Počet zobrazení stránky

pondělí 22. července 2013

Poznámka ke knize Kolaps od Jareda Diamonda

Když jsem poprvé přečetl knihu Kolaps: proč společnosti zanikají a přežívají? od Jareda Diamonda, byl jsem z ní prostě nekriticky nadšen. Poznal jsem úplně nový přístup k historii. Vždycky jsem slýchal, že se z historie dá poučit, ale tím způsobem, kterým jsem se to učil v dějepisu to prostě nešlo.

Když z historie vynecháte všechny vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a jejich prostředím, kulturu s jejími úspěchy a pověrami, prostě když všechno zjednodušíte na to nejzákladnější, zůstane vám nakonec jen řádka "prokletých" faktů v podobě časové osy, z níž nemůžete usoudit vůbec nic.

Diamondovo propojení ekologie s historií dávalo smysl, jenže čím více jsem se zamýšlel nad jeho argumenty, tím více jsem o některých musel pochybovat. Domnívám se že jde o chybu v chápání času. V případě Grónských Vikingů, nebo obyvatel Velikonočního ostrova si Jared Diamnod naprosto jasně všiml závislosti lidského jednání a nevyhnutelného kolapsu který byl tohoto jednání důsledkem.

Když ale popisoval proč se některé kultury vyvíjely tak a nikoli jinak, dopustil se jisté nepřesnosti. Konkrétně se týká zvířat a rostlin. O Severní a Jižní Americe například tvrdí, že v ní nežila zvířata vhodná k domestikaci, která by byla vhodná pro jízdu a zápřah a podobně o Austrálii, že tam nejsou vhodné původní rostliny pro zemědělství.

Pokud by šlo o to, že v obou Amerikách nežila taková zvířata v době, kdy byla v Eurasii zvířata domestikována, měl by pravdu. Pokud by tvrdil že v době kdy došlo k rozvoji zemědělství na Předním Východě nebyly v Austrálii vhodné rostliny pro rozvoj zemědělství, měl by také pravdu. Jenže podmínky o kterých píše nebyly přirozeným důsledkem vývoje ekosystémů před příchodem člověka, ale naopak důsledkem přizpůsobení ekosystémů lidskému působení.

Před rozšířením lidí do Ameriky, tedy před více než 13 000 lety byly koňovití a velbloudovití savci rozšíření v Severní i Jižní Americe a byli tam velmi úspěšní. Zatímco u velkých zvířat typu mastodontů a mamutů můžeme odhadovat, že na jejich vymření měla podíl klimatická změna na konci doby ledové, u koní a velbloudů, kteří byli v Americe původní (vyvinuli se tam) takový důvod nepřipadá v úvahu.

Tytéž rody totiž díky pevninskému mostu osídlily Eurasii a stali se předky našich jízdních zvířat. Navíc se klimatická změna týkala především severní polokoule a koňovití i velbloudovití byli rozšířeni na sever i na jih od rovníku.

Vysvětlení, které se nabízí, a které je také nejpravděpodobnější, jsou lidé. V době kdy začala mít všechna velká zvířata v Americe existenciální problémy se totiž do těchto míst přistěhoval člověk. Předkolumbovské indiánské kultury neměly žádné zvíře k pohonu vozů a k jízdě prostě proto, že jejich dávní předkové byli příliš dobří lovci.

Dnešní čtenáře indiánek už ani nenapadne, že obrovská stáda bizonů, kterými se prérie jen hemžily, byly následkem ekologického kolapsu, při němž přeživší druh zaujal v ekosystému místo vyhubených býložravců a že zdivočelí koně dobyvatelů, kteří dali základ dnešním stádům mustangů, se vlastně v jistém smyslu "vraceli domů".

Něco podobného, ale možná v ještě drastičtější formě se odehrálo v Austrálii přibližně před 43 000 lety. Dnes má Austrálie ve svém ekosystému naprosto nezvyklé množství rostlin šířících se na spáleništích - antrakofytů a rostlin přežívajících požáry a šířících s jejich pomocí - pyrofytů.

Tahle zvláštnost působí Australanům pravidelně mnohé potíže, protože pyrofyty, jako například blahovičníky a žlutokapy,  mají nejen strategii jak oheň přežít, ale také jak jej podporovat. Pylová analýza a paleontologické vykopávky však ukazují, že tomu tak nebylo vždycky.

Před příchodem člověka byla příroda Austrálie mnohem bohatší. Jenže lovecká strategie používající vypalování buše k nadhánění zvěře, která zvýhodnila antrakofyty a pyrofyty, zároveň znevýhodnila rostliny, které měly vyšší potenciál pro zemědělskému využití. 

Jistým způsobem má přesto Jared Diamond pravdu. Za chyby předků totiž platily kultury tak časově vzdálené, že se můžeme jen dohadovat, jestli byly vůbec navzájem příbuzensky spřízněné. Kdybychom předpokládali, že se počátky zemědělství v Austrálii mohly objevit ve stejné době jako na Předním Východě, stále by to byl časový rozdíl, jaký nás dělí od neandrtálců.

