Na začátek jeno upozornění: Nikdy mě nenapadlo, že v této rubrice uvedu tak mladý a mainstreamový film. Ano, nejen že je Godzilla Minus One relativně nový film, ale zároveň nejde ani o film nějak experimentální nebo z nějaké filmově specifické země. Je to ryzí mainstream.
Budu tedy říkat věci, které části lidí přijdou naprosto samozřejmé a část lidí se bude divit, kde jsem na to vůbec přišel.
Režisér Takaši Jamazaki odvedl rozhodně dobrou práci, tak jak to, že to tolik lidí nechápe (a přesto dávají poměrně vysoké hodnocení)?
Trochu to přičítám neschopnosti číst filmový jazyk a dívat se na film jinak, než jako na prvoplánovou zábavu.
Potom samozřejmě mohu číst takové recenze jako:
Potom samozřejmě mohu číst takové recenze jako:
" Samotný příběh mne moc nebavil, Godzilla vzpadala srandovně na svých tlustých nožkách a afektovaní japonští herci se také zrovna dvakrát nepředvedli. Líbil se mi ten zátah torpédoborců a Shinden. Člověk si pak říká, proč někdo investoval peníze do takovéhle pardon, ale kraviny, místo toho aby natočil nějaký solidní válečný film, když už na to ty prostředky a možnosti má?"
nebo
"Japonci mají
samozřejmě jinou mentalitu, ale že půl filmu zabere poválečné sociální
drama jsem nepředpokládal. Fakt mě to nebavilo, navíc hlavní hrdina -
nehrdina - hrdina Shikishima byl tak nesympatický, že jsem si k němu
cestu nenašel. Nemám rád postavy, co jsou celou dobu za blby a v závěru
zazáří - pro mě pozdě. Ovšem scény s G mě bavily hodně, triky solidní až
výborné, akce skvělá."
Ve skutečnosti je Godzilla Minus One návratem k původní symbolické představě Godzilly. V představách Iširo Hondy nebyl tento přerostlý plaz jenom nemyslící kaidžu, namátkově pustošící japonská města, ale ztelesnění strachu z atomové bomby. Proto měla Godzilla svůj spalující dech a radioaktivní stopu.
Godzilla Takaši Jamazakiho se k tématu válečného strachu vrací. Dokonce i po vizuální stránce jde podobnost s první Godzillou tak daleko, jak jen je to možné. Sociální drama není jen kulisa, ale důvod toho, co se děje i způsob, jak porazit Godzillu, která je tady personifikovaným strachem z války. I proto ji hlavní hrdina poprvé potkává mnohem menší a své spalující radioaktivní schopnosti získává (Godzilla) až mnohem později. Tragické, ale zvolna se zlepšující prostředí zničeného Japonska je skvělá změna proti původnímu filmu z roku 1954, která zároveň dává filmu nový rozměr. Lidé se v něm musejí vyrovnat nejen s tím, co jim udělali jejich protivníci, ale hlavně s tím, co si udělali oni sami.
Zbraní proti Godzille je nakonec schopnost naučit se spolupracovat, odpouštět a vážit si lidského života. Proto je emocemi nabitá vrcholná scéna s letadlem na první pohled jednoduchá až naivní, ale ve skutečnosti nemůže být jinak. A také proto není možné Godzillu zcela zabít. Jakmile se jednou objevila, je jen otázkou času, kdy se z hlubin vynoří znovu.
Film Godzilla Minus One si samozřejmě můžete užít i jako sondu do poválečného Japonska, kde se náhodou vyskytuje Godzilla, ale je to škoda. Na druhou stranu se na něj máte možnost podívat podruhé úplně jinak.
Za sebe vřele doporučuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat