Věž nevěřících

Vracím se teď po delší době k jedné kauze, kterou jsem dlouho přehlížel zcela záměrně. Návrh "kostela pro ateisty" předložený Alainem de Bottonem mi připadal drahý a nesmyslný. Ostatně celá Bottonova představa Ateismu 2.0 prezentovaná v knize Náboženství pro ateisty mi přijde značně padlá na hlavu, ale to už rozebírali jiní.

Stavba by dostala podobu velkého černého kvádru ve stylu objektu z filmu 2001: Vesmírná odyssea. Uvnitř pak má být jakási geologická expozice oslavující evoluci Země.

Kritici návrhu vcelku správně namítali, že takovým chrámem ateismu je přece každé odpovědně vedené přírodopisné muzeum, každá hvězdárna a snad i některé školy. Věřící se mohou i při pohledu na vznik oka samozřejmě ukájet představou, že ten jejich bůh dělá tu evoluci dobře, ale ona existuje také spousta nenáboženských špatných výkladů a lidem nelze zakázat se mýlit, takže to muzea v jejich funkci nijak nediskvalifikuje.

Vlastně je otázka, proč bychom měli vůbec hledat vyjádření ateismu (tedy absence bohů, kterých se chceme zbavit) namísto toho abychom se upínali k tomu, co chceme získat - k poznání a moudrosti.K odvržení náboženství většinu z nás nevedla nenávist k vymyšleným bytostem, ale poznání že jejich existence, tak jak je nám předkládána, prostě není možná.
Proto se dá říci, že skutečným chrámem  i základní knihou ateismu je samotná příroda, z níž se učíme.

Na druhou stranu neexistuje (a na tom prosím trvám) žádný rozumný důvod, pro který by stálo za to takovou stavbu zakazovat. Pokud si ji nějaké místní sdružení ateistů přeje, koupí si pozemek, zasponzoruje jí a samozřejmě získá potřebná povolení, nemělo by jim stát nic v cestě.

Přesto se v případě Bottonova návrhu objevila vážně míněná reakce, že tato stavba ohrozí bezpečnost Londýna. Pravděpodobně s ohledem na "náboženskou citlivost".

Vždycky mám chuť se podobných lidí zeptat, jestli to myslí vážně, jestli je už někdy na ulici přepadla 46 metrů vysoká betonová věž vyložená geologickými vzorky. Pokud nepřijde zemětřesení, bude asi největším nebezpečím to, že v ní může člověk umřít nudou.

Přestaňme už konečně přenášet zodpovědnost tam, kde není. V případě amatérských filmů s Mohamedem nebo paličů knížek můžeme alespoň někde vidět úmysl kohosi vyprovokovat, rozlobit, urazit (ani tak by ale reakce samozřejmě neměla být tak vraždená). Čím ale sakra uráží věřící betonový hranol?

A pokud je snad uráží představa toho, že jeho vnitřní obklady mají znázorňovat geologickou historii  Země, pak je nutně musí urážet každá hora, každá geologická vrstva, zemský plášť a vůbec celá tahle planeta.

Bludný kruh druhé republiky

V tomto článku se, navzdory svému zvyku, přidržím označení pravice/levice, protože ho potřebuji k vysvětlení toho, jak se naše vlády jeví. Nic to ale nemění na mém přesvědčení, že politické strany jsou z principu nedemokratické a klientelismus i nepotismus se u nich projevují tím víc, čím větší je taková strana a čím větší nabízí podíl na moci.

Více než dvacet let už tady vládne jakási pravo-levá korporace. Teprve poslední roky ale začala být naše vláda vysloveně "pravá". Důsledkem jejích hrubě neodborných zásahů, odstraňování sociálních jistot a zároveň obrovského mrhání penězi bylo posílení komunistů.

Jen skutečný hlupák si může myslet, že tento posun nebyl zákonitý. Něco takového se tady totiž už kdysi stalo.

V roce 1938 zabralo Německo pohraničí Československa. Důsledky byly zvláštní ale přitom nesmírně povědomé. Za krátký čas (celkem 167 dní) označovaný jako "druhá republika" se stalo hned několik věcí.

