Počet zobrazení stránky

neděle 14. února 2016

B2016 - Kalkulačka na zákony

Je neděle a tak se vracím ke svému oblíbenému odpočinkovému tématu, kterým je politický počítač alias CML. Lze opravdu udělat nějaké škály hodnocení tvorby zákonů a politických rozhodnutí, nebo je to takové "volné umění", v němž si každý může vytvořit co jej napadne?

Můj názor samozřejmě je že takový systém vytvořit můžeme. Že jde vytvořit stupnice průměrováním určitých subjektivních preferencí a určit nakolik je nějaké politické rozhodnutí skutečně pro společnost dobré a nakolik je špatné.

Pro začátek by se dala vytvořit jakási prostá "kalkulačka zákonodárce". Je důležité vědět, že by takový strooječek či aplikace nedávala definitivní odpovědi a také by byla dosti závislá na kvalitě vložených informací. Vzhledem k tomu že v ní nelze občas použít jiná čísla, než ta získaná statistickým výzkumem, to může být občas zavádějící.

Přes to všechno by se vyplatilo udělat takovou betaverzi výpočetního programu na zákony a nebylo by to asi ani příliš těžké. Britský filosof Jeremy Bentham navrhl několik takových parametrů (v originále "circumstances). Všechny se vztahují k zvýšení obecného blaha  (pleasure):

Intenzita: Jak intenzivní je "obšťastnění"?
Doba trvání: Jak dlouho bude trvat? 

Jistota nebo nejistota: S jakou pravděpodobností nastanou žádoucí následky?
Blízkost či vzdálenost: Za jak dlouho nastane?
Plodnost: Pravděpodobnost, že akce bude bude mít další kladné následky.
Čistota: Pravděpodobnost, že nebudou následovat pocity opačného typu.
Rozsah: Kolik lidí bude ovlivněno (a jak)?


O dalších zajímavostech z Benthamova utilitarismu se můžete bavit s evolučními filosofy, ale pro nás je zajímavé, že tyto parametry, navržené pro posuzování prospěšnosti přijímaných zákonů, lze skutečně zanést v podobě stupnic, s nimiž můžeme dále pracovat. 

Je přitom zjevné, že jsou v určitém  vzájemném poměru, který není pouhým sečtením či násobením. Jejich vztahy jsou složitější. Navíc by je možná bylo možné vynášet v čase i jako proměnné a kontrolovat, zda průběh odpovídá předpokladům. To je ale všechno zatím jen možnost. 

Podstatné je, že jakmile začneme prospěšnost politických rozhodnutí měřit a vyhodnocovat, třeba i jen takto hrubě a nepřesně, realita kvality zákonů už není subjektivní. Jakmile se něco takového stane, může vzniknout kontrolní zpětná vazba mezi předpokládanými a skutečnými následky. Co víc v takovém případě lze hodnotit i rozhodnutí, která byla udělána kdysi v minulosti. 

Vytvořit standardní Benthamův kalkulátor (Bentham navrhl pouze škály) by nám mohlo výrazně změnit pohled na naši historii.

Na závěr přidávám dvě videa, která ukazují proč jsou naše pocity dobrého a špatného rámcově dobré, a proč se přesto nemůžeme řídit jen tím, co cítíme jako dobré, ale že potřebujeme jemnější rozumovou korekci.



K Dennettovu projevu bych ještě dodal, že máme sklon  i  výsledky našeho úsilí (manuálního i duševního) chápat jako dobré. Sami své chápání "dobrého" tedy neustále přenastavujeme. Jen tak je možné, že považujeme za krásné například stroje.

3 komentáře:

  1. mi teda neni moc jasne jestli to ma byt
    1) kalkulacka deklarovanych/fromulovanych zajmu/tuzeb/cilu/preferenci lidi
    2) kalkulacka celkove uzitecnost / prospesnosti

    V prvnim pripade mi prijde ze na tom asi nic problematickeho ale ani inovativniho neni, v podstate by slo o nejakou efektivni formu hlasovani

    V druhem pripade je problem v tom ze v okamziku, kdy zacnu vyvozovat nejake neprime dusledky tak nejen ze je v podstate nemozne ty dusleky dovodit, ale zaroven je obtizne dovodit jejich subjektivni hodnoty.

    Tvoje predstava utilitarizmu vychazi z predstavy ze subjektivni hodnota veci je nejak inherentne definovana v mozku cloveka (nebo nekde jinde ja nevim) i tehdy kdyz se ji nepokusil formulovat. Ja to vidim spise tak ze clovek nevi co skutecne chce, nebo co je pro nej dobre. V nejakem konkretnim kontextu muze nejaky subjekt formulovat svuj cil/nazor/tuzbu ale to neznamena ze ta konkretni formulace je implementaci nejake obecnejsi definice hodnoty v jeho mozku.

    Takze kdyz zacnejme dovozovat utilitarizmus do neprimych dusledku vyzsiho radu, tak postupne zjistime jak pomijive jsou pojmy o ktere se opiraji, jak malo obecne ty subjektivni hodnoty jsou.

    Takze ve vysleku dojdeme k tomu ze nejdrive by bylo potreba vytvorit metodiku podle ktere by si lidi tepreve utvareli nazor co vlastne maji chtit. Ne se snazit nejak kalkulovat co vlastne chteji s predpokladem ze to vi.

    =>
    Moralka muze byt bud
    1) subjektivni - ale bez dovozovani neprimych dusledku vyzsiho radu
    2) zalozena na hledani objektivnich univerzalii ( ktere ale nemuze nikdy najit, protoze to by vyzadovalo dovozeni dusledku do nekonecneho radu )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1.) Ano lidská motivace je zajímavá věc, ale není až tak složitá ve svých principech, některé motivace jsou biologické a některé sociální nebo třeba intelektuální, ale ve svém základu vlastně také biologické. Z toho vychází to co vnímáme jako "dobré".
      2.) Taková metodika má zpětnou vazbu, takže nekonec vlastně lidi učí co mají chtít.
      3.) Splnění tužby nemusí automaticky vést k vyššímu "společenskému blahu". Tohle tedy není kalkulačka tužeb.

      Vymazat
    2. Přidal jsem to odpověď přímo do textu článku.

      Vymazat