Nauka o povaze planety - zamyšlení nad plochozemci

Byl jsem upozorněn na české překlady plochozemských videí. Přiznávám, že jsem jimi nekriticky nadšen, ačkoli je důvod mého nadšení právě v tom, že si na nich mohou lidé trénovat kritické myšlení.

Už odedávna mi vadilo, že naše školy vlastně přednášejí jen tvrzení, neučí vůbec analyticky myslet a už vůbec ne vytvářet si svoji vlastní představu. Bylo by nesmírně zajímavé pozorovat, jaké pokusy by žáci (ale i dospělí) navrhli k dokázání nebo vyvrácení kulatosti či placatosti Země.

Já sám začal mít skromnou představu o tom, jak vypadá projekce například zdánlivého pohybu Slunce vůči Zemi z pohledu člověka na jejím povrchu, teprve když jsem si nastudoval pár knížek o gnomonice (věda o slunečních hodinách) a konkrétnější představu o navigaci na kulové ploše jsem si udělal až na kurzu velitele pobřežní plavby.








Víte, vykřiknout "To je ...!" dokáže každý, ale dokázali byste falzifikovat Eratosthenův důkaz kulatosti Země? Za jakých podmínek by neplatil? Dokázali byste navrhnout jednoduchý přístroj pro výpočet vzdálenosti Slunce od Země? Dokázalo by totéž i vaše dítě? A víte, jak se to dělalo ve starověku a proč byly tehdy výpočty tak nepřesné?

Je celkem příznačné, že se k tomuto tématu vracím právě nad představou Zeměplochy, které jsem věnoval články Povídání o placaté zemi a Ještě jednou o kruhových mapách.

Tyto články vyvolaly vášnivé spory o tom, jestli lidé ve středověku věděli, že je Země kulatá nebo nikoli. Otázkou není jestli to někdo věděl, otázkou je kolik lidí tvrzení o kulaté Zemi zastávalo a kolik z nich tuto problematiku chápalo. Ten problém neskončil se středověkem, je tady s námi stále.

Sexualizace a desexualizace veřejného prostoru a jeho rizika

Můj komentář k zrušení výstavy aktů a poloaktů v knihovně Akademie věd, měl zvláštní důsledek v tom, že jej přinejmenším někteří z lidí, které znám, označili za správný v tom smyslu, že odsoudili sexualizaci veřejného prostoru a  akademické půdy.

Z mého pohledu je to sice jinak naprostý nesmysl, protože titíž lidé by asi neprotestovali, kdyby byl v knihovně vystaven obraz Nahá Maja od Francisca de Goyi. Tedy neprotestovali by dnes, ale někdy roku 1800 by na něj měli úplně stejný názor.

Zrovna tak nevím, jestli by jim vadily obrazy a fotografie Alfonse Muchy, nebo jestli se pohoršují nad oponou Národního divadla a kariatidami na fasádách secesních domů. Ony fotografie nejsou totiž o nic více sexuální než tato postarší dílka. Mnohem zajímavější je však otázka, které z toho všeho vyplývá:

Je na veřejnosti příliš sexuálních témat nebo příliš málo a jaký stav je vlastně pro společnost výhodnější?

Už sama otázka navozuje problém v definování toho, co je sexuální a co není sexuální. Je nahá žena automaticky sexuální objekt? Je nahý muž automaticky sexuální objekt? Je nahé dítě automaticky sexuální objekt? Je nahý hroch nebo orangutan sexuální objekt? Pokud je v tom rozdíl, tak proč? Znamená to že oblečená žena nepůsobí jako sexuální objekt? A oblečený muž?
Jak moc musí být lidé oblečení aby nebyli sexuálními objekty?

Tohle je skluzavka do pekla.

Vytyčujeme totiž tak hranici tam kde nemá vliv na to co se snažíme ovlivnit. Jde o to, že lidé jsou hodně sexuální tvorové - asi jako delfíni.  I když sexualitu potlačují, chovají se vlastně sexuálně. Jediné co mohou je rozhodnout se že na některé podněty reagovat nebudou z nějakého jiného důvodu - konvence, kontextu, životních priorit atd.  Takže třeba na nudapláži necivíme zhypnotizovaně na partnerku svého kamaráda, protože by to bylo nepříjemné jí i jemu a jejich přátelství si vážíme.

Ta hranice je v hlavě!

Jakmile začneme svádět sexismus na vzhled věcí, nedá se to zastavit, protože lidé jsou prostě sexuální skrz naskrz. Naše hlavní erotogenní zóna se nenachází na povrchu našeho těla ale v naší hlavě. Je to náš mozek. Fantazie, ani ta sexuální, žádné hranice nemá. Proto ani burka a černé rukavice ženu nedesexualizují, natož aby ji snad chránily před znásilněním, naopak pokud takto jednají všechny ženy vystavují se ještě většímu nebezpečí, protože se tím odpovědnost za takové činy přesouvá mimo lidskou hlavu.

Jeden z důvodů, proč je evropská kultura taková, jaká je, spočívá i v tom, že jsme tomuto konfliktu vystaveni neustále, jsme na něj zvyklí a většinou jej dokážeme i řešit. Už pro děti určitého věku rozhodně bývají jejich učitelé a učitelky předmětem sexuální touhy, i když třeba ještě ne plně vyjádřené. S tímhle konfliktem se musí ve své hlavě poprat a je to dobře!

To je řekněme jeden takový společensko-psychologický pohled na problém nahotin v umění a ve veřejném prostoru. Jsou ale i jiné.

Fixování role

Problém s genderistkami je v tom, že často jakoukoli nahotu ale i jakýkoli skutečný sexuální apel považují za posouvání ženy do vynucené role okrášlovadla a sexuálního objektu.

Tato argumentyce by platila, pokud by naše ženy byly skutečně sexuálně pasivní a sex by spíše trpěly než samy vyhledávaly. To je ovšem vlastně názor 19. století, který smetla už dávno sexuální revoluce. Pro ženy je dnes žádoucí být sexuálně atraktivní a jsou v tomto směru samy vědomně aktivní.

Nakonec tu tedy máme genderistky, označující samy sebe za feministky, které bojují proti jakékoli obnaženosti a bojovné revlucionářky které se v boji za svá práva naopak samy svlékají, jako čtenářky z New Yorku, nebo feministky z Egypta, Tunisu, Izraele, Ukrajiny či Ruska. Samožřejmě nasmíme zapomenout na protestní akci SlutWalk.

Jsou to ženy, které chtějí mít na nahotu a sex stejné právo jako muži. Respektive ženy, které nechtějí aby za ně někdo jiný rozhodoval, kdy smějí být nahé a koho smějí milovat (včetně jiných žen).

Role dominace a submisivity

Jeden ze směrů kritiky genderistek se zaměřil na roli dominance a submisivity. Respektive popisuje tento stav jako obecně špatný. Problém je že část lidí ani nechce být ve vztazích zcela "rovná", je jich dokonce většina. Lidé mají mít rovná práva a jedno z těch práv je také právo vzájemně si určit jaký poměr dominance a submisivity má určovat jejich vztah s někým jiným.

Nerovné role nejsou automaticky nerovností v právech, pokud si tento stav partneři sami vybrali a pokud jej mohou kdykoli z vlastního rozhodnutí opustit. Tedy v případě, že tento stav není vnucený.

Kombinace a kritika dominance a submisivity ve spojení se sexem má ještě pikantnější příchuť v tom, že v rámci sexuálních her lidé zaujímají různé role bez toho že by tyto role měly nějaký přímý vztah k jejich životním rolím. Člověk projevující se v sexuální roli jako submisivní může být tedy v běžném životě jak submisivní, tak dominantní a stejně tak je to i naopak.

Všechny takovéto situace samozřejmě umění zachycuje - nerovnost v rozhodování jako dohodnutou roli, nerovnost vnucenou i rovnost.

Genderistky mají tedy poměrně zvrácený postoj k chápání rovnosti, protože brání lidem v jejich seberealizaci. Pokud používají tento argument v boji proti nahotě ve veřejném prostoru, pravděpodobně se nemohou mýlit víc.

Utilitarismus a nahota ve veřejném prostoru

Argumentace genderistek lze shrnout do prohlášení, že zobrazování nahých, nebo částečně obnažených žen ve veřejném prostoru škodí ženám.

Jaká je realita? Sameček druhu Homo sapiens sapiens ve věku mezi pubertou a třicítkou je pravděpodobně jedno z nejnebezpečnějších stvoření na světě. Jsou nebezpeční jak sobě (sebevraždy), tak okolí (násilné sexuálně motivované trestné činy), za což z nezanedbatelné míry může vrchol hladiny testosteronu kterého v tomto věku dosahují.

Pohled na nahá ňadra u většiny mužů jejich agresivitu snižuje. Tato hladina se u běžných mužů nezvýší ani při pohledu na zcela nahou ženu (tj včetně genitálií), určité riziko ale nastává u skutečně těžkých saditů, protože u těch agresivita při pohledu na explicitní výjevy naopak roste.

Pokud si tato sexuologická zjištění srovnáte v hlavě, dojde vám, že vlastně vytyčují hranici mezi tím, co v aktu běžně považujeme za přípustné a nepřípustné - instinktivně pro zobrazení ve veřejném prostoru respektujeme hranici největších benefitů a nejmenších rizik.

Racionalizace

Všechna tvrzení příznivů i odpůrců nahoty ve veřejném prostoru jsou samozřejmě racionalizace - proč chci, proč nechci. Ve skutečnosti je důvodem pocit "je mi to příjemné/není mi to příjemné". Oba tyto pocity mají svou hodnotu a měli bychom je tak posuzovat. Jsou důkazem že lidé jsou různí. Ano jsme různí, ale můžeme se dohodnout, pokud oběma stranám neschází ochota.

Právo na kritiku čehokoli má samozřejmě každý, ale organizace toho typu, jako je Genderová expertní komora ČR jsou nátlakové skupiny snažící se vnutit jednotný model různorodému lidskému chování. V tom mají něco společného s náboženskými morálkami a ideologiemi, tedy s těmi, které nakonec ženám vždy ubližovaly nejvíce.


PS: Z mého pohledu je v této věci především potřeba dialog. Opakuji, že si nemyslím, že by výstava v KNAV byla nějak pohoršující, či že by z nějakého důvodu zobrazovala téma, které by mělo být pro vědeckou knihovnu nepřípustné. Vlastně si myslím, že otevírá téma, o kterém je potřeba mluvit, což by se nestalo, kdyby k onomu výstupu genderistek nedošlo. 

Nahé ženy v knihovně - čí je to ostuda?

V rámci Týdne vědy byla v knihovně Akademie věd (dále KNAV) uspořádána také výstava fotografa Karla Richtra -Women: Scenes in the library. Hlavním důvodem proč byla tato výstava součástí jakési exkurze do historických technik fotografie je to, že má svéráznou estetiku.

Podle popisu jde o mokrý kolodiový proces, což je ale jen část toho co se dá o této technice říci. Jde vlastně o ferrotypii, což je poměrně unikátní způsob tvorby fotografií jak z hlediska fotografické chemie, tak z hlediska fyzikálního.

Důvodem, proč tento typ tvorby fotografií opět získává na popularitě je právě jeho snová estetika, kterou nemůžete z fotografií poznat, protože kombinuje plochy černé a stříbřité.

Tuto výstavu ale na svém místě už neuvidíte. Jak na oficiálních stránkách KNAV tak na stránkách samotného autora se teď skví nápis VÝSTAVA ZRUŠENA!

Co se stalo? Výstava se nelíbila jakési záhadné organizaci nazvané Genderová expertní komora ČR a Kongresu žen! Ještě před dvěma dny jsem vůbec netušil, že máme něco jako Genderovou expertní komoru ČR! Zjevně máme. Vznikla letos v dubnu (2015).

Co mi na tom všem vadí? Že se to označuje za feminismus. Domnívám se že se gender studies už dávno rozešly jak s realitou, tak s feminismem. Původním záměrem feminismu bylo poskytnout ženám lidská práva - právo účastni se politického života, právo rozhodovat o sobě, o svém životě a o svém těle.

Teď jsme svědky něčeho, co se velmi podobá strategii EU "ochrany spotřebitele před spotřebitelem". Členky genderové expertní komory prostě vědí mnohem lépe než ženy na fotografiích, co je pro všechny ženy na světě dobré a zjevně tak úplně svobodně nakládat se svým tělem pro ženy podle nich dobré není.

V komentáři k Společnému prohlášení GEK ČR a Kongresu žen k výstavě Knihovny AV ČR se píše:

Kritizovaná výstava nemá žádnou spojitost s vědou či výzkumem, čímž degraduje ženy obecně na pouhé sexuální objekty a zpochybňuje odborný přínos vědkyň. V prohlášení se dozvíte další podrobnosti, ze kterých plyne naše znepokojení nad uspořádáním takového typu výstavy pod záštitou Akademie věd ČR.

Nevím, jak nahé ženy znevažují práci vědkyň, ale myslím si, že mnohé vědkyně jsou mnohem méně prudérní než členky Genderové expertní komory ČR. Vím to, protože některé z nich si nechávají fotografovat akty.

Cituji dále z prohlášení:

Za velmi problematický považujeme také následující popisek samotné výstavy: „Portréty krásných žen v knihovně na fotografiích zhotovených technikou mokrého kolodiového procesu jsou vystaveny v původním trezoru Spořitelny české, který je dnes součástí studovny Knihovny Akademie věd. Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky, ani nenaznačuje nový úhel pohledu. Neukazuje ani temná zákoutí autorovy duše. Prostřednictvím přímých pozitivních obrazů na plechových deskách vám nabídne poetickou atmosféru evokující začátek 20. století.“ Popisek deklaruje, že výstava sama o sobě nemá žádný přínos.

Tady se dostáváme k hodně problematické části, protože Genderová komora vlastně prohlašuje, že prostá estetika je sama o sobě nic. Tedy že nemá žádný význam a instituce typu KNAV by se k ní neměla snižovat. (estetika jejich stránek dává trochu tušit)

Promiňte ale WTF? To jako myslíte vážně? Z jakého titulu se co má Genderová komora vyslovovat k estetice? Nejde náhodou už o pokus o zásah do dalšího lidského práva?

Myslíte si, že je v článku 15 Listiny základních práv a svobod uvedena svoboda umění hned vedle svobody vědeckého bádání jen tak? Ano svoboda umělecké tvorby souvisí se svobodou myšlení a svobodou svědomí a jako taková má k svobodě vědeckého bádání velice blízko:

Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
 
Prohlášení se v podstatě snaží naznačit, že uspořádáním výstavy dochází k jakémusi útisku žen. Genderová expertní komora ČR svým chováním rozhodně nepředstavuje feminismus v jeho tradičním pojetí. Vlastně už představuje protipól feminismu - "ochránkyně morálky" - skupiny prudérních žen, které měly v minulých stoletích na svědomí mnoho zničených životů (a v muslimských zemích dosud mají) - často skutečných feministek.

(Docela by mě zajímala konfrontace našich "feministek" se skutečnými feministkami, nebo třeba se skupinami Pussy Riot či FEMEN.)

Také mi velmi vadí, že ředitelství KNAV  ustoupilo v podstatě bez boje. Ano Akademie věd ustoupila před organizací gender studies založenou letos. Pokud vám to nepřipadá děsivé, tak mě ano.

Když už pořádá KNAV nějakou akci, měla by jí mít opravdu dobře rozmyšlenou a její zástupci by jí měli být schopni ubránit i před takovýmto útokem.

Tento spor naštěstí a zároveň bohužel nezasáhl do úrovně práva. Naštěstí proto, že by mohl snad lidmi trochu pohnout k tomu aby si uvědomili, že i v úrovni názorů a tvrzení probíhá neustálý boj. Že slova nejsou "nic", ale že na nich záleží a že to, že zrůdný názor není možné trestat dle našeho zákona i LZPS, neznamená že jej nemáme veřejně slovně odsoudit.

Bohužel proto, že bychom alespoň věděli, kam se naklání v podobných otázkách naše soudnictví. Obávám se totiž, že poněkud páchne pokrytectvím, prudérií a kadidlem.

Ve společném prohlášení se také uvádí:

Domníváme se, že autorita, jakou je Akademie věd ČR, by se neměla spokojit s popíráním a nekonfrontováním palčivých témat dnešní doby, ale že by naopak měla skrze popularizační aktivity poukazovat na zásadní společenské otázky.

Myslím že tím co Genderová expertní komora ČR právě udělala se právě sama stala palčivým tématem a její činnost zásadní společenskou otázkou.

Chovejme se k nim jako k válečným zajatcům...

Tento článek je záměrně kontroverzní.

Výkřiky a vzdech kolem uprchlické krize pomalu odeznívají, jenže se vlastně nic nevyřešilo. Německá vláda, stejně jako politická reprezenatce EU se projevily jako totálně neschopné řešit uprchlickou krizi. Není to až tak velké překvapení.

Představa Angely Merkelové že Německo pojme libovolný počet lidí odkudkoli, aniž se s jeho obyvatelstvem do krve rozhádá je asi utopie, stejně jako je utopie představa, že všechny okolní země nechají radostně přes své území volně proudit tisíce lidí bez dokladů a jakékoli registace.

Přiznejme si, že to co jsme viděli v posledních měsících bylo absurdní a kruté divadlo. Europolitici se utápěli v líčení toho, jak je islám super náboženství a že vlastně není problém příchod několika set tisíc nebo možná i milionů lidí vyznávajících světonázor, který si nezadá svou nelidskostí s nejbrutálněkjšími ideologiemi dvacátého století, ačkoli jinak policie hlídá kdejakou trapnou demonstraci nebo sraz motorkářů.

A mezitím ...

Winter is coming!

Víte člověku, který má (zatím) mozek v hlavě, tohle mělo dojít. Pokud vytvoříte proud uprchlíků (a jiných migrantů) protože prostě mají jít odkud-kam, budou přicházet stále. A pokud se prostě některé zemi nebude líbit, že přes ní proudí davy nějakých cizích lidí vyznávajích agresivní světonázor (kteří navíc ještě ani nejsou občany EU, takže už jenom tím porušují zákony), tak ten proud prostě zastaví. 


Není zločin pro jakoukoli zemi, bránit své hranice. Je to v jedné definici státu! Dalo se to čekat.

To znamená že nám bude tuto zimu hrozit humanitární krize na hranicích EU. Absurdní na tom je, že do téhle pasti vlákali skutečné uprchlíky lidé, kteří se jim snažili pomoci. Nevím, kolik lidí stráví zimu právě v táborech na výchdě EU. Možná by vlastně zemím oplocujícím své hranice měli být Němci vděční, protože jinak by teď hrozila humanitární krize přímo uprostřed Německa.

I když jsem jinak toho názoru, že není pravda, že by šlo o invazní armádu, alespoň ne v tom smyslu, jak je to interpretováno, tak navrhuji, abychom pro tentokrát na tuto tezi přistoupili. Nemůžeme jen tak rozdávat baráky, jak by si to asi představovali migranti ze střední Afriky a islám představuje velké bezpečnostní riziko. V tom jej musíme brát vážně.

Pokud ale budeme vnímat tyhle lidi jako vojsko beze zbraní, projevme jim právě tu míru humanity, kterou bychom projevili k vojákům ve stejném postavení - v postavení válečných zajatců. V první řadě bychom je  nenechali zmrznout.

Z tohoto hlediska mi celkové chování reprezentace ČR mi vlastně připadá poměrně dost dobré. Ačkoli jsme vnímáni jako země, která islám opravdu nemusí (a to jakože hodně nemusí) a kde pro praktikujícího (otravujícího) muslima není život zrovna růžový, zároveň v tuto dobu (právě v tuto dobu, tedy na přelomu října a listopadu) vyslalo MVČR humanitární konvoje do Chorvatska a Slovinska. Obsahují velkokapacitní vytápěné stany.

Myslím že zpráva  "islám nechceme, ale v nouzi vás nenecháme,"  je přesně ta tenká linka na níž bychom se měli držet mezi bagatelizováním rizika islámu a odporem proti němu.

Problém chytrých žen

Obecná představa, s níž se asi setkala nejen většina žen, ale i většina mužů je, že muži touží po hloupých ženách. Nová studie evolučního vědce Davida Bainbridge ale říká něco jiného. Podle něj totiž muži touží po   inteligentních ženách. Jak se s takovým rozporem vyrovnat?

Měl bych několik možných řešení, které se možná budou i vzájemně dobře doplňovat. Za prvé doporučuji si všimnout, CO vlastně David Bainbridge označuje za inteligenci. zjistíte že to jsou vlastně konverzační dovednosti. Tedy takové věci, jako je široký rozhled, zábavnost, vnímavost. Žena s IQ Stephen Hawkinga a sociální inteligencí Sheldona Coopera bude mít tedy stále vážný problém navzdory své inteligenci.

Tento rozpor mezi sociální a praktickou inteligencí může být jedním z vysvětlení pověsti o atraktivitě hloupých žen. Mě ale jako lepší vysvětlení připadá druhá možnost.

Uvědomte si, že se stále bavíme o inteligenci žen, ale co inteligence mužů? Pro muže je docela dobré alespoň trochu imponovat. Měl by mít tedy alespoň trochu konverzačně navrch. (Trochu se domnívám, že u více inteligentních lidí nehraje tento rozdíl až tak velkou roli, ale to by byla příliš velká odbočka.) Jak inteligentní jsou však muži, aby mohli mít nad dívkami a ženami navrch? Úplně stejně.

Inteligence sleduje ve společnosti přibližně Gaussovu křivku. Nejvíce nápadníků tedy budou mít ženy kolem průměru, stejně jako nejúspěšnější chlapci budou také kolem průměru, pokud nevytvoříme prostředí s uměle změněnými poměry inteligence jako jsou třeba vysoké školy.

Pokud se opravdu podíváte na absolventy vysokých škol, zjistíte že vlastně většinou nemají výrazné problémy se navazováním partnerských vztahů, přestože jsou prokazatelně inteligentnější než  průměr.

Problém mají vlastně jen inteligentní ženy, které jsou nucené "lovit" v běžném prostředí, jako například absolventky vysokých škol s velkou převahou žen. Průměrný chlapík si totiž s nadprůměrnou ženou moc nepokecá, protože na to prostě nemá. Jeho obzor bude mnohem užší a zájmy výrazně přízemnější, než její. Její šance na to, že narazí v obecné společnosti (např v restauraci) na sobě (alespoň) rovného bude tím nižší, čím bude ona inteligentnější.

Všimněte si, že existuje i problém příliš hloupých lidí, který je v podstatě stejný. Rozdíl je v tom, že se příliš často se svým trápením nesvěřují v médiích.


Samozřejmě jsou ženy, které preferují hloupější muže, muži kteří preferují hloupější ženy a muži, kterým vyšší inteligence u ženy vyhovuje. Možností je hodně, jenže ani takové  variace příliš neovlivní main stream.

Z posledního průzkumu úřadu Evropské komise vyplývá...

Podle serveru Lidovky.cz vyplývá z posledního výzkumu Evropské komise že:

Vadí nám Romové, muslimové, gayové i buddhisté. Češi propadli v průzkumu rasismu

 Jsou tu nějaká data a prohlášení Lukáše Houdka z projektu HateFree že se lidé začínají bát odlišností obecně.
Já si ale myslím, že jediné, co můžeme odvodit z průzkumu Evropské komise je to, že průzkumy Evropské komise pořádně smrdí.
Nemohu rozporovat, kolik lidí má negativní vztah k Romům, protože prostě nemám jiný výzkum, který by to uvedl do kontextu, nemohu ani porovnat kolika lidem vadí muslimové. Na co ale už výzkumy jsou je tolerance a sčítání lidu.

Zde je srovnání, kolika lidem by vadil polibek na veřejnosti - heterosexuální a homosexuální. Což je ovšem v rozporu jak s chápáním morálky u nás v současnosti, tak s výzkumem Pew Research Center 2013 kde naopak ČR vyšla jako nejtolerantnější země v Evropě.

Pro srovnání postoje k homosexualitě podle PEW

Mapka netolerance podle EU:

Mapka tolerance podle PEW:

Zajímavé je ale jak prudérní vychází společnost i vůči heterosexuálním párům, což mi připadá úplně absurdní. Vůbec se to neslučuje s chováním posledních dvou generací. Otázka tedy je: Koho to vlastně zkoumali? Důchodce v katolickém hospicu?

Podobně je poměrně vysoká netolerance k Asiatům, což může ale být způsobeno tím, že poslední dobou jsou jako Asiaté označováni lidé i v geografickém, nikoli rasovém významu. Asiat je tedy dnes Rus i Pákistánec. To samozřejmě může zahýbat statistikou.

Aby toho nebylo málo, 65% Čechů prý nesnáší buddhisty a ateisty nemá rádo 35% populace, respektive by se cítili špatně, kdyby s ateistou nebo buddhistou začalo chodit jejich dítě.

Při poměrně malém počtu věřících v ČR by 35% znamenalo drastický nárůst ateofobie. O to více zarážejí ti buddhisti.

Buddhisti?!

Ti přece u nás mají (občas i nezaslouženou) pověst nejméně škodlivého náboženství na světě!
Proč by sakra někdo měl až takový problém s buddhistou?
Můžeme si představovat, že si našinci pod slovem "buddhista" představi Vietnamce, jenže v této generaci pubescenti a adolescenti přece s Vietnamci a Vietnamkami normálně chodí!

Víte, když se jeden výzkum drasticky liší od ostatních, neznamená to zpravidla drastickou změnu společnosti, ale chybu v metodice.

Národ "nácků" a "sluníček"

V tomto článku po celou dobu používám označení "náckové" a "sluníčka". Obě tato označení jsou totiž hanlivá. V kontextu toho, o čem zde píši se mi to zdá vhodné.

Jsou jisté facebookové stránky, na které nechodím. Respektive občas na ně chodím, když potřebuji příklady pro článek jako je tenhle. Ano podepsal jsem tucty výzev proti islámu a že islám v Čechách nechci. Přesto téměř nechodím na Facebookovou stránku IVČRN a teprve teď při psaní článku jsem zjistil že existuje taky Evropa - Evropanům, Čechy Čechům - bez cenzury 2 a další. Téměř nechodím ani na stránky Proti projevům nenávisti, HateFree Culture, Česko vítá uprchlíky, ...

