Pussy Riot a jiní performeři

Tak dnes padne rozsudek. Mýlí se ovšem ti, kdo si myslí, že to bude rozsudek nad aktérkami jednoho několikasekundového představení. Bude to rozsudek nad Ruskem.
Možná je to jeden z posledních okamžiků, kdy obří mocnost ještě váhá, jestli se vydá směrem k budoucnosti v podobě nějaké formy demokracie, nebo k minulosti ke spojení trůnu a kříže po vzoru cara Mikuláše.

Vzhledem k tomu že jde o kauzu celkem známou, zopakuji jen základní body a nejčastější mýty.

• Pussy Riot je skupina, která má ve svém programu kritiku společenských poměrů formou provokace. Navazuje na skupinu Voina z Lomonosovovy univerzity.
• Tři její představitelky jsou souzeny za vystoupení 21. února 2012 v  moskevské Katedrále Krista Spasitele kde zazpívaly píseň Bohorodičko vyžeň Putina.
• Chyceny a obžalovány jsou:
  Naděžda Tolokonnikovová (22 let)
  Marija Aljochinova (24 let)
  Jekatěrina Samucevičová (29 let)
• Za tuto akci jim hrozí trest až 7 let. Nejsou souzeni za urážku státu ale za § 213 ruského trestního zákoníku, který akci kvalifikuje jako chuligánství s charakterem organizovaného zločinu.
• Psychologický posudek zadržených používaný soudem vyvolal odpor v řadách ruských psychologů.
• Její členky nejsou ty "blbé husy" které něco napadlo (jak se vyjadřovali věřící, oficiální představiteé Ruska i ruská média) - upozorňovaly na úzké sepětí mezi Kremlem a pravoslavnou církví, přesněji mezi dvěma jejími nejvyššími představiteli - patriarchou Kirillem a Putinem. Oba přitom mají velmocenské tendence a oba byli členy KGB.

Za Pussy Riot se postavili aktivisté na celém světě, Sting, Plastic Poeple, Paul McCartney, Filip Topol, Vlasta Třešňák se skupinou a kapely Čokovoko, Echt! a Kopir Rozsywal Bestar, Madona, Bjork...

Jenže to není to o čem bych chtěl mluvit. Víte z pohledu od nás se zdá že celý svět stojí za Pussy Riot, jenže to není pravda ani u nás a už vůbec ne v Rusku, kde tisk stojí jednoznačně na straně obžaloby.
Především se proti nim stavějí věřící pravoslavné církve i když je správné říci, že zdaleka ne všichni její kněží. Aby to nebylo tak jednoduché, ozývají se i od nás hlasy extremistických křesťanů, kteří v tom vidí nebezpečí šíření satanismu! O tom, jak se k incidentu staví naše místní pravoslavná církev snad se snad ani nedá nic dodat.
Od méně vyhraněných osobností se objevují také námitky typu:

Byli byste také tak shovívaví, kdyby se za Havla odehrálo podobné vystoupení ve Svatovítské katedrále?

Za sebe odpovím, že by se mi to asi nelíbilo, ale určitě bych nepodporoval potrestání aktérů několika lety vězení. Také mi připadá nepředstavitelné, že někdo srovnává Havla a Putina.
Přiměřenější by mi takové vystoupení připadalo dnes, kdyby na mši celebrované Dominikem Dukou vystoupila nějaká kapela s písní "Panebože vyžeň Klause". Spojení mezi těmito dvěma mocipány totiž evokuje vztahy v ruské dvojici mnohem lépe.
Teď se ale nechci zamotávat do mých antipatií k tomuto pánovi. Jde mi spíše o to, že kauza Pussy Riot oslovuje i nás otázkou:

Je Česká republika natolik demokratická aby tady k podobnému procesu nemohlo dojít?

Jsem přesvědčen, že odpověď je:  NE 

V naší republice v současnosti k takovému procesu dojít může.

