Nauka o povaze planety - zamyšlení nad plochozemci

Byl jsem upozorněn na české překlady plochozemských videí. Přiznávám, že jsem jimi nekriticky nadšen, ačkoli je důvod mého nadšení právě v tom, že si na nich mohou lidé trénovat kritické myšlení.

Už odedávna mi vadilo, že naše školy vlastně přednášejí jen tvrzení, neučí vůbec analyticky myslet a už vůbec ne vytvářet si svoji vlastní představu. Bylo by nesmírně zajímavé pozorovat, jaké pokusy by žáci (ale i dospělí) navrhli k dokázání nebo vyvrácení kulatosti či placatosti Země.

Já sám začal mít skromnou představu o tom, jak vypadá projekce například zdánlivého pohybu Slunce vůči Zemi z pohledu člověka na jejím povrchu, teprve když jsem si nastudoval pár knížek o gnomonice (věda o slunečních hodinách) a konkrétnější představu o navigaci na kulové ploše jsem si udělal až na kurzu velitele pobřežní plavby.








Víte, vykřiknout "To je ...!" dokáže každý, ale dokázali byste falzifikovat Eratosthenův důkaz kulatosti Země? Za jakých podmínek by neplatil? Dokázali byste navrhnout jednoduchý přístroj pro výpočet vzdálenosti Slunce od Země? Dokázalo by totéž i vaše dítě? A víte, jak se to dělalo ve starověku a proč byly tehdy výpočty tak nepřesné?

Je celkem příznačné, že se k tomuto tématu vracím právě nad představou Zeměplochy, které jsem věnoval články Povídání o placaté zemi a Ještě jednou o kruhových mapách.

Tyto články vyvolaly vášnivé spory o tom, jestli lidé ve středověku věděli, že je Země kulatá nebo nikoli. Otázkou není jestli to někdo věděl, otázkou je kolik lidí tvrzení o kulaté Zemi zastávalo a kolik z nich tuto problematiku chápalo. Ten problém neskončil se středověkem, je tady s námi stále.

Sexualizace a desexualizace veřejného prostoru a jeho rizika

Můj komentář k zrušení výstavy aktů a poloaktů v knihovně Akademie věd, měl zvláštní důsledek v tom, že jej přinejmenším někteří z lidí, které znám, označili za správný v tom smyslu, že odsoudili sexualizaci veřejného prostoru a  akademické půdy.

Z mého pohledu je to sice jinak naprostý nesmysl, protože titíž lidé by asi neprotestovali, kdyby byl v knihovně vystaven obraz Nahá Maja od Francisca de Goyi. Tedy neprotestovali by dnes, ale někdy roku 1800 by na něj měli úplně stejný názor.

Zrovna tak nevím, jestli by jim vadily obrazy a fotografie Alfonse Muchy, nebo jestli se pohoršují nad oponou Národního divadla a kariatidami na fasádách secesních domů. Ony fotografie nejsou totiž o nic více sexuální než tato postarší dílka. Mnohem zajímavější je však otázka, které z toho všeho vyplývá:

Je na veřejnosti příliš sexuálních témat nebo příliš málo a jaký stav je vlastně pro společnost výhodnější?

Už sama otázka navozuje problém v definování toho, co je sexuální a co není sexuální. Je nahá žena automaticky sexuální objekt? Je nahý muž automaticky sexuální objekt? Je nahé dítě automaticky sexuální objekt? Je nahý hroch nebo orangutan sexuální objekt? Pokud je v tom rozdíl, tak proč? Znamená to že oblečená žena nepůsobí jako sexuální objekt? A oblečený muž?
Jak moc musí být lidé oblečení aby nebyli sexuálními objekty?

Tohle je skluzavka do pekla.

Vytyčujeme totiž tak hranici tam kde nemá vliv na to co se snažíme ovlivnit. Jde o to, že lidé jsou hodně sexuální tvorové - asi jako delfíni.  I když sexualitu potlačují, chovají se vlastně sexuálně. Jediné co mohou je rozhodnout se že na některé podněty reagovat nebudou z nějakého jiného důvodu - konvence, kontextu, životních priorit atd.  Takže třeba na nudapláži necivíme zhypnotizovaně na partnerku svého kamaráda, protože by to bylo nepříjemné jí i jemu a jejich přátelství si vážíme.

Ta hranice je v hlavě!

Jakmile začneme svádět sexismus na vzhled věcí, nedá se to zastavit, protože lidé jsou prostě sexuální skrz naskrz. Naše hlavní erotogenní zóna se nenachází na povrchu našeho těla ale v naší hlavě. Je to náš mozek. Fantazie, ani ta sexuální, žádné hranice nemá. Proto ani burka a černé rukavice ženu nedesexualizují, natož aby ji snad chránily před znásilněním, naopak pokud takto jednají všechny ženy vystavují se ještě většímu nebezpečí, protože se tím odpovědnost za takové činy přesouvá mimo lidskou hlavu.

