Islám jako volební kýč

Přiznávám, že jsetli se něčeho v kampani proti islámu bojím, tak je to právě to aby se tohoto tématu chytili politici a udělali z něj volební kýč. Kdykoli totiž něco takového udělali, mělo to naklonec přesně opačný důsledek, než propagovali. Stačí připomenout jak Nečas varoval před zdražováním.


V současné době se něco podobného děje s tématem islámu. Islám je totalitní ideologie a téma islamizace je příliš závažné, než aby si s ním pohrávali podřadní politici v rámci reklamní kampaně. Na Praze 8 se totiž začal objevovat ve schránkách letáček s nápisem: Jsme proti islamizaci Prahy 8. Vypadají takhle:

Nevím, kolik lidí na to chytí, ale rozměr blbosti je to neuvěřitelný. Možná dokonce trumfne volební heslo "Štve mě to co vás". Problém s islámem, jak jsem už několikrát poukazoval, vlastně není problémem s islámem jako takovým, ale s postupem proti němu. Radikální muslimové zneužívají amorální zákonné výhody, které získaly církve. Jinak by nebylo nijak těžké proti islámským extremistům zasahovat i u nás.

Jistě má smysl o tom mluvit tam, kde vznikají problémy na lokální úrovni, ale řešit se musí už na mnohem obecnější úrovni. Nemůžete obecně uznávat totalitu a v Horní-Dolní si vést demokracii. Prohlášení "Jsme proti islamizaci Prahy 8" je na stejné intelektuální úrovni jako "Ubráníme naše okresní město před zákonem o církevních restitucích." Ne neubráníte!

Na druhou stranu proč se tomu divit? Za tímto plakátkem je totiž Občanská konzervativní strana a za ní Jiří Janeček, kterého členství v řadách Mladých sociálních demokratů dovedlo spolehlivě do ODS, kde radil známému přílepkovému záškodníkovi Marku Bendovi. Když si tu klikatu cestu představíte, dojde vám, že je to právě jeden z těch, kvůli nimž problém s islámem vlastně vznikl, samozřejmě jako vedlejší důsledek problému s katolickou církví.

O snech splněných pomocí crowdfundingu

Chci se s vámi podělit o pocity z crowdfundingu, pokud je něco takového vůbec možné. Víte, hodně lidí si myslí, že na crowdfundingu je nejhezčí to že člověk dostane peníze. To je a zároveň není pravda. Pokud máte skutečně úspěšný projekt, tak se ty peníze u vás dlouho neohřejí, protože je použijete k jeho naplnění. Je v tom všem ale ještě něco jiného.

Peníze v crowdfundingu nefungují totiž tak, jak jsme zvyklí. Není to něco, co se  zuby nehty snažíme získat a pak co nejméně utrácet. Je to dar a zároveň také něco jako způsob hlasování. Celé to stojí na tom, že chceme obdarovávat a být obdarováváni, máme to v povaze, je to něco elementárně sociálního, lidského.

Když dáte peníze na nějaký projekt, začnete ho sledovat podrobněji, těší vás, kdykoli se o krůček přiblíží uskutečnění a když se naplní cílová částka, máte chuť odpálit nějaké petardy. Možná se vám dokonce budou třást ruce ve chvíli, kdy k vám do schránky přijde slíbená odměna.

Pokud jste autor projektu, tak zároveň s tím, když vám začnou chodit peníze od známých, méně známých i úplně neznámých lidí na váš projekt, cítíte nádhernou vděčnost. Je to úžasný pocit, protože každý, kdo vám pošle třeba jen minimální částku, tím říká: Udělej to! Je to dobré! Věřím ti! Tvůj sen má smysl a zaslouží si aby se stal skutečností!

Je to nějakým způsobem nesmírně zavazující. Můžete se snažit crowdfunding oblafnout a vymyslet projekt jen na vybrání peněz, můžete fixlovat a můžete s tím i uspět. Jenže tím o něco krásného přijdete.

Pokud si chcete crowdfunding opravdu prožít, v první řadě musíte umět snít a nebát se snít. Toužit a nebát se ostatním říci, po čem toužíte. Pak opravdu můžete zažít tu oporu, ten pocit, že všichni ti lidé jsou opravdu s vámi.

Crowdfunding je hra spíše s pocity, mnohem více než s penězi. Peníze jsou v ní potřeba spíše jako pracovní "médium". Možná by tak měly fungovat i jinde, než v crowdfundingu.

Multikulturalismem proti islámu

Všimli jste si kolikrát názvy spíše skrývají skutečný význam nějaké věci nebo jevu? Já se tím trochu bavím. Už dříve jsem rád upozorňoval, že se například stranické diktatury rády označovaly jako demokratické republiky ačkoli nebyly ani demokratické ani republiky v původních významech těchto slov. Teď se něco podobného stává s multikulturalismem. Dnes se tímto názvem nazývá něco, co fakticky existovat nemůže - soužití mnoha kultur s rozdílnými hodnotovými i právními systémy v jednom státě.

Ve skutečnosti jsou ale tyto systémy jen dva - evropský právní systém a šaría. Představitelé žádné jině kultury než islámské také nechtějí žít v Evropě uvnitř státu v dokonale izolované paralelní společnosti.

Tento paradox má důsledky. Zatímco z tábora mulitikulturalistů představitelé různých kultur prchají, v táboře antiislamistů přibývají. Není divu, zpitomnělá a překorektní státní média totiž přehlížejí, že muslimské znásilňovací gangy napadají i dcery křesťanů, buddhistů, hinduistů či sikhů. Téměř všem kulturám slibují islamisté stejné zacházení jako našim ateistům a tak není divu, že Češi náhle zjišťují, že se i s těmi Romy a s mnoha jinými přistěhovalci-nemuslimy dá vlastně vyjít poměrně dobře.

Jediná skupina která systematicky odmítá respektovat evropské zákony a podřídit své chování společnosti jsou muslimové. Jenže oni se odmítají podřídit jakékoli společnosti kromě islámské, všechny jsou podle nich zkažené a lidé v nich si zaslouží smrt nebo alespoň násilnou konverzi. Ne že by snad v jiných náboženstvích taková přikázání nebyla, ale nikdo je nedodržuje tak fanaticky jako právě muslimové.

Už dnes jsou při tom přímo uprostřed protiislámských hnutí i bývalí muslimové ze všech koutů světa a snad všech islámských diktatur. Pokud se nad tím zamyslíte, tak to znamená, že tak zvaní multikulturalisté budou možná za nedlouho bránit jen pozice islámu, zatímco lidé z ostatních kultur budou klidně vytvářet jednu společnost tak, jak to kdysi bylo ideálem multikulturalismu.

To by byla půvabná historická ironie!