Důkazem toho je proces s Romanem Smetanou a jeho trestem za malování tykadel, ale máme i jiná srovnání. Podobně provokativní akci udělal třeba performer Milan Kohout před dvěma roky v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje, kde se svlékl do půl těla a nechal se osahávat studentkami (Taky občas litujete že nejste známý performer?). Akce upozorňovala na pedofilní skandály v katolické církvi o nichž u nás média v té době mlčela (a dost ohleduplně k pachatelům informují dodnes).
Důvod, proč je Kohout na svobodě je ten, že svůj výstup provedl při turistické prohlídce a nikoli při Dukově mši. Tím jej nechci nijak kritizovat, jen říkám, že se členky Pussy Riot postavily přímo větší moci.
Česká společnost podobně jako ta ruská tápe v tom, jak takové činy vůbec posuzovat a je přitom normální, že v tom nemá jasno. Podobné performance jsou totiž vždycky zaměřené proti současnému stavu společnosti. Není možné brát na gerilového umělce jiný metr, než na ostatní lidi, ale to by ani nesplnilo účel takové performance. Proto mohou být souzeni buď jednoznačně podle současných pravidel (ať jsou daná zákony nebo prostě jen mocí) a z nich odvodit trest, nebo se společnost musí pokusit sama sebe trochu změnit.
Pokud chcete, můžete si poslechnout, co o takových gerilových akcích říká sám Milan Kohout.
(Řeči obviněných členek Pussy Riot se mi bohužel sehnat nepodařilo, pokud o nich víte, napište)

A to je vlastně to, co je na procesu s členkami Pussy Riot hrozné a zároveň obdivuhodné. Ty tři tam nestojí proti Putinovi a Kirillovi, ale proti ruské společnosti, která si může vybrat, jestli dá přednost svobodě nebo tradici. To je i podle mě příliš, ale nebudu předbíhat, o tom jaké bude příští Rusko se (trochu) rozhodne dnes.

Nemluví to Dukovi moc?

Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil k prohlášení pana Duky.

"Předvolební propaganda sociální demokracie útočí slovníkem obou někdejších totalit a pamětníci mohou potvrdit, že si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty 'třetí říše', na rudo přetřenými gottwaldovskými ideology," stojí v prohlášení, pod kterým jsou vedle Duky podepsaní i předseda Ekumenické rady církví Joel Ruml a šéf Federace židovských obcí Jiří Daníček. Zdroj

Myslím že by nás měly varovat všechny obranné reflexy proti tomu, že se právě nejvyšší představitel katolické církve v České republice snaží komentovat politickou kampaň. Tím se totiž vydává přímo na pole politiky, které by mělo být činným kněžím přinejmenším od 2. sv. války zapovězené. (Vzbuzuje tím samozřejmě obavy, protože jeho směřování je jednoznačně neoliberální a má blízko ke klerofašistickým spolkům jako je například D. O. S. T. - ZDE, ZDE)
Na jednoduchosti ani primitivnosti této kampaně naopak nelze v principu kritizovat nic, jednak proto, že politické billboardové kampaně prostě primitivní bývají, jednak proto, že nejjednodušší formou popisuje tvrzení, za nímž ona strana stojí.
ŘKC přece opravdu natahuje ruku po balíku peněz, který jí nepatří. (Což dokazuje i podivným úplatkem ostatním církvím, které nemají z čeho svoje finanční nároky vyvozovat. audio)
Přesto se hned spustil křik, o komunistech, nacistech atd... Jako ateistu mě to nepřekvapuje, protože Argumentum Ad Hitlerum a Argumentum ad Stalinum vynášejí teisté v téměř jakékoli debatě navzdory zjevné pitomosti takového tvrzení (čest těm, kteří to nedělají).*
To co mě ale překvapuje je:

1. Jak rychle zasáhl představitel církve do politických záležitostí, tedy do sféry, do níž zasahovat nemá.
2. Jak neadekvátní byla taková reakce.
3. Že hned na začátku použil nesmyslný argument, který vzdělanější věřící používají v diskusích jinak spíše v zoufalství.