Jeden z důvodů, proč je evropská kultura taková, jaká je, spočívá i v tom, že jsme tomuto konfliktu vystaveni neustále, jsme na něj zvyklí a většinou jej dokážeme i řešit. Už pro děti určitého věku rozhodně bývají jejich učitelé a učitelky předmětem sexuální touhy, i když třeba ještě ne plně vyjádřené. S tímhle konfliktem se musí ve své hlavě poprat a je to dobře!

To je řekněme jeden takový společensko-psychologický pohled na problém nahotin v umění a ve veřejném prostoru. Jsou ale i jiné.

Fixování role

Problém s genderistkami je v tom, že často jakoukoli nahotu ale i jakýkoli skutečný sexuální apel považují za posouvání ženy do vynucené role okrášlovadla a sexuálního objektu.

Tato argumentyce by platila, pokud by naše ženy byly skutečně sexuálně pasivní a sex by spíše trpěly než samy vyhledávaly. To je ovšem vlastně názor 19. století, který smetla už dávno sexuální revoluce. Pro ženy je dnes žádoucí být sexuálně atraktivní a jsou v tomto směru samy vědomně aktivní.

Nakonec tu tedy máme genderistky, označující samy sebe za feministky, které bojují proti jakékoli obnaženosti a bojovné revlucionářky které se v boji za svá práva naopak samy svlékají, jako čtenářky z New Yorku, nebo feministky z Egypta, Tunisu, Izraele, Ukrajiny či Ruska. Samožřejmě nasmíme zapomenout na protestní akci SlutWalk.

Jsou to ženy, které chtějí mít na nahotu a sex stejné právo jako muži. Respektive ženy, které nechtějí aby za ně někdo jiný rozhodoval, kdy smějí být nahé a koho smějí milovat (včetně jiných žen).

Role dominace a submisivity

Jeden ze směrů kritiky genderistek se zaměřil na roli dominance a submisivity. Respektive popisuje tento stav jako obecně špatný. Problém je že část lidí ani nechce být ve vztazích zcela "rovná", je jich dokonce většina. Lidé mají mít rovná práva a jedno z těch práv je také právo vzájemně si určit jaký poměr dominance a submisivity má určovat jejich vztah s někým jiným.

Nerovné role nejsou automaticky nerovností v právech, pokud si tento stav partneři sami vybrali a pokud jej mohou kdykoli z vlastního rozhodnutí opustit. Tedy v případě, že tento stav není vnucený.

Kombinace a kritika dominance a submisivity ve spojení se sexem má ještě pikantnější příchuť v tom, že v rámci sexuálních her lidé zaujímají různé role bez toho že by tyto role měly nějaký přímý vztah k jejich životním rolím. Člověk projevující se v sexuální roli jako submisivní může být tedy v běžném životě jak submisivní, tak dominantní a stejně tak je to i naopak.

Všechny takovéto situace samozřejmě umění zachycuje - nerovnost v rozhodování jako dohodnutou roli, nerovnost vnucenou i rovnost.

Genderistky mají tedy poměrně zvrácený postoj k chápání rovnosti, protože brání lidem v jejich seberealizaci. Pokud používají tento argument v boji proti nahotě ve veřejném prostoru, pravděpodobně se nemohou mýlit víc.

Utilitarismus a nahota ve veřejném prostoru

Argumentace genderistek lze shrnout do prohlášení, že zobrazování nahých, nebo částečně obnažených žen ve veřejném prostoru škodí ženám.

Jaká je realita? Sameček druhu Homo sapiens sapiens ve věku mezi pubertou a třicítkou je pravděpodobně jedno z nejnebezpečnějších stvoření na světě. Jsou nebezpeční jak sobě (sebevraždy), tak okolí (násilné sexuálně motivované trestné činy), za což z nezanedbatelné míry může vrchol hladiny testosteronu kterého v tomto věku dosahují.

Pohled na nahá ňadra u většiny mužů jejich agresivitu snižuje. Tato hladina se u běžných mužů nezvýší ani při pohledu na zcela nahou ženu (tj včetně genitálií), určité riziko ale nastává u skutečně těžkých saditů, protože u těch agresivita při pohledu na explicitní výjevy naopak roste.

Pokud si tato sexuologická zjištění srovnáte v hlavě, dojde vám, že vlastně vytyčují hranici mezi tím, co v aktu běžně považujeme za přípustné a nepřípustné - instinktivně pro zobrazení ve veřejném prostoru respektujeme hranici největších benefitů a nejmenších rizik.

Racionalizace

Všechna tvrzení příznivů i odpůrců nahoty ve veřejném prostoru jsou samozřejmě racionalizace - proč chci, proč nechci. Ve skutečnosti je důvodem pocit "je mi to příjemné/není mi to příjemné". Oba tyto pocity mají svou hodnotu a měli bychom je tak posuzovat. Jsou důkazem že lidé jsou různí. Ano jsme různí, ale můžeme se dohodnout, pokud oběma stranám neschází ochota.

Právo na kritiku čehokoli má samozřejmě každý, ale organizace toho typu, jako je Genderová expertní komora ČR jsou nátlakové skupiny snažící se vnutit jednotný model různorodému lidskému chování. V tom mají něco společného s náboženskými morálkami a ideologiemi, tedy s těmi, které nakonec ženám vždy ubližovaly nejvíce.


