmi, přinutíte je emigrovat, nebo jestli je slavnostně odstřelíte na náměstí.
Půjde to překvapivě snadno, protože i když jsou mudrci ve společnosti podstatní, nepřipisuje jim společnost větší důležitost než jiným občanům a naopak vysoce cení přirozené vůdce, jejichž autorita je ovšem tvořena převážně pouze jejich sebedůvěrou.
Jakmile společnost přijde o své mozky, stává se z ní manipulovatelné stádo. Proto každá diktatura vždycky zaútočí proti inteligenci (třídě) i proti vzdělávání samotnému (kromě vlastních dogmat). Jediné co jí pak stojí v cestě jsou právě ony zmíněné zákony. Žel i ty platí jen tehdy, dokud za nimi stojí dostatečně velká síla.
I když se naštěstí nemůžeme "pochlubit" tak masivním vybíjením inteligence, jako třeba Kambodža v letech 1975 až 1979, přesto jsou naše dějiny vůči mudrcům velmi nemilosrdné.
Když se pokusíte shrnout poslední století, zjistíte, že šlo o opravdový exodus české inteligence. Na konci třicátých let to byl útěk před nacistickou okupací (až stovky tisíc lidí, nejvyšší odhady až půl milionu), přelom čtyřicátých a padesátých let spustil další vlnu emigrace před komunistickými perzekucemi (asi 100 000lidí), po roce 1968 začala další vlna emigrace (asi přes 250 000 lidí).
Počet lidí, kteří emigrovali v letech po roce 1989 se zatím neuvádí, dá se ale předpokládat, že nám tady v republice opět pár tisíců lidí chybí. V shrnutí práce Dušana Drbohlava a Miroslavy Rákoczyové: Sociální dopady emigrace a migrace z venkova do měst ve střední a východní Evropě (EN) se uvádí:
K emigraci dochází také u vysoce kvalifikované pracovní síly. Odhaduje se, že v roce 2010 z České republiky emigrovalo na 700 lékařů a hrozba hromadného odchodu do zahraničí lékařům posloužila jako nástroj k prosazení svých (především mzdových) požadavků. I když 700 osob představuje pouze nízký podíl celkového počtu lékařů pracujících v zemi, jejich emigrace prohlubuje rostoucí nerovnováhu v tomto segmentu pracovního trhu. Do zahraničí rovněž odcházejí čeští vědci a výzkumníci – podle odhadů jich v dalších zemích OECD působí 3,350 až 5,800 (tj. 10-17 % českých odborníků v oblasti výzkumu a vývoje). Emigrace odborníků je převážně dočasného charakteru a jejich zahraniční pracovní zkušenosti přispívají ke zvyšování lidského a sociálního kapitálu v České republice Někteří vysoce kvalifikovaní pracovníci se však po návratu potýkají s potížemi a stresem při opětovné adaptaci na život v České republice; nejvyšší nespokojenost v pracovní oblasti přitom po svém návratu vykazují právě lékaři. Riziko odlivu pracovní síly zůstává pro Českou republiku i nadále relevantní.
Víra v dočasnost emigrace uváděná ve shrnutí je v současné době ale opravdu jen víra. Není žádný důvod si myslet, že se původní rozhodnutí o návratu do vlasti časem nezmění v pevné rozhodnutí o trvalém přesídlení. Naše republika totiž příliš pracovních ani dalších vzdělávacích příležitostí nedává. Také je trochu sporné, jestli opravdu můžeme takovou emigraci považovat pouze za "ekonomickou", nebo zda je za takovou jen vydávána v rámci současné ekonomistické ideologie.
Když si to tedy sečtete, máte tu emigrace 30´-40, 60´-70´, 90´ a s velkou pravděpodobností také 10´. V každé generaci, každých 20 let je naše inteligence pravidelně decimována. Lidé rozumní, moudří a vzdělaní nás opouštějí, protože nejsme schopni zajistit jejich uplatnění ani jejich bezpečí.
Jistým způsobem je zázrak, že naše kultura a náš stát přes to všechno stále ještě existuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat