Počet zobrazení stránky

pondělí 21. října 2013

Kam zmizely bohyně?

Všimli jste si někdy, že nejproblematičtější náboženství jsou vesměs docela machistická? Jasně, nám to ani nepřipadá zvláštní, protože naprostá většina panteonů má v čele nějakého toho hlavního boha - krále bohů.
Jenže počkat, není na tom opravdu nic divného? Proč mají lidé tendenci uctívat spíše boha-otce než bohyni-matku? Proč je zároveň v těchto společnostech ceněn více syn než dcera a proč je v nich ženám zpravidla odpíráno vzdělání? Souvisí to vůbec nějak?

Pro mě je to jedna z absurdit, s nimiž se v běžném životě setkávám denně. Světovládná bytost je popisována jako muž, ale přitom mnohé popisy vlastně pasují spíše na ženskou postavu. Proč by se měl věřící cítit dobře v boží blízkosti, pokud by onen bůh měl být ten nerudný psychopatický vládce, jakého popisují monoteistická náboženství?

Naopak si dokáži představit (a nepopírám, že také kvůli tomu, že jsem muž), že by se takový věřící mnohem lépe cítil v blízkosti nebo náruči bohyně.

Navíc mnohá náboženství mají opravdu takovou archetypální představu matky tvorů. Mužský princip božství se totiž od ženského principu božství liší - bohové muži tvoří rukama zázračné věci, kdežto bohyně rodí živé bytosti. Vlastně mají bohyně, ale i skutečné ženy hned tři způsoby kterými obdarovávají - jsou nám (mužům) zdrojem rozkoše, dávají život dětem a samy ze sebe jim dávají potravou (jako kdysi nám).

Takovou bohyní byla jistě Artemis z Efesu a je jí dodnes inuitská Sedna. Je dost pravděpodobné, že takovou byla i bohyně Gaia. I v řeckém polyteistickém panteonu už bývaly bohyně celkem upozaděné proti svým mužským protějškům. Kam se ale poděly bohyně z monoteistických náboženství?

Vlastně tam ještě stopy po nich jsou, jenže už nějak pokřivené - jako matky nestvůr. Ženská postava starověké židovské bohyně se zachovala jako představa první Adamovy ženy Lilith - tedy ženy, která byla rovná svému muži a nepodala se ani jemu ani Bohu (ačkoli potomky spolu podle mýtu měli).

V tomto ohledu je také zajímavé, proč je vlastně Adamova druhá žena Eva vytvořena z jeho žebra. Ve starověkých patriarchálních společnostech byla žena přijímána do "područí", což byl pojem obecně rozšířený a vztahoval se na věci, zajatce, otroky, potomky a manželky. Područí opravdu obrazně představovala mužská ruka a to jak ve významu ochrany, tak ve významu vlastnictví.

Područí v nejrůznějších jazycích ale má též význam "podpaží", tedy vlastně stranu hrudníku. Žena takto patří do mužova "podpaží" stejně jako jeho žebro. Mýtus o stvoření Evy tedy popisuje (spolu s potlačeným mýtem o první Adamově ženě) přechod od rovného svazku k nerovnému. Je to také důvod, proč se v Bibli objevuje stvoření muže a ženy dvakrát. Poprvé jsou totiž v mýtu stvořeni zároveň. (Gen. 1:26 a Gen. 2:7-2:24)

Biblická storka kromě principu podřízenosti ženy muži udělala cosi divného i s principem plození živých bytostí. Tím, že je Eva stvořena z Adamova žebra jsou vlastně v důsledku přeneseny všechny tvůrčí principy na muže. Jediná "pravá žena" - Lilith je v tradici zlá z principu. Eva je jen o něco lepší, protože je ženským klonem mužského prapředka. No, moc hezké!


Patriarchální společnosti občas tak důsledně vypudily ženský element z mytologie, že daly vznik nesmyslu. Příkladem je mi křesťanská božská trojice Otec,Syn a Duch svatý. Není až tak těžké pochopit, jak vznikla. Mnohá starověká náboženství měla své trojice v podobě matka, otec a dítě. Ve Starém zákoně je ale žena už cosi špatného z principu a tak se ženská stránka do vyjádření Boží podstaty vůbec nedostala.