PS: Z mého pohledu je v této věci především potřeba dialog. Opakuji, že si nemyslím, že by výstava v KNAV byla nějak pohoršující, či že by z nějakého důvodu zobrazovala téma, které by mělo být pro vědeckou knihovnu nepřípustné. Vlastně si myslím, že otevírá téma, o kterém je potřeba mluvit, což by se nestalo, kdyby k onomu výstupu genderistek nedošlo. 

Nahé ženy v knihovně - čí je to ostuda?

V rámci Týdne vědy byla v knihovně Akademie věd (dále KNAV) uspořádána také výstava fotografa Karla Richtra -Women: Scenes in the library. Hlavním důvodem proč byla tato výstava součástí jakési exkurze do historických technik fotografie je to, že má svéráznou estetiku.

Podle popisu jde o mokrý kolodiový proces, což je ale jen část toho co se dá o této technice říci. Jde vlastně o ferrotypii, což je poměrně unikátní způsob tvorby fotografií jak z hlediska fotografické chemie, tak z hlediska fyzikálního.

Důvodem, proč tento typ tvorby fotografií opět získává na popularitě je právě jeho snová estetika, kterou nemůžete z fotografií poznat, protože kombinuje plochy černé a stříbřité.

Tuto výstavu ale na svém místě už neuvidíte. Jak na oficiálních stránkách KNAV tak na stránkách samotného autora se teď skví nápis VÝSTAVA ZRUŠENA!

Co se stalo? Výstava se nelíbila jakési záhadné organizaci nazvané Genderová expertní komora ČR a Kongresu žen! Ještě před dvěma dny jsem vůbec netušil, že máme něco jako Genderovou expertní komoru ČR! Zjevně máme. Vznikla letos v dubnu (2015).

Co mi na tom všem vadí? Že se to označuje za feminismus. Domnívám se že se gender studies už dávno rozešly jak s realitou, tak s feminismem. Původním záměrem feminismu bylo poskytnout ženám lidská práva - právo účastni se politického života, právo rozhodovat o sobě, o svém životě a o svém těle.

Teď jsme svědky něčeho, co se velmi podobá strategii EU "ochrany spotřebitele před spotřebitelem". Členky genderové expertní komory prostě vědí mnohem lépe než ženy na fotografiích, co je pro všechny ženy na světě dobré a zjevně tak úplně svobodně nakládat se svým tělem pro ženy podle nich dobré není.

V komentáři k Společnému prohlášení GEK ČR a Kongresu žen k výstavě Knihovny AV ČR se píše:

Kritizovaná výstava nemá žádnou spojitost s vědou či výzkumem, čímž degraduje ženy obecně na pouhé sexuální objekty a zpochybňuje odborný přínos vědkyň. V prohlášení se dozvíte další podrobnosti, ze kterých plyne naše znepokojení nad uspořádáním takového typu výstavy pod záštitou Akademie věd ČR.

Nevím, jak nahé ženy znevažují práci vědkyň, ale myslím si, že mnohé vědkyně jsou mnohem méně prudérní než členky Genderové expertní komory ČR. Vím to, protože některé z nich si nechávají fotografovat akty.

Cituji dále z prohlášení:

Za velmi problematický považujeme také následující popisek samotné výstavy: „Portréty krásných žen v knihovně na fotografiích zhotovených technikou mokrého kolodiového procesu jsou vystaveny v původním trezoru Spořitelny české, který je dnes součástí studovny Knihovny Akademie věd. Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky, ani nenaznačuje nový úhel pohledu. Neukazuje ani temná zákoutí autorovy duše. Prostřednictvím přímých pozitivních obrazů na plechových deskách vám nabídne poetickou atmosféru evokující začátek 20. století.“ Popisek deklaruje, že výstava sama o sobě nemá žádný přínos.

Tady se dostáváme k hodně problematické části, protože Genderová komora vlastně prohlašuje, že prostá estetika je sama o sobě nic. Tedy že nemá žádný význam a instituce typu KNAV by se k ní neměla snižovat. (estetika jejich stránek dává trochu tušit)

Promiňte ale WTF? To jako myslíte vážně? Z jakého titulu se co má Genderová komora vyslovovat k estetice? Nejde náhodou už o pokus o zásah do dalšího lidského práva?

Myslíte si, že je v článku 15 Listiny základních práv a svobod uvedena svoboda umění hned vedle svobody vědeckého bádání jen tak? Ano svoboda umělecké tvorby souvisí se svobodou myšlení a svobodou svědomí a jako taková má k svobodě vědeckého bádání velice blízko:

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
 
Prohlášení se v podstatě snaží naznačit, že uspořádáním výstavy dochází k jakémusi útisku žen. Genderová expertní komora ČR svým chováním rozhodně nepředstavuje feminismus v jeho tradičním pojetí. Vlastně už představuje protipól feminismu - "ochránkyně morálky" - skupiny prudérních žen, které měly v minulých stoletích na svědomí mnoho zničených životů (a v muslimských zemích dosud mají) - často skutečných feministek.

