Vědecká klasifikace Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hrabáči (Tubulidentata)
Čeleď: hrabáčovití (Orycteropodidae)
Druh: hrabáč pražský (Orycteropus pragensis)
Hrabáč pražský (Orycteropus pragensis) je středně velký savec původem z ze střední Evropy. Anglické jméno megakokot [m:ga:kkt] pochází ze slovenštiny a znamená „politické prase“. Hrabáč pražský byl původně řazen do rodu homo jako člověk (Homo sapiens sapiens, Homo erectus, Homo habilis) díky značným podobnostem. Nicméně dnes již víme, že ty jsou pouze důsledkem konvergentní evoluce. Z podobných důvodů má hrabáč pražský společné rysy s prasaty, kteří vůbec nejsou lidem příbuzní.
Nejbližší příbuzní hrabáče pražského jsou hrabáč brněnský a hrabáč bruselský. Na rozdíl od hrabáče kapského nežere termity. Potravu si opatřuje jako sociálnní parazit .
Z důvodů maskování v lidské společnosti často předstírá, že umí hrát golf. Nesnáší však jakékoli náznaky kultury a je alergický na zeleň.
Hrabáč je velice dobře přizpůsoben k hloubení tunelů, jimiž se dostává ke státním, městským i firemním pokladnám. Tunely hloubí pomocí svých silných předních hrabavých nohou, které jsou opatřeny drápy.(tzv tunelování)
Zbarvení hrabáče pražského je růžové, někdy překryté šedivým sakem.
Oblast v níž se vyskytují hrabáči pražští se pozná podle jejich zaschlého trusu, který se rozpadá v pravidelných šestiúhlých útvarech známých jako tzv. zámková dlažba.
Hrabáče pražského můžete v ČR spatřit ve státních institucích a managementu větších firem.
Je celkem hojný, chráněný není.
Odstřel je povolen celoročně.
úterý 18. října 2011
Tainterovo dogma
Na několika besedách v Praze a také na jedné v Brně jsem se setkal s tvrzeními vycházejícími z knihy Josepha A. Taintera - Kolapsy složitých společností. Na téhle knížce je zajímavých několik věcí. První je ta, že vůbec upozornila na problematiku kolapsů. Druhou takovou okolností je, že přijímá jako nezvratná tvrzení, která nijak nezdůvodňuje.
Stejně nekriticky je pak přejímají i jeho čtenáři.
Tvrzení, že vnější příčiny nebo válka nemohou být důvodem kolapsu prostě nejsou pravda. Zánik kultury útokem jiné lépe vyzbrojené a početnější kultury samozřejmě vysvětlit lze. Ekologické důvody mohou být někdy tak dramatické, že není potřeba hledat další důvody ve struktuře společnosti. Například výbuch sopky Théra v 17 století př. n. l. by bezpečně dovedl ke kolapsu jakoukoli fungující civilizaci doby bronzové, bez ohledu na to zda by byla právě na vzestupu nebo ve fázi úpadku.
Podobně se tvrzení,že "špatná vláda je cenou za jakoukoli vládu", neopírá vlastně vůbec o nic. To že ideální vládu neznáme neznamená, že neexistuje možnost takovou vládu vytvořit.
Poslední pověra se týká samotné složitosti. Tainter předpokládá, že důvodem úpadku je přílišná složitost společnosti. Úplně při tom ale přehlíží její účelnost. Složitost která nemá funkci samozřejmě vede k úpadku společnosti, protože je chorobná. Na společenské úrovni odpovídá rakovině. Sám jsem pracoval ve společnosti, kde jsem měl nad sebou sedm ředitelů. Taková společnost není o nic přirozenější ani životaschopnější než dvouhlavé tele.
Společnosti, které kolabují kvůli neúčelné složitosti jsou samozřejmě patologické, protože jim chybí mechanismus, který by nesmyslné útvary odstraňoval a ty potom plodí další patologické vyhlášky, akce a podútvary. Při této zhoubné činnosti navíc spotřebovávají prostředky, které by byly potřeba jinde.
To co je na knize přínosné je zjištění, že kolaps z důvodů neúčelné složitosti nezpůsobuje chudina ani střední třída, ale mocenská elita (oficiální i neoficiální). Jde o úřady a spolky, které hromadí majetek a moc, samy ale nic neprodukují, naopak produkci brzdí nebo úplně blokují (stát - přehnané daně z výroby, mafie - výpalné od podniků a farmářů).
Zatímco Tainter se k problému nesmyslné složitosti staví zcela fatalisticky, já tvrdím, že řešení má. Je jím vytvoření sebeozdravného systému založeného na hodnocení účelnosti - tedy vyhodnocení, zda instituce skutečně slouží účelu, pro který byly vytvořeny. S tímhle požadavkem bychom se měli vrhnout jak na náš mocensko-byrokratický aparát, tak na mocenské struktury Evropské unie.
Pokud se tomu vyhneme, čeká nás kolaps, který by pak byl samozřejmě naprosto přirozený.
http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Tainter
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=469
http://www.kosmas.cz/knihy/142045/kolaps/
http://en.wikipedia.org/wiki/Jared_Diamond
Stejně nekriticky je pak přejímají i jeho čtenáři.
Tvrzení, že vnější příčiny nebo válka nemohou být důvodem kolapsu prostě nejsou pravda. Zánik kultury útokem jiné lépe vyzbrojené a početnější kultury samozřejmě vysvětlit lze. Ekologické důvody mohou být někdy tak dramatické, že není potřeba hledat další důvody ve struktuře společnosti. Například výbuch sopky Théra v 17 století př. n. l. by bezpečně dovedl ke kolapsu jakoukoli fungující civilizaci doby bronzové, bez ohledu na to zda by byla právě na vzestupu nebo ve fázi úpadku.
Podobně se tvrzení,že "špatná vláda je cenou za jakoukoli vládu", neopírá vlastně vůbec o nic. To že ideální vládu neznáme neznamená, že neexistuje možnost takovou vládu vytvořit.
Poslední pověra se týká samotné složitosti. Tainter předpokládá, že důvodem úpadku je přílišná složitost společnosti. Úplně při tom ale přehlíží její účelnost. Složitost která nemá funkci samozřejmě vede k úpadku společnosti, protože je chorobná. Na společenské úrovni odpovídá rakovině. Sám jsem pracoval ve společnosti, kde jsem měl nad sebou sedm ředitelů. Taková společnost není o nic přirozenější ani životaschopnější než dvouhlavé tele.
Společnosti, které kolabují kvůli neúčelné složitosti jsou samozřejmě patologické, protože jim chybí mechanismus, který by nesmyslné útvary odstraňoval a ty potom plodí další patologické vyhlášky, akce a podútvary. Při této zhoubné činnosti navíc spotřebovávají prostředky, které by byly potřeba jinde.
To co je na knize přínosné je zjištění, že kolaps z důvodů neúčelné složitosti nezpůsobuje chudina ani střední třída, ale mocenská elita (oficiální i neoficiální). Jde o úřady a spolky, které hromadí majetek a moc, samy ale nic neprodukují, naopak produkci brzdí nebo úplně blokují (stát - přehnané daně z výroby, mafie - výpalné od podniků a farmářů).
Zatímco Tainter se k problému nesmyslné složitosti staví zcela fatalisticky, já tvrdím, že řešení má. Je jím vytvoření sebeozdravného systému založeného na hodnocení účelnosti - tedy vyhodnocení, zda instituce skutečně slouží účelu, pro který byly vytvořeny. S tímhle požadavkem bychom se měli vrhnout jak na náš mocensko-byrokratický aparát, tak na mocenské struktury Evropské unie.
Pokud se tomu vyhneme, čeká nás kolaps, který by pak byl samozřejmě naprosto přirozený.
http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Tainter
http://www.dokoran.cz/index.php?p=book.php&id=469
http://www.kosmas.cz/knihy/142045/kolaps/
http://en.wikipedia.org/wiki/Jared_Diamond
Hodnota tradičního loga
O půlnoci ze soboty na neděli (15. až 16. října) jsem se vrátil z festivalu krátkometrážních filmů Brno 16. Tímto deformovaným názvem se teď označuje festival s 52 let dlouhou tradicí - Brněnská šestnáctka. Nový, mladý a ambiciózní tým se rozhodl vykonat "spoustu změn", aniž si ovšem ověřil, jestli někdy v minulosti někdo něco takového už nezkoušel a k čemu to vedlo.
Mimo jiné se pustil také do úpravy loga a názvu. Bohužel podobný jev vídám teď celkem často. Sám jsem byl redaktorem časopisu VTM k němuž byl z nepochopitelných důvodů přilepen nesmyslný nápis Science.
Myšlenka že změna názvu festivalu, časopisu nebo prostě čemukoli pomůže, je obecně velmi sporná a u těch značek, které mají tradici několik desítek let, je spolehlivě nepravdivá.
Názvy jako 100+1, VTM, National Geografic, Apple ale i právě Brněnská šestnáctka, Letní filmová škola, Kolem světa nebo Rock for People, mají společného právě to, že v lidech vyvolávají určitý pocit bezpečí. Pokud jste jejich čtenář/uživatel/divák/návštěvník, těšíte se na ně právě proto, že víte co od nich očekávat. Překvapení se sice konají, ale v rámci předpokládaného. Kdyby Letní filmová škola v Uherském Hradišti přestala promítat filmy a zaměřila se třeba na módu, nebo kdyby se National Geografic stal časopisem střeleckého klubu, jistota by zmizela.