Zavládlo všeobecné zklamání z demokracie, protože podle mnohých došlo k vydání pohraničí právě kvůli slabosti demokraticky zvolených institucí. Navíc velmoci které nás zradily měly také demokraticky zvolené vlády. Výsledkem byla změna politického směřování ostře doprava k autoritativní vládě.

Vůdčí politickou stranou se stala konzervativní a silně pravicová Strana národní jednoty, jejímž předsedou byl Rudolf Beran. Byla to strana, jejíž politika skutenčně obsahovala prvky fašismu italského typu.

Byl změněn název státu na Česko-Slovenská republika (ano s pomlčkou!) a nedlouho na to následovalo  rozdělení na Protektorát Čechy a Morava  a klerofašistický Slovenský štát.

Došlo k velké mobilizaci v katolické církvi která se pokusila vyhlásit římský katolicismus jako jediné státem povolené náboženství a projevovala velkou snahu zavést intenzivní rekatolizaci na všech úrovních vzdělávání. (Tedy to co se na Slovensku skutečně stalo.)

V roce 1938 se také objevil návrh na obnovu mariánského sloupu, svrženého roku 1918 a jeho navrácení na Staroměstské náměstí v Praze.

Po obsazení Čech a Moravy byly podniky převedeny na cizí správce (Škodovka, brněnská Zbrojovka, Poldovka, Vítkovické železárny apod.)

Byla uměle snížena hodnota koruny.

Protektorát neměl kontrolu nad finančními toky - ty spravovalo Německo.

Na konci 2. světové války tedy tedy nezískala komunistická strana svou obrovskou popularitu jen tím, že území Československa osvobozovala Rudá armáda.

Zároveň tu bylo také množství lidí, kteří by volili jiné strany, ale právem se jimi cítili zrazeni. 

Je pochopitelné, že vůbec netoužili po návratu druhorepublikových poměrů, tak se prostě rozhodli dát šanci těm, kteří byli u nás ještě čistí.

Co s tou důvěrou tehdy komunisté udělali říkat nemusím.

Někdy se říká "Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu", ale není to pravda, historie se nikdy úplně neopakuje. Jenže když už jsem u těch mouder, tak je takové americké rčení:
"Podvedeš-li mne jednou, hanba ti. Podvedeš-li mne podruhé, hanba mi."

Já prostě už nechci žít v tom bludném kruhu druhé republiky.

Poznámka: Zajímavé právní zamyšlení nad důsledky církevních "restitucí":  EXKLUZIVNĚ Zákon o majetkovém vyrovnání – cesta k novému charakteru českého státu

Příliš tichý hlas rozumu

Ještě jednou se vrátím k demonstraci 17. listopadu 2012.

Problém není v tom, co všichni ti lidé nechtějí, ale co chtějí nebo co by od státu měli chtít. A jako vždycky bývá hlas rozumu ten nejtišší. Už po Sametové  revoluci byli lidé-myslitelé, kteří říkali, že nemá smysl teď budovat umělou pravo-levici, která nemá v naší poslední historii žádnou oporu. Namísto toho prosazovali rozum. Krátkou dobu se označovali jako racionalisté, pak byli za to rozcupováni zleva i zprava.

Neměli bychom se nad tím znovu pořádně zamyslet? Vždyť nejen že mohli mít pravdu, pravděpodobně se jí přiblížili mnohem více než polonáboženské ideologie. Ten systém, kterým se dají posuzovat stát i zákony přitom vznikl pěkně dávno. Každý zákon, každé rozhodnutí vlády,  by mělo vést k lepší kvalitě života co nejvíce jednotlivců ve společnosti, tedy k tomu co zjednodušeně ukazuje Maslowova pyramida. Zároveň by je neměla vystavovat zbytečným nebezpečím a odvracet nebezpečí, která jsou předvídatlená.

K tomuto účelu totiž společnost vzniká - má mít úlohu tam, kde je potřeba společná obrana a společné zajišťování potřeb. Důležitá je podmínka: Jen tam kde je to potřeba!