(Docela by mě zajímala konfrontace našich "feministek" se skutečnými feministkami, nebo třeba se skupinami Pussy Riot či FEMEN.)

Také mi velmi vadí, že ředitelství KNAV  ustoupilo v podstatě bez boje. Ano Akademie věd ustoupila před organizací gender studies založenou letos. Pokud vám to nepřipadá děsivé, tak mě ano.

Když už pořádá KNAV nějakou akci, měla by jí mít opravdu dobře rozmyšlenou a její zástupci by jí měli být schopni ubránit i před takovýmto útokem.

Tento spor naštěstí a zároveň bohužel nezasáhl do úrovně práva. Naštěstí proto, že by mohl snad lidmi trochu pohnout k tomu aby si uvědomili, že i v úrovni názorů a tvrzení probíhá neustálý boj. Že slova nejsou "nic", ale že na nich záleží a že to, že zrůdný názor není možné trestat dle našeho zákona i LZPS, neznamená že jej nemáme veřejně slovně odsoudit.

Bohužel proto, že bychom alespoň věděli, kam se naklání v podobných otázkách naše soudnictví. Obávám se totiž, že poněkud páchne pokrytectvím, prudérií a kadidlem.

Ve společném prohlášení se také uvádí:

Domníváme se, že autorita, jakou je Akademie věd ČR, by se neměla spokojit s popíráním a nekonfrontováním palčivých témat dnešní doby, ale že by naopak měla skrze popularizační aktivity poukazovat na zásadní společenské otázky.

Myslím že tím co Genderová expertní komora ČR právě udělala se právě sama stala palčivým tématem a její činnost zásadní společenskou otázkou.

Chovejme se k nim jako k válečným zajatcům...

Tento článek je záměrně kontroverzní.

Výkřiky a vzdech kolem uprchlické krize pomalu odeznívají, jenže se vlastně nic nevyřešilo. Německá vláda, stejně jako politická reprezenatce EU se projevily jako totálně neschopné řešit uprchlickou krizi. Není to až tak velké překvapení.

Představa Angely Merkelové že Německo pojme libovolný počet lidí odkudkoli, aniž se s jeho obyvatelstvem do krve rozhádá je asi utopie, stejně jako je utopie představa, že všechny okolní země nechají radostně přes své území volně proudit tisíce lidí bez dokladů a jakékoli registace.

Přiznejme si, že to co jsme viděli v posledních měsících bylo absurdní a kruté divadlo. Europolitici se utápěli v líčení toho, jak je islám super náboženství a že vlastně není problém příchod několika set tisíc nebo možná i milionů lidí vyznávajících světonázor, který si nezadá svou nelidskostí s nejbrutálněkjšími ideologiemi dvacátého století, ačkoli jinak policie hlídá kdejakou trapnou demonstraci nebo sraz motorkářů.

A mezitím ...

Winter is coming!

Víte člověku, který má (zatím) mozek v hlavě, tohle mělo dojít. Pokud vytvoříte proud uprchlíků (a jiných migrantů) protože prostě mají jít odkud-kam, budou přicházet stále. A pokud se prostě některé zemi nebude líbit, že přes ní proudí davy nějakých cizích lidí vyznávajích agresivní světonázor (kteří navíc ještě ani nejsou občany EU, takže už jenom tím porušují zákony), tak ten proud prostě zastaví. 


Není zločin pro jakoukoli zemi, bránit své hranice. Je to v jedné definici státu! Dalo se to čekat.

To znamená že nám bude tuto zimu hrozit humanitární krize na hranicích EU. Absurdní na tom je, že do téhle pasti vlákali skutečné uprchlíky lidé, kteří se jim snažili pomoci. Nevím, kolik lidí stráví zimu právě v táborech na výchdě EU. Možná by vlastně zemím oplocujícím své hranice měli být Němci vděční, protože jinak by teď hrozila humanitární krize přímo uprostřed Německa.

I když jsem jinak toho názoru, že není pravda, že by šlo o invazní armádu, alespoň ne v tom smyslu, jak je to interpretováno, tak navrhuji, abychom pro tentokrát na tuto tezi přistoupili. Nemůžeme jen tak rozdávat baráky, jak by si to asi představovali migranti ze střední Afriky a islám představuje velké bezpečnostní riziko. V tom jej musíme brát vážně.

Pokud ale budeme vnímat tyhle lidi jako vojsko beze zbraní, projevme jim právě tu míru humanity, kterou bychom projevili k vojákům ve stejném postavení - v postavení válečných zajatců. V první řadě bychom je  nenechali zmrznout.

Z tohoto hlediska mi celkové chování reprezentace ČR mi vlastně připadá poměrně dost dobré. Ačkoli jsme vnímáni jako země, která islám opravdu nemusí (a to jakože hodně nemusí) a kde pro praktikujícího (otravujícího) muslima není život zrovna růžový, zároveň v tuto dobu (právě v tuto dobu, tedy na přelomu října a listopadu) vyslalo MVČR humanitární konvoje do Chorvatska a Slovinska. Obsahují velkokapacitní vytápěné stany.