Něco podobného se stane se zavedenou značkou pokaždé, když změníte název nebo logo - musíte znovu získat důvěru těch, kteří si vás už kdysi oblíbili.
Proto teď naivní organizátoři Brno 16 bloumají nad poklesem návštěvnosti , když přece oni dali do propagace tolik úsilí. (Pravda, nebyl to jediný problém)
Úplně obráceně šla na věc redakce časopisu Svět. V loňském roce dostala do potíží a nakonec do konkurzu firma 100+1, která původně vydávala stejnojmenný časopis. Ten krátce na to bez varování skončil. Redakce časopisu Svět získala práva na používání loga i názvu a chystá se v nejbližších dnech přejít na tento tradiční název, protože chápe jeho potenciál.
Přestože časopis 100+1 posledních několik let skomíral (především vinou neschopné redakce a asi i managementu), jeho logo je stále díky tradici neobyčejně silné. S novou redakcí, která chápe s jakým potenciálem zachází se může znovu velmi rychle postavit na nohy.
Je to ale jen jedna výjimka mezi mnoha nesmysly.
Mimo jiné se pustil také do úpravy loga a názvu. Bohužel podobný jev vídám teď celkem často. Sám jsem byl redaktorem časopisu VTM k němuž byl z nepochopitelných důvodů přilepen nesmyslný nápis Science.
Myšlenka že změna názvu festivalu, časopisu nebo prostě čemukoli pomůže, je obecně velmi sporná a u těch značek, které mají tradici několik desítek let, je spolehlivě nepravdivá.
Názvy jako 100+1, VTM, National Geografic, Apple ale i právě Brněnská šestnáctka, Letní filmová škola, Kolem světa nebo Rock for People, mají společného právě to, že v lidech vyvolávají určitý pocit bezpečí. Pokud jste jejich čtenář/uživatel/divák/návštěvník, těšíte se na ně právě proto, že víte co od nich očekávat. Překvapení se sice konají, ale v rámci předpokládaného. Kdyby Letní filmová škola v Uherském Hradišti přestala promítat filmy a zaměřila se třeba na módu, nebo kdyby se National Geografic stal časopisem střeleckého klubu, jistota by zmizela.
Něco podobného se stane se zavedenou značkou pokaždé, když změníte název nebo logo - musíte znovu získat důvěru těch, kteří si vás už kdysi oblíbili.
Proto teď naivní organizátoři Brno 16 bloumají nad poklesem návštěvnosti , když přece oni dali do propagace tolik úsilí. (Pravda, nebyl to jediný problém)
Úplně obráceně šla na věc redakce časopisu Svět. V loňském roce dostala do potíží a nakonec do konkurzu firma 100+1, která původně vydávala stejnojmenný časopis. Ten krátce na to bez varování skončil. Redakce časopisu Svět získala práva na používání loga i názvu a chystá se v nejbližších dnech přejít na tento tradiční název, protože chápe jeho potenciál.
Přestože časopis 100+1 posledních několik let skomíral (především vinou neschopné redakce a asi i managementu), jeho logo je stále díky tradici neobyčejně silné. S novou redakcí, která chápe s jakým potenciálem zachází se může znovu velmi rychle postavit na nohy.
Je to ale jen jedna výjimka mezi mnoha nesmysly.
Politik, mapa, graf
Je takový zvyk, že když je nějaký politik dotázán v televizní debatě na majetek státu, nezapomene zdůraznit, že stát je špatný hospodář. Trochu mi to už leze krkem.
Když něco takové prohlásí některý z mých přátel v hospodě, nezbývá mi než s ním souhlasit, jenže co když něco takového prohlásí ministr financí? Ryba smrdí od hlavy a za každý podnik musí zodpovídat jeho management. Pokud ministr financí prohlásí že stát je špatný hospodář, říká o sobě, že je neschopný, protože on zodpovídá za hospodaření.
To ale jaksi není všechno. Být "špatný" znamená hodně různých věcí. Je stát špatný hospodář, protože negeneruje zisk, protože má velkou spotřebu na své vlastní náklady, nebo proto že prostě hloupě vyhazuje peníze?
Ministr financí má jasně ukázat, kde konkrétně jsou nedostatky a co s nimi hodlá dělat.
(A není jen problém ministerstva financí)
Na vysvětlení něčeho tak složitého vám samozřejmě jednoduchá odpověď nestačí, na to jsou grafy a mapy.
Do televizních debat si je většinou pořizují sami zpravodajci nebo moderátoři, téměř nikdy ne ti, kteří by s nimi měli pracovat denně - politici.
Ostatně, jak si politici představují prezentaci grafu, ukázal naposledy pan Paroubek a bylo to fakt zoufalství:
(http://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/44459/predvolebni-diskuse-paroubka-a-necase-vecernicek-versus-kasparek.html)
Politici obecně žádné grafy ani mapy rádi nemají, snad kromě těch které ukazují jak jim stoupají volební preference.
Já sám bych ale skutečně rád viděl třeba graf, na kterém by bylo rozvrstvení platů v naší republice, mapu bohatství, mapu příjmů a mapu rodinných výdajů České republiky, mapu konfliktních oblastí, mapu středisek zdravotnické péče, mapu půd a jejich využití...a samozřejmě mnoho dalších.
Jak mohou ministři něco říkat o jakýchsi strategiích, když neplánují nad mapu? Já sám jsem se neodvážil naplánovat ani festival amatérských filmů bez toho, abych neměl mapu okolí, nikdy jsem neviděl žádnou vojenskou operaci bez mapy, dokonce nevím ani jak naplánovat delší výlet na kole z hlavy. Tak jak je možné naplánovat "strategii" na několik let bez údajů?
Hlavně ale nechápu, jak mohou před volbami slibovat nějakou změnu, když předtím nedoloží ani to, jaký je vlastně současný stav?
Když něco takové prohlásí některý z mých přátel v hospodě, nezbývá mi než s ním souhlasit, jenže co když něco takového prohlásí ministr financí? Ryba smrdí od hlavy a za každý podnik musí zodpovídat jeho management. Pokud ministr financí prohlásí že stát je špatný hospodář, říká o sobě, že je neschopný, protože on zodpovídá za hospodaření.
To ale jaksi není všechno. Být "špatný" znamená hodně různých věcí. Je stát špatný hospodář, protože negeneruje zisk, protože má velkou spotřebu na své vlastní náklady, nebo proto že prostě hloupě vyhazuje peníze?
Ministr financí má jasně ukázat, kde konkrétně jsou nedostatky a co s nimi hodlá dělat.
(A není jen problém ministerstva financí)
Na vysvětlení něčeho tak složitého vám samozřejmě jednoduchá odpověď nestačí, na to jsou grafy a mapy.
Do televizních debat si je většinou pořizují sami zpravodajci nebo moderátoři, téměř nikdy ne ti, kteří by s nimi měli pracovat denně - politici.
Ostatně, jak si politici představují prezentaci grafu, ukázal naposledy pan Paroubek a bylo to fakt zoufalství:
(http://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/44459/predvolebni-diskuse-paroubka-a-necase-vecernicek-versus-kasparek.html)
Politici obecně žádné grafy ani mapy rádi nemají, snad kromě těch které ukazují jak jim stoupají volební preference.
Já sám bych ale skutečně rád viděl třeba graf, na kterém by bylo rozvrstvení platů v naší republice, mapu bohatství, mapu příjmů a mapu rodinných výdajů České republiky, mapu konfliktních oblastí, mapu středisek zdravotnické péče, mapu půd a jejich využití...a samozřejmě mnoho dalších.
Jak mohou ministři něco říkat o jakýchsi strategiích, když neplánují nad mapu? Já sám jsem se neodvážil naplánovat ani festival amatérských filmů bez toho, abych neměl mapu okolí, nikdy jsem neviděl žádnou vojenskou operaci bez mapy, dokonce nevím ani jak naplánovat delší výlet na kole z hlavy. Tak jak je možné naplánovat "strategii" na několik let bez údajů?
Hlavně ale nechápu, jak mohou před volbami slibovat nějakou změnu, když předtím nedoloží ani to, jaký je vlastně současný stav?
Potřebujeme hrdiny?
Sociologové i psychologové se baví experimenty ukazujícími, že zástupci žádné profese nejsou z principu mravnější nebo etičtější než ostatní. Že si to takové pokusy bohatě "slíznou" učitelé, kněží, politici a právníci je nad Slunce jasné.
Vlastně mě to nikdy ani nepřekvapovalo. Příslušnost k profesi totiž nikdy nebyla zároveň průkazkou morální bezúhonnosti, jak nám bohužel předvádí třeba případ lékaře Bartáka.
Zároveň se nedá něco takového říci jen na základě příslušnosti k národu, jenže tam to neplatí tak docela. Ač se za základ národa považuje kde co, od genetiky po symboliku, ve skutečnosti je jeho základem národotvorný mýtus, nebo spíše celá mytologie. Takový mýtus nutně obsahuje hlavně ty události, které byly důležité pro přežití národa a poněkud potlačuje události, které neukazují národ v příliš dobrém světle.
Tak třeba Francie stále žije mýtem Velké francouzské revoluce, ale upozaďuje doby teroru, které po ní logicky následovaly. Podobně se od Francouze moc nedozvíte o francouzské kolaboraci s nacisty ani o Mnichovské zradě, od Rusa o okupaci Československa a od Američana o bombardování Laosu.
Jsou to ostudné epizody, ke kterým se žádný národ hlásit nechce a často se ani nevyučují!
