Kontext

Britská Labouristická strana už pozastavila mandát své poslankyni Naz Shahové. píše Security magazín a pokračuje, cituji:

 
Jedním z dalších kontroverzních výroků, jichž se poslankyně dopustila byl status ,,nikdy nezapomeňte, že všechno, co Hitler v Německu udělal, bylo legální".

Přiznávám, že jsem byl dost překvapen, protože ten výrok samozřejmě znám. Je z dopisu Martina Luthera Kinga Jr. který poslal z věznice v Birminghamu a je to také jeden z nejvíce zneužívaných výroků současnosti.

Jaký byl tehdy kontext?

Nikdy bychom neměli zapomínat, že všechno, co udělal Adolf Hitler v Německu bylo "legální" a vše co udělali maďarští bojovníci za svobodu v Maďarsku bylo "ilegální". Bylo "nelegální" podporovat a utěšovat Židy v Hitlerově Německu. I tak jsem si jist, že kdybych žil v Německu v té době, byl bych pomohl a potěšil své židovské bratry. Jestliže bych dnes žil v komunistické zemi, kde jsou potlačeny některé zásady milé ke křesťanské víře, tak bych se otevřeně hlásil k neuposlechnutí antireligiózních zákonů této země.

Inu, M. L. King Jr. byl kazatel, co od něj jiného čekat. Byl jednou z postav, které na několik desetiletí vylepšily (celkem nezaslouženě, neboť ve stejné době se dělo množství hrůzných církevních kauz) pověst náboženství, jako cesty smíru a dokonce sociálního pokroku. Především bychom ale měli brát vážně to, že tento odstavec v dopise byl věnován násilnému potlačení maďarského povstání roku 1956.

Šlo o příklad situace, kdy jednat v souladu se zákonem je nemorální a jednat morálně je nezákonné.

 V současnosti nejčastěji používají tento citát odpůrci potratů. I když mám k jejich výkladu morálky hodně podstatné výhrady (například tu, že život dospělé ženy považuji za cennější než "život" právě oplozené zygoty) musím uznat, že jde přinejmenším o střet dvou naprosto odlišných etických systémů.

Jenže v tomto případě nešlo ani o to. Citát byl vyrván ze všech souvislostí a použit v opačném významu, než měl.

V případě Naz Shahové jsou přinejmenším dvě slabá místa:
1.) Věděla Naz Shahová  jaký význam měla ta věta v plném kontextu, nebo ji použila skutečně jako obhajobu holokaustu?
2.) Jak stranické orgány dokázaly doložit, že byla citace míněna v rozporu s původním významem?

Je samozřejmě možné, a doufám, že to tak je, že celkový kontext sdíleného obsahu byl dostatečně jednoznačný, ale přece.

Podobný, i když méně dramatický příběh představuje použití citátu "Náboženství je pohádka pro lidi, kteří se bojí tmy." Věřící na něj hbitě odpovídají bonmotem Johna Lennoxe: "Ateismus je pohádka pro lidi, kteří se bojí světla." Jenže ani oni ani John Lennox netuší, na co vlastně odpovídají.

Ten citát je připisován Stevenu Hawkingovi,  jak se můžeme dočíst z přepisu rozhovoru, který poskytl britskému deníku Guardian.:

"Na mozek se dívám jako na počítač, který přestane fungovat, když se porouchá některá z jeho součástek. A pro rozbité počítače neexistuje žádné nebe ani posmrtný život. Je to pohádka pro lidi, kteří se bojí temnoty." 

Věřící, který zná jen tento odstavec, pak samozřejmě může propadnout představě, že víra a znovuzrození je ono "světlo". Nic ale není tak daleko od reality. Temnota neznalosti, která plodí démony je příměr hojně používaný Carlem Saganem, který jím odkazuje na osvícenectví.

Proto symbolem světla v démonském světě neznalosti je věda - doslova jako svíčka rozhánějící temnotu.

V současnosti jsme svědky toho, že lidé bývají trestáni (a nejen svými politickými stranami) za výroky na sociálních sítích. V takových kauzách pak figurují výroky bez celkového kontextu.