Myslím že zpráva  "islám nechceme, ale v nouzi vás nenecháme,"  je přesně ta tenká linka na níž bychom se měli držet mezi bagatelizováním rizika islámu a odporem proti němu.

Problém chytrých žen

Obecná představa, s níž se asi setkala nejen většina žen, ale i většina mužů je, že muži touží po hloupých ženách. Nová studie evolučního vědce Davida Bainbridge ale říká něco jiného. Podle něj totiž muži touží po   inteligentních ženách. Jak se s takovým rozporem vyrovnat?

Měl bych několik možných řešení, které se možná budou i vzájemně dobře doplňovat. Za prvé doporučuji si všimnout, CO vlastně David Bainbridge označuje za inteligenci. zjistíte že to jsou vlastně konverzační dovednosti. Tedy takové věci, jako je široký rozhled, zábavnost, vnímavost. Žena s IQ Stephen Hawkinga a sociální inteligencí Sheldona Coopera bude mít tedy stále vážný problém navzdory své inteligenci.

Tento rozpor mezi sociální a praktickou inteligencí může být jedním z vysvětlení pověsti o atraktivitě hloupých žen. Mě ale jako lepší vysvětlení připadá druhá možnost.

Uvědomte si, že se stále bavíme o inteligenci žen, ale co inteligence mužů? Pro muže je docela dobré alespoň trochu imponovat. Měl by mít tedy alespoň trochu konverzačně navrch. (Trochu se domnívám, že u více inteligentních lidí nehraje tento rozdíl až tak velkou roli, ale to by byla příliš velká odbočka.) Jak inteligentní jsou však muži, aby mohli mít nad dívkami a ženami navrch? Úplně stejně.

Inteligence sleduje ve společnosti přibližně Gaussovu křivku. Nejvíce nápadníků tedy budou mít ženy kolem průměru, stejně jako nejúspěšnější chlapci budou také kolem průměru, pokud nevytvoříme prostředí s uměle změněnými poměry inteligence jako jsou třeba vysoké školy.

Pokud se opravdu podíváte na absolventy vysokých škol, zjistíte že vlastně většinou nemají výrazné problémy se navazováním partnerských vztahů, přestože jsou prokazatelně inteligentnější než  průměr.

Problém mají vlastně jen inteligentní ženy, které jsou nucené "lovit" v běžném prostředí, jako například absolventky vysokých škol s velkou převahou žen. Průměrný chlapík si totiž s nadprůměrnou ženou moc nepokecá, protože na to prostě nemá. Jeho obzor bude mnohem užší a zájmy výrazně přízemnější, než její. Její šance na to, že narazí v obecné společnosti (např v restauraci) na sobě (alespoň) rovného bude tím nižší, čím bude ona inteligentnější.

Všimněte si, že existuje i problém příliš hloupých lidí, který je v podstatě stejný. Rozdíl je v tom, že se příliš často se svým trápením nesvěřují v médiích.


Samozřejmě jsou ženy, které preferují hloupější muže, muži kteří preferují hloupější ženy a muži, kterým vyšší inteligence u ženy vyhovuje. Možností je hodně, jenže ani takové  variace příliš neovlivní main stream.

Z posledního průzkumu úřadu Evropské komise vyplývá...

Podle serveru Lidovky.cz vyplývá z posledního výzkumu Evropské komise že:

Vadí nám Romové, muslimové, gayové i buddhisté. Češi propadli v průzkumu rasismu

 Jsou tu nějaká data a prohlášení Lukáše Houdka z projektu HateFree že se lidé začínají bát odlišností obecně.
Já si ale myslím, že jediné, co můžeme odvodit z průzkumu Evropské komise je to, že průzkumy Evropské komise pořádně smrdí.
Nemohu rozporovat, kolik lidí má negativní vztah k Romům, protože prostě nemám jiný výzkum, který by to uvedl do kontextu, nemohu ani porovnat kolika lidem vadí muslimové. Na co ale už výzkumy jsou je tolerance a sčítání lidu.

Zde je srovnání, kolika lidem by vadil polibek na veřejnosti - heterosexuální a homosexuální. Což je ovšem v rozporu jak s chápáním morálky u nás v současnosti, tak s výzkumem Pew Research Center 2013 kde naopak ČR vyšla jako nejtolerantnější země v Evropě.

Pro srovnání postoje k homosexualitě podle PEW

Mapka netolerance podle EU:

Mapka tolerance podle PEW:

Zajímavé je ale jak prudérní vychází společnost i vůči heterosexuálním párům, což mi připadá úplně absurdní. Vůbec se to neslučuje s chováním posledních dvou generací. Otázka tedy je: Koho to vlastně zkoumali? Důchodce v katolickém hospicu?

Podobně je poměrně vysoká netolerance k Asiatům, což může ale být způsobeno tím, že poslední dobou jsou jako Asiaté označováni lidé i v geografickém, nikoli rasovém významu. Asiat je tedy dnes Rus i Pákistánec. To samozřejmě může zahýbat statistikou.

