Obrat nazývaný "No true Scotsman" se řadí mezi logické klamy. Ve skutečnosti ale nejde o klam klasického typu, kdy je o jeho pravdivosti přesvědčen i ten kdo jej vznesl. Patří do té druhé, horší skupiny klamů - je to normální podvod.
Jak takový argument typu nepravý Skot vypadá? Určitě jste ho už někdy potkali:
A: "Žádný Skot si nesladí porridge."
B: "Já ale jsem Skot a sladím si porridge."
A: "Myslel jsem: Žádný pravý Skot..."
Problém s pravými a nepravými Skoty je stejný jako s pravými a nepravými křesťany, buddhisty, ateisty, komunisty, nacisty, muslimy...
Je to trik, jak zároveň jednotlivce započítat do celkového poštu stoupenců, ale přitom se distancovat od toho co dělá a ostatním se to nezdá v souladu s ideály deklarovanými skupinou.
Jeden můj kamarád - muslim dodnes věří že sebevražední atentátníci nejsou skuteční muslimové. V diskusi na FB jsem se nedávno dozvěděl, že všechno co přičítám ke zlu ŘKC ve skutečnosti nespáchali skuteční křesťané...
Používání triku "nepravý Skot" je v případě ideologií zkrátka způsobem, jak si připsat zásluhy, ale nikoli prohřešky.
Nevím, jestli si tito diskutéři všimli, že stejně by mohli argumentovat třeba komunisté v případě vojenské intervence armád Varšavské smlouvy roku 1968.
Poznámka: Přitom by k tomu měli mnohem stejné, ba i lepší, předpoklady než mají křesťané pro dělení na "pravé" a "nepravé" křesťany. Komunisté tehdy opravdu byli rozštěpení na svobodomyslný směr reprezentující Pražské jaro a neostalinistickou masu přicházející z východu.
V této absurditě bychom mohli dojít ještě dále a tvrdit, že 2. světovou válku nevedli skuteční nacisté.
Poznámka: Ani tady bych přitom nemusel být úplným demagogem. Například politika Švédska dodnes obsahuje ideje vycházející z národního socialismu. Přitom tuto zemi právě nepodezíráme z přípravy války, antisemitismu nebo extrémní xenofobie.
Zkrátka přiznávání příslušnosti podle toho zda se to hodí, vnáší do dialogu neřešitelný zmatek a je právem považováno za logický faul. Jenže je tu ještě jeden paradox: "nepravých" je nakonec vždy více než těch "pravých". Vlastně je otázka zda "praví" opravdu existují. A opravdu při tom nezáleží na tom, jestli jde o nepravé komunisty, muslimy, křesťany nebo třeba Skoty.
Naprostá většina lidí (a možná všichni) v jakékoli takové skupině má nějaký znak, který není považován pro skupinu za typický. Pokud tedy dojde na spor, v němž bude právě tomuto znaku připsána extrémní důležitost, budou (alespoň na chvíli) ze skupiny "pravých" vyjmuti. Každému hrozí, že se stane "nepravým", což ale zároveň všechny nutí k dokazování své "pravosti" a obviňování ostatních z "nepravosti".
Přesto velké množství muslimů nikdy nevykoná pouť do Mekky, pije víno a používá technologie které za Mohamedova života nebyly, velká část katolíků používá kondomy, spousta křesťanů cvičí jógu, velké množství lidí zaklínajících se kritickým myšlením v životě věří nějakému pavědeckému nesmyslu. K tomu můžete připočítat i to, že množství různých stoupenců nezná veškeré teze učení, které obhajují. Často naštěstí...
Je to něco jako "stádní porucha" - chceme být součástí skupiny, ale zároveň si chceme nechat něco odlišného, něco svého. Taková odlišnost nás pak ale spojuje s lidmi z jiných skupin, asi jako když se ve skupince kuřáků sejdou před firmou lidé z různých oddělení i platových tříd. Jestli nám něco pomáhá chápat slabosti druhých, jejich starosti a jejich způsob myšlení, pak je to totiž právě naše "nepravost".
Žádné komentáře:
Okomentovat