Vtipné je, že ženský aspekt vlastně křesťanům nesmírně chyběl a tak jej museli dodatečně dotvořit. Ježíšova matka Marie byla vysloveně zbožštěna (vím, že křesťané budu protestovat, ale je to slovíčkaření) roku 431 přímo v Efezu, na místě starodávného Artemidina kultu.  


Legenda o Ježíšovi vůbec dobře zapadla do archetypálního rámce. Když se dnes podíváte na tradiční vánoční Betlém, uvidíte cosi velmi podobného co by na stejném místě viděli už staří Egypťané - obraz boží rodiny. Jen to tehdy byla matka Eset, otec Usirev a syn Hor. (Nicméně tak daleko, jak tvrdí např. film Zeitgeist podobnost nezachází.)


Zamyslete se nad tím!


Podobně i v kojících madonkách lze najít odkaz na jiných kojících bohyň, protože kojení je přímo jeden z projevů jejich božství.



Patriarchální společnosti ale udělaly ještě něco. V podstatě rozpůlily ideál ženy. Muži totiž stále toužili po ženách vzdělaných, duchaplných a sebevědomých - po "živých bohyních", jenže je už nechtěli mít doma, protože jim nedokázali vládnout.

Vznikl tak ideál manželky - v podstatě domácí puťky, která by se měla držet domácích povinností a ideál duchaplné kurtizány - ženy s níž je možné se milovat i mluvit o náročných věcech, jíž je možné zbožňovat ale kterou k sobě nelze připoutat. Mám pocit, že tím nějak ztratili všichni.

10 komentářů:

  1. no řekl bych, že jsi se dostal do intelektuálních výšin tak vysoko, že ti jako správnýmu chlapovi zcela unikla podstata věci a zdůvodnění, které potom vymyslíš v závěru je pak zcela mimo mísu. Ztraceno je totiž od začátku věků - a celý ideál manželky je naopak hledání možností, jak by to mohlo bejt, kdyby svět byl dokonalý. Ale bohužel nebyl a není. Takže žena jako bytost byla v minulosti skutečně prchavá záležitost - Krištov Harant se svými třemi manželkami dohromady nestrávil ani rok svého života prostě proto, že mu normálně umřely. Nebyl sám, většina mužů až do druhé poloviny 19. století to měla podobně. Průměrně přežívali svoje ženy o deset až patnáct let a délka společného života trvala v průměru tři roky. Pokud vezmu zhruba rok než pomine prvotní okouzlení, nezbývá moc času na ocenění intelektuálních vlastností partnerky, navrch s vědomím, že to nebude trvat dlouho. Proto zákaz předmanželskýho sexu, proto zákaz vycházení a černý šaty pro mladý holky v malarickejch oblastech (třeba v jugoslávii, itálii nebo albánii) , proto hidžáb, proto plná péče, proto žádná práva ani zodpovědnost pro ženský. Proto fyzický tresty - na to, aby pochopily vážnost situace prostě neměly čas. Ne proto, aby jsme je mohli ovládat, jak si myslíš ty (protože překvápko, vždycky je to něco za něco, ale to je na jinou diskuzi). Důvod je mnohem prostší a žalostnější - prostě proto, aby nám vydržely dýl naživu. To změnila průmyslová revoluce - léky, hygiena, politika... Takže situace je spíš opačná - ideál partnerskýho vztahu, kterej byl vždycky v nás a občas vybublal napovrch, odhalujíc svojí fyzickou nemožnost právě tebou kritizovaným zboštěním se pomalu naplnuje i v reálném světě a stává skutečností. A protože jsme to nikdy neměli ani nezažili, přináší to sem tam i nějaký to drhnutí (třeba takovou Mary Dalyovou určitě v ideálu nikdo nehledal :-). Co mě ovšem nepřestává překvapovat, že opravdů stačí sto let a všichni zapomenou jak to opravdu bylo...a dokážou si z nosu vycucat sebekritiku na téma "...bože jaký to jsme dneska ale ku.vy..." místo abysme se pochválili za vpravdě monumentální úspěch.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šlo mi spíš o vytěsnění idey bohyně z kultury, než o něco jiného. Co se týká těch ostatních věcí, tak to taky není úplně pravda. Třeba spartská společnost (jinak docela totalitní) bývala matrilineární a ženy tam žily poměrně dlouho (mimochodem rodičovství byla povinnost). Středověk ano, průmyslová revoluce ano, pastevecké společnosti ano, ale třeba v kulturách lovců a sběračů byly svazky delší (pokud nebyla lokalita přelidněná). Ve starověku i novověku hodně záleželo na tom, jestli člověk žil ve městě nebo na venkově. Ve městech muži ženy přežívali (města vůbec lidi spíš "žerou" než rodí), ale na venkově to bývalo často opačně, i při tom množství porodů a stavu lékařství! I u kmenů v Amazonii docela často ženy přežívají muže (pravda nežijí moc dlouho).