Na rozhodnutí zákonodárných sborů lze tedy cekem snadno aplikovat sedm utilitaristických "okolností" (circumstances)* definovaných Jeremy Benthamem:

Intenzita – představuje prostě hloubku kladného prožitku. - V čem nás občany obohatí, případně jak velkou hrozbu od nás odvrátí?
Trvání – jednouše čas po který bude příznivý výsledek našeho snažení trvat.
Jistota – s jakou jistotou kladné výsledky skutečně nastanou? 
Blízkost – časová i prostorová vzdálenost, ale také úsilí, které je nutné vynaložit k jeho dosažení, cokoli, co nás od zamýšleného cíle odděluje.
Plodnost – tedy to, jestli tato příznivá událost vyvolává i nějaké další příznivé události.
Čistota – říká nakolik má dobrý výsledek také nežádoucí důsledky. (Čím méně , tím lépe.)
Rozsah – kolika lidí se týká (princip: Co nejvíce štěstí pro co nejvíce lidí.)

Lidé kteří tvrdí, že současná krize je především krizí morální, mají pravdu, protože  rozhodnutí vlád i mnohých okresních správ, od roku 1989 prostě na téhle stupnici nedávají smysl. Od pokusů zrušit demokracii v době oposmlouvy, přes prapodivnou podporu obnovitelných zdrojů až po obdarování katolické církve (ať to ODS zdůvodňuje jak chce), jde o věci, jejich přínosy jsou extrémně nejisté, časově nesmírně vzdálené a pravděpodobnost že budou mít neblahé důsledky, které většinu lidí dlouhodobě poškodí, je extrémně vysoká.


*Poznámka: Pro běžné použití se uvádí jen šest. "Rozsah" je přesto důležitý i tam, protože lidé získávají kladné pocity z velké části také odezvou společnosti. Jde tedy o doplnění první "okolnosti". Pro rozhodnutí týkajících se společnosti se musí používat všech sedm.

O té demonstraci 17. listopadu 2012

V sobotu 17. listopadu jsem byl na dost podivné demonstraci na Václavském náměstí. Zvláštní na ní bylo především to, že pro intelektuála přestala být zajímavá jakmile začala. Nejdůležitější věci se totiž odehrály mezi 11. a 13. hodinou zhruba v polovině náměstí.
Tam se vedly diskuse, vytvářely debatní kroužky, vysvětlovalo se.

Před tribunu, kterou si nechaly postavit odboráři mezitím zaparkovalo auto s ponertovci a snažilo se (asi) demonstraci rozehnat neartikulovanými skřeky. Po chvíli utrpení je nechali organizátoři demonstrace odtáhnout policií a namísto Ponertova moderátora začali rušit diskuse vyhráváním hudby a vysvětlováním, proč to museli udělat.

Kolem diskusních stanů se už lidé tlačili do velmi těsných hloučků, protože asi pět metrů od řečníků už nebylo slyšet vůbec nic. Pak se zjevili mladí komunisté a staří i mladí antikomunisté, Vlny evoluce a různá hnutí diskusního typu.

Žel, demonstrace oficiálně začala a se všemi zajímavými myšlenkami byl konec. Z tribuny se ozývalo jen hecování mas, naštěstí proložené prohlášením zástupce demonstrujících studentů z Québecu. Za  oficiální tribunou už zase stála jiná, obklopená tentokrát hloučky neonacistů. Nesrozumitelný ale hlasitý řečník z ní do zad odborářů vyřvával svůj nekonečný projev. (Podle všeho to byl projev velitele mimozemšťanů z filmu Mars útočí.)

Chci říci, že jediné, na čem se všechny ty skupiny shodly bylo to, že tato vláda škodí. Což je nepochybně pravda, měla padnout už dávno nebo neměla vůbec vzniknout, jenže neexistuje žádná demonstrace, žádná petice dokonce ani žádná žaloba, která by něco takového dokázala. A to všechno přesto, že má mandát asi tolika lidí, kolik jich bylo posledně na odborářské demonstraci.

A jaká reakce mocipánů?
Přirozená!

