Často říkám, že myšlenka sjednocení Evropy je správná a že by nejen Evropa, ale i země celého světa udělaly nejlépe, kdyby se spojily v jedinou světovou federaci.
Nedělám si iluze o tom, že by takové spojení hned vedlo k úplnému blahobytu na planetě. Ostatně i dnes nazýváme slovy "potyčka" nebo "přestřelka" střetnutí, kterým by se v jiných dobách říkalo bitva. Dvě světové války v minulém století nám prostě deformovaly pohled na násilí.
Přesto jsem přesvědčen, že by světu prospělo zavedení nějakých univerzálně platných zákonů, univerzální měny dokonce i fondů vzájemné pomoci.
Naprosto jiná věc je ale to, co se teď děje v Evropě. Evropské struktury jsou záhadné,financování Evropy je podivné a zacházení evropských států s penězi z Evropských fondů rovněž.
Proč to ale tak je?
Na začátku jsme tu měli jakési politické frakce pro Evropu a proti Evropě. Zastánci integrace poukazovali na to, že tím klesne pravděpodobnost války v Evropě a s jednotnou měnou se otevřou trhy členských zemí všem evropským podnikatelům. Odpůrci integrace poukazovali na nebezpečí centralizace Evropy, které by z ní po ekonomické stránce vytvořilo jakýsi kapitalistický Sovětský svaz s centrálním plánováním, na omezení pravomocí členských států a riziko toho, že jednotný postup omezí nebo i znemožní výzkum a vývoj.
Všechny ty důvody i námitky jsou oprávněné. Podívejme se ale co se pak stalo. Evropská unie samozřejmě vznikla. Ale vznikla dost prapodivně, jakoby nechtěně. V důsledku toho začaly různé státy do evropských struktur "odkládat" nepoužitelné politiky přesně podle logiky "vyhozen povýšením", samozřejmě nikoli v rámci veřejné funkce ale v rámci politické strany. Volba europoslanců České republiky je kopií způsobu voleb do naší poslanecké sněmovny, srovnávat naši poslaneckou sněmovnu a zastupitele v evropském parlamentu je tedy zcela na místě.
Pokud si naši řádně zvolení politici nedokázali za dvacet let omezit poslaneckou imunitu, vytvořit zákon o referendu a udržet vyrovnaný rozpočet, proč si myslíte, že by měli být europoslanci lepší?
A jaké europoslance asi mají takové země jako Španělsko nebo Itálie?
Počáteční skepse (která stále nemá důvod skončit) vede ke kumulaci tupých úředníků schopných jen neustálé výroby směrnic, kterými zdůvodňují svou potřebnost. Polovičatost budování Evropské unie je přesně tou cestou, kterou míříme k naplnění obav euroskeptiků.
Ti hloupější z nich se dokonce radují, když se EU otřásá skandály a lokálními krachy. Jenže Evropská unie už existuje, ať už je jakákoli a krach znamená krach. Není v něm nic hezkého. Navíc i úplný kolaps unie ještě nemusí znamenat její administrativní zánik. EU může zkolabovat finančně nebo politicky, ale obchodně už ji zrušit ani nelze. Ostatně byla by to i škoda. Po šesti stoletích tu máme opět jednotnou měnu pro celý kontinent, to samo už má jistou hodnotu.
Největší hodnotou by ale bylo, kdybychom začali brát Evropskou unii konečně vážně, důsledně kontrolovali chování našich europoslanců a nutili je přijímat rozhodnutí která by byla pro nás prospěšná.
Na to bychom však potřebovali přiměřené nástroje, které si musíme na naší vládě a našem parlamentu teprve vyvzdorovat.
Obloukem se tedy vracím zpátky. Pokud chceme Evropskou unii, která bude fungovat ku prospěchu a ne ke škodě svých obyvatel, měli bychom nejprve začít brát vážně politiku samotnou. Než začneme nějak tlačit na reformu celé Evropy, měli bychom si uklidit ten póvl v České republice.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Poslanec_Evropsk%C3%A9ho_parlamentu
http://storch.blog.idnes.cz/c/209129/Europoslanci-prchali-pred-kamerami.html
http://dotsub.com/view/01ad2718-073c-474a-ac40-c7a72e199d55
To se mi líbí · · Sdílet · Odstra
Žádné komentáře:
Okomentovat