České prostředí je bohužel posledních šedesát let naprosto demoralizováno sebemrskačskou demoralizující propagandou pocházející převážně z doby protektorátu.
Češi nic nevyhráli, vždycky podlézali, kradli, zaslouží si svoji podřízenou roli v dějinách.
Pokud tomu věříte, mám pro vás novinku: Žádný národ se neproplížil dějinami tak, že by ostatním podlézal. Takové národy bez výjimky zanikly.
Pokud se naopak podíváte na významné bitvy českých ději, zjistíte, že ve velké části případů bojovali Češi proti přesile a často vítězili.
Z takové historie by se naopak dal sestavit mýtus velmi odvážného národa plného skvělých bojovníků.
Proč tedy neexistuje?
Především jsme obětí přes 68 let trvající demoralizace, která se nejprve šířila z Německa, později ze SSSR a nakonec od našich zpitomělých médií.
Na veřejnosti je dokola omíláno obsazení Československa nacistickým Německem, ano je to okamžik, kdy jsme (tedy naši předci) měli bojovat, jenže touhle tragédií naše historie neskončila. Neskončila ani se Sovětským svazem ani s pádem Komunistické strany Československa.
Znovu a znovu je nám opakováno že jsme vyhnali sudetské Němce (já u toho tedy nebyl) ale už nikdo nedodává, že tím prvním kdo je obětoval byl Hitler. Doufal, že na ně Češi zaútočí a on tak získá záminku k obsazení pohraničí. Ano, zacházení s "odsunutými" bylo ostudné, ale jejich odchod byl to také způsob, jak se vyhnout mnohem většímu masakru.
Válka je hnusná a nekončí s posledním výstřelem, alespoň pro těch většinu kdo ji zažili. Nejsme ale všichni skupinově vinni, jako nebyli vinni stejně oni. Vina a nevina, stejně jako odvaha, statečnost nebo zbabělost nejsou vlastnostmi skupiny ale osobnosti.
Jak to že tedy žijeme v mýtu, který měl už dávno samovolně pojít?
Bohužel se za ty desítky let podařilo všem těm demagogům něco, co nikdo nikdy připustit neměl. Vzali nám hrdiny!
Potřebujeme hrdiny protože právě oni představují to dobré co v nás je. Proto jsem začal tuhle psát poznámku.
Na náměstí či rynku v každé obci, na místě kde ještě před dvěma desítkami let stály sochy Leninů a Stalinů, chybí socha. Socha místního odvážného nebo přemýšlivého člověka - místního hrdiny. Socha postavená za peníze ze sbírky, jenom z vděčnosti.
Protože k tomu jsou pomníky.
Vlastně mě to nikdy ani nepřekvapovalo. Příslušnost k profesi totiž nikdy nebyla zároveň průkazkou morální bezúhonnosti, jak nám bohužel předvádí třeba případ lékaře Bartáka.
Zároveň se nedá něco takového říci jen na základě příslušnosti k národu, jenže tam to neplatí tak docela. Ač se za základ národa považuje kde co, od genetiky po symboliku, ve skutečnosti je jeho základem národotvorný mýtus, nebo spíše celá mytologie. Takový mýtus nutně obsahuje hlavně ty události, které byly důležité pro přežití národa a poněkud potlačuje události, které neukazují národ v příliš dobrém světle.
Tak třeba Francie stále žije mýtem Velké francouzské revoluce, ale upozaďuje doby teroru, které po ní logicky následovaly. Podobně se od Francouze moc nedozvíte o francouzské kolaboraci s nacisty ani o Mnichovské zradě, od Rusa o okupaci Československa a od Američana o bombardování Laosu.
Jsou to ostudné epizody, ke kterým se žádný národ hlásit nechce a často se ani nevyučují!
České prostředí je bohužel posledních šedesát let naprosto demoralizováno sebemrskačskou demoralizující propagandou pocházející převážně z doby protektorátu.
Češi nic nevyhráli, vždycky podlézali, kradli, zaslouží si svoji podřízenou roli v dějinách.
Pokud tomu věříte, mám pro vás novinku: Žádný národ se neproplížil dějinami tak, že by ostatním podlézal. Takové národy bez výjimky zanikly.
Pokud se naopak podíváte na významné bitvy českých ději, zjistíte, že ve velké části případů bojovali Češi proti přesile a často vítězili.
Z takové historie by se naopak dal sestavit mýtus velmi odvážného národa plného skvělých bojovníků.
Proč tedy neexistuje?
Především jsme obětí přes 68 let trvající demoralizace, která se nejprve šířila z Německa, později ze SSSR a nakonec od našich zpitomělých médií.
Na veřejnosti je dokola omíláno obsazení Československa nacistickým Německem, ano je to okamžik, kdy jsme (tedy naši předci) měli bojovat, jenže touhle tragédií naše historie neskončila. Neskončila ani se Sovětským svazem ani s pádem Komunistické strany Československa.
