Mým veganům!

Samozřejmě že je to narážka na vyhlášení Mým národům za Rakouska-Uherska!

Vážení vegetariáni, vegani, přátelé, hluboce si vážím vaší snahy udělat svět lepším i pro zvířata. Konec konců, proč by takovým být neměl?

Jenže pak vždycky přijde otázka: Proč tedy nejsem veganem nebo alespoň vegetariánem také já?
Povím vám proč a myslím, že by vám to mohlo být k něčemu dobré a nakonec mě také.

Především třeba nechápu akce jako je "prodej vánočních pejsků". Ne že bych nechápal vaši motivaci nebo zdůvodnění, jen nevím co tím dosáhnete. Možná lidi přesvědčíte aby si nedávali k vánocům kapra, půjdou domů a dají si pod stromečkem vepřový řízek. Oou! To asi nebylo právě to, co jste měli na mysli.

Přesto vám dávám naprosto za pravdu v tom, že se mučí a zabíjí nesmyslně moc zvířat, určených pro naši obživu, která ale z velké většiny vůbec k naší obživě potřeba nejsou. Takže jak to je?

Většinu oněch zvířátek nejedí lidé z nenávisti k zvířatům ale prostě proto, že je obsahuje nějaké jídlo, které si mohou dát v hospodě nebo ve stánku na ulici. Samozřejmě že jsou také striktní masojedi, kteří si bez pořádného fláku masa prostě jídlo nedokážou představit, jenže jich zase není až tolik.

Spotřeba masa by tedy sama mohla celkem výrazně klesnout, pokud by hospody a pouliční stánky nabízely jinou variantu k masité stravě. Jenže jakou máme my běžní lidé možnost pokud nechceme zasvětit svůj život vaření? V lidových hospodách to bývá smažený sýr nebo jiný smažený sýr (se skrytým kouskem šunky), případně "něco" přelité sýrovou omáčkou.

Pokud nechce čerstvě uvědomnělý vegetarián umřít na ucpání všech cév i pórů sýrem (o veganech nemluvě), bude se buď muset naučit vařit, nebo najít ve svém městě speciální vegetariánskou restauraci, do níž ovšem bude moci zajít až po práci, protože je zpravidla dále než půl hodiny od jeho zaměstnání.

To je pořádný problém, protože vegetariáni a tím více vegani mají téměř stále hlad. Je to vlastně v pořádku - rostlinné potraviny se prostě lépe tráví, jenže pak by měl člověk jíst 5x až 7x denně. Pravda, něco podobného by vám doporučil skoro každý odborník na stravu. Když s sebou ale netaháte brašnu s potravinami, strávíte jako vegetarián či vegan den přejížděním od jednoho speciálního restauračního zařízení k druhému.

Jestli to myslíte s tím soucitem se zvířaty vážně a nejde vám pouze o pocit morální převahy nad námi neuvědomělými masojedy, udělejte kampaň za bezmasé hospodské jídlo, které se bude dát jíst! Přesvěčte hospodské aby ho nabízeli! * Propagujte chutná zeleninová a houbová jídla namísto smaženého tofu. Popularizujte lahůdkové druhy zeleniny.  Vymyslete jídlo, které může být alternativou párku v rohlíku a pokud jste opravdu radikální, tak si s ním otevřete stánek!

Věřte mi že jedna nová vegetariánská občerstvovna ušetří život více zvířatům než tisíc demonstrací.
HOWGH!


* Poznámka: Zrovna nedávno jsem koupil novou sklenici s naloženými grilovanými lilky a paprikami v jednom bulharském obchodě - jídlo, které by nádherně dokázalo zastoupit matjesy.

** Tohle je třeba takový inspirativní odkaz: http://bezkrutosti.blogspot.cz
Teď ještě najít hospodu, která to bude vařit....

Přivolavači nouze

Mám pro vás další z mých poznámek vycházejících z knihy Kup si svou revoltu Joepha Healtha a Andrewa Pottera. Tentokrát vám chci ukázat, jak vypadá "řízení" společnosti prostřednictvím manipulace s trhem, ale začněme hezky od začátku čili citací ze strany 116:

Pokud se například lidé domnívají, že ceny klesnou, mohou se rozhodnout, že si hotovost ponechají, místo aby ji hned utratili. Výsledkem situace, kdy s penězi nakládáte odlišně než s ostatními komoditami, se zdá být náhlý pokles poptávky po všech ostatních typech zboží. Jinými slovy vrchol poptávky po penězích vypadá jako nadbytečná nabídka veškerého ostatního zboží. Právě to Marxe vedlo k mylnému závěru, že recese jsou vyvolány všeobecnou nadvýrobou. Keynes tvrdil, že recese nejsou způsobeny "přílišným množstvím zboží", ale spíše "nedostatečným množstvím peněz". Řešením takového deficitu nabídky tudíž není vštípit nové potřeby spotřebiteli a tak zvýšit celkovou poptávku po zboží, protože to by nemělo absolutně žádný účinek. Je jednoduše potřeba dát do oběhu více peněz. Přesně toto opatření bylo v té či oné podobě přijato západními zeměmi po druhé světové válce a umožnilo jim úspěšněji regulovat hospodářský cyklus.

Nejsem si úplně jist tím, že to přesně takto Keynes navrhoval a nemám také v plánu se stát ekonomem. Důležité ale je, že si to přesně takto mnoho ekonomistů vykládá. Pokusím přeložit do češtiny o čem se tu vlastně mluví. 

Lidé si spoří, protože doufají že si časem něco koupí. Jinými slovy je pro ně zboží v onu dobu příliš drahé. Velkým kormidelníkům ekonomie se to ovšem nelíbí a proto se rozhodnou že je přinutí utrácet a to tak, že zničí jejich úspory. Každé vypuštění dalších peněz do oběhu totiž vyvolává inflaci. Naspořené peníze lidem tedy k nákupu zamýšleného zboží stačit nebudou.

Zdánlivě je to protimluv, ale po takovém zásahu opravdu lidé budou utrácet více, protože utrpí ztrátu a stoupnou jejich životní náklady. Spotřebu také podpoří strach z další inflace. Po takovém propadu se jistě zdá lepší peníze raději utratit, než riskovat že bude jejich hodnota dále klesat. To není moc hezké.

Lidé kteří spoří navíc nemají peníze u sebe, ale na kontech v bankách a banky je samozřejmě ležet nenechávají. Nakupují za ně komodity a akcie, obchodují s nimi případně je převádějí do jiných měn. Čili banky nemají finance uložené ve formě místní měny! Lidé jim ovšem své úspory v místní měně půjčili. Po inflaci cena komodit a akcií zdánlivě stoupne. Ve skutečnosti samozřejmě klesne cena platidla. Banka vrátí svému věřiteli (ano banky nemají klienty ale věřitele) jeho částku už v nové měně a zůstane jí rozdíl mezi skutečnou cenou před inflací a cenou po inflaci. 

Stát stejným způsobem znehodnotí důchody, protože jejich výše bude vyplácet podle platů v době před inflací. Stát je sice může valorizovat, pokud by bylo zchudnutí důchodců příliš výrazné, ale nidky nedosáhnou původně očekávané úrovně.

Všimněte si, že v případě doporučovaného postupu chudnou různým způsobem všechny skupiny obyvatelstva kromě jedné - bankéřů a superboháčů s účty v cizině. 

Na celé té věci je zajímavé, jak na jednu stranu keynesiánští ekonomisté tvrdí že že jejich systém je naprosto jiný než komunistické centrální plánování a na druhou stranu snaží trh masivně ovládat skrze banky. Zatímco komunističtí plánovači vyvolávali nedostatek na trzích, keynesiánci vytvářejí nedostatek v našich peněnženkách.

Opravdu nelze spravovat společnost jinak než vyvoláváním nouze?

Alternativní platidla a diktatura peněz

Opět se vracím ke knize Joepha Healtha a Andrewa Pottera Kup si svou revoltu! Začnu citací ze strany 161:

Představa, že místní barterová ekonomika je nějak méně "konzumní" než standardní ekonomika státu založená na penězích, je prostě dost ujetá. Veškeré zboží je vyměněno za jiné. Jedinou výhodou barterové ekonomiky je to, že umožňuje daňové úniky, což rozhodně není věc, kterou by levice měla obhajovat.

Nejprve v krátkosti vysvětlím, co je to vlastně "časodolar" a pak se podívám na zoubek tomu tvrzení o daňovém úniku. Představa časodolaru vychází z teorie, že práci lze nějak kvanitfikovat. Běžná sousedská výpomoc může být z určitého pohledu nerovnoměrná, porotože oplátka za službu bude subjektivně nebo i objektivně menší než než služba sama. To řeší alternativní měna zpravidla prostým vyčíslením pracovních hodin. (viz též Silvio Gesell)

Alternativní měny podložené pracovním časem jsou tedy pouze kvantifikací sousedské výpomoci - sousedským barterem. Proto také mluvíme o barterové ekonomice. Zpravidla se používají dočasně v době kdy na hlavní státní měnu není příliš spolehnutí, postižená oblast má absolutní nedostatek oficiálních peněz a lokální obchod proto není možný. Charakteristickým rysem "časodolarů" je to, že jde o lokální měny. Platí třeba v rámci vesnice nebo někjaké komuny.

Barterové ekonomiky mívají jeden společensky zajímavý prvek, pro který je opravdu můžeme chápat jako méně konzumeristické - nejsou anonymní. Tím že platí lokálně vytvářejí určitý vztah uvnitř místní komunity. Neexistuje tu nic sériového, nic módního. Není v nich nic jako poziční zboží. Navíc v místní ekonomice také zůstávají - nelze je převést.

Ekonomisty samozřejmě "časodolary" rozčilují, protože umožňují jakousi ekonomiku bez placení daní z prodeje a činnosti. Dokonce k takovému "podnikání" ani nemusíte mít licenci! No jo, jenže z čeho vlastně platíme takové daně? Platíme je z činnosti nebo z peněz? Platíme je samozřejmě z utržených peněz. Dokud nedojde k převodu služby nebo výrobku na peněžní hodnotu, není také z čeho je platit. Nelze je totiž vyčíslit. Jenže v barterové ekonomice žádné státní peníze nejsou.

Vznik barterové měny je (mimo zemědělské oblasti) důsledkem lokálního selhání ekonomiky (například krach velkého výrobce, zaměstnávajícího množství místních lidí).  Je lékem na takovou situaci a způsobem jak ji přežít. A v téhle situaci chtějí ekonomové danit?

Už to že taková aletrnativní měna vznikne je způsobeno totálním nedostatkem "legálních" peněz. Naopak když se začne oblasti dařit (i díky alternativní měně) zpravidla rychle přejde znovu na běžná platidla, protože jsou prostě univerzálně směnitelná. Hodnoty vytvořené v barterové ekonomice se tedy do státní ekonomiky nakonec vrátí, jen s větším odstupem. Pokud však barterová ekonomika nebude fungovat, také nic nevytvoří.

Můžeme se ale na to dívat také z jiného úhlu - ekonomisté se snaží přinutit lidi aby zpoplatnili běžné mezilidské služby. Když za vámi tedy přijde soused abyste mu půjčili lopatu, tak byste ho podle této logiky měli skasírovat a část peněz poslat do státního rozpočtu. Představa že byste pro souseda něco udělali jen tak, nebo že byste prostě jen předpokládali, že vám třeba příště na oplátku půjčí vrtačku, je pro ně strašlivá!

Ekonomisté se často ohánějí slovem "svoboda" ale přitom to bývají ti nejmanipulativnější stratégové a největší sociální inženýři, na jaké byste ve společnosti narazili. Už snaha kontrolovat a zpoplatňovat pohyb každé mince je neskutečně paralyzující. Přenesení takového dozoru do sousedských služeb překračuje nejhorší paranoidní vize a v podstatě by zabránilo lidem v jakékoli vzájmené spolupráci.

A co říci na tvrzení jestli by takové věci měla levice podporovat? Levice by měla být především pro-společenská. K tomu je ale v první řadě potřeba, aby společnost přežila. Pokud jí zabráníme ve vzájemné spolupráci, tak samozřejmě žádná společnost existovat nebude.

Možná že  panu Potterovi a panu Healthovi servírují manželky snídani rovnou s účtenkou a taxou DPH. Možná kasírují své děti jako taxikáři, kdykoli je svezou vlastním autem do školy.
A nakonec z těchto rodinných transakcí třeba opravdu všichni platí daně.
Pokud jim připadá "ujetá" představa že používání časodolarů je méně konzumeristické, tak mě připadá pořádně "uhozená" představa světa kde se platí takovéto služby.

Kup si svou revoltu! vs Star Trek

Knihu od Joepha Healtha a Andrewa Pottera Kup si svou revoltu! jsem si opravdu koupil. Nelituji toho, protože je velmi inspirativní, což je tvrzení, které by se mohlo zdát v rozporu s celým následujícím textem.

Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, co mi vlastně Kup si svou revoltu! připomíná. Možná pro některé překvapivě je to kniha švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. V obou případech přinášejí knihy informace, které byste se možná odjinud nedozvěděli, jenže jsou účelově vybrány tak, aby odpovídaly obhajovanému tvrzení a mnoho podstatných detailů je v nich zamlčeno.

Kup si svou revoltu! má podtitul, který důsledně popisuje tezi jíž obhajuje: O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismus není pro systém hrozbou, ale naopak hnací silou.
S velkou částí takové myšlenky musím prostě souhlasit, protože pro výrobu není nic takovým impulsem jako "hadrová revoluce", tedy styl vyjádřený co největším množstvím nových módních atributů.

Přejímání vnějších znaků je ostatně pro uctívání všech myšlenek a stylů charakteristické - je mnohem jednodušší si nechat udělat rozcuch jako kapela  The Cure, než se naučit zpívat a hrát jako oni, nebo být dokonce tak tvůrčí (tedy dělat něco svého). Nijak mě proto nepřekvapuje, že právě ve světě módy vyhlašují návrháři revoluci skoro každý týden. Potud se mohu pod tvrzení na obálce knížky klidně podepsat.

Jenže ouha, pak přijdou na řadu příklady! Kup si svou revoltu! je první kniha, která mě přinutila, abych si koupil pastelku a podtrhával nesmyslná ba chvílemi opravdu idiotská tvrzení. Asi nejkomičtější a zároveň nejhloupější je text tam, kde se oba autoři pouštějí na půdu sci-fi, přesněji do kritiky seriálu Star Trek:

Jedním z nejpozoruhodnějších prvků ve světě Star Treku je naprostá absence značkového spotřebního zboží. A nejde jen o to, že všechny postavy seriálu téměř neustále chodí v uniformě.

...na ničem nenajdete žádné ochranné známky, loga nebo jména značek. Vše navíc postrádá pestrost a různorodost designu či individuálních úprav, které u dnešních výrobků považujeme za samozřejmost. Svět Star Treku je uniformní, jak je to jen vůbec možné.

Nevím, jestli si pánové Heath a Potter všimli, ale hlavními postavami jsou důstojníci mezihvězdné lodi. Jejich nářek nad uniformitou uniforem je tedy asi tak infantilní, jako kdyby filmu o vylodění v Normandii vyčítali, že mají všichni vojáci jsou stejně oblečení.

Ještě o cihlu tupější je poznámka že "postrádá pestrost a různorodost designu". Star Trek je možná nejdesignovější seriál vůbec. Kromě první série se v něm objevují špičkové designové výrobky a je to o něm obecně známo. Postavy často pijí ze skleniček a šálků zapůjčených přímo z výstav, kajuty zdobí tehdy módní ikebana, jsou v nich vidět ceněné výtvarné artefakty i nejmodernější nábytek  a nejen to! V mnoha případech to byl naopak Star Trek který určoval budoucí vývoj v oblasti designu (dotykové obrazovky, mobilní telefony), což je informace, kterou si mohli autoři bez velkého úsilí dohledat na internetu.

A proč na výrobcích nejsou značky? Kdybyste si naprogramovali designový výrobek a sami si ho nechali zhmotnit v replikátoru, nalepili byste si na něj značku? Jasně, podepsali byste si ho, ale asi tak nenápadně , jako když si člověk vlepí do knížky ex libris. 
Není naopak zvrhlá dnešní doba, která nás nutí nosit obrovská loga na čemkoli od lahve s pitím po zimní bundu?

Když se autoři pokusí popsat společnost v prostředí Star Treku, dochází jejich komediální snažení na hranu tragické ironie:

V budoucnosti představované Star Trekem zcela jasně triumfují americké hodnoty, alespoň v rámci Federace.

Ano, klasické zapřahání koně za vůz! Byl to naopak Star Trek, který způsobil změnu v hodnotách Američanů, ale zdaleka ne ve všem co představoval. Což dokládá hned následující příklad:

Jak již upozornila řada kritiků, politická ideologie každé etapy seriálu má sklon zrcadlit éru, v níž byla natočena: svalnatý militarismus a boj proti komunismu kapitána Kirka přepouští místo přecitlivělému mulitikulturalismu Picarda a Janewayové.

Fanoučci asi musejí při tehle slovech řvát smíchy, ale ani já jsem nějak nepřehlédl, že kapitán Kirk má za komunikačního důstojníka černošku, kormidlo ovládá Asiat a vědecký důstojník je mimozemšťan! Dá se představit větší multikulturalismus?

Boj kapitána Kirka proti komunismu? Ano, Klingoni mají v některých epizodách vlastnosti připomínající představu Američanů o Rusech, ale Klingonská říše je císařství, zatímco Federace má různé ekonomické modely. Na Zemi (s hlavním centrem v Paříži!) ale vládne jistá forma kolektivismu až komunismu!  Když se vrátím k předcházející citaci, tak jsem si nevšiml, že by komunismus patřil mezi americké hodnoty ale v době začátku seriálu tam nepatřila zjevně ani rovnoprávnost.

Otázka je, proč se do oblasti SF autoři vůbec pouštěli, když se ani nenamáhali něco v něm skutečně analyzovat a získat? Myslím že odpověď znám - potřebovali prostě "něco" jako doklad, tak si jej vyrobili z toho co měli po ruce.

Podobné střety tvrzení s reálnými podklady nejsou žel v knize žádná výjímka. Když se pouští do kritiky Moorova filmu Bowling for Columbine (ne že by na něm jinak nebylo co kritizovat), kde obhajují předem zaujatý postoj i když jejich vlastní tvrzení naznačují i jiné možnosti, nebo při zdůvodnění existence "estetiky" jíž zaměňují s "vyšší kulturou" či popisu ekonomického fungování alternativních platidel. Oba filozofové se vůbec hodně pouštějí na půdu ekonomiky aniž by se na ní příliš orientovali. Mám dokonce pocit že v mnoha oblastech jsou ještě méně "doma" než já (viz obhajoba hybridních automobilů).

Kdyby byly ekonomie a filosofie stejně exaktními vědami jako fyzika nebo matematika, museli by oba autoři Kup si svou revoltu! s ostudou opustit svá profesorská místa. Namísto toho byla kniha přeložena do dvaceti jazyků a stala se bestsellerem.

Já se k ní v každém případě ještě plánuji několikrát vrátit a ukázat na inspirativní bláboly, které obsahuje. Pro mě tedy je Kup si svou revoltu! přínosnou knihou, jsem ale přesvědčen, že by ji neměli číst lidé bez dostatečného vzdělání a schopnosti polemizovat.

Kapitalismus co to je?

Toto zamyšlení věnuji kapitalismu, tomu co by to mohlo být a co to asi je.

Obsahuje mnoho kategorických tvrzení, která jsou tam právě proto, abyste s nimi mohli polemizovat. Prosím, klidně to dělejte!

Slovo kapitalista bývalo v dobách mého dětství synonymem pro továrníka, v karikaturách Dikobrazu to byl tlustý pán v černém obleku a s cylindrem. Většinou na těch nevtipných vtipech mučil vyhublého dělníka. Skutečného člověka který vypadal jako namalovaný kapitalista jsem viděl jen jednou a to na fotografii. Později jsem zjistil, že to byl konstruktér a podnikatel Isambard Kingdom Brunel, stavitel lodi Great Eastern.

Dnes vím, že tohle zobrazení stálo na Marxově teorii o vlastnictví výrobních prostředků. Jenže popis kapitalisty jako továrníka je prostě nedostačující. Kapitalistu by z principu neměla definovat továrna nebo stroje ale kapitál. I když existují pojmy jako lidský, nehmotný nebo intelektuální kapitál, nevím o nikom, kdo by vybudoval nehmotný nebo intelektuální kapitalismus (z principu to ovšem nevylučuji). V důsledku jsou tedy kapitálem chápány prostředky čili peníze.

Kapitalista je tedy ten, kdo vydělává peníze investováním kapitálu. Kapitalismus je činnost, kterou dělá kapitalista. V principu je kapitalismus druhem půjčování na úrok. Celá transakce je ale skrytá ve výrobním procesu. Když si běžně půjčíte peníze na úrok, musíte je jinde vydělat, abyste je mohli vrátit i s úrokem. Ideálně by si člověk neměl půjčovat na něco, co nevynáší, ale na nějaký svůj podnik, takže by z půjčených peněz vydělal dost na vlastní obživu i splacení úroku.

V kapitalismu člověk nedostane jako půjčku peníze ale výrobní prostředky. Vydělá kapitalistovi zpět investici a jeho zisk (obdoba úroku), sobě pak dohodnutou výplatu. Sem někam dospěl kdysi Marx a vymyslel nadhodnotu, řekl že kapitalismus je špatný a že je třeba kapitalistům výrobní prostředky sebrat.

Dobrá, ale máme hned důvod položit otázky:

Je kapitalismus z principu špatný?

Druhá otázka by měla znít: Za jakých podmínek?

Jsou lidé, kteří by vám na kapitalismus přísahali jako na to nejsvatější v co věří, jiní by ho vykreslili jako to největší peklo, jaké na světě je. Obě skupiny mě nezajímají, protože jsou to tábory věřících.

Když někomu půjčíte peníze například na jeho výdělečný podnik, můžete se s ním dohodnout, že si zisk rozdělíte a nebude na tom jistě nic špatného spíše naopak. Něco jiného je situace, kdy půjčíte na vysoký úrok peníze člověku, který je v nouzi. I když můžete říkat, že na obchod přistoupil dobrovolně, pravda to nebude - prostě jen volil pro danou situaci menší zlo. Je to stejné, jako když nabízíte někomu, že mu hodíte záchranný kruh, jen když vám podepíše směnku. Přestože jste jeho nouzi nezavinil, zneužil jste ji a dopustil jste se lichvy. Ještě horší by to bylo, kdybyste byl přímo příčinou jeho nouze, nebo mu jejím vyvoláním hrozil. I to je samozřejmě možné, v normální společnosti se tomu říká vydírání.

Obdoby lichvy i vydírání se objevují i v praktikách kapitalismu, jenže jsou dovedně skryté. Princip maximalizace zisku dokonce k takovým praktikám svádí. Když snížíte platy svým zaměstnancům, snížíte také zároveň výrobní cenu svých výrobků (pro sebe bezbolestně). Sice tím zvýšíte zároveň i fluktuaci svých dělníků (vždycky jsou nějací nezaměstnaní dělníci), ale ne na dlouho. Pokud chtějí vaši konkurenti přežít, udělají totéž. Tím se roztočí spirála snižování platů. Je to klasický "závod na dno", který nemůže skončit jinak než kolapsem. Dokonce i kdyby dělníci přecházeli do jiného odvětví, narazí na něj znovu (nehledě na to, že každé odvětví výroby může zaměstnat jen omezený počet lidí).

Nejlepším dělníkem je zadlužený dělník, protože zpravidla nemůže svobodně změnit zaměstnání a i když zaměstnání změní, bude stále přinášet firmě zisk. Ideálním stavem pro kapitalistu jsou nízké platy a zaměstnanecké půjčky. O tom, jaké šance má potom dělník, kterého je možné udržovat v dluhu trvale, se snad rozepisovat ani nemusím.

I když by bylo pro všechny výhodnější platit dělníky lépe, protože i oni jsou nakonec spotřebiteli, nestane se to. Krátkodobé zvýhodnění jednoho výrobce může ostatní podnikatele ve stejném oboru stát jejich prostor na trhu, takže tuhle verzi vězňova dilematu nakonec hrají ochotně všichni.

Případné obránce volného trhu bych rád upozornil, že to nebyl volný trh, co ukončilo tyhle pravidelné platové pády. Byli to socialisté a odbory, jenže i oni byli vlastně přirozenou reakcí na trh.

Aby to nebylo ještě příliš jednoduché, tak většina dnešních kapitalistů nejsou vůbec továrníci ale banky a obchodníci s cennými papíry. Banky dříve podnikaly s uloženými penězi a tak je zhodnocovaly, dnes jsou většinou poplatky za vedení účtu výrazně vyšší než úrok z uložených peněz. Největší příjem ale bankám vždy plynul z půjček. I ony dávno přesunuly svůj zájem z půjček na podnikání k půjčkám na domácnosti, tedy na vytváření trvalého zadlužení.

Burzy už dávno neplní onu funkci, kterou měly při svém založení, tedy nahromadění kapitálu na nějaký podnik. Dnes je to obrovské kasino postavené na hře s penězi a prací lidí, které většina hráčů nikdy ani neuvidí. Tady se dostáváme už do úplně bizarního světa, protože zde jsou pohyby trhu, naopak žádoucí. Sází na změnu. Proto burzy potřebují poklesy a vzestupy za každou cenu. Bez nich je hra mrtvá. Velcí burzovní hráči si dokáží poradit i za cenu vyvolání nouze. (Samozřejmě ne všechny výkyvy jsou uměle vyvolané.)

Vlastně bych měl po kapsách ještě jedno zrůdné použití kapitalismu - ideologické. Je obdobou sociálního darwinismu, takže bych ho mohl nazývat třeba sociálním kapitalismem. Vzniká, když popis fungování kapitalismu začnou politici používat jako princip, kterým by měla fungovat společnost. Jde o ekonomismus, který obsahuje jak finanční liberalismus tak marxismus (přezdívaný dříve také ekonomistický komunismus). Obsahuje hned dva logické klamy - naturalistický klam, který chybně tvrdí, že pokud je něco přirozené je to i správné (dobré) a induktivní klam, který mylně soudí celek na základě jeho částí.

I bez Marxe a Dikobrazu se mi stále jeví většina kapitalistů jako tvorové velmi nesympatičtí. Z toho co jsem napsal je zřejmé, že kapitalismus ve skutečnosti zvýhodňuje asociální chování. Sice ne nijak výrazně,ale přece. Ten malý rozdíl dokáže rozdělit lidi v podnikání na "první" a "ty druhé".

Psycholog Kevin Dutton z Oxfordu, který se zabývá psychopaty, uvádí případ, kdy jeden přední britský finančník označil za tři nejcennější lidské vlastnosti odhodlanost, zvídavost a bezcitnost.

Doslova řekl že: "Nejkrásnější je na bezcitnosti to, že vám dovoluje klidně spát v situacích, kdy ostatní nedokážou zamhouřit oko,"

Ideálem osobnosti velkého obchodníka je tedy socializovaný psychopat. To není příliš příjemné zjištění. Pokud společnost uzná jako svůj jediný politický princip kapitalismus, otevírá tím také dveře do politiky psychopatům. Proto by měly ve funkční společnosti existovat také jiné mechanismy než ty ekonomické.

Zaklínadlem skutečných liberálů i těch, kteří se za ně jen vydávají je slovo "svoboda". Svoboda jednání psychopatů ale znamená nesvobodu všech ostatních. Proto by úspěch kapitalisty neměl být měřítkem v ostatních oborech lidského jednání. V nějaké míře ale kapitalismus pro společnost výhodný je. Zbývá jen zjistit, kde je ona hranice, za níž nevýhody převáží nad výhodami. Proto se přikláním k myšlence, že by kapitalistické podnikání mělo mít nějaké mantinely tvořené i hodnotami, které psychopatům vlastní nejsou.

Sobecie je léčitelná!

To je samozřejmě jedna z hlášek, které zazněly ve filmu Muž z prvního století. Zapamatoval jsem si ji, i když není zdaleka tak vtipná jako "Jsem zamilovaná medůůůza!" nebo "žžžžžžžžžžžžirafa!".
Zaujala mě tím, jak najednou říká dvě podstatná sdělení:

1.) sobectví je nemoc
2.) lze ji léčit

Je to už velmi dlouho, co jsem tento film viděl, poprvé přesto se k němu v paměti občas vracím a ptám se: Jak to je? Je opravdu sobectví nemoc? Dá se léčit?
Určitou obdobou, nebo chcete-li precedntem může být posun v chápání žárlivosti. Tisíce let jsme chápali žárlivost jako lidskou vlastnost, kterou někdo prostě má a nelze s tím nic dělat. Existovaly dokonce doby a kultury, které žárlivost zohledňovaly nebo ji dokonce považovaly za znak skutečné lásky.
Dnes se na ni odborná veřejnost dívá jako na druh sociální patologie, s níž lze něco dělat, pokud k tomu je žárlivec ochoten a vyvine určitou snahu.
Mohli bychom se vůbec stejně dívat také na sobectví? A co to vůbec je?
Obecně ho lidé definují jako "myšlení" jen na sebe. To ale není moc dobrá definice, protože kojenci "myslí"  jen na sebe (nebo spíše jednají jen ve svůj prospěch) a jsou z tohoto pohledu dokonale sobečtí, přesto je za sobce nepovažujeme, protože na tom není nic nepřirozeného.
U dvouletého nebo tříletého dítěte ale už sobectví i jakýsi altruismus rozeznat můžeme.
První poznatek:

Sobecké chování můžeme jako sobectví chápat jen tehdy, když je nepřiměřené věku.