Nepřiměřenost té reakce mě opravdu zaskočila, dokonce mi na chvilku připomněla jiný náboženský incident, totiž ten, který se odehrál v Dánsku. Pravda "ublíženě" se tentokrát tvářilo jiné náboženství.Ale i tenkrát se katolická církev zachovala dost divně - neodsoudila přes sto vražd, ale publikování karikatur.
Co se tak bohužel nedá přehlédnout je rozdílný přístup představitelů ŘKC v kauzách kdy jde o lidská práva, životy a v případech kdy jde o peníze.
Všimli jste si třeba jak se představitelé katolické církve bili s pražskými politiky proti myšlence postavení koncentráku pro bezdomovce? Ne? Já také ne.
Není divu, že když se zároveň snaží katolíci odůvodnit své působení morálkou, vypadá to tak nějak nedůvěryhodně.


* Poznámka: Musím poznamenat, že záměrně dělám jistou podobnou věc v opačném gardu. Z mé strany je to ale trochu parodie na zmíněný argument a také není míněna jako "argumentum ad hominem", nýbrž jako příměr k principu zneužití moci. Vysvětlení pod heslem Všichni věří, že jsou dobří

Proč jsou zlí?

V posledních letech jsem svědkem obrovského nárůstu institucionálního zla a organizovaného ohlupování. Podílí se na něm především politické strany a církve. V některých předešlých článcích jsem poukazoval na to co takové spolky dělají, teď bych rád nepatrně osvětlil proč to dělají a jak to, že jim pomáhá tolik lidí, kteří rozhodně sami od sebe zlí nejsou?

Všichni věří, že jsou dobří

Lidé nechtějí být zlí. Nelíbí se jim představa, že by takoví byli a trochu nebo více si proto upravují svůj obraz, aby před sebou vypadali dobře. Lidé také mají rádi svoje přátele a příbuzné. Také nechtějí, aby byli zlí. Z toho bohužel plyne, že máme slabé místo, kterého církve velmi obratně zneužívají. Když vám někdo řekne, že názor, který zastává například vaše stará hodná babička je ve skutečnosti hrozně zlý a jeho prosazování má snad svědomí miliony lidských životů, nebudete tomu chtít věřit. Samozřejmě – vaše babička je přece hodná!

Tím hůře, když budete sami dělat něco, o čem věříte že je to dobré, ale někdo vám přijde říci, že v důsledku vlastně podporujete strašlivé zločiny. Také tomu neuvěříte, protože vy jste přece ti hodní.

Proto když na ulici potkáte někoho z těch rozeřvaných kazatelů, pravděpodobně mu ani nebudete věnovat pozornost. Pokud se ale nějaké sektě (politické straně, MLM...) podaří zmanipulovat vaše přátele, vaše sourozence nebo vaší babičku, nedokážete se tomu bránit, protože oni jsou přece „ti hodní“.

Často přirovnávám katolíky (ale i jiná náboženství) k nacistům. Není to jen proto, že jsou nacisté už obecně považováni za tu „temnou stranu“, je to proto že nástup nacismu vykazuje mnohem více podobností s obdobími náboženských fanatických „výbuchů“, než by si věřící přáli.

Ve všech případech žili lidé vedle sebe v míru třeba několik desetiletí, než najednou došli k přesvědčení, že jedinou možností je onu druhou skupinu vyvraždit. V tom se neliší masakry ve starověku, ve středověku, v devatenáctém ani ve dvacátém století.

Není ale prostě možné, aby se z několika desítek milionů normálních Němců staly nástupem Hitlera k moci, krvežízniví nacisté.

To je na tom to hrozné – ti lidé byli většinou dobří nebo alespoň průměrní, ale všichni věřili, že dělají dobrou věc. Všichni věřili, že oni jsou ti dobří!
To ti druzí pro ně byli ti strašní a žádná smrt pro ně nebyla dostatečně strašlivá, aby to odčinila.

Dobří lidé věří

Myšlenka že je dobré věřit je součástí náboženské sebepotvrzující smyčky. Vypadá to tak, že člověk věří ve víru, jejíž součástí je dogma že věřit v tuto víru je správné.

Je to základ všech náboženských konfliktů. Pokud si vzpomenete na své dětství, (nebo i pozdější dobu) určitě si vybavíte také okamžiky, kdy jste něčemu nekriticky věřili. Tak nekriticky, že jste kvůli tomu mohli vyvolat hádku nebo snad i rvačku. Věřit něčemu takovým způsobem tedy rozhodně dobré není, jenže prosazování názoru, třeba naprosto nesmyslného, je součástí měření sil, takže je to vlastně velmi přirozené. Jinými slovy, abychom dokázali žít ve velkých stabilních společnostech, musíme se odnaučovat něco, co máme vrozené.

Jenže náboženství obrací tohle poznání naruby a říká nám, že věřit nekriticky je správné. Pak stačí nepatrně odlišný výklad stejného dogmatu a výbuch násilí na sebe nedá dlouho čekat, protože žádná ze skupin věřících neustoupí ze své pozice „jen“ na základě důkazů.

K nekritické víře se většinou člověk hlásí vyznáním víry, což je přesně to co by nás mělo vždy varovat.

Dobří lidé nepochybují

Pochybnosti a nalézání rozporů v oficiálním učení chápou věřící jako problém, nebo přímo jako vadu osobnosti. Velmi často proto požívají obrat „zbavit pochybností“, přičemž většinou nejde o racionální argumentaci ale o to, že je dotyčný předveden před někoho „výše postaveného“, který mu vysvětlí, že věci nerozumí. Není mu ale vysvětleno rozřešení problému, smyslem téhle procedury je obnovení autority a důvěry v hierarchii, nikoli pochopení.

Ze stejného důvodu se pořádají různá setkání, jejichž jediným smyslem je to že se jejich účastníci vzájemně přesvědčují o správnosti svého jednání. Říkají tomu „posilování ve víře“.

Takové chování je bohužel přirozené, psychologové jej dobře znají a označují jako „groupthink“ což se překládá jako „skupinová hloupost“. Tohoto jevu využívají nejen náboženství ale také multi level marketing, některé firmy (často banky) a politické strany (typicky KSČ a ODS).

Pozice oběti

Zaujetí pozice oběti ještě před konfliktem je charakteristické pro fanatická náboženství jako islám nebo katolicismus. Takoví lidé budou zastávat představu že oni jsou ti ublížení i v případě, kdy je jejich jednání v naprostém rozporu s realitou (reakce na karikatury vnovinách, protižidovské pogromy, kauza PussyRiot, výpady proti kampani ČSSD). Příklady jsou dobře známé i ze Starého zákona.

Vyvolání pocitu nutné obrany je zároveň jeden z nejstarších způsobů válečné propagandy a používá ho vždy agresivní strana k ospravedlnění vyzbrojování a vytváření armády – tak ho použilo třeba právě nacistické Německo. (ale i USA – „preventivní válka“ je pro tuhle taktiku charakteristická) Samozřejmě že pocit ohrožení může vyvolat také skutečné ohrožení, ale to se dá odhalit na základě přímých důkazů – příprava na obranu vypadá jinak než příprava na útok. Například na plánovanou rekatolizaci může upozornit nepřiměřenýpočet kněží ve srovnání s počtem běžných stoupenců této církve.

Přesto v médiích může agresor dále hrát pozici ohroženého.

Už tento postoj „předem ublížených“ dělá z jistých církví velmi nebezpečné spolky.

Špatné zprávy jsou propaganda

Snahou každého náboženství je vytvoření alternativních informačních kanálů, které o dění v církvi informují pouze kladně. Zároveň tak posiluje dojem, že celý okolní svět je proti takové skupině zaujatý, a zprávy z okolí budou tedy automaticky proti ní.(Matouš 12:30., katolíci versus rotariáni)

Pak samozřejmě není důvod věřit nezávislým zprávám.

Pokud někdo spáchal zlo, jistě nevěřil doopravdy

V případě, kdy jednotlivec nebo třeba i početná skupina věřících spáchá čin který je jednoznačně odsouzeníhodný a není možné k němu najít nějaké „aletrnativní“ vysvětlení, se věřící utíkají k poslední možnosti, kdy prostě prohlásí, že dotyčný ve skutečnosti víru jen předstíral. Takové předstírání by se ve skutečnosti dalo odhalit poměrně snadno, protože člověk nemůže předstírat určitý způsob myšlení celý život. Tady ovšem nejde o odhalení podvodníka, ale o zbavení se odpovědnosti za „černé ovce“. Vinou „černých ovcí“ je přitom to, že se nechaly při páchání zla hloupě nachytat.

(Mimochodem, napadlo vás, že stejně se mohou vymlouvat i islamisté, fašisté, komunisté, Rudí Khmérové?)

Problém takového zbavování se odpovědnosti je v tom, že se z žádné takové chyby nemůže sekta (církev, politická strana) poučit. Ve chvíli kdy ze zločinů udělá problém někoho jiného už prostě nemá důvod se jím dále zabývat.

Hierarchie

Žádná organizace nevydrží být programově zlá po celá desetiletí nebo staletí. Existuje jen jedno "pokud" a to: Pokud to není součástí (chybou) jejího vnitřního uspořádání. Vnitřní hierarchie je vždycky problematická věc. Samozřejmě že dav lidí dokáže zfanatizovat i jediný schopný manipulátor, jenže jeho okruhem působení také sekta končí. Vždyť třeba Davidiáni se všichni vešli na jediný statek. Církevní nebo i jiné hierarchie mají ale tu zvláštní vlastnost, že umožňují vzestup jednotlivci, kterému zároveň nabízejí širokou propracovanou síť, prostřednictvím které může ovládat společnost.

Problém je, že nejdůležitějším předpokladem pro postup v jakékoli hierarchii je ctižádost. Tuhle vlastnost máme v různé míře všichni, ale v nadměrné míře je charakteristická pro sociopaty. Každý stupeň hierarchie v němž je možné postupovat vzhůru klade na ctižádost větší a větší nároky. Nejvyšší stupně každé hierarchie, která nebude mít dostatečné mechanismy na obranu proti chorobným ctižádostivcům, tedy obsadí právě oni.

Jinými slovy skončí každá taková organizace se strukturou, kde dolní nejširší část představují v podstatě dobří ale ovladatelní lidé (bez skutečné šance na postup v hierarchii a přispívající ze svých sil i úspor na obecné zlo – označovaní v některých sektách jako „syrové maso“) a hierarchii nad nimi, kde budou v každém stupni lidé se stále defektnější osobností.

Aby toho nebylo málo, samotný postup v hierarchii lidi deformuje, protože každý z nás potřebuje sebepotvrzení od svého okolí. Tím že stoupání v hierarchii vyžaduje stále větší bezohlednost, pokrytectví a ctižádost, také postupně stále více utvrzuje postupujícího kariéristu v tom, že jeho asociální chování je v pořádku.

Shrnutí

Patologické spolky vykazují vysokou míru sebeklamu, sebemanipulace, vzájemné manipulace, skupinové hlouposti, povýšenosti, sebelítostivosti, izolace od ostatní společnosti a neschopnosti poučit se z vlastních chyb. Zároveň svou strukturou zvýhodňují osobnosti, které vykazují sociálně-patologické znaky a dokonce jejich rozvoj podporují.

Proto by obyčejní katolíci měli konečně prohlédnout aby viděli jak nestvůrná je ve skutečnosti politika Vatikánu.

Proto by měli političtí prosťáčci přestat snít o „osvícené diktatuře“, protože mnohem přirozenější stav je extrémně neosvícená diktatura.

A také proto nejsou politické strany „základem zastupitelské demokracie“ ale naopak podvodem který dělá demokratické principy bezzubými.

Co chystá římskokatolická církev?

Loni jsem vyjádřil svoje pochybnosti o zájmech Vatikánu v České republice článkem Mráz přijde z Vatikánu. (čísla v článku vycházejí z tehdejších odhadů)
Protože se události od té doby poněkud pohnuly, mohu si dovolit pár řádek komentáře ještě přidat.
Především už není pochyb o tom, co pro nás chystá katolická církev - připravuje se tvrdá rekatolizace.
Že z toho nemám radost je asi zřejmé už z komentáře k páně arcibiskupově výrokům o nacistech.
Jak to mohu říci tak jasně? Víte, v posledních letech u nás vstoupili právě zástupci této nebezpečné skupiny několikrát do politiky a vždy to bylo dost prapodivné. Nicméně tím jasně deklarovali zájem mluvit do oborů, do nichž se zavázali nezasahovat.
Dobrá, tenkrát šlo jen o slova, je to nepříjemné ale nikoli průkazné.
Proto se teď podívejme na grafy v blogu Petra Závladského
Jedná se konkrétně o tyto dva články:
Církevní restituce ještě jedním pohledem
Ještě několik čísel k církevním restitucím