Všechny tyhle stránky totiž šíří nenávist, i ty které mají v názvu boj s nenávistí, vlastně ty nejvíc, jenže proč?

Kdesi daleko na začátku je islám jako podnět k tomu všemu, co se teď děje, jenže tím se vlastně moc teď zabývat nebudu. Byl to pouze podnět, ale v zásadě tentýž jev jsme mohli vidět i při posledních prezidentských volbách a šaškárně s plešatým pankáčem.

Teď ale nejde o spouštěč, ale o to, co se děje. Jak to že se zdá že máme najednou republiku plnou "nácků" a "sluníček"? Kdyby to tak opravdu vždycky bylo, muselo by se to přece projevit už dávno. Tohle nesedí.

Vysvětlení tohoto jevu strachem je také pravdivé jen částečně. I když rozhodně je čeho se bát, je o co se bát, tak tím nevysvětlíte všechno. Na to je potřeba znát mechanismus.

Není v tom vlastně vůbec žádný záměr, jenom kus lidské přirozenosti. Už před časem jsem psal něco o groupthinku, tedy o tom, čemu se asi má říkat "skupinové myšlení", ale ve skutečnosti to znamená "skupinová hloupost".

Úplný základ groupthinku je zakletý v nás samotných. Když si totiž vytvoříme nějakou teorii, máme tendenci si pro ni hledat potvrzující informace a přehlížet ty, které jsou s naší představou v rozporu. Dokonce není úplně důležité, jestli jsou tyto informace vymyšlené, nebo pravdivé. I kdyby totiž byly pravdivé, dostáváme je v koncentraci, která neodpovídá jejich reálné hustotě v daném místě a čase.

Představte si situaci, kdy byste byli naráz informováni o všech zločinech na celé planetě. Všechny ty zprávy by byly naprosto pravdivé. Takový svět by vám musel připadat jako dokonale nesnesitelné místo. Trik tohoto efektu je v tom, že jakmile byste propadli této představě, začali byste si dohledávat informace, které by vám takový obrázek o světě potvrzovaly.

Stejné by to bude, když budete naráz zavaleni názory českých nacistů, výčty muslimské, romské nebo černošské kriminality. Abyste mohli vidět reálný obraz, nesmíte pročítat za sebou jednotlivé případy, ale  dívat se na souhrnné počty a celkovou dispozici.

Úplně charakteristické totiž je, že se zaujímání takových rychlých postojů řídí anekdotickými zkušenostmi a výběr zpráv je taktéž přehledem nereprezentativních epizod.

Je zajímavé, že i když stejný efekt rozlišíte v nějakém jednom konkrétním případě a ubráníte se mu, nejste většinou schopni jej aplikovat jiný, velmi podobný případ.

Většinou na začátku jde opravdu o znepokojivé zprávy a pocit ohrožení, pocit nízkosti pachatelů nějakého bezpráví a pocit hnusu. Tento strach formuje představu nepřítele, která vůbec nemusí být shodná s realitou.

Stejně tak se ale formuje i představa o vlastní skupině, které naopak její členové přisuzují většinou vysoké morální vlastnosti.

Nastupuje cenzura, která brání vidět realitu. Ta cenzura má něco společného se strachem, protože silné emoce opravdu mají schopnost potlačovat rozum.

Takže ve výsledku máme skupinu, která pouští do svého vědomí jen informace které zapadají do jejího obrazu světa. Jo vypadá to hodně jako sekta. Víte ony totiž náboženství i politické kulty právě takhle fungují.

Tak a teď se vrátím zpátky k antiislamistům a sluníčkářům. Na návštěvnících diskusí IVČRN je jednoznačně vidět, že svou morálku hodnotí vysoko. Přiznejme si že obrana žen, lidských práv a ideálů Evropy a dokonce i to češství zní prostě ještě pořád dobře. A jak dobře zní: Boj proti totalitě!

Máme tu jen ten drobný problém, že si to češství každý představuje trochu jinak. Víte nějak jsme od té sametové revoluce nevybojovaji ten boj o národní program, což je myslím docela slabina. Takže tu máme rozptyl představ o národu od "geneticky čistých" slovanských fašistů po národní ideály francouzské revoluce, kdy má každý člověk podle svého vnitřního přesvědčení právo zvolit si národnost. Všichni ale mají většinou pocit že mluví o tomtéž. Ano, jedním ze znaků groupthinku je také falešná shoda.

Na okraji skupiny "nácků" se ale  objevují skuteční náckové, kteří islám ztotožňují vlastně s jakoukoli jinou rasou. Občas se snaží šířit ideu že se všechny jinak barevné rasy na světě proti bílým spikly a chtějí je vyhubit. Myslí si že lidi vyděsí představou hrozby míšení ras. Je to vlastně jiná skupina, která si pěstuje svůj vlastní groupthink a tady prostě jen tak splynula s davem.

Velká část "nácků" je ze skutečných nácků nich hodně nesvá a snaží se od nich držet co nejdál. Těchto lidí se opravdu hluboce dotýká, když jsou označováni za "nácky" a utvrzují si tím svoji představu o "sluníčkářích" jako o alternativních idiotech chopných pouze agresivních výpadů.

I když uprostřed hnutí proti islámu stojí vzdělaní lidé a volnomyšlenkáři, prostředí na facebookových stránkách a diskusích je jiné (nemluvím teď o žádné konkrétní stránce).

Představa muslima, která je tu rozšířená je v podstatě vize "dobrého saláfisty", tedy rozeřvaného chuligána a násilníka s plnovousem a trapnou čepičkou, který všem vyhrožuje, všechny otravuje a neustále fňuká nad tím jak mu všude ubližují, ale přitom si vesele žije ze sociálních dávek.(Ne opravdu nevzbuzuje důvod se bát, že by kvůli němu někdo přišel o práci.) Takto jsou vnímáni muslimové paušálně.  Záměrně teď nechci řešit jak blízko je to skutečnému stavu. Zkuste si to zjistit sami. Výzkumy na to jsou, takže požádejte strýčka Googla a tetičku Wikipedii...

Představa o druhé verzi nepřátel - "sluníčkách" - je následující - jsou to studenti sociálních věd, totálně odtržení od reality, kteří se snaží svět naroubovat na vlastní představy, za šíření proimigrační propagandy jsou placení státem a Norskými fondy. Jsou dokonce tak blbí, že zároveň hájí práva homosexuálů i muslimů, kteří by je nejraději pozabíjeli. (Ve skutečnosti se za ně ale jenom schovávají a v pravou chvíli je předhodí muslimům davům jako obětiny.) Jsou výrazně iracionální.