Je horší "mlít muslimy do masokostní moučky" než "vázat stranické knížky ČSSD do kůží členů ODS"? Paradoxně oba tyto výroky mají nebezpečnost vzhledem ke svému kontextu velmi malou, přestože zní nesmírně drasticky.

Asi bychom naopak měli být velmi rozrušeni představou, že by za ně byli lidé trestáni například vězením. 

Na druhou stranu výrok "Právo šaría vůči ženám je velmi moudré. Evropa to pochopí" nezní sám o sobě nijak drasticky. Zdá se dokonce, že v něm chybí aspekt výhružky. Pokud jej ale spojíme s kontextem, kterým mohou být například právní zábrany ohlášení znásilnění (v zemích používajících šaríju jako základ zákonodárství), dostane hrozivé rozměry.

Jakmile se dostaneme k trestním postihům za slova, nelze jejich kontext přehlížet. Jenom si zkuste představit možné kontexty výroků jako "Já tě zabiju!" nebo "Nabízím vám ochranu."
Kontext, nikoli intonace, tvoří rozdíl mezi sdělením a hrozbou, mezi prosbou a vydíráním.
Proto by pouze za slova neměli být lidé trestáni, ale za jejich kontext, za ten ano.

Ani vlajku Tibetu, ani vlajku Číny

Skupinky předplacených mávačů obklopily příjezdové cesty s rudými prapory a bojovníci za svobodu Tibetu začali vyvěšovat pestrobarevné vlajky. Barevný festival stupidity započal.

Doufám že urazím všechny mávače rovnoměrně, když napíšu, že jakékoli mávání předstviteli velmoci je čirá pitomost. Velmoci se nestaly velmocemi proto, že by se jejich budovatelé chovali ke svým sousedům hezky a jejich snahou není stát se našimi přáteli, ale využít nás. To je normální. My je také nevítáme proto, že bychom je milovali, ale proto, že s nimi potřebujeme obchodovat.

Být vítacím mávačem jakékoli velmoci znamená že máte těžké nedostatky v dějepise. Rusko, USA, Čína, Britské, Holandské, Španělské..prostě jakékoli impérium vzniklo vždycky díky totálně nespravedlivým válkám, masakrům a občas nějaké té genocidě.

V tomto směru mi připadá stejně "fér" věšet vlajky Číny, jako vyvěsit vlajky USA při návštěvě jejich představitelů. S čím mám trochu problém je symbolika vlajky, která se odkazuje k ideologii maoismu se všemi mrtvolami, které má tahle ideologie za sebou (a možná i před sebou).

Stejný problém bych měl s vyvěšováním vlajky Saúdské Arábie, protože jde o válečný prapor Fátimovců, tedy přímo obrazové znázornění idey džihádu mečem, se všemi mrtvolami, které má tahle ideologie za sebou (a možná i před sebou).

Teď k tomu nahrazování čínských vlajek tibetskými. V první řadě je naprostá pravda, že vyspělejší Čína Tibet prostě anektovala a obsadila. To je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci je, že v té době byl politickým zřízením v Tibetu teokratický feudalismus na úrovni evropského středověku. To co nám na Tibetu přijde malebné, je bohužel zároveň ta hezčí stránka mnoha hodně ošklivých věcí, tak jak to ve středověku chodívá - nevzdělanost, pověrčivost, vysoká kriminalita, brutální systém justičních trestů sloužících k odstrašení pachatelů, střední délka života 35,5 roku (v roce 1951, současná 67 let), vysoká dětská úmrtnost...

Nic z toho neopravňuje sousední zemi k anexi, jenom vám chci jasně říci že vrátit Tibet do tohoto stavu by byla stavba lidské ZOO za cenu neodůvodnitelného utrpení. Proto nevyvěšují tibetskou vlajku a nežádám osamostatnění Tibetu.

Proč nebombardujeme Rijád?

Za 2. světové války vznesl spisovatel Herbert George Wells jednu zásadní otázku:

Proč nebombardujeme Řím? 

Vcelku dobře přitom zdůvodnil, že právě v Římě začínají nitky vedoucí ke katastrofě světové války.