Obecný omyl je představa, že k myšlení na ostatní je třeba potlačit myšlení na sebe. Není, naopak takové sebezapření brání rozvoji společných vztahů, protože první člověk podle kterého odhadujeme přání ostatních lidí jsme my sami.(z tohoto chápání vznikají takovéto texty) Nejde tedy o umenšení vlastního Já, ale o jeho rozšíření na chápání My. (partnerka, děti, přátelé, vlastní skupina až po cizí členy stejného kulturního okruhu, lidstvo nebo třeba všechny cítící tvory)

Sobectví je chybou ve vývoji osobnosti.

Tady někde se lidé zamotávají do vysvětlování, že altruismus je vlastně extrémní sobectví. Asi chápete, že říkám, že není.Vnímání Já není nepřítelem My, je jeho součástí. Sobectví není "myšlení" na sebe ale "myšlení" JEN na sebe. Jinými slovy charakterizuje slovo "sobec" označení nerozvinuté osobnosti, (Slovo "myšlení" záměrně uvádím v uvozovkách, protože nejde jen o skutečné myšlení ale také o chování na základě pocitu.)

Sobectví omezuje možnost rozvoje vztahů.

Sobec není schopen chápat nebo jakkoli respektovat ostatní lidi, protože má nevyvinutou nebo velmi potlačenou empatii.  Být sobcem pravděpodobně není nic příjemného, protože takový člověk potřebuje uznání od společnosti, ale nedokáže jej prožít, proto ulpívá na symbolech společenského úspěchu.

Sobectví není pro sobce příjemné.

Kdybyste se podívali na některé takto postižené sobce z nejnižší společenské třídy, zjistili byste, že penězi získanými krádežemi často zaplatí za celou hospodu, protože touží po uznání, ale nedostanou ho.
Na opačném konci společenského žebříčku uvidíte boháče-sobce uzavřené ve svých pevnostech a naprosto odtržené od reality, která pro ně končí vysokou betonovou zdí obkličující jejich zahrady. Není tam jen proto, aby ji ohraničovala.  Sobci posuzují ostatní podle sebe a proto jim nevěří. Potřebují pochvalu a uznání, ale nejsou s to věřit, že jsou míněny upřímně.

Pro sobce je charakteristická velká snaha získat společenské uznání a zároveň neschopnost jej prožít. 

Současná ekonomistická glorifikace sobectví argumentující maximalizací vlastního zisku je sociálně defektní (asi jako islám), protože zapomíná na to, co člověk skutečně CÍTÍ jako osobní zisk (viz. Maslowova pyramida). Lidé jsou prostě od přírody vybaveni k tomu, aby žili a jednali společně.

Sobectví je asociální a extrémně individualistické ideologie jsou v rozporu se zdravým vývojem osobnosti i s naplňováním lidských potřeb.

Pro postižené sobce i pro celou společnost by tedy samozřejmě bylo výhodné, kdybychom mohli říci:

Jasně, to je sobecie, ale ta je přece léčitelná!

 

Poznámka:  Je velmi pravděpodobné, že podstatou sobectví je hluboká nedůvěra k ostatním lidem, získaná v dětství. Pokud by něco takového potvrdil psychologický výzkum, měli by se jím opravdu zabývat psychoterapeuti.

Byl Ježíš dobrý člověk a filosof?

Zajímavým prvkem naší společnosti je, že dokonce i ateisté často přiznávají Ježíšovi zvláštní morální hodnotu. Tvrdí, že to byl obdivuhodný filosof i když ne bůh. Chtěl bych ukázat pár důvodů, proč s tímto tvrzením nesouhlasím.

Ježíš se choval jako typický zakladatel apokalyptické sekty. Lidé na to vlastně vůbec nechtějí myslet, ale ta „dobrá zpráva“, kterou přinášel byl konec světa s věčným mučením nevěřících a zmrtvýchvstáním věřících.
Zfanatizoval lidi vyprávěním o blížícím se konci světa:

L 21:32    Amen, pravím vám, že určitě nepomine ono pokolení, dokud se všechno nestane.

Mt 24:34    Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane.

Sám sebe prohlásil za jediný způsob spasení:

Jan 14,6-11 – „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce. Od nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“

A aby nebylo pochyb, zakázal je:

Mt 12,31 – Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude.

Pokud šlo o víru v něj, tak se s rodinými vazbami se rozhodně nepáral. Možná bych dokonce řekl že stejně jako nedávní fanatičtí kazatelé zneužíval mezigeneračního konfliktu. S odstupem času prosto zní dost komicky, když cirkev předstírá že obhajuje a chrání rodinu (i v současnosti často dělá pravý opak).

Mt 10:35    Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni.

O těch kteří se mu nezamlouvali se vyjádřil dost jednoznačně:

Mt 23:33    Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny?

Mt 12:34    Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré , když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce.