Aby toho nebylo málo, 65% Čechů prý nesnáší buddhisty a ateisty nemá rádo 35% populace, respektive by se cítili špatně, kdyby s ateistou nebo buddhistou začalo chodit jejich dítě.

Při poměrně malém počtu věřících v ČR by 35% znamenalo drastický nárůst ateofobie. O to více zarážejí ti buddhisti.

Buddhisti?!

Ti přece u nás mají (občas i nezaslouženou) pověst nejméně škodlivého náboženství na světě!
Proč by sakra někdo měl až takový problém s buddhistou?
Můžeme si představovat, že si našinci pod slovem "buddhista" představi Vietnamce, jenže v této generaci pubescenti a adolescenti přece s Vietnamci a Vietnamkami normálně chodí!

Víte, když se jeden výzkum drasticky liší od ostatních, neznamená to zpravidla drastickou změnu společnosti, ale chybu v metodice.

Národ "nácků" a "sluníček"

V tomto článku po celou dobu používám označení "náckové" a "sluníčka". Obě tato označení jsou totiž hanlivá. V kontextu toho, o čem zde píši se mi to zdá vhodné.

Jsou jisté facebookové stránky, na které nechodím. Respektive občas na ně chodím, když potřebuji příklady pro článek jako je tenhle. Ano podepsal jsem tucty výzev proti islámu a že islám v Čechách nechci. Přesto téměř nechodím na Facebookovou stránku IVČRN a teprve teď při psaní článku jsem zjistil že existuje taky Evropa - Evropanům, Čechy Čechům - bez cenzury 2 a další. Téměř nechodím ani na stránky Proti projevům nenávisti, HateFree Culture, Česko vítá uprchlíky, ...

Všechny tyhle stránky totiž šíří nenávist, i ty které mají v názvu boj s nenávistí, vlastně ty nejvíc, jenže proč?

Kdesi daleko na začátku je islám jako podnět k tomu všemu, co se teď děje, jenže tím se vlastně moc teď zabývat nebudu. Byl to pouze podnět, ale v zásadě tentýž jev jsme mohli vidět i při posledních prezidentských volbách a šaškárně s plešatým pankáčem.

Teď ale nejde o spouštěč, ale o to, co se děje. Jak to že se zdá že máme najednou republiku plnou "nácků" a "sluníček"? Kdyby to tak opravdu vždycky bylo, muselo by se to přece projevit už dávno. Tohle nesedí.

Vysvětlení tohoto jevu strachem je také pravdivé jen částečně. I když rozhodně je čeho se bát, je o co se bát, tak tím nevysvětlíte všechno. Na to je potřeba znát mechanismus.

Není v tom vlastně vůbec žádný záměr, jenom kus lidské přirozenosti. Už před časem jsem psal něco o groupthinku, tedy o tom, čemu se asi má říkat "skupinové myšlení", ale ve skutečnosti to znamená "skupinová hloupost".

Úplný základ groupthinku je zakletý v nás samotných. Když si totiž vytvoříme nějakou teorii, máme tendenci si pro ni hledat potvrzující informace a přehlížet ty, které jsou s naší představou v rozporu. Dokonce není úplně důležité, jestli jsou tyto informace vymyšlené, nebo pravdivé. I kdyby totiž byly pravdivé, dostáváme je v koncentraci, která neodpovídá jejich reálné hustotě v daném místě a čase.

Představte si situaci, kdy byste byli naráz informováni o všech zločinech na celé planetě. Všechny ty zprávy by byly naprosto pravdivé. Takový svět by vám musel připadat jako dokonale nesnesitelné místo. Trik tohoto efektu je v tom, že jakmile byste propadli této představě, začali byste si dohledávat informace, které by vám takový obrázek o světě potvrzovaly.

Stejné by to bude, když budete naráz zavaleni názory českých nacistů, výčty muslimské, romské nebo černošské kriminality. Abyste mohli vidět reálný obraz, nesmíte pročítat za sebou jednotlivé případy, ale  dívat se na souhrnné počty a celkovou dispozici.

Úplně charakteristické totiž je, že se zaujímání takových rychlých postojů řídí anekdotickými zkušenostmi a výběr zpráv je taktéž přehledem nereprezentativních epizod.

Je zajímavé, že i když stejný efekt rozlišíte v nějakém jednom konkrétním případě a ubráníte se mu, nejste většinou schopni jej aplikovat jiný, velmi podobný případ.

Většinou na začátku jde opravdu o znepokojivé zprávy a pocit ohrožení, pocit nízkosti pachatelů nějakého bezpráví a pocit hnusu. Tento strach formuje představu nepřítele, která vůbec nemusí být shodná s realitou.

Stejně tak se ale formuje i představa o vlastní skupině, které naopak její členové přisuzují většinou vysoké morální vlastnosti.

Nastupuje cenzura, která brání vidět realitu. Ta cenzura má něco společného se strachem, protože silné emoce opravdu mají schopnost potlačovat rozum.

Takže ve výsledku máme skupinu, která pouští do svého vědomí jen informace které zapadají do jejího obrazu světa. Jo vypadá to hodně jako sekta. Víte ony totiž náboženství i politické kulty právě takhle fungují.