Především si nejprve "oslavili" 17. listopad po svém, po vzoru komunistických pohlavárů.
Citováno z Novinky.cz:

Květiny k pamětní desce na Hlávkově koleji položili spolu s akademiky a pamětníky také předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD), předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová, premiér Petr Nečas a pražský primátor Bohuslav Svoboda (všichni ODS). Přišli také prezidentští kandidáti Jan Fischer a Jana Bobošíková.

Nějak mě po tom všem ani nepřekvapovalo, že Kalouskův komentář k protestům na stupnici chucpe téměř odpovídal jinému výroku kardinála Duky:

"Beru za naprosto legitimní a za projev svobodné společnosti, když někdo protestuje proti vládě a proti vládním krokům, proti úsporám, proti zvýšení DPH, to je naprosto v pořádku. Co pokládám za nepřiměřené, je, když někdo říká, takto demokracie nevypadá, my chceme zpátky demokracii. To se pak musím ptát, jakou demokracii. Přejí si komunistický demokratický centralismus?"

Asi bych měl připomenout, že takto komentuje politickou situaci člověk (?), který v politice působí od roku 1984 (!) a je nejméně důvěryhodnou osobou v zemi!

Vybudujme si asociální stát!

Měl jsem sen, jenže ne jako Martin Luther King, spíše trochu jako Stephen King.

Zdálo se mi, že jsem se na Nový rok posadil před televizi, abych si poslechl projev prezidenta. Na obrazovce se objevila o pár let starší, ale stále stejně přitroublá tvář Marka Bendy. Při posledních volbách se totiž ukázalo, že všichni kandidáti kromě něho měli 100% neplatných podpisů. Zvláštní zákon přijatý o půlnoci těsně před kontrolou totiž nařizoval, že je pro uznání hlasu nezbytné mít mezi jménem a příjmením tečku. 

V duchu jsem si vzpomněl, jak jsem kdysi s hrůzou očekával novoroční projevy Václava Klause. Měl jsem přitom skoro pocit, že bych se mu měl omluvit. Zní neuvěřitelně, že tehdy ještě nebylo sledování prezidentských projevů povinné a televize se nezapínala centrálně z UV.

Prezidentská fanfára mě ale upozornila, že to už brzy začne. Vzal jsem tedy z opěradla kus gumové hadice, kterou tam mám připravenou právě pro tyto příležitosti a dal si jí do pusy. Přišel jsem na to už před pár lety a je to skvělá věc, když máte pokušení skřípat zuby. Zvláště po Silvestru si tak ochráníte sklovinu. Bendovy projevy byly vždycky příšerné, ale ještě příšernější byly od doby, kdy se naučil některé věty deklamovat.  Ale to už to začínalo.

Moji podřadní občané, 
mám totiž právo vás tak nazývat, protože jsem se vlastní pílí v  ústavodárných sborech dopracoval do tohoto úřadu a jak víte, byl jsem naprosto demokraticky zvolen, čímž jste uznali že jsem vám nadřazený.

Od doby, kdy jsme se vydali cestou pravice se u nás poměry stále zlepšují.  

Růst roste, státní majetek i část obyvatel už je rozprodána a nůžky se otevírají. 

A to je dobře!

Je čas abychom ve vývoji od naší pravicově-pravicové konzervativní společnosti pokročili dále k budování dokonalé pravicově-pravicově-konzervativně-konzervativní společnosti.

Je třeba odstranit poslední zbytky nezdravého sociálního státu, sobectví je lidská přirozenost, kterou jedinou můžeme dojít k úspěchu. Proto je na čase překročit hranici nějakého směšného občanství! Zbavme se konečně definitivně toho co náš rozvoj brzdí. 

Vybudujme si asociální stát!

Mám tady několik bodů, které je potřeba naplnit, abychom dosáhli cíle, 

po němž všichni toužíte.