Dnes máme před sebou podobnou situaci. Nikdo již neví jestli je v Syrii ještě nějaká strana, která si zaslouží zvítězit a nebýt přitom odsuzována za to, co udělala. To, co ale víme přesně je, odkud se vzali vrazi z 11. září 2001, teror v Paříži, kdo platí Al Nusrá, odkud se vzdemula ta vlna náboženského šovinismu, která otrávila arabské státy podél Středozemního moře.

Víme to poměrně jistě, protože tudy tečou peníze stále, stejně jako jsou tudy financovány radikální islámské skupiny Sharia4, radikální imámové a stavby mešit i škol koránu po celé Evropě.

Už se nebojíme prohlásit wahhábismus či saláfismus za radikální odnož islámu. Tak proč, když říkáme A nedořekneme i B. Odkud pocházejí všechny ty kampaně o tom že islám je super náboženství? Kde se tenhle směr vzal? Kde je doma?

Všichni to víme. Tak proč nevydáme na klan Saúdů mezinarodní zatykač?

 Proč nebombardujeme Rijád?

 

Bělobrádek (zatím) není muslim (a já nejsem Denobulan)

Myslel jsem si, jaká je tohle vlastně prča, než mi došlo, že to tak být nemusí.
Pavel Bělobrádek (nebo spíše nějaké jeho nechtěné alter ego) napsal fascinující text s názvem Zříkám se křesťanské víry.
Uvádí v něm tuto argumentaci:

1."оkradl mě někdy křesťan?" "Anо."  "оkradl mě někdy muslim?" "Ne"
2."Lhal mi někdy křesťan?" "Anо".  "Lhal mi někdy muslim?" "Ne"
3."Napadl někdy křesťan zezadu, bez varоvání, jednоhо z mých nejbližších kamarádů a způsоbil mu tak bezvědоmí, оtřes mоzku a zlоmeniny?" "Anо." "Napadl někdy muslim zezadu, bez varоvání, jednоhо z mých tři nejlepších kamarádů a způsоbil mu tak bezvědоmí, оtřes mоzku a zlоmeniny?" "Ne."
4."Unesli někdy v nоci autem křesťané jednоhо z mých nejbližších kamarádů (jinéhо než předchоzíhо), v lese mu zavázali оči, přilоžili nůž na krk, оkradli hо a nechali hо 8 kilоmetrů оd místa únоsu?" "Anо"
"Unesli někdy v nоci autem muslimоvé jednоhо z mých nejbližších kamarádů (jinéhо než předchоzíhо), v lese mu zavázali оči, přilоžili nůž na krk, оkradli hо a nechali hо 8 kilоmetrů оd místa únоsu?" "Ne"
5."Znásilnil někdy křesťan mоu spоlužačku, když jí bylо 12 let?" "Anо." "Znásilnil někdy muslim mоu spоlužačku, když jí bylо 12 let?" "Ne"
6."Znám se оsоbně s člоvěkem, který je křesťan a který fyzicky i psychicky týral svоu manželku?" "Anо." "Znám se оsоbně s člоvěkem, který je muslim a který fyzicky i psychicky týral svоu manželku?" "Ne"
7."Znám se оsоbně s člоvěkem, který je křesťan a který ubоdal svоu manželku?" (jde о jinéhо člоvěka než v bоdě 5) "Anо" "Znám se оsоbně s člоvěkem, který je muslim a který ubоdal svоu manželku?" Ne"

Tak jsem na to reagoval :
Musím říci, že mě tím zaujal, ale nenechal jsem to jen tak. Zatímco on vyšel jen z toho, co někdo jemu nebo jeho známým udělal, já vyšel z toho, co by mi člověk nějaké náboženství mohl udělat. A nezůstal jsem jen u náboženství ale šel jsem rovnou až k druhu!

Vidíte, jsem mnohem důkladnější! Můžete si projít statistiky. Nenajdete ani špendlík na učitelčině židli nastražený Denobulanem! Opravdu! Vymyšlené rasy totiž reálné zločiny nepáchají, natož aby je nepáchali na našem území. Mohl bych jít ještě dál a prohledat statistiku vymyšlených zločinů vymyšlených ras. Mám sice pocit, že ani tam Denobulané zrovna nijak nevynikají ve zločinnosti, ale raději se podívám.