Grafy na které chci upozornit jsou tyto: 

(levá osa Y jsou věřící, pravá Y jsou počty duchovních)

Co z nich plyne? Především je vidět, že zatímco počet věřících klesá, počty katolických duchovních strmě rostou. Víte, žádný stát nepřipravuje silnou armádu, když nemá v úmyslu ji použít.
Je také naprosto zřejmé, kde bude tahle armáda kněží použita - je určená k nasazení do škol.
Všimněte si, že naše fašistická vláda současně s podporou ŘKC dusí sekulární školství. Jeho pozici mohou rychle nahradit školy zakládané církví. Zvláště, když na to teď bude mít ŘKC dost peněz. Proto se mohou katolíci tak veřejně rvát o peníze ze státního rozpočtu.
S námi už nepočítají, ale našim dětem to "vysvětlí".

Archa

Měl bych už jednou vysvětlit, proč se blog, ve kterém se (zatím) příliš nedočtete o kosmických lodích jmenuje právě Enzmannova archa. Může za to člověk jménem Robert Duncan-Enzmann, který navrhoval obrovské hvězdolety poháněné jaderně-fúzním pulzním pohonem (ZDE, ZDE, ZDE a ZDE)
Jsou to charakteristické "žárovkové" lodě s obří kroupou deuteria na přídi.
Měl jsem k tomuto řešení dost poznámek, jedna z nich ale nebyla technická. Zkušenost mi říká, že pokud vyšleme do určité vzdálenosti (kosmickou) loď při současném stavu kultury, velmi pravděpodobně tak stvoříme civilizaci našich budoucích nepřátel. Zatím se to vždy spolehlivě stalo.
A nebyly k tomu potřeba ani nějak obrovské vzdálenosti, stačil horský hřeben nebo moře. My dnes máme lepší spojení. Díky rádiovým vlnám dokážeme přenášet zprávy rychlostí světla, jenže mezihvězdné lety předpokládají lety vzdálenosti několika světelných let.
Jakmile zmizí stálé spojení začnou se kultury vyvíjet nezávisle jako kdyby mezi nimi byl oceán nebo horský hřeben. To stačí aby si navzájem přestaly rozumět a věřit.
Zároveň s tím souvisí všechno, co s sebou na lodích lidé povezou - nejen vybavení, ale také politické, filosofické a náboženské postoje, myšlenky, zvyky, pudy, city, instinkty...
Tenhle neviditelný náklad je v jistém smyslu nestabilnější a nebezpečnější než tisíce tun jaderných roznětek pro deuteriové bomby. Co s lidmi a s lodí za ten dlouhý čas bude?
Nestanou se nakonec chodby mezihvězdné lodě světem pláště a dýky, jak tomu bylo třeba v saharských městech v oázách? Nerozdělí si klany jednotlivá podlaží aby se tam pokusily zavést nějakou formu otrokářství nebo feudalismu? Nezničí hvězdolet nově vzniklá fanatická náboženská sekta? Nebo nám naopak za desítky let přiletí z hvězd zpátky podivný prorok se stádem uctívačů aby nás obrátil na "pravou víru" jakýmkoli způsobem, jako se to stalo středoamerickým a jihoamerickým Indiánům?
Co když nás sami naši potomci budou považovat za zvěř a střílet jen tak pro zábavu jako potomci Angličanů původní obyvatele v Tasmánii?
Víte, seriály jako Star Trek deklamují vítězství rozumu. Promiňte mi, že tomu nevěřím. Vždyť Země je také taková obří kosmická loď a rozum tu získává svá vítězství jen těžko a velmi často je v defenzivě.
Proč bychom měli čekat že tam někde daleko budeme jiní, když to co je v nás, si vždycky neseme s sebou?