Školství je investice, proto bude zpoplaněné už od základní školy. Děti nemajetných rodičů si mohou brát hned při nástupu do první třídy půjčky. V případě neschopnosti splácet za ni mohou ručit svými orgány, které jim po druhé upomínce zabaví speciálně vycvičený exekutor. Tím budou už od mala vedeny k zodpovědnosti.  Nemusíte se bát, orgánů mají stejně většinou více než potřebují - dvě ledviny, dvě plíce, dvě oči. I s jedním okem nebo jednou ledvinou se přece dá krásně žít. Samozřejmě nikdo nebude tak hloupý, aby ručil nepárovými orgány.

Každý má přece dost rozumu, aby věděl co si může a nemůže dovolit.

Dalším bodem bude privatizace policie a soudnictví. Předpokládáme tady velký výnos pro státní pokladnu, protože kdo nebude mít vlastního soudce a pár policistů, bude u soudu naprosto vyřízený. Samozřejmě že vytvoříme různé úrovně spravednosti podle movitosti klienta. Na nejnižší, řekněme standardní úrovni budou tresty tvrdší, pokud si ale zaplatíte některou z vyšších tax, získáte beztrestnost odpovídající vaší investici. Na nejvyšší úrovni už budete mít právo ve svém automobilu volně přejíždět chodce, brát si cizí firmy a na veřejnosti střílet lidi, kteří se vám nelíbí.

I státní zdravotnictví bude placeno přímo. V tom si musíme vzít vzor z již zprivatizovaných nemocnic. Pro větší komfort pacientů se i ve státních nemocnicích dočkáme terminálů pro platbu kartou umístěných u každého lůžka a i jejich sterilních verzí na operačních sálech. 

Zpoplatníme samozřejmě i psychiatrické léčebny - každý je přece zodpovědný jen za sebe, proč bychom měli dělat výjímky. 

Výjimky jsou špatné! 

Pokud chce být takový blázen zase normální, jistě si za to rád připlatí! 

To dá rozum ne?

Umění je normální obchod a stát na něj rozhodně nebude přispívat. Jistě řeknete, že taková filharmonie na sebe přece nemůže nikdy vydělat a podporu potřebuje. A já se ptám: Proč? 
Hrát ve filharmonii je přece prestižní. Tak ať si za to filharmonici platí, já když jsem členem luxusního klubu rekreačních hráčů badmintonu, tak si za to přece také platím!

(Někdo mu totiž před časem poradil, že bude vypadat energičtěji, když se bude věnovat něakému sportu. Nevím, proč si vybral badminton.)


Totéž platí pro herce v Národním i v jiných divadlech - vždyť si tím dělají reklamu ne? 

Musíme také zpřetrhat pouta s komunismem. Tento amorální systém je třeba definitivně nahradit výhradním monopolem římskokatolické církve. Podívejte se jak je dobře ekonomicky řízená a v praxi funguje skvěle už tísíce let.

Jinak se z toho morálního marasmu nevyhrabeme. 

Mít děti je luxus, na to pamatujme! Jako luxusním zbožím jimi bude možné ručit u bank. V případě nesplacení půjčky propadnou bance.

Samozřejmě se zbavíme také všech těch vyžírků co žijí jen z důchodů. Namísto pobírání důchodu uzákoníme ekonomickou eutanasii. Kdo nebude mít dostatek peněz, bude z vlastních posledních úspor hummáně utracen. 

Vím, že někomu může tento systém připadat tvrdý, ano snad i krutý, ale jistě se mnou budete souhlasit že je jediný správný, svobodný a spravedlivý.

Nový prezident vyprávěl ještě něco o tom, že v nejbližších dnech přijede jeho přítel papež. Budou se muset zpevňovat mosty, dělat výluky a samozřejmě také na všech mrakodrapech na Václavském náměstí poběží přenos ze mše konané na bývalém Strahovském stadionu, nově přestavěném na kostel.

Jo to zpevňování mostů... po poslední návštěvě Pákistánu si nechal papež zesílit ochranu papamobilu, takže se mu teď už neříká papamobil ale skleněný tank. Má stěny z půl metru silného neprůstřelného skla a aktivní pancíře. Pokud si dobře vzpomínám, tak prapůvodní papamobil také neměl kulometné věže.