Tak a teď se vrátím zpátky k antiislamistům a sluníčkářům. Na návštěvnících diskusí IVČRN je jednoznačně vidět, že svou morálku hodnotí vysoko. Přiznejme si že obrana žen, lidských práv a ideálů Evropy a dokonce i to češství zní prostě ještě pořád dobře. A jak dobře zní: Boj proti totalitě!

Máme tu jen ten drobný problém, že si to češství každý představuje trochu jinak. Víte nějak jsme od té sametové revoluce nevybojovaji ten boj o národní program, což je myslím docela slabina. Takže tu máme rozptyl představ o národu od "geneticky čistých" slovanských fašistů po národní ideály francouzské revoluce, kdy má každý člověk podle svého vnitřního přesvědčení právo zvolit si národnost. Všichni ale mají většinou pocit že mluví o tomtéž. Ano, jedním ze znaků groupthinku je také falešná shoda.

Na okraji skupiny "nácků" se ale  objevují skuteční náckové, kteří islám ztotožňují vlastně s jakoukoli jinou rasou. Občas se snaží šířit ideu že se všechny jinak barevné rasy na světě proti bílým spikly a chtějí je vyhubit. Myslí si že lidi vyděsí představou hrozby míšení ras. Je to vlastně jiná skupina, která si pěstuje svůj vlastní groupthink a tady prostě jen tak splynula s davem.

Velká část "nácků" je ze skutečných nácků nich hodně nesvá a snaží se od nich držet co nejdál. Těchto lidí se opravdu hluboce dotýká, když jsou označováni za "nácky" a utvrzují si tím svoji představu o "sluníčkářích" jako o alternativních idiotech chopných pouze agresivních výpadů.

I když uprostřed hnutí proti islámu stojí vzdělaní lidé a volnomyšlenkáři, prostředí na facebookových stránkách a diskusích je jiné (nemluvím teď o žádné konkrétní stránce).

Představa muslima, která je tu rozšířená je v podstatě vize "dobrého saláfisty", tedy rozeřvaného chuligána a násilníka s plnovousem a trapnou čepičkou, který všem vyhrožuje, všechny otravuje a neustále fňuká nad tím jak mu všude ubližují, ale přitom si vesele žije ze sociálních dávek.(Ne opravdu nevzbuzuje důvod se bát, že by kvůli němu někdo přišel o práci.) Takto jsou vnímáni muslimové paušálně.  Záměrně teď nechci řešit jak blízko je to skutečnému stavu. Zkuste si to zjistit sami. Výzkumy na to jsou, takže požádejte strýčka Googla a tetičku Wikipedii...

Představa o druhé verzi nepřátel - "sluníčkách" - je následující - jsou to studenti sociálních věd, totálně odtržení od reality, kteří se snaží svět naroubovat na vlastní představy, za šíření proimigrační propagandy jsou placení státem a Norskými fondy. Jsou dokonce tak blbí, že zároveň hájí práva homosexuálů i muslimů, kteří by je nejraději pozabíjeli. (Ve skutečnosti se za ně ale jenom schovávají a v pravou chvíli je předhodí muslimům davům jako obětiny.) Jsou výrazně iracionální.

Ač se mi tak úplně nechce říkat "tak to je", tak musím prozradit, že část "sluníček" je skutečně placena státem, především profesionální trollové, nicméně to úplně není ta hlavní motivace, proč většina z nich dělá to co dělá. Zkusím popsat, jak tyhle obhájce islámu vidím já.

V první řadě je jich mnohem více, než kolik je mezi nimi těch, kteří to mají jako profesi. Jejich motivace byla na začátku ušlechtilá. Opravdu! Viděli skupinu, která nějaké jiné skupině odepírala jistá lidská práva. Protože takovou skupinu znali už z minulosti, ztotožnili si ji s ní.

Postavit se proti někomu, kdo lidem upírá jejich práva je sakra ušlechtilé, ale hlavně v tom samozřejmě vidí i něco ze své perspektivy. Patří často k minoritám, kterým byla a nebo stále jsou některá práva odpírána. Identifikovali se s touto skupinou bojující za lidská práva. Ve vlastní perspektivě jsou nesmírně kladní.

Jak vidí své protivníky? No jako holohlavé posluchače Orlíku, který v životě muslima neviděli. Jejich "nácek" je především rasista obávající se muslimů pro jejich odlišnou rasu, nikoli kvůli víře. Je nevzdělaný, neumí dobře ani abecedu, bojí se že ho přistěhovalci připraví o práci. Je antisemita!

Protože i tady dochází k selekci informací, propadají panice nad tím jak česká společnost naráz "zhnědla". Zdánlivě jim to potvrzuje odmítavý postoj velké části Čechů k uprchlíkům a migrantům z Afriky. To je vede k demonstrativnímu pohrdání Českým národem. Ve skutečnosti vlastně chtějí hlavně naštvat ty "nácky", co furt melou o národu, urážejí tím ovšem i všechny ostatní.