Duka a nacisté

Tak náš hlavní český představitel katolické církve se neudržel aby nekomentoval volební kampaň ČSSD. Když pominu, že komentovat jakoukoli volební kampaň z hlediska pravdivosti či čehokoli jiného je v principu nesmysl - Nebudeme před vámi uhýbat pohledem, Mobilizace, Myslím to upřímně, Přemluv bábu - musím reagovat na jedinou věc v samotné výtce a totiž ono přirovnání k propagandě Třetí říše.
Přiznávám, že mě tohle zvedlo ze židle. Kdykoli totiž přijde řeč na nacismus, měla by být katolická církev zticha. Jediný zvuk, který by měl být v takové chvíli přípustný by byly rány od úderů čel jejích kněží o zem ve výrazu nejvyššího studu a pokání.
Katolíci se vůbec rádi vidí jako křesťané v tom stereotypním způsobu vidění, kdy oni jsou obětmi a ostatní je pronásledují, aby se nakonec ukázalo, že pravda byla na jejich straně - straně slabých a utlačovaných.
Asi sedmnáct století už je to pouze mýtus. Ale teď nemám v úmyslu se vracet k tomu, co dělala katolická církev někdy ve třináctém století. Chci vám ukázat co dělala ve století dvacátém.
Začněme naším prvním prezidentem a vznikem samostatného Československa. Habsburkové - vládci Rakouska - Uherska - byli pomazanými vládci. Jinými slovy se katolická církev starala o podstatnou část státní propagandy. Útok proti císařské nadvládě byl proto také útokem proti moci katolické církve. Ostatně TGM už od roku 1880 katolíkem nebyl, v tomto roce z církve vystoupil a vstoupil mezi protestanty (možnost oficiálně nevěřit, nebo zvolit jinou alternativu v R-U neexistovala). S TGM mají katolíci problémy dodnes (Viz ZDE). Nedá se totiž říci, že by náš "tatíček prezident" byl zrovna věřící, názory se klonil spíše k agnosticismu, utilitarismu a evolucionismu (viz Ideály humanitní).
Od svého vzniku je tedy Československo s ŘKC poněkud na kordy. Pár kapek jedu do téhle situace přilil Vatikán v roce 1933 když byl v Římě 20. července kardinálem Pacellim a vicekancléřem von Papenem podepsán Říšký konkordát ratifikovaný Německem 10. září téhož roku. To je ona smlouva mezi Vatikánem a Německem, která umožnila vzestup Adolfa Hitlera.
Byla to jedna z prvních smluv, které Vatikán jako městský stát uzavřel. Vznikl totiž až roku 1929 na základě Lateránských smluv.
Do mezinárodní politiky vešel tedy nejhorším možným způsobem, ale ještě hůře pokračoval. Od třicátých let byl svět zaplevelen různými klerofašistickými diktaturami, teroristickými skupinami a diktátory.
Nám nejblíže je samozřejmě Slovensko, které vedl kněz Josef Tiso jako satelitní stát nacistického Německa. Navazoval vlastně na Andreje Hlinku - dalšího kněze, který byl s nacisty až příliš zadobře. Slovenský štát nebyla žádná idyla, jak se vám jistě budou slovenští klerofašisté snažit namluvit. Byla to prezidentská klerofašistická diktatura napodobující nacistické Německo. Pořádkovými sbory se v ní staly Hlinkovy gardy.
Mnohem horší byla situace třeba v současném Chorvatsku pod vládou Ustašovsů. Nikdo už dnes nijak nepřipomíná Koncentrační tábor Jasenovac který byl považován za jeden z nejhorších i mezi německými nacisty. Tuto část historie později zpracoval ve své knize Vatikánský holokaust (překlad) židovský spisovatel Avro Manhattan.
Klerofašistické vlády a politické strany úřadovaly také v Rakousku, Belgii, Francii, Portugalsku, Španělsku a Brazílii. Aby nezůstal nikdo na pochybách, angažoval se Vatikán také v budování únikových cest pro nacistické zločince (též zde).
Po válce pak sehrál Vatikán podobně nechutnou úlohu ve Válce ve Vietnamu (1955 až 1975) kde americká armáda bojovala na straně katolického diktátora Ngo Dinh Diema a později také ve válce ve Rwandě (1994) (též ZDE, ZDE a ZDE).
Při snaze vysvětlit že katolická církev měla možná svůj podíl na těchto válečných zločinech, na holokaustu, na genocidách ale za doby nacistického Německa a socialistického Československa byla utlačována, bychom měli vzít v potaz, že za nacismu i za socialismu směli katoličtí kněží kázat, katolická církev mohla vyučovat, dostávala státní dotace a v obou případech měla zastoupení v zákonodárných sborech!