Ač se mi tak úplně nechce říkat "tak to je", tak musím prozradit, že část "sluníček" je skutečně placena státem, především profesionální trollové, nicméně to úplně není ta hlavní motivace, proč většina z nich dělá to co dělá. Zkusím popsat, jak tyhle obhájce islámu vidím já.

V první řadě je jich mnohem více, než kolik je mezi nimi těch, kteří to mají jako profesi. Jejich motivace byla na začátku ušlechtilá. Opravdu! Viděli skupinu, která nějaké jiné skupině odepírala jistá lidská práva. Protože takovou skupinu znali už z minulosti, ztotožnili si ji s ní.

Postavit se proti někomu, kdo lidem upírá jejich práva je sakra ušlechtilé, ale hlavně v tom samozřejmě vidí i něco ze své perspektivy. Patří často k minoritám, kterým byla a nebo stále jsou některá práva odpírána. Identifikovali se s touto skupinou bojující za lidská práva. Ve vlastní perspektivě jsou nesmírně kladní.

Jak vidí své protivníky? No jako holohlavé posluchače Orlíku, který v životě muslima neviděli. Jejich "nácek" je především rasista obávající se muslimů pro jejich odlišnou rasu, nikoli kvůli víře. Je nevzdělaný, neumí dobře ani abecedu, bojí se že ho přistěhovalci připraví o práci. Je antisemita!

Protože i tady dochází k selekci informací, propadají panice nad tím jak česká společnost naráz "zhnědla". Zdánlivě jim to potvrzuje odmítavý postoj velké části Čechů k uprchlíkům a migrantům z Afriky. To je vede k demonstrativnímu pohrdání Českým národem. Ve skutečnosti vlastně chtějí hlavně naštvat ty "nácky", co furt melou o národu, urážejí tím ovšem i všechny ostatní.

Jak vidí muslimy? No v podstatě úplně stejně jako sebe. Často zmiňují muslimy-vegany či muslimy-homosexuály. (Opravdu existují!) Z jejich pohledu jsou všichni lidé stejní a mají právo zastávat jakékoli názory, pouze s výjimkou "nácků".

Co s tím vším mají tedy ony stránky. Je to zdroj potvrzujících informací. Vždy především pomáhají utvrzovat člověku jeho vlastní názor. V principu nejsou schopné ho změnit. Například stránky HateFree Culture ukazují jak vyvracejí hoaxy. Ani vyvrácení skutečného hoaxu ale nic na situaci nezmění.

Když víte o znásilňovací aféře v Rotherhamu, tak se vás prostě nedotkne to, že jedna údajně znásilněná holčička pochází ve skutečnosti z reklamy, protože to ostatní potvrzuje anglická prokuratura. Navíc jste si ten pocit už prožili - už jste se dříve rozvzteklili. Už ho zpátky nevezmete. Pocítíte tedy opovržení lidmi, kteří si myslí, že tohle dokáže změnit váš názor a obrázky roztomilých zvířátek vás jen utvrdí v tom, že je stránka spravována sborem infantilních idiotů.

Naopak pokud sem přijdete z druhé strany, řeknete si, jakým kravinám jsou ti náckové schopní věřit a pocítíte opravdu silný pocit zadostiučinění, že nejste jedním z nich. Obrázky zvířátek budete vnímat jako druh mírné ironie, která ve vás právě tenhle pocit posílí.

Ať sem tedy přijde "nácek" nebo "sluníčko", vždy odchází pouze s posíleným názorem který měl už předtím.

Pak máte stránky, na kterých se hromadí výstřižky z výroků nějaké diskuse z "druhé strany" vybíraných způsobem "co asi nejvíc naštve?" Pokud se chcete rozzuřit, stačí některou z nich navštívit.  

Zajímavější ale je, že takto na oba tábory stoupenců budou působit i jiné stránky které nebudou tak jednoznačné. Ano,  i když se "sluníčka" a "náckové" sejdou nad jedním textem, nebo v jedné diskusi, tak budou přikládat význam jiným částem textu. Selektivní vnímání bude dokonce natolik silné že si ani při upozornění odlišně vyznívající části nevšimnou.

Obě strany budou mluvit o nenávistné propagandě v médiích.Můžete si samozřejmě zjistit, která z těch skupin je blíže pravdě, ale nemusíte proto nutně nasednout do stejného kolotoče. Trik je v tom, že bychom neměli ani přebírat názory médií, ani se proti nim stavět do přesné opozice. Měli bychom mít své názory.

Smutnou stránkou věci je, že tam, kde by diskuse mohla začít  k ní nedojde. Typická ukázka byl Konvičkův výstup na DVTV. Nemá smysl hledat viníka, oba diskutující se projevili značně nezpůsobile. Martin Konvička dopředu ohlašoval "Veselovský na chleba namazán" a Veselovský vzal celý příspěvek jako možnost předvést nejvyšší úroveň trollení. To prohlášení nebylo hodné vysokoškolského pedagoga, protože tím předznamenal že to nebude diskuse. Veselovského trollení také nebylo hodno televizního moderátora.

Asi vás už nepřekvapí, že obě strany prezentují výkon svých favoritů jako vítězství, zatímco já jsem byl z tohoto příspěvku celkem zpruzen. Oba jsou to přitom relativně inteligentní lidé, kteří by dokázali diskutovat věcně, ale asi za jiných podmínek.

Víte koho bychom teď potřebovali? Opravdové sociology a opravdové kulturní antropology, aby situaci analyzovali a vypracovali co nejméně bolestivé řešení. Neumím si představit pro kulturní antropologii, etnologii a sociologii  lepší dobu než podobný střet. Žijeme v čase, kdy by se měly jejich regály plnit pracemi z nichž by citovaly desítky generací po nás.

Když tak nad tím ale přemýšlím, tak asi vlastně nechci aby současnou situaci řešili. Nevím, nějak jim nevěřím. Možná proto, že jsou to většinou také nějací stoupenci, což by už z titulu své profese být neměli. Jenže pokud je nemůžeme použít v situaci jako je tahle, k čemu nám potom jsou?


Nejzajímavější mi na tom připadá, že si vlastně velká část obou skupin připadá jako bojovníci za lidská práva a proti diktatuře. Často mě napadá, že by si lidé z obou skupin vlastně měli rozumět. proto mi sem nakonec zapadá tohle video z Maxwellových démonů:






Poznámka: Z mé perspektivy boje za lidská práva a proti totalitě tvoří vlastně nacisté  (komunisté, fašisté, radikální křesťané atd) a muslimové (či alespoň ti důslední) jednu stranu a bojovníci za osvícenské ideály druhou. V reálném světě ale takto dělící čára mezi těmito skupinami neprobíhá.