Znovu a znovu je nám opakováno že jsme vyhnali sudetské Němce (já u toho tedy nebyl) ale už nikdo nedodává, že tím prvním kdo je obětoval byl Hitler. Doufal, že na ně Češi zaútočí a on tak získá záminku k obsazení pohraničí. Ano, zacházení s "odsunutými" bylo ostudné, ale jejich odchod byl to také způsob, jak se vyhnout mnohem většímu masakru.
Válka je hnusná a nekončí s posledním výstřelem, alespoň pro těch většinu kdo ji zažili. Nejsme ale všichni skupinově vinni, jako nebyli vinni stejně oni. Vina a nevina, stejně jako odvaha, statečnost nebo zbabělost nejsou vlastnostmi skupiny ale osobnosti.
Jak to že tedy žijeme v mýtu, který měl už dávno samovolně pojít?
Bohužel se za ty desítky let podařilo všem těm demagogům něco, co nikdo nikdy připustit neměl. Vzali nám hrdiny!
Potřebujeme hrdiny protože právě oni představují to dobré co v nás je. Proto jsem začal tuhle psát poznámku.
Na náměstí či rynku v každé obci, na místě kde ještě před dvěma desítkami let stály sochy Leninů a Stalinů, chybí socha. Socha místního odvážného nebo přemýšlivého člověka - místního hrdiny. Socha postavená za peníze ze sbírky, jenom z vděčnosti.
Protože k tomu jsou pomníky.
Propaganda bez objednávky
Chtěl jsem dnes psát o něčem úplně jiném, ale způsob kterým informují či spíše neinformují naše média o blokádě na Wall Street mě donutil naprosto změnit téma. Když se po dlouhé době objevila zmínka, že tam policie zatkla na 700 demonstrantů, většina našich lidí vůbec netušila co se děje. Nikdo je totiž neinformoval, že nějaké blokáda Wall Street vůbec je, proč, ani jak dlouho už trvá.
Podobnou situaci známe i z převratu na Islandu před několika roky.
Pochopit motivaci demonstrantů na Wall Street i Islanďanů je přitom mnohem snazší, než pochopit motivaci našich zpravodajců. Pokusím se s vámi teď podělit o jednu zkušenost z doby, kdy jsem pracoval pro jednu nejmenovanou televizní stanici. Zpracovával jsem tehdy hrubá videa z agentur pro zpravodajce, kteří z nich vyráběli naše zprávy.
Jedna z těch zpráv byla tehdy "politicky nekorektní". Šlo o hrubé video mrtvých z humanitární expedice, kterou omylem zasáhla jedna z amerických kontejnerových pum.
Samozřejmě se tato zpráva nakonec na veřejnost nedostala. Tedy nedostala se na veřejnost u nás. Všude jinde ji běžně televize vysílaly.
Proč? Dvě tehdy nejsilnější strany- ČSSD a ODS - se snažily přebudovat náš volební systém na většinový. V rámci toho až nezřízeně glorifikovaly uspořádání USA. Stín na nově proklamovaném vzoru by se nemusel (tehdy) líbit ani Klausovi ani Zemanovi.
Teď asi čekáte, že nějaké stranické vedení něco zpravodajcům nařídilo, nebo že poslalo nějaké neformální zastrašující vyjádření. Jenže tak to není.
Žádná zpráva, žádný příkaz, dokonce ani neformální rozhovor mezi čtyřma očima a nabídky které se neodmítají.
Celý ten propagandistický obrázek USA vznikal v newsroomu a to co se nad ním vznášelo nebyla přímá hrozba ale obava že by se to někomu vlivnému nemuselo líbit.
Ze strachu "co by se mohlo stát kdyby" vylepšovali zpravodajci dění v politických stranách, chování politiků a samozřejmě také chování jejich zahraničních přátel. Dokázali být papežštější než papež, klausovštější než Klaus, zemanovštější, langerovštější, špidlovštější, grossovštější ...
Jeden z mých přátel měl pro to měl vcelku výstižné označení předposranost.
Vůbec nejhorší je, že takové chování začali brát naši politici za normu. Pokud se někdo z těch tvůrců mediální vaty náhodou "utrhne" a zachová se jako normální novinář, volají hned po zrušení tisku, cenzuře internetu nebo vypnutí televizní stanice.
Nedávný šok Václava Klause, když zjistil, že se televize opovážila odvysílat záznam jeho krádeže nebo výstupy Paroubka, Zemana a dalších proti médiím, jsou jen dokladem toho, čemu za ta léta přivykli.