Jak vidí muslimy? No v podstatě úplně stejně jako sebe. Často zmiňují muslimy-vegany či muslimy-homosexuály. (Opravdu existují!) Z jejich pohledu jsou všichni lidé stejní a mají právo zastávat jakékoli názory, pouze s výjimkou "nácků".

Co s tím vším mají tedy ony stránky. Je to zdroj potvrzujících informací. Vždy především pomáhají utvrzovat člověku jeho vlastní názor. V principu nejsou schopné ho změnit. Například stránky HateFree Culture ukazují jak vyvracejí hoaxy. Ani vyvrácení skutečného hoaxu ale nic na situaci nezmění.

Když víte o znásilňovací aféře v Rotherhamu, tak se vás prostě nedotkne to, že jedna údajně znásilněná holčička pochází ve skutečnosti z reklamy, protože to ostatní potvrzuje anglická prokuratura. Navíc jste si ten pocit už prožili - už jste se dříve rozvzteklili. Už ho zpátky nevezmete. Pocítíte tedy opovržení lidmi, kteří si myslí, že tohle dokáže změnit váš názor a obrázky roztomilých zvířátek vás jen utvrdí v tom, že je stránka spravována sborem infantilních idiotů.

Naopak pokud sem přijdete z druhé strany, řeknete si, jakým kravinám jsou ti náckové schopní věřit a pocítíte opravdu silný pocit zadostiučinění, že nejste jedním z nich. Obrázky zvířátek budete vnímat jako druh mírné ironie, která ve vás právě tenhle pocit posílí.

Ať sem tedy přijde "nácek" nebo "sluníčko", vždy odchází pouze s posíleným názorem který měl už předtím.

Pak máte stránky, na kterých se hromadí výstřižky z výroků nějaké diskuse z "druhé strany" vybíraných způsobem "co asi nejvíc naštve?" Pokud se chcete rozzuřit, stačí některou z nich navštívit.  

Zajímavější ale je, že takto na oba tábory stoupenců budou působit i jiné stránky které nebudou tak jednoznačné. Ano,  i když se "sluníčka" a "náckové" sejdou nad jedním textem, nebo v jedné diskusi, tak budou přikládat význam jiným částem textu. Selektivní vnímání bude dokonce natolik silné že si ani při upozornění odlišně vyznívající části nevšimnou.

Obě strany budou mluvit o nenávistné propagandě v médiích.Můžete si samozřejmě zjistit, která z těch skupin je blíže pravdě, ale nemusíte proto nutně nasednout do stejného kolotoče. Trik je v tom, že bychom neměli ani přebírat názory médií, ani se proti nim stavět do přesné opozice. Měli bychom mít své názory.

Smutnou stránkou věci je, že tam, kde by diskuse mohla začít  k ní nedojde. Typická ukázka byl Konvičkův výstup na DVTV. Nemá smysl hledat viníka, oba diskutující se projevili značně nezpůsobile. Martin Konvička dopředu ohlašoval "Veselovský na chleba namazán" a Veselovský vzal celý příspěvek jako možnost předvést nejvyšší úroveň trollení. To prohlášení nebylo hodné vysokoškolského pedagoga, protože tím předznamenal že to nebude diskuse. Veselovského trollení také nebylo hodno televizního moderátora.

Asi vás už nepřekvapí, že obě strany prezentují výkon svých favoritů jako vítězství, zatímco já jsem byl z tohoto příspěvku celkem zpruzen. Oba jsou to přitom relativně inteligentní lidé, kteří by dokázali diskutovat věcně, ale asi za jiných podmínek.

Víte koho bychom teď potřebovali? Opravdové sociology a opravdové kulturní antropology, aby situaci analyzovali a vypracovali co nejméně bolestivé řešení. Neumím si představit pro kulturní antropologii, etnologii a sociologii  lepší dobu než podobný střet. Žijeme v čase, kdy by se měly jejich regály plnit pracemi z nichž by citovaly desítky generací po nás.

Když tak nad tím ale přemýšlím, tak asi vlastně nechci aby současnou situaci řešili. Nevím, nějak jim nevěřím. Možná proto, že jsou to většinou také nějací stoupenci, což by už z titulu své profese být neměli. Jenže pokud je nemůžeme použít v situaci jako je tahle, k čemu nám potom jsou?


Nejzajímavější mi na tom připadá, že si vlastně velká část obou skupin připadá jako bojovníci za lidská práva a proti diktatuře. Často mě napadá, že by si lidé z obou skupin vlastně měli rozumět. proto mi sem nakonec zapadá tohle video z Maxwellových démonů:






Poznámka: Z mé perspektivy boje za lidská práva a proti totalitě tvoří vlastně nacisté  (komunisté, fašisté, radikální křesťané atd) a muslimové (či alespoň ti důslední) jednu stranu a bojovníci za osvícenské ideály druhou. V reálném světě ale takto dělící čára mezi těmito skupinami neprobíhá.

Poznámka 2: Střet reálného člověka s iluzí "nácka" dobře vyjadřuje článek Daniela Vávry: Kterak vyjádřit svojí morální nadřazenost v dnešní odporné době