Projev skončil. Konečně jsem ze zubů vyšťoural zbytky gumy a spláchl je proudem vody z kbelíku zavěšeného nad umyvadlem. Venku za oknem chodili lidé v rozbředlém sněhu. Každý druhý nesl podpaží badmintonovou raketu. Jak já nesnáším tyhle patolízaly!

Mým veganům!

Samozřejmě že je to narážka na vyhlášení Mým národům za Rakouska-Uherska!

Vážení vegetariáni, vegani, přátelé, hluboce si vážím vaší snahy udělat svět lepším i pro zvířata. Konec konců, proč by takovým být neměl?

Jenže pak vždycky přijde otázka: Proč tedy nejsem veganem nebo alespoň vegetariánem také já?
Povím vám proč a myslím, že by vám to mohlo být k něčemu dobré a nakonec mě také.

Především třeba nechápu akce jako je "prodej vánočních pejsků". Ne že bych nechápal vaši motivaci nebo zdůvodnění, jen nevím co tím dosáhnete. Možná lidi přesvědčíte aby si nedávali k vánocům kapra, půjdou domů a dají si pod stromečkem vepřový řízek. Oou! To asi nebylo právě to, co jste měli na mysli.

Přesto vám dávám naprosto za pravdu v tom, že se mučí a zabíjí nesmyslně moc zvířat, určených pro naši obživu, která ale z velké většiny vůbec k naší obživě potřeba nejsou. Takže jak to je?

Většinu oněch zvířátek nejedí lidé z nenávisti k zvířatům ale prostě proto, že je obsahuje nějaké jídlo, které si mohou dát v hospodě nebo ve stánku na ulici. Samozřejmě že jsou také striktní masojedi, kteří si bez pořádného fláku masa prostě jídlo nedokážou představit, jenže jich zase není až tolik.

Spotřeba masa by tedy sama mohla celkem výrazně klesnout, pokud by hospody a pouliční stánky nabízely jinou variantu k masité stravě. Jenže jakou máme my běžní lidé možnost pokud nechceme zasvětit svůj život vaření? V lidových hospodách to bývá smažený sýr nebo jiný smažený sýr (se skrytým kouskem šunky), případně "něco" přelité sýrovou omáčkou.

Pokud nechce čerstvě uvědomnělý vegetarián umřít na ucpání všech cév i pórů sýrem (o veganech nemluvě), bude se buď muset naučit vařit, nebo najít ve svém městě speciální vegetariánskou restauraci, do níž ovšem bude moci zajít až po práci, protože je zpravidla dále než půl hodiny od jeho zaměstnání.

To je pořádný problém, protože vegetariáni a tím více vegani mají téměř stále hlad. Je to vlastně v pořádku - rostlinné potraviny se prostě lépe tráví, jenže pak by měl člověk jíst 5x až 7x denně. Pravda, něco podobného by vám doporučil skoro každý odborník na stravu. Když s sebou ale netaháte brašnu s potravinami, strávíte jako vegetarián či vegan den přejížděním od jednoho speciálního restauračního zařízení k druhému.

Jestli to myslíte s tím soucitem se zvířaty vážně a nejde vám pouze o pocit morální převahy nad námi neuvědomělými masojedy, udělejte kampaň za bezmasé hospodské jídlo, které se bude dát jíst! Přesvěčte hospodské aby ho nabízeli! * Propagujte chutná zeleninová a houbová jídla namísto smaženého tofu. Popularizujte lahůdkové druhy zeleniny.  Vymyslete jídlo, které může být alternativou párku v rohlíku a pokud jste opravdu radikální, tak si s ním otevřete stánek!

Věřte mi že jedna nová vegetariánská občerstvovna ušetří život více zvířatům než tisíc demonstrací.
HOWGH!


* Poznámka: Zrovna nedávno jsem koupil novou sklenici s naloženými grilovanými lilky a paprikami v jednom bulharském obchodě - jídlo, které by nádherně dokázalo zastoupit matjesy.

** Tohle je třeba takový inspirativní odkaz: http://bezkrutosti.blogspot.cz
Teď ještě najít hospodu, která to bude vařit....