      Vymazat
    2. Ještě bych dodal že starověk, středověk i novověk samozřejmě znal vzdělané hétery, orain, konkubíny... Jejich povolání umožňovala právě proklamovaná panenskost nevěst.

      Vymazat
    3. eee, no udržovat panenské nevěsty je ve společnosti kultury žijící převážně v mírném pásmu, mediteránu a v subtropech neznající atb evoluční výhoda, s proklamací to má společnýho prd. Konkubína se mohla snadno dovzdělat, protože se jí potíže a rizika spojené s manželstvím a mateřstvím z různých důvodů netýkaly, takže z evolučního tlaku vypadly hned na začátku svého produktivního života. V podstatě to tak funguje i dneska, holky od fochu nejsou zrovna mateřský typy...a se zvýšením obecné gramotnosti a přístupu žen ke vzdělání už ani nejsou oproti ostatním ženám nijak zvlášt vzdělané. Skoro bych řekl, že někde mezi všeobecnou inteligencí a schopností plnit svoje pohlavní predispozice bude pozitivní závislost. Jinak nevím jak ve Spartě, ale u lovců sběračů a u nás prakticky od lidu popelnicových polí se dělaj tabulky přežití podle pohřebních polí. Podle nich to na žádnej dlouhej život v posledních 800stech letech nevypadá... teda pokud ti pětatřicítka nepříde už opravdu stará :-), nebo naši předkové ty opravdový starce pohřbívali někam, kde jsme je ještě nenašli...

      Vymazat
    4. Panenská nevěsta a přísné tresty za mimomanželský sex nejsou žádnou evoluční výhodou, panenská nevěsta a věrná manželka je výhodou leda pro muže, kteří si tak mohou být co nejvíce jistí tím, že potomci jeho manželky/manželek jsou geneticky i jeho potomky, že tedy svůj majetek a případně i čas a péči neinvestuje do dětí, které nesou geny jiného muže. Ovšem evolučního ani logického na to není nic - pokud by se totiž půda a další majetek dědily nikoli po mužské, ale po ženské linii, tak by mužům mohlo být vcelku putna, jestli všechny děti "u nich doma" jejich geny mají nebo nemají. Oni by si totiž mohli kdykoli bez hrozby jakýchkoli sankcí pořídit nějaké dítě kdekoli "bokem", takže by nějaké ty své geny nejspíš přenášeli na další generace tak jako tak - a ti nejchytřejší a nejšikovnější by samozřejmě těch genů přenášeli nejvíce, což je v pořádku, tak by evoluce i měla fungovat. Naopak se mi zdá, že patriarchát evoluci a tím i lidský genom docela "zprasil", protože nejvíc potomků neměli ti muži, kteří by byli nejkvalitnější, ale ti, jejichž nějaký prapředek byl dostatečně silný, bezohledný nebo šikovný, takže nějaký velký majetek nashromáždil, ovšem oni sami už mohli být klidně slabí, neduživí, šílení... a přesto měli právo na reprodukci, zpravidla s velmi kvalitní ženou, v některých společnostech dokonce více či přímo s velkým množstvím kvalitních žen, kterým bylo drakonickými tresty bráněno v tom, aby si za otce svých dětí vybraly nějaké evolučně kvalitnější samce.

