Počet zobrazení stránky

pondělí 23. dubna 2012

Sedm košilí

Tuhle poznámku bych chtěl uvést citací z jedné Janotovy písničky na motivy známé pohádky Sedmero havranů:

Možná i ty tkáš sedm košilí
a znavená marností konání
Zastavíš se snad jenom na chvíli
a v tom nás překvapí svítání

A kůlny z dehtových papírů
a napjaté sluneční plachty
Rozlétnou se a ztratí ve víru
a s nimi tví havraní bratři

Právě teď se rozhoduje o tom, jestli vláda padne nebo ne, tedy jestli budou vypsány nové volby, které by s největší pravděpodobností vyhrála ČSSD. Bojím se, že pokud se to stane, bude to pro dost lidí důvod k jakési spokojenosti a k pocitu, že už je všechno v pořádku.

Samozřejmě, že to v pořádku nebude. Pro lidi, kteří mají příliš krátkou paměť bych připomněl, že pan Paroubek v roli předsedy ČSSD používal naprosto stejné nedemokratické argumenty jako zástupci vládnoucí ODS.
Není vůbec žádný důvod si myslet, že její vláda bude výrazně lepší. Ostatně když se podíváte do minulosti, uvidíte okamžiky, kdy se ČSSD a ODS spojily proti občanům téhle země. Uvidíte i chvíle, kdy přes halasné opovrhování KSČM využily její podpory a uvidíte podobné nebo i stejné kmotry v pozadí obou stran.
Kdybyste se podívali ještě dál, uviděli byste KSČ a její způsob vlády, který nakonec vedl k tomu co tu bylo v osmdesátých letech.
Ten styl by se dal popsat slovy

Lid nám dal právo vládnout, vládneme jeho jménem ale už nám do toho nebude nějaká lůza (lid) kecat!

Znamená to:
Dejte nám peníze do rozpočtu a už se o ně nestarejte!
Budete plnit každou blbost, kterou si vymyslíme, protože myslíme za vás!
Vyhráli jsme a proto můžeme vše!

Tahle rétorika zůstala stejná celých čtyřicet let co jsem na světě. Mluvili tak komunisté, mluvil tak Zeman, Klaus, Paroubek, Nečas, Topolánek, Bém, Kalousek a určitě i desítky dalších "politiků" na všech úrovních.
Žádná politická strana se neukázala být proti tomuhle způsobu myšlení jako zcela imunní.
Proto jsme se proti jejich vládám bouřili.
To o co jsme se snažili v osmdesátých letech (a neuhlídali to), bylo potřeba prosazovat i v devadesátých letech a je to potřeba i teď. Nejde o výměnu samolepek a vlaječek. Potřebujeme změnit systém vládnutí.
Samozřejmě máme - my občané (i já jako konkrétní občan) - právo, dokonce povinnost kontrolovat chování stran a mluvit do smluv, které jsou pro nás všechny závazné. Potřeba odvolatelnosti politiků, skutečného zákona o referendu a reformy petičního zákona je stejně aktuální jako v osmdesátých letech a bude i potom až tuhle vládu vystřídá nějaká (jakákoli) jiná.
To nejhorší co by nás mohlo potkat by bylo složit ruce do klína a dát jim opět "klid na práci" jako tehdy za doby opoziční smlouvy.

Někdo to musí změnit a kdo - když ne my, kdy - když ne teď?

Žádné komentáře:

Okomentovat