Jako mnozí z těch, kdo v devadesátých letech přičichli k médiím, chovám k politikům to nejhlubší opovržení, ale téměř stejně odporní mi přijdou tehdejší podlézaví zpravodajci, z nichž mnozí stále ještě v médiích pracují, byť na jiných televizních stanicích. Měli být hlídacími psy demokracie, namísto toho byli a jsou palácovými pejsky našich plutokratů.
Podobnou situaci známe i z převratu na Islandu před několika roky.
Pochopit motivaci demonstrantů na Wall Street i Islanďanů je přitom mnohem snazší, než pochopit motivaci našich zpravodajců. Pokusím se s vámi teď podělit o jednu zkušenost z doby, kdy jsem pracoval pro jednu nejmenovanou televizní stanici. Zpracovával jsem tehdy hrubá videa z agentur pro zpravodajce, kteří z nich vyráběli naše zprávy.
Jedna z těch zpráv byla tehdy "politicky nekorektní". Šlo o hrubé video mrtvých z humanitární expedice, kterou omylem zasáhla jedna z amerických kontejnerových pum.
Samozřejmě se tato zpráva nakonec na veřejnost nedostala. Tedy nedostala se na veřejnost u nás. Všude jinde ji běžně televize vysílaly.
Proč? Dvě tehdy nejsilnější strany- ČSSD a ODS - se snažily přebudovat náš volební systém na většinový. V rámci toho až nezřízeně glorifikovaly uspořádání USA. Stín na nově proklamovaném vzoru by se nemusel (tehdy) líbit ani Klausovi ani Zemanovi.
Teď asi čekáte, že nějaké stranické vedení něco zpravodajcům nařídilo, nebo že poslalo nějaké neformální zastrašující vyjádření. Jenže tak to není.
Žádná zpráva, žádný příkaz, dokonce ani neformální rozhovor mezi čtyřma očima a nabídky které se neodmítají.
Celý ten propagandistický obrázek USA vznikal v newsroomu a to co se nad ním vznášelo nebyla přímá hrozba ale obava že by se to někomu vlivnému nemuselo líbit.
Ze strachu "co by se mohlo stát kdyby" vylepšovali zpravodajci dění v politických stranách, chování politiků a samozřejmě také chování jejich zahraničních přátel. Dokázali být papežštější než papež, klausovštější než Klaus, zemanovštější, langerovštější, špidlovštější, grossovštější ...
Jeden z mých přátel měl pro to měl vcelku výstižné označení předposranost.
Vůbec nejhorší je, že takové chování začali brát naši politici za normu. Pokud se někdo z těch tvůrců mediální vaty náhodou "utrhne" a zachová se jako normální novinář, volají hned po zrušení tisku, cenzuře internetu nebo vypnutí televizní stanice.
Nedávný šok Václava Klause, když zjistil, že se televize opovážila odvysílat záznam jeho krádeže nebo výstupy Paroubka, Zemana a dalších proti médiím, jsou jen dokladem toho, čemu za ta léta přivykli.
Jako mnozí z těch, kdo v devadesátých letech přičichli k médiím, chovám k politikům to nejhlubší opovržení, ale téměř stejně odporní mi přijdou tehdejší podlézaví zpravodajci, z nichž mnozí stále ještě v médiích pracují, byť na jiných televizních stanicích. Měli být hlídacími psy demokracie, namísto toho byli a jsou palácovými pejsky našich plutokratů.
čtvrtek 6. října 2011
První náboženský disident
Absurdita hry mezi katolickou církví a Václavem Klausem nabírá na obrátkách. Pokud hradního pána nepotká nějaká stařecká nehoda, máme se ještě na co těšit. Václav Klaus v minulosti zastával různé populistická názory a církev katolickou rozhodně nešetřil. Nazýval ji dokonce "spolkem zahrádkářů". Jak si tedy máme vysvětlit jeho současnou výzvu k tomu aby církev více zasahovala do života společnosti? Rozumějte: do života společnosti v níž se více než tři čtvrtiny k této církvi nehlásí!
Děje se to v době, kdy extremistické skupiny stejné církve jako VORP dostávají prostor v rozhodování o tom, co všechno se budou učit naše děti (opět děti nás všech, ne jen katolíků), na Hradě hřaduje kroužek podivných kreatur, jež nevznikly evolucí a za vzor autentických konzervativních hodnot je vydáván bezvýznamný patolízal Bátora.
A také se to děje v době, kdy katolická církev očekává v Čechách pěkný balíček pozemků, miliard a budov.
Že se tahle situace nelíbí mě, je celkem pochopitelné - setkávají se tu tři věci, které dohromady dávají dost výbušnou směs - bohatství, moc nad myšlením (chcete-li náboženství) a výkonná moc.
Nejsem ale jediný, kdo si téhle třaskavé kombinace všiml. Ostatně pro můj poměrně konzistentní postoj k náboženství mě asi nikdo v církevních kruzích vážně brát nebude. Jiný hlas bude ale i pro věřící dost těžké přeslechnout.