      Vymazat
    5. Naopak pokud by byl majetek v rukou žen, které by rozhodovaly o tom, která z dcer jej (či jeho většinu) zdědí a jaké majetkové podíly dá těm ostatním potomkům (nějak ekvivalent "věna" pro syny a pro ostatní dcery nějaké jiné zabezpečení živobytí), dovolím si předpokládat, že místo automatického prvorozenství by matka dědičku spíš vybírala, tedy by svůj statek, dílnu, továrnu... odkázala té dceři, kterou by považovala za nejkvalitnější, mužským potomkům by taky dala věno podle svého uvážení, tedy těm synům, které by považovala za kvalitní, by dala věno slušné, aby si mohli najít kvalitní nevěstu, a těm jiným (pokud by je vůbec hned po porodu nezabila nebo nepohodila - což zvířecí samice v přírodě běžně dělají a také u primitivních kmenů není nic neobvyklého, když má matka právo novorozence zabít nebo nechat někde v pralese na pospas šelmám) by dala velmi málo nebo nic. A to samé u dcer - těm, které by podle ní "za něco stály", by se snažila nějaké slušné živobytí opatřit a na ty ostatní by kašlala. Lze ovšem taky předpokládat, že v tomto modelu by ženy příliš mnoho dětí ani neměly, předpokládám tak dvě, maximálně tři dcery (jako pojistku pro případ, že by jedna nějakou nešťastnou náhodou zahynula dříve, než by mohla rodový majetek převzít) a k tomu nějaké cca dva tři syny, aby je mohla nabídnout jako ženichy jiným rodinám, jejichž spojenectví nebo přízeň by se jí hodila. Takže dost možná by ani ta úmrtnost při porodech tak vysoká nebyla a naopak by ženy spíš přežívaly muže než naopak - porod je sice riziková záležitost, ale pokud jsou za život jen nějaké cca 4-5, tak šance, že při něm ta žena umře, zas tak vysoká není ani ve velmi primitivních společnostech, kde je medicína na mizerné úrovni, zatímco lov, boj, námořní plavby, cestování se zbožím po souši i různé fyzicky náročné práce (třeba kácení stromů, práce v dolech...), což všechno by nejspíš vzhledem ke svým fyzickým dispozicím i v matriarchální společnosti muži pochopitelně dělali, jsou z hlediska vážných úrazů a dalšího možného poškození zdraví činnosti daleko rizikovější, navíc se ta rizikovost zvyšuje ještě i tím, že rodí se zhruba jednou ročně, zatímco např. na ten lov se musí téměř denně.

      A jinak mi není zcela jasný Tvůj názor, proč by při epidemiích měly mladé holky umírat nějak více než mladí kluci, a proč tedy je nutné v malarických a jinak rizikových oblastech více hlídat dcery než syny. Naopak je statisticky prokázaným faktem, že v dětství a mládí jsou na úmrtí na nemoci i úrazy daleko náchylnější kluci. Fakt tedy je, jestli to už není nepřirozený důsledek patriarchátu, kdy byl na muže daleko menší evoluční tlak než na ženy (deset a více porodů za život - která to přežila a ještě dokázala mít dostatek dcer, musela bejt fakt "tvrďák") a tak mohli přežívat a dále se množit i všelijací "kriplové", kteří by mezi zvířaty do pohlavní dospělosti nepřežili, resp. by je jejich zvířecí máma odvrhla nebo zabila hned po narození.

      Vymazat
    6. líbí se mi na tobě, jak uvažuješ :-) Tvůj systém samozřejmě několik společností v historii zkoušelo. V místech s dobrýma přírodníma podmínkama narazí na psychologickou hranici - otcové a jejich bratři špatně snáší spolusouložníka-cizince ve vigvamu a tak všichni museli vyvinout spoustu rituálního chování a velmi rigidní sociální systém aby se navzájem nepozabíjeli. Bohužel už jim nezbyl žádnej prostor pro avantgardy navenek a proto taky kočovní indiáni dokázali pueblany vyhubit prakticky hned, jak na ně narazili (což se stalo zhruba v době, kdy dokázali ochočit a rozmnožit španělský koně, nez percé nesou svůj díl...). Tuaregové to vyřešili zase tak, že se k nim dost blbě dostává... Tebou popisovanej systém byl skutečně funkční u inuitů, než je začal živit aljašskej sociální program. Měl ovšem jednu drobnou vadu - jak správně píšeš, množství dcer je nutné regulovat. A ani dneska to neumíme jinak, než že ty přebytečný zabijeme. Do dneška není dítě pokládáno za člověka, dokud nedostane jméno a o bezejmenných je v těch místech velmi neslušné mluvit. Hold vlastnictví majetku ssebou nese zodpovědnost a ta i nepopulární opatření. Pokud to chápeš, pak žádnej problém, je to systém pro tebe jako dělanej :-)
      Co se týče malárie - to není můj názor, to byla citace výzkumu WHO někdy z devadesátejch let, která se kreje s poměrně novým výzkumem italů - pokud o to stojíš, dohledám zdroj. Ty z WHO na to přišli náhodou při sledování výskytu srpkový anemie a italy zase zaujalo, proč dobytek na letní pastvu zaháněly do hor převážně mladý holky... Při epidemiích a jiných katastrofách nejdřív umíraj mladý holky bez ochrany příbuzenské sítě ve vysokém stupni těhotenství - myslím, že poslední dost dobrý data se daj najít z války v jugoslávii, pokud by to bylo příliš drsný čtení, tak ve středověku se toho taky najde dost...
      A k panenský nevěstě - obecný tvrzení je, že to vyžadujou muži a patriarchát je svinstvo :-) Skutečnost je taková (teda mimo ochranejch důvodů), že chlapům je to (zvlášt v extrémních podmínkách málo pravděpodobného dožití) celkem jedno, oni se v partě když tak nějak podělí (dobrej model jsou třeba delfíni...). Čistotu vždycky kontrolovaly starý báby, stejně jako dneska jsou největší překážkou ženský obřízky. Je to vztahový a sociální postavení závislý na stupni příbuznosti (který je chlapům celkem ukradený, maj jinej systém dominance). A to se nelíp kontroluje, když je nevěsta panna. Snachu hlídá tchyně :-) a ani já bych neřek svojí mámě ne, kdybych s ní bydlel...
      Ideály jsou fajn, ovšem prosadit je můžeš jenom když nejdou úplně proti přírodě...

      Vymazat
    7. A ještě poznámku k úvodu - nevím jak hodnotíš kvalitního samce, ale evoluční biologové jako kvalitního berou takovýho, kterej má víc potomků, což mi příjde jako docela rozumný stanovisko. A sociologové k tomu dodávaj, že bohatší muži bez ohledu na stav mysli i těla mají skutečně víc potomků. A genderově správně orientovní psychologové to doplnili i o ženy - překvápko, ženy obecně hodnocené jako velmi hezké mají signifikantně větší počet potomků až do druhé generace. Není potom logický, že se dávaj s těma bohatejma úchylama furt dokola dohromady? :-))

      Vymazat
  2. takže odpověd na tvoji otázku v úvodu článku je prostá - nezmizely, jenom sestoupily mezi nás. A jako pokaždé, když se ze vzácného stává všední, zmizelo trochu jejich božství. Ale nemyslím si, že je to pro nás nebo pro ně nějak zásadně velká ztráta...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tímhle v podstatě souhlasím, chtěl jsem vyvolat tu reakci že je o duchaplné ženy dnes zájem, takže je to vlastně v pořádku. Jen si nejsem úplně jist, že je to pravda.

      Vymazat