Mimochodem s tím nadcházejícím hněvěm se dost zmýlil.

Dalším důvodem je Ježíšova etika – jediné co opravdu stojí za komentář je zlaté pravidlo:

L 6:31    Jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.

Matouš, 7.12. A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci.

Mnohá podobenství (například o milosrdném Samaritánovi) jsou už jen rozvedením. Jenže předchozí citace jsou důkazem, že se jím sám příliš omezovat nenechával.
Navíc v Ježíšově době bylo zlaté pravidlo součástí mnoha filosofických učení. Přinejmenším by bylo hodně divné, kdyby neznal Sokratův výrok:

„Nečiň jiným, co by tě zlobilo, kdyby učinili tobě.“

I kdybych připustil, že Ježíš neodvozuje tento výrok od Sokrata ale z knihy Leviticus, stále to není až takový zázrak. Ten starozákonní výrok totiž zní:

„Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já jsem Hospodin.“ (Bible, Lv 19,18)

Pokud si ho přeberete, není vlastně lepší, protože Sokrates apeluje na cit a rozum, zatímco tady je zlaté pravidlo formulováno jako příkaz s výhružným „Já jsem Hospodin“. Sokrates mluví obecně o „jiných“ čili o ostatních lidech, výrok z Leviticu ovšem pravidlo omezuje jen na vlastní kmen. Přidání Boha do zlatého pravidla jej tedy nijak nevylepšuje, naopak jeho filosofickou hodnotu značně snižuje.

V Bibli lze sice najít i odkaz na konsekvencionalistickou morálku (Mt 7. 16), nebo cosi, z čeho by se dala snad odvozovat, ale proti tehdy rozvinuté epikurejské morálce je to náznak velmi slabý a rozvedený dále velmi podivně.

Třetí důvod, proč mi nepřipadá jako zvláště originální myslitel je jeho kontrakulturnost. Chvílemi to docela vypadá, jako kdyby byl stoupencem hnutí hippies:

Mt 6:26 až 33   Pohleďte na ptáky na nebi. Nesejí, nesklízejí ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší?
Kdo z vás může pečlivým staráním přidat ke své výšce jediný loket?
Proč si tedy děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou,ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich.
Jestliže tedy Bůh takto obléká polní trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem spíš vás, vy malověrní?
Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‘Co budeme jíst?’ nebo ‘Co budeme pít?’ anebo ‘Co si oblečeme?’
Všechny tyto věci totiž vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.

Tohle bych člověku neměl až tolik za zlé, pokud se týče samotných východisek. Přece jen jeho „svět“ byl Řím, který byl pro něj ovšem zároveň okupační mocnost. Pokud ale dnes vydáváme kontrakulturní vzpouru za něco tak moudrého, že na to musel přijít „boží syn“, měli bychom se nad sebou zamyslet.

Za prvé opět nejde o nic originálního. Podobný přístup zvolila v antickém světě už kynická škola, která byla tehdy poměrně populární. Za druhé je kontrakulturní hnutí vždycky na kultuře závislé. Nakonec i Ježíš chodil od domu k domu a žebral u lidí, kteří žali a shromažďovali zrní do stodol. Ani ten příslovečný chléb nevyráběl osobně Bůh ale zemědělec, který musel zasít a sklidit.

Zkrátka pokud působil Ježíš jako učenec, mohlo to být buď tím, že kázal jen nevzdělancům nebo tím, že říkal něco úplně jiného, než co se nám zachovalo v evangeliích. Obě možnosti jsou velmi pravděpodobné – podle vyprávění kázal prostým lidem a první evangelia byla sepsána přibližně čtyřicet až šedesát let po jeho smrti.

Pozdějším křesťanů, tak jako těm dnešním, dalo dost práce zapsané výroky reinterpretovat tak aby dávaly dohromady obrázek, který si oni sami přáli. Problémy s tím mají ale pořád. Přitom v době sepsání musela být evangelia chápána jako reálná historie a brzký konec světa jako něco blízkého a naprosto skutečného.

Mě v celkovém součtu připadá Ježíš tak jak ho líčí evangelia skutečně jako nebezpečný náboženský fanatik, rozhazující kolem sebe poučky kterými se sám neřídil. (Do této kategorie patří i slavný výrok s druhou tváří.) Jako filosof i morální vzor tím u mě propadl.

Poznámka: Tento příspěvek je značně inspirován jednou částí Russellovy knížky Proč nejsem křesťanem a jiné eseje, čímž ji doporučuji k prostudování a ke srovnání.

Poznámka 2: Tento příspěvek jsem původně napsal pro OSACR.CZ, kde se také můžete podívat na zajímavou diskusi pod článkem.

Poznámka 3: Celý příspěvek pojednává o biblickém obrazu Ježíše, nikoli o jeho reálném předobrazu. Pokud totiž od (třeba úplně vymyšlené postavy) Ježíše odvozují svoje zásady a chování dvě miliardy lidí, tak má nesmírný význam se zabývat tím, jakou morální hodnotu jejich nejvyšší vzor představuje.