Přivolavači nouze

Mám pro vás další z mých poznámek vycházejících z knihy Kup si svou revoltu Joepha Healtha a Andrewa Pottera. Tentokrát vám chci ukázat, jak vypadá "řízení" společnosti prostřednictvím manipulace s trhem, ale začněme hezky od začátku čili citací ze strany 116:

Pokud se například lidé domnívají, že ceny klesnou, mohou se rozhodnout, že si hotovost ponechají, místo aby ji hned utratili. Výsledkem situace, kdy s penězi nakládáte odlišně než s ostatními komoditami, se zdá být náhlý pokles poptávky po všech ostatních typech zboží. Jinými slovy vrchol poptávky po penězích vypadá jako nadbytečná nabídka veškerého ostatního zboží. Právě to Marxe vedlo k mylnému závěru, že recese jsou vyvolány všeobecnou nadvýrobou. Keynes tvrdil, že recese nejsou způsobeny "přílišným množstvím zboží", ale spíše "nedostatečným množstvím peněz". Řešením takového deficitu nabídky tudíž není vštípit nové potřeby spotřebiteli a tak zvýšit celkovou poptávku po zboží, protože to by nemělo absolutně žádný účinek. Je jednoduše potřeba dát do oběhu více peněz. Přesně toto opatření bylo v té či oné podobě přijato západními zeměmi po druhé světové válce a umožnilo jim úspěšněji regulovat hospodářský cyklus.

Nejsem si úplně jist tím, že to přesně takto Keynes navrhoval a nemám také v plánu se stát ekonomem. Důležité ale je, že si to přesně takto mnoho ekonomistů vykládá. Pokusím přeložit do češtiny o čem se tu vlastně mluví. 

Lidé si spoří, protože doufají že si časem něco koupí. Jinými slovy je pro ně zboží v onu dobu příliš drahé. Velkým kormidelníkům ekonomie se to ovšem nelíbí a proto se rozhodnou že je přinutí utrácet a to tak, že zničí jejich úspory. Každé vypuštění dalších peněz do oběhu totiž vyvolává inflaci. Naspořené peníze lidem tedy k nákupu zamýšleného zboží stačit nebudou.

Zdánlivě je to protimluv, ale po takovém zásahu opravdu lidé budou utrácet více, protože utrpí ztrátu a stoupnou jejich životní náklady. Spotřebu také podpoří strach z další inflace. Po takovém propadu se jistě zdá lepší peníze raději utratit, než riskovat že bude jejich hodnota dále klesat. To není moc hezké.

Lidé kteří spoří navíc nemají peníze u sebe, ale na kontech v bankách a banky je samozřejmě ležet nenechávají. Nakupují za ně komodity a akcie, obchodují s nimi případně je převádějí do jiných měn. Čili banky nemají finance uložené ve formě místní měny! Lidé jim ovšem své úspory v místní měně půjčili. Po inflaci cena komodit a akcií zdánlivě stoupne. Ve skutečnosti samozřejmě klesne cena platidla. Banka vrátí svému věřiteli (ano banky nemají klienty ale věřitele) jeho částku už v nové měně a zůstane jí rozdíl mezi skutečnou cenou před inflací a cenou po inflaci. 

Stát stejným způsobem znehodnotí důchody, protože jejich výše bude vyplácet podle platů v době před inflací. Stát je sice může valorizovat, pokud by bylo zchudnutí důchodců příliš výrazné, ale nidky nedosáhnou původně očekávané úrovně.

Všimněte si, že v případě doporučovaného postupu chudnou různým způsobem všechny skupiny obyvatelstva kromě jedné - bankéřů a superboháčů s účty v cizině. 

Na celé té věci je zajímavé, jak na jednu stranu keynesiánští ekonomisté tvrdí že že jejich systém je naprosto jiný než komunistické centrální plánování a na druhou stranu snaží trh masivně ovládat skrze banky. Zatímco komunističtí plánovači vyvolávali nedostatek na trzích, keynesiánci vytvářejí nedostatek v našich peněnženkách.

Opravdu nelze spravovat společnost jinak než vyvoláváním nouze?