Utlačováni možná byli jednotlivci a těm by se také měla kompenzace dostat, rozhodně ale nemůžeme srovnávat "útlak" církve se skutečným útlakem, jakému byli vystaveni třeba sedláci.
Neříkám, že se nemohl nějaký kněz postavit proti oficiálnímu šílenství nacismu nebo komunismu, jako organizace ale stála katolická církev jednoznačně na straně pachatelů teroru.

Někdy říkám, že je ŘKC nejdéle působící teroristickou organizací. Není to pravda!
Teroristické organizace nejsou vlastně takový problém, jsou to jen chapadla monstrózní chobotnice. Její hlavou jsou vždycky finanční zdroje. Vatikán nikam svou švýcarskou gardu bojovat neposílá - za něj bojují peníze a ohlupení bojovníci. (Stejně jako za Saúdskou Arábii bojují hloupí, chudí mudžahedíni.)
Kdybychom chtěli - opravdu chtěli - zabránit další válce v Evropě, stačil by na to jediný jednodenní útok na Vatikán - bankovní centrum veškerých nedemokratických snah, sponzora diktatur a koncentračních táborů. Jenže to se nestane. Navzdory realitě, navzdory historii, navzdory současným pedofilním skandálům i milionům mrtvých budou lidé stále věřit, že jde o centrum veškerého dobra, zdroj naší morálky a civilizace.
A proto si může pan Duka stěžovat na utlačování za nacistů a komunistů.

Zajímavá diskuse o vztahu ŘKC a nacistů ze stránek holocaust.cz: ZDE a ZDE
O současných klerofašistických snahách ZDE, ZDE a ZDE 

Pronásledování ateistů

Tohle jsem si uvědomil teprve nedávno (i díky www.osacr.cz). Samozřejmě vím, že ateisté byli vždy v dějinách pronásledováni, ale nikdy mi předtím nedošel ten zjevný paradox, že zatímco jiné oběti nacismu i jiných genocid jsou dávno alespoň morálně rehabilitovány (např. Židé), z ateistů jsou naopak děláni pachatelé i když to byli také oběti.



Ateismus je jediný světonázor nebo náboženství, které v SS netolerujeme. Netoleroval jsem ateisty v řadách SS. Každý člen hluboce věřil v Boha, v to, co mí předkové nazývali Waralda, ta prastará, ta která je mocnější než jsme my.(Longerich, Heinrich Himmler, Oxford University Press, 2012, p. 220)

Byli jsme přesvědčeni že lidé potřebují a vyžadují víru. Proto jsme bojovali proti ateistickému hnutí. A ne že by to byli jen tak nějaké teoretické deklarace: jednoduše jsme je vymazali.(Adolf Hitler)

(též zde, a zde)

Přesto když Papež (se známou minulostí) obviní ateisty z toho že jsou hrozbou pro svět, nestane se vůbec nic? Jak to, že dodnes může kdokoli v jakémkoli veřejném projevu obviňovat ateisty z těch nejhorších zvěrstev aniž by se dočkal alespoň oprávněného znechucení. Dokonce v téměř každém filmu, kde se vyskytne nějaký ateista je to vždycky záporná postava, protože se to smí!

Ateisté byli přece po tisíce let historie především obětmi! Byli upalováni, věšeni mučeni a vražděni všemi představitelnými způsoby.
Obvinění z bezbožnosti padlo na největší myslitele antického světa - na Sokrata, Anaxagora, Alkibiada a  Aristotela.
Víme že se to dělo ve starověku, středověku i novověku. Ateisté jsou pronásledováni v muslimských diktaturách, v Rusku, Indii a perzekvováni v Polsku a USA. Jak to že o tom nejsou žádné zprávy?
Zatímco počet židovských obětí známe alespoň rámcově, o lidech kteří byli a jsou utlačováni i zabíjeni proto že nebyli věřící, nevíme vlastně nic. Nikdo nikdy neudělal alespoň nějaký odhad tohoto problému.

 Tisíce let teistické šikany žádná kniha nezpracovává!