Po zveřejnění reakce mi ale jeden kamarád napsal poznámku ve smyslu "Co když to není on". Popravdě by mi to bylo vlastně jedno, protože jsem to celé považoval za vtípek který měl zase trochu orůžovět islám.

Celý ten příspěvek vyzníval ve smyslu "možná konvertuju na islám,  tak abyste se nedivili." Tak vážně jsem jej ale nebral až do chvíle právě téhle připomínky.

Safra, mohl by místopředseda naší vlády konvertovat na islám? Respektive mohl by k tomu mít nějakou motivaci? V tu chvíli mi došlo, že ano. Dokonce, že kdybych měl vybírat nejpravděpodobnějšího konvertitu k islámu mezi našimi politiky, ukázal bych na Pavla Bělobrádka nebo někoho v jeho straně, kdo stojí velmi blízko za ním.

Víte, KDU-ČSL je v podstatě neperspektivní strana. Přesto jako každá politická strana vytváří síto, kterým jsou vytřídění ti, kteří nejvíce touží po moci. KDU-ČSL má k tomu ještě jeden tys a sice že tito lidé chtějí mít pocit že je jejich jednání posvěceno nějakým "vyšším účelem".

Mechanismus působení "boží prozřetelnosti" je vcelku známý, člověk postižený touto iluzí vlastně sám sebe neustále přesvědčuje, že jeho přání je ve skutečnosti Boží vůle a odůvodňuje tak i krutá, absurdní nebo úplně pitomá rozhodnutí.

Jak jsem napsal, není KDU-ČSL perspektivní stranou. Není pravděpodobné, že by v příštích nebo přespříštích volbách získala křeslo předsedy vlády. Současný Bělobrádkův post je tedy nejvyšší konečný. Od něj následuje už jen sestup.

To ale platí, jen pokud zůstane věrný své straně a konfesi.  Katolíků je hodně a investují do celé své strany a několika katolických poslanců v jiných politických stranách.

Co by se stalo, kdyby Bělobrádek konvertoval k islámu? Jistě, naštval by spoustu lidí, jenže by na svou stranu získal sílu arabského světa, která po finanční stránce může soupeřit s Ruskem. Co víc měl by ji za sebou on osobně.Navíc se zdá že v současné době je křesťanství ustupující až umírající, zatímco islám se tváří jako budoucí vládce světa.

Tendenci konvertovat k islámu měli v minulosti vždy ambiciózní politici bez nadějí na postup, protože konverze mohla tuto překážku v kariéře zbořit. Na tom jak sofistikovaná byla racionalizace jejich rozhodnutí v podstatě nezáleží. Mohla vypadat i třeba jako zmiňovaný článek.


Zatím jsem přesvědčen, že onen článek byl dobře zacílený vtip. Mířil ale zatraceně blízko.

B2016 - Kalkulačka na zákony

Je neděle a tak se vracím ke svému oblíbenému odpočinkovému tématu, kterým je politický počítač alias CML. Lze opravdu udělat nějaké škály hodnocení tvorby zákonů a politických rozhodnutí, nebo je to takové "volné umění", v němž si každý může vytvořit co jej napadne?

Můj názor samozřejmě je že takový systém vytvořit můžeme. Že jde vytvořit stupnice průměrováním určitých subjektivních preferencí a určit nakolik je nějaké politické rozhodnutí skutečně pro společnost dobré a nakolik je špatné.

Pro začátek by se dala vytvořit jakási prostá "kalkulačka zákonodárce". Je důležité vědět, že by takový strooječek či aplikace nedávala definitivní odpovědi a také by byla dosti závislá na kvalitě vložených informací. Vzhledem k tomu že v ní nelze občas použít jiná čísla, než ta získaná statistickým výzkumem, to může být občas zavádějící.

Přes to všechno by se vyplatilo udělat takovou betaverzi výpočetního programu na zákony a nebylo by to asi ani příliš těžké. Britský filosof Jeremy Bentham navrhl několik takových parametrů (v originále "circumstances). Všechny se vztahují k zvýšení obecného blaha  (pleasure):

Intenzita: Jak intenzivní je "obšťastnění"?
Doba trvání: Jak dlouho bude trvat? 
Jistota nebo nejistota: S jakou pravděpodobností nastanou žádoucí následky?
Blízkost či vzdálenost: Za jak dlouho nastane?
Plodnost: Pravděpodobnost, že akce bude bude mít další kladné následky.
Čistota: Pravděpodobnost, že nebudou následovat pocity opačného typu.
Rozsah: Kolik lidí bude ovlivněno (a jak)?