Směřování církve ani Klausův výstup ve Staré Boleslavi se totiž nelíbí ani jednomu z nejpopulárnějších kněží - Tomáši Halíkovi. On vidí hlavní nebezpečí v "poklausovštění" církve, tedy v jejím zapojení do mocenských struktur a podkuřování vládcům ve stylu Rakouska-Uherska.
Nedá se úplně přehlédnout, že v nepočetné české katolické církvi možná hrozí další schizma. Halík je totiž v podstatě mystik - tím myslím, že vidí náboženství jako individuální přístup ke světu (teď prosím nijak neposuzuji správnost či nesprávnost jeho představ). Naproti tomu nejvyšší kruhy jeho církve chápou náboženství spíše plošně, jako sféry vlivu. Proto se katolická církev ostatně vždy přidávala na stranu předpokládaných vítězů bez ohledu na jejich morální profil. (Samozřejmě jen pokud to bylo možné. Viz současná náklonnost k islámu.)
Troufám si tvrdit, že posledním středočeským křesťanům je většinou (až na pár skutečných náboženských magorů) bližší právě Halíkův přístup. Ostatně svědčí pro to i návštěvnost jeho bohoslužeb.
Naproti tomu Morava či Jižní Čechy se budou asi spíše přidržovat obecného modelu.
Co z téhle malé války uvnitř katolické církve vznikne pro nás všechny je otázka.
Zatím to ale na nic pěkného neukazuje.
http://www.novinky.cz/domaci/246026-nenechte-se-ochocit-klausem-naleha-halik-na-biskupy.html
http://www.lidovky.cz/klaus-v-boleslavi-vlastenectvi-je-vydavano-za-sovinismus-p3o-/ln_domov.asp?c=A110928_101924_ln_domov_mev
http://www.vorp.cz/http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=14375
http://www.halik.cz/clanky/klaus_k_oltari_nepatri.php
Děje se to v době, kdy extremistické skupiny stejné církve jako VORP dostávají prostor v rozhodování o tom, co všechno se budou učit naše děti (opět děti nás všech, ne jen katolíků), na Hradě hřaduje kroužek podivných kreatur, jež nevznikly evolucí a za vzor autentických konzervativních hodnot je vydáván bezvýznamný patolízal Bátora.
A také se to děje v době, kdy katolická církev očekává v Čechách pěkný balíček pozemků, miliard a budov.
Že se tahle situace nelíbí mě, je celkem pochopitelné - setkávají se tu tři věci, které dohromady dávají dost výbušnou směs - bohatství, moc nad myšlením (chcete-li náboženství) a výkonná moc.
Nejsem ale jediný, kdo si téhle třaskavé kombinace všiml. Ostatně pro můj poměrně konzistentní postoj k náboženství mě asi nikdo v církevních kruzích vážně brát nebude. Jiný hlas bude ale i pro věřící dost těžké přeslechnout.
Směřování církve ani Klausův výstup ve Staré Boleslavi se totiž nelíbí ani jednomu z nejpopulárnějších kněží - Tomáši Halíkovi. On vidí hlavní nebezpečí v "poklausovštění" církve, tedy v jejím zapojení do mocenských struktur a podkuřování vládcům ve stylu Rakouska-Uherska.
Nedá se úplně přehlédnout, že v nepočetné české katolické církvi možná hrozí další schizma. Halík je totiž v podstatě mystik - tím myslím, že vidí náboženství jako individuální přístup ke světu (teď prosím nijak neposuzuji správnost či nesprávnost jeho představ). Naproti tomu nejvyšší kruhy jeho církve chápou náboženství spíše plošně, jako sféry vlivu. Proto se katolická církev ostatně vždy přidávala na stranu předpokládaných vítězů bez ohledu na jejich morální profil. (Samozřejmě jen pokud to bylo možné. Viz současná náklonnost k islámu.)
Troufám si tvrdit, že posledním středočeským křesťanům je většinou (až na pár skutečných náboženských magorů) bližší právě Halíkův přístup. Ostatně svědčí pro to i návštěvnost jeho bohoslužeb.
Naproti tomu Morava či Jižní Čechy se budou asi spíše přidržovat obecného modelu.
Co z téhle malé války uvnitř katolické církve vznikne pro nás všechny je otázka.
Zatím to ale na nic pěkného neukazuje.
http://www.novinky.cz/domaci/246026-nenechte-se-ochocit-klausem-naleha-halik-na-biskupy.html
http://www.lidovky.cz/klaus-v-boleslavi-vlastenectvi-je-vydavano-za-sovinismus-p3o-/ln_domov.asp?c=A110928_101924_ln_domov_mev
http://www.vorp.cz/http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jiri-pehe.php?itemid=14375
http://www.halik.cz/clanky/klaus_k_oltari_nepatri.php
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)