Poznámka 2: Střet reálného člověka s iluzí "nácka" dobře vyjadřuje článek Daniela Vávry: Kterak vyjádřit svojí morální nadřazenost v dnešní odporné době

Má zkušenost s muslimy II. - odmítnutí a nenávist

Muslimové se učí nenávidět už jako malé děti. Vlastně se to učí od okamžiku, kdy začnou mluvit. V jejich podání je to kladná vlastnost, protože se učí nenávidět zlo. Když v roce 2013 Ateisté ČR  (tehdy pod názvem o. s. Ateistů České republiky) podali žalobu na Muneeba Hassana Alrawiho, obžalovaný patrně vůbec nechápal, z čeho je vlastně obviněn. Text, který citoval i zmiňovaný postup totiž používají muslimové běžně.

Potom  dosáhne věku 7-10 let, to je nesmírně důležitý období, který je nesmírně nebezpečný. V této době si člověk začne vytvářet city a vnímání emocí. Začne se vytvářet láska a nenávist a touha vlastnit a chtít něco. Tvá povinnost je v tomto období vlastně naučit ho milovat islám, aby se stal muslimem a nauč ho nenávist kufr, nauč ho nenávist ke všemu co je nemorálního a nesprávného.

Z mého pohledu jsou to hned dva problémy:

1.) Určitý druh nenávisti je chápán jako kladná vlastnost
2.) Definování "špatnosti" či "zla"

Nejprve k tomu, co je to vlastně nenávist. Zpravidla je označována jako pocit nebo emoce, já bych se ale přikláněl spíše k označení "posedlost" nebo "vášeň". Jde tedy o něco co vám z části, nebo úplně brání uvažovat.

Slovo "kufr" znamená nevíra nebo nevěřící podle čtení zápisu ("kfr" lze číst jako "káfir" - nevěřící nebo "kufr" - nevíra). Co všechno to zahrnuje si můžete udělat představu podle článku Imama al Nawawiho na stránce (šíitské) Islámcz.cz případně na anglické Wikipedii,) Výklad že se učí nenávidět nevíru a nikoli nevěřící je ale moderní a dost nepřesný, protože jejich modlitby, vztahy k okolní společnosti i zvyky mluví jasně. V principu je to výcvik ke xenofobii.

Islám dává vždy jen jeden návod na život. Není teď podstatné že každá škola nepatrně jiný. Pokud jste na jednom místě, v jedné komunitě, je návod jeden a vše ostatní je kufr. Pokud si pamatujete, co jsem napsal v předchozím článku, mělo by vám být jasné že věřit tomu je vlastně nesmírně snadné.

Zároveň je ale naprosto zřejmé, proč jsou muslimové u jakéhokoli jiného náboženství či světonázoru v takové neoblibě. Paradoxně to samotné muslimy utvrzuje v tom, že jednají správně, protože by je okolní svět měl nenávidět - svou vlastní nenávist si totiž musí nějak odůvodnit a mnohem lépe se odůvodňuje tím, že je na ně okolní svět zlý, tedy zmanipulovaný Iblísem (ďáblem).

Ze stejného důvodu nefunguje opačný přístup. Pokud se k nim okolí chová přívětivě, berou to jako samozřejmost, protože si to podle vlastního mínění zaslouží. Je to přístup hodný psychopata, jenže všichni muslimové samozřejmě psychopati být nemohou a ani nejsou. Tak jak je možné, že jim to vydrží i navzdory realitě kolem?

Prvním důvodem je samozřejmě groupthing, jenže i ten by byl časem prohlédnutelný nebýt pravidelných modliteb. Pokud si přečtete text muslimských modliteb a víte něco o technikách sugesce, jmenovitě o autogenním tréningu, dojde vám co to vlastně je. Autogenní tréning je velmi slabá autosugesční technika, která ale využívá dlouhého působení a častého opakování.

Zkuste se někdy podívat, jak se muslimové modlí a co se modlí. Modlitba 5x denně - salát- je povinností muslima. Jaké to jsou texty?

Například večerní modlitba zní:

"O Alláhu! Prosíme Tě o pomoc a vedení a toužíme po Tvé ochraně a věříme v Tebe a spoléháme se na Tebe a velebíme Tě a děkujeme Ti a nejsme Ti nevděční a prohlašujeme, že mezi námi nejsou takoví, kteří Tě neposlouchají.
Ó Alláhu! K tobě se modlíme a před Tebou padáme na tvář a k Tobě se uchylujeme a Tebe rychle posloucháme a v Tvé milosrdenství doufáme a Tvého trestu se obáváme, neboť Tvůj trest stihne nevěřící.
Ó Alláhu! Pozvedni našeho mistra Muhammada a jeho lid a jeho pravé následovníky."

Ano, tohle je obsah autogenního tréningu, který si denně lijí do hlavy. Uvědomte si, že tohle opakují ve chvíli, kdy mají pocit úplného odevzdání.

Pokud jste si  přečetli dřívější článek  Má zkušenost s muslimy, víte, jakou o nich mám představu. Je vůbec možné, aby se něco takového jako islám vůbec nějak vyvíjelo? No, ano, ale je to vývoj dost šílený. Jediným způsobem, jak v islámu odmítnout něco, co je příznačné pro islám (a tak docílit alespoň jakéhosi pokroku) je udělat z takové věci nebo zvyklosti nežádoucí element, který do čisté muslimské kultury zavlekli cizáci.

Asi vám bude připadat divné, že sebevražedné útoky, mufkhaza (Mufakhazat Alzigaar - intersternální sexuální styk s dětmi obojího pohlaví, nikoli pouze s chlapci, naopak častěji s děvčátky) nebo i vznik wahábismu připisují muslimové ateistům! Dodnes si pamatuji, jak jsem se pohádal se svým marockým kamarádem, když mi tvrdil že diktátoři v islámských zemích jsou ateisté. 

Ateisty totiž můžete v islámu nenávidět naprosto beztrestně, vlastně máte povinnost je nenávidět, takže pokud někoho nenávidíte, je to pro vás tedy nejlepší výmluva.

Celé to samozřejmě jistou logiku má, byť je to logika hodná  zdravotnické péče. Pokud si myslíte, že to vaše náboženství je dobro a to nikoli tím způsobem že je dobré, ale že je to skutečně jediné dobro, které opravdu existuje, pak samozřejmě vše co je zlé automaticky není jeho součástí. (stejnou představou trpí i křesťané a mnohé jiné kulty).