O dalších zajímavostech z Benthamova utilitarismu se můžete bavit s evolučními filosofy, ale pro nás je zajímavé, že tyto parametry, navržené pro posuzování prospěšnosti přijímaných zákonů, lze skutečně zanést v podobě stupnic, s nimiž můžeme dále pracovat. 

Je přitom zjevné, že jsou v určitém  vzájemném poměru, který není pouhým sečtením či násobením. Jejich vztahy jsou složitější. Navíc by je možná bylo možné vynášet v čase i jako proměnné a kontrolovat, zda průběh odpovídá předpokladům. To je ale všechno zatím jen možnost. 

Podstatné je, že jakmile začneme prospěšnost politických rozhodnutí měřit a vyhodnocovat, třeba i jen takto hrubě a nepřesně, realita kvality zákonů už není subjektivní. Jakmile se něco takového stane, může vzniknout kontrolní zpětná vazba mezi předpokládanými a skutečnými následky. Co víc v takovém případě lze hodnotit i rozhodnutí, která byla udělána kdysi v minulosti. 

Vytvořit standardní Benthamův kalkulátor (Bentham navrhl pouze škály) by nám mohlo výrazně změnit pohled na naši historii.

Na závěr přidávám dvě videa, která ukazují proč jsou naše pocity dobrého a špatného rámcově dobré, a proč se přesto nemůžeme řídit jen tím, co cítíme jako dobré, ale že potřebujeme jemnější rozumovou korekci.



K Dennettovu projevu bych ještě dodal, že máme sklon  i  výsledky našeho úsilí (manuálního i duševního) chápat jako dobré. Sami své chápání "dobrého" tedy neustále přenastavujeme. Jen tak je možné, že považujeme za krásné například stroje.

Černočerný černoch aneb proč je Pravdivý příběh o Sněhurce rasistický

"Ahmed byl docela sympatický chlapík. Žil sám a hledal si práci. Měl však jednu velkou vadu - pleť černou jako dehet. Mohl by dělat horníka, ale copak to jde, když vás kamarádi horníci nepoznají od černého uhlí? Mohl by dělat učitele, ale zjednejte si pořádek, když vás žáci proti tabuli vůbec nevidí! Mohl by dělat asfaltéra, ale copak to jde, když v práci mezi vší tou černotou nejste ani vidět? Mohl by dělat uvaděče v kině, ale copak to jde, když ukážete lidem v kině jejich místo a oni ani nevidí ruku, kterou mu ukazujete?"

Chápete v čem je problém s modernizovanou Donutilovou Sněhurkou? V tom, že by vás za vyprávění z druhé strany označili za rasistu, možná ne všichni, ale rozhodně by se taková pohádka nedostala do televize.


Klidně ale projde „Byla to moc hezká dívka. Žila sama a hledala si práci. Měla jednu velkou vadu - bílou pleť jako mléko.... 



Už by také měly dávno řvát i všechny feministky, protože pohádka vnucuje nějaký konkrétní kánon krásy. Nechme je raději spát, vlastně jsem rád, že se do toho zatím nemíchají. 

Možná vás napadne, že tam, kde prošel  kdysi Krampolův Surio Mario Martinez Juarez Ferdinando.by měla klidně projít i Donutilova Sněhurka. 



Jenže tehdy byla naše média rasistická - dělat vtipy na černochy a Vietnamce bylo v pořádku. Vlastně to nebyly vtipy, byl to výsměch. A nebyl směřovaný jen na cizince, ale i na Čechy, jenže i to je rasismus. Bylo to často i docela hnusné.



Člověk si musel klást otázku, čí ta televize vlastně je, když lidé v běžném životě vycházeli mezi sebou i s Vietnamci, Ukrajinci, Afričany...atd mnohem lépe, než předvádělo zpravodajství i zábavné pořady. Dnes jsou pro změnu média také rasistická - bělochy je třeba napravit prokřížením s nějakým tmavším etnikem. 

