Počet zobrazení stránky

čtvrtek 9. května 2013

Stereotyp, nebo opravdu chyba

Joseph Harker píše v deníku Guardian: Je načase čelit problému pedofilie v bělošské komunitě.
Je to samozřejmě míněno jako útok na určité stereotypy, které se naopak vytvářejí v Evropských zemích vůči muslimům. Jako příklad jsou uváděna sériová znásilnění pákistánskými přistěhovalci ve Skandinávii.  Jenže já to zase až tolik optimisticky nevidím. To obvinění ze stereotypu má totiž dvě významné "ale": Za prvé nemá bělošská či spíše euroatlantická kultura žádnou ideologii, která by znásilňování dětí programově doporučovala, na rozdíl od muslimské komunity, a za druhé na tom (zatím neexistujícím) stereotypu možná něco je.

Když začaly vyplouvat na povrch znásilnění dětí (a mnohem méně i žen) představiteli katolické církve, padl poměrně správný argument, že samotný zločin jednotlivce ještě neobviňuje  nutně celou organizaci. Byl by i pravdivý, kdyby se neukázalo, že se zástupci nejvyšší hierarchie namísto obětí snažili organizovaně (a často úspěšně) chránit pachatele. V tomto případě už samozřejmě jde o organizovaný zločin.

Nicméně o problémech přímo v ŘKC se rozepisuji jinde (ostatně možná ani neexistuje zločin, jehož by se jako organizace nedopustila). Tady bych rád ukázal, na stejný princip, objevující se i jinde ve společnosti.

Teď se dostávám k dalšímu případu. Jimmy Savile byl za svého života televizní hvězdou BBC, po jeho smrti ale vypluly na povrch stovky případů znásilnění dětí, které při tom spáchal. Co spojuje tenhle případ s případem církevních sexuálních násilníků. Organizace ne, ale charakter činu ano.

Kněží dopouštějící se sexuálních deliktů na dětech, navzdory obecnému přesvědčení, většinou skutečnými pedofily nejsou, Jimmy Savile, s pravděpodobností blížící se jistotě, opravdu pedofilem byl. Přesto je v obou případech vedlo k tomu, co dělali stejné přesvědčení, totiž to že si to mohou dovolit.

Jak církevní představitelé, tak televizní hvězdy nebo někteří boháči prostě občas začnou cítit, že jsou nějakým způsobem vyňati z obecného práva, že stojí nad ním a mohou si dovolit více. Aby si jaksi ověřili, že jsou opravdu "nad", čas od času mají silné nutkání udělat nějaký čin, který je pro "obyčejný plebs" trestný. Z počátku to mohou být drobné krádeže, ilegální silniční závody, pak i defraudace, znásilnění dětí,  vraždy ...
Přitom nemusí jít ani o tak velké spolky jako jsou církve, nebo o firmy jako BBC, aby v pachatelích vyvolaly  pocit absolutní moci nad někým jiným.

A jak si takový pocit nejlépe užít? Samozřejmě co největším ponižováním, ničením, drcením onoho plebsu, ke kterému kdysi patřili, možná tím více aby si dokázali, že už do něj nepatří. Tahle "rozkoš z ponižování a mučení jiných" je velmi dobře známa. V dobách starého Řecka se jí říkalo hybris, což se chápalo jako "nestoudnost přivolávající trest bohů".

Aristoteles ji popsal jako:
„...zahanbení, zneuctění oběti ne proto, aby člověk něčeho dosáhl, ani proto, že se mu něco přihodilo, ale jen z vlastního potěšení. Hybris není pomsta za minulé urážky. Příčinou tohoto potěšení je, že si lidé myslí, že hanobením druhých posilují svoji nadřazenost.“

V případě přehlížení znásilnění dětí (sexuálně obtěžováno, nikoli vždy přímo znásilněno je asi 8% chlapců a 11%dívek) nás nemůže uklidňovat ani to, že jde částečně o zdánlivý rozdíl, protože mnoho komunit (např. papuánská) nemá ani žádný způsob, jak by mohly být takové zločiny odhaleny, nebo je za zločin nepovažují (např. muslimská). Počet oznámených zneužití je totiž velmi malý - 9% v případě mužských obětí a 4% v případě obětí ženského pohlaví.

A tady je velmi správné se ptát: Proč? Naprostá většina obětí říká (přes 70%), že je to z důvodu studu. Máme nastavené předsudky tak, že se o sexu prostě nemluví. Nevím, jestli vám dochází, jak je to bizarní - na kdejakém plakátu je nahá žena, v Blesku vychází na pokračování nafotografovaná Velká jarní kámasútra ale přesto neumíme o sexu mluvit, odhalené ňadro (na rozdíl od hromad uřezaných hlav) odešle jakýkoli film za hranici 22 hodiny, a když vznikne nová příručka sexuální výchovy, první věc proti které se organizace typu VORP postaví je varování před sexuálními útoky.

Ano, něco v naší společnosti shnilého je, když tu máme zároveň ideální podmínky vytváření pocitu absolutní moci a zároveň upíráme těm nejvíce ohroženým informace, které by jim umožnily se včas bránit, dostihnout a potrestat pachatele nebo o tom třeba jen mluvit.

Stejně jako v případě kněží a jejich církve i tady jde o společnost jako skupinu, která takové chování toleruje, nebo i pomáhá zakrývat a sama se tak stává zločinnou.


28. 11. 2011 19:57 Tisková zpráva k závěrům konference "Stop sexuálnímu násilí na dětech" (zpráva a prezentace)

Žádné komentáře:

Okomentovat