Ani předky Indiánů a dnešní Indiány nemůžeme chápat z důvodu časového rozdílu jako jednu souvislou kulturu. Jenže něco podobného bych mohl namítnout vlastně ve všech uváděných příkladech, které jsou do značné míry rozvedením tragédie obecní pastviny. Jen v opravdu extrémních případech nese následky skutečně ten, kdo řetězec vedoucí ke kolapsu odstartoval. Ve většině ostatních může jít o celé generace a jak je vidět i staletí a tisíciletí, po které následky přetrvávají.

Proto je možné, že za ztrátu některého dnes nevýznamného živočišného či rostlinného druhu můžeme v budoucnu zaplatit existencí naší civilizace, nebo ztrátou schopnosti dalšího vývoje.

4 komentáře:

  1. Díky moc za doporučení, na Diamonda jsem už předtím párkrát narazil (většinou to byly odkazy na jeho knihu "Guns, steel and germs"), ale po přečtení tohoto článku si ho definitivně píšu na seznam pro další objednávku z Amazonu :)
    P.S. Zajímáte se nějak blíže o Austrálii? Sháním v Česku lidi, kteří by něco vědeli o její fauně a floře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žel o Austrálii se zajímám jen velmi letmo, ale kamarádi tam jezdí.

      Vymazat
    2. "Kolaps" je podle mě napsaný mnohem čtivěji než "Střelné zbraně, choroboplodné zárodky a ocel v historii", ale patří k sobě. Je rozvedením jedné části této knihy.

      Vymazat
  2. Neodpustím si malý komentář - spíše doplnění a pár postředhů k zmíněným knihám, než připomínku k zde napsanému.
    Kolaps byl podle mého názoru lepší co do šíře argumentace a uvěřitelnosti i čtenářského zážitku. "Guns, Germs and Steel" byla promořená neustálým opakováním již napsaného, což je možná důvod proč se čte hůř (četl jsem obě knihy poměrně nedávno, tak snad můžu srovnávat). Kolaps je nahlížený z poněkud širší perspektivy a jaksi s větší pokorou k spletitosti reality než "Guns, Germs and Steel", dále GGS (omlouvám se za angličtinu, ale pořád mám raději originální název než jeho těžkopádně doslovný překlad do češtiny).
    Kolaps má jaksi mnohostrannější, méně redukcionistický přístup, nehraje si do takové míry na "teorii všeho".
    GGS je naopak jednoznačně zaměřená na vliv ekologických faktorů na technologickou vyspělost ostatní vlivy jsou ke škodě věci spíše zanedbávány.

    GGS klade startovní čáru pro domestikaci organismů, potažmo vznik usedlých kultur, někam do doby před 10 000 let, a vše předtím jaksi opomíjí. Otázka, zda a jak činy kultur ještě před tímto datem ovlivinily to, co se stalo potom, tam sice položena je, ale není jí věnována pozornost, kterou by si zasloužila. Vůbec ta nešťastná "tlustá čára" za starší minulostí je u mě největším mínusem GGS.
    Třeba víme, že organismy Starého světa se více než milion let adaptovaly na přítomnost člověka - (asi) díky tomu zde nedošlo k takovým extrémům vymírání jako v Novém světě a Austrálii, kam se člověk dostal "šokově". Co když ale tato adaptace zároveň ovlivnila domestifikační potenciál zvířat (např. tím, že selektovala větší pružnost v chování a přizpůsobivost) či rostlin (např. vytváření semen jedlých pro hominidy, kteří je pak pomáhali šířit)? Nemuselo tedy jít prostě jen o to, že tady zvířata byla a tam nebyla, nebo že vhodní domestikanti byli kontinentům "přiděleni" náhodně jako karty ve hře, nezávisle na působení člověka, jak víceméně předpokládá Diamond.
    Diamond se v GGS tváří, jakoby kdosi před 10 000 lety vyhlásil závody v domestikaci zvířat a rostlin, a vše zajímavé se začalo dít až potom (což je sice víceméně přiznaný, ale nijak zvlášť nezdůvodněný předpoklad), a nadále se věnuje jen tomu, jak si vedly jednotlivé "soupeřící týmy" a proč. Přitom nejzásadnější problém bych viděl v tom, proč k domestikaci plodin a hospodářských zvířat došlo několikrát zcela nezávisle na sobě, v různých klimatických pásmech a za různých okolností, právě během současného interglaciálu, ale ani jednou během doby ledové či interglaciálu předchozího? Už tehdy tu přece byli lidé nadaní slušnou inteligencí (je vůbec zemědělství na inteligenci náročnější než úspěšný lov mamuta a proč?), i všechna ta zvířata tu už žila, divoká pšenice už tehdy musela někde růst... Proč lovci mamutů (=lidé moderního typu) nedomestikovali například soby (=zvířata o nichž bezpečně víme, že to jde)? Proč pra-američané nestihli domestikovat koně, dokud tam ještě byli? Nebo tu nějaké takové pokusy snad byly, ale neujaly se? A proč ne?
    To jsou otázky, které si Diamond v GGS neklade, podle mého názoru ale měl.

    P.S. - chtěl bych taky poděkovat Petrovi že mě přiměl si tyto Diamondovy knížky přečíst, Kolaps a přes uvedené výhrady i GGS patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl, a můžu směle doporučit.

    OdpovědětVymazat