Přiznejme si, že ona pohádka měla smůlu, nebo prostě špatné načasování. V době kdy policie mnoha evropských států tají prudký nárůst sexuálně motivovaného násilí ze strany imigrantů z Afriky a muslimského Východu, prostě jako propaganda vypadat nutně musí. Zvláště s tím sebemrskačským začátkem. 

Nic na tom nemění ani to, že znám pohádku s podobnou zápletkou, kde je ale princezna modrá (nikoli od toho že by jí doma mlátili).

Chci tím říct, že se vnímání přípustného a nepřípustného může ve společnosti velmi rychle měnit. Na individuální vnímání jakýchkoli podobných narážek má v současnosti vliv i to, jestli jste si před tím přečetli noviny se zprávami ze silvestrovské noci nebo zahlédli video ze zásahu proti demonstraci Pegidy z 9. ledna 2016.




Nějaký ten litr oleje do ohně přidává i státní či evropská mediální masírka, která dělá z každého islamoskeptika rasistu, nacistu nebo rovnou Hitlera. A co na to sám Miroslav Donuti? Jeho reakce je za současné situace vlastně mediální harakiri:

Pokusy o rasovou čistotu jsme tu už měli a jestli má nějaké politické hnutí ambice vyzkoušet, jestli Hitlerův recept na úspěch bude fungovat na české voliče, ať to zkusí, ale spálí se, protože jsme země plná sebevědomých lidí.

Ano jsme země plná sebevědomých lidí, jejichž nejcennější vlastností je nedůvěra k autoritám. Ti lidé se prostě budou milovat s jinými lidmi, které mají rádi, a barva kůže na to asi nebude mít zásadní vliv. Když jim ale po době sebemrskačského vysílání, popisujících Čechy jako nízké podlé, zbabělé tvory, kteří se v minulosti vždycky vzdali, začnete vnucovat rasismus a popisovat i barvu jejich kůže jako vadu, možná to budou vnímat jako hranici, kdy vás opravdu přestanou mít rádi.

Definitivně!

Nauka o povaze planety - zamyšlení nad plochozemci

Byl jsem upozorněn na české překlady plochozemských videí. Přiznávám, že jsem jimi nekriticky nadšen, ačkoli je důvod mého nadšení právě v tom, že si na nich mohou lidé trénovat kritické myšlení.

Už odedávna mi vadilo, že naše školy vlastně přednášejí jen tvrzení, neučí vůbec analyticky myslet a už vůbec ne vytvářet si svoji vlastní představu. Bylo by nesmírně zajímavé pozorovat, jaké pokusy by žáci (ale i dospělí) navrhli k dokázání nebo vyvrácení kulatosti či placatosti Země.

Já sám začal mít skromnou představu o tom, jak vypadá projekce například zdánlivého pohybu Slunce vůči Zemi z pohledu člověka na jejím povrchu, teprve když jsem si nastudoval pár knížek o gnomonice (věda o slunečních hodinách) a konkrétnější představu o navigaci na kulové ploše jsem si udělal až na kurzu velitele pobřežní plavby.








Víte, vykřiknout "To je ...!" dokáže každý, ale dokázali byste falzifikovat Eratosthenův důkaz kulatosti Země? Za jakých podmínek by neplatil? Dokázali byste navrhnout jednoduchý přístroj pro výpočet vzdálenosti Slunce od Země? Dokázalo by totéž i vaše dítě? A víte, jak se to dělalo ve starověku a proč byly tehdy výpočty tak nepřesné?

Je celkem příznačné, že se k tomuto tématu vracím právě nad představou Zeměplochy, které jsem věnoval články Povídání o placaté zemi a Ještě jednou o kruhových mapách.

Tyto články vyvolaly vášnivé spory o tom, jestli lidé ve středověku věděli, že je Země kulatá nebo nikoli. Otázkou není jestli to někdo věděl, otázkou je kolik lidí tvrzení o kulaté Zemi zastávalo a kolik z nich tuto problematiku chápalo. Ten problém neskončil se středověkem, je tady s námi stále.