Pak se můžete tedy dočíst, že typicky muslimský (původně asi arabský) zvyk ukájet se na dětech, který je popisován dokonce i v manželství Mohameda a Aišy (6 let), je vlastně importován ze západu.

Asi si klepete na čelo ale je to tak. Zvyk, který považujeme za typicky muslimský a který se v takové míře nikde jinde na světě nevyskytuje jsme prý do jejich světa zanesli my prostřednictvím pornofilmů. Teď jen zjistit na jaký pornofilm se díval Mohamed.

Dobrá, ale mohli bychom si třeba myslet, že evropští muslimové budou mít přece jen větší náhled na celkové politické a světové dění, když vyrostli v naší kultuře. Ne nemají. Příkladný vrchol absurdity představuje článek Odsouzení wahhábismu od Martina Pavlíčka:

Dovoluji si označit extrémní verzi sunnitského islámu a jeho ideologickou doktrínu - wahhábismus za mohamedánství, které svádí mladé muslimy na scestí a končí v tragickém krveprolití. Následovníci Mohameda (mír s ním), kteří následují doslovné čtení jemu připsaných výroků jsou uctívači falešného kultu, který je důsledkem západního a bezvěreckého materialismu. Mohamedánství je druhou stranou mince a logickým vyústěním konzumního ateismu a nastavuje nám tvář sebe samých a našich upadajících hodnot, neboť je materiální vášní pro absolutno bez kritického uvažování.

(Poznámka v textu: Islám nezná kritické myšlení)

Myslíte si, že je Pavlíčkův postoj výjimečný?  Ne, jen zjednodušeně říká to samé, co se můžete dočíst na blohu Hrebenar.eu v článku Wahhábismus je chameleon, který se tváří jako islám, ale islámem vůbec není. 

Pokud to dobře chápu, označuje Pavlíček hlavní sponzory wahhábismu - dynastii Saúdů za materialisty a ateisty, kteří zavedli režim v němž jsou ateisté v neustálém ohrožení života. Byla by to skvělá satira, kdyby to nemyslel vážně. Věřte mi, že to vážně myslí. Stejně jako to myslí vážně spousta dalších muslimů. Ač o své víře a o jiném muslimovi nesmějí říci nic špatného, mohou to říci o nemuslimovi. Vyhlásit muslima za nemuslima je tedy této povinnosti zbavuje.

Pokud je pro ně tedy něco, co dělají jiní muslimové, příliš nechutné nebo zahanbující, prostě je ze svého světa muslimů vyškrtnou. Mimochodem nejen můj kamarád z Maroka se o Muammaru Kaddáfim vyjadřoval jako o ateistovi (což se mě osobně dotklo). Stejné mínění měli i povstalci v roce 2011. Samozřejmě k tomu neměli žádný jiný argument, než to že se jim nelíbilo, jak vládl.

Pokud se nad tím zamyslíte pořádně, zjistíte, že tohle chování vlastně známe i od nás a sice z křesťanských kruhů. Jen formulace bývá poněkud mírnější. Pokud se jim nějaká historická postava nelíbí, není nic jednoduššího, než prohlásit, že to nebyl "skutečný křesťan" nebo že to bylo způsobeno "nedostatkem víry". Pokud něco takového padne o historických evropských diktátorech nabízí se otázka: A kdo to tedy byl? Slovo "ateista" zůstává nevyřčeno, ale základní princip je stále shodný.

V islámu jde ale celá absurdita s nelíbením a odmítáním mnohem dál. Tím že islám nemá centrální autoritu, se mohou skupinky věřících štěpit v podstatě nekonečně, vlastně na základě jakékoli neshody. Všechny věří že mají pravdu a všechny se navzájem nenávidí za to že "pokřivují" islám.

Peklo islámu je na Zemi. Muslimové nenávidí vše neislámské (respektive měli by) ale přesto se nejvíc ze všeho se nenávidí muslimové navzájem. Nejvíce obětí muslimských válek a muslimských teroristických útoků bude vždycky patřit mezi muslimy. Autocenzura jim to však zabrání vidět.

Naštěstí se míra ovlivnění u jednotlivých lidí liší. To by nám ale nemělo bránit v tom abychom viděli co s nimi islám dělá.

Pozor na kameramany - kopou!

V rámci šílení kolem "kopající kameramanky" mě zaujalo, že nezazněl jeden docela podstatný argument:

Kameramani kopou!

Chci říct, že je to normální, dokonce je to pro natáčení v davu jedna ze základních rad:

Kopejte kolem sebe!

Lidé jsou tak zakousnutí do představy, že "někde přece musí být ten zlý fašoun, na kterého bychom si mohli ukázat" že jim úplně uniká tahle základní poučka. Kameraman nemá volné ruce, nemůže lidi kolem sebe lidi odhánět nebo odtlačovat, kamera za kterou má zodpovědnost a která stojí nekřesťanské peníze se mu opírá přímo o oko, když do ní dostane ránu, tak ho to složí.

Rozumíte? Znamenalo by to, že spadne na zem v prchajícím davu.

Proto když se kameraman dostane do nepřehledného davu, který ani pořádně nevidí, protože mu kamera brání v odhadu vzdálenosti, tak dokonce musí kopat! Dělá si tím prostor kolem sebe.

Může kopat naštvaně, agresivně i zoufale, může mít nevím kolik motivací, ale kopat musí, protože nemá žádný jiný způsob, jak udržet lidi od sebe.




Podle novinářů, podle našich českých novinářů, je  Petra Lázló bezcitná bestie která si pravděpodobně zaslouží vyhazov. (někdo jí v současné době vyhrožuje i smrtí.)  Já to považuji za vrchol pokrytectví. Dosti důvodně se domnívám, že by v její situaci jednali podobně, ne-li stejně.




Snažil jsem se na videích sdílených obhájci i žalobci rozlišit jestli opravdu prchajícímu  Usámovi Abdulovi Mohsínovi podrazila nohy a docházím k názoru že ne, ale že ho kopla. Rána směřovala do výše kolena. Dokonce bych hádal že tuším proč. Podívejte se, kde je v onen okamžik jeho taška, kterou mává kolem sebe.


Nemohu tvrdit, že to Petra Lázló neudělala z nějaké vnitřní pohnutky, jako třeba rasismus nebo láska k UFO, ale nemohu ani tvrdit opak. Tedy nemohu prohlásit že by z tohoto záběru, stejně jako ze záběru z jiného úhlu vyplývalo že jí cloumá nenávist.

Jediné co z něj vyplývá je že kameramani kopou. To že Petra Lázló nakopla shodou okolností zrovna člověka, který má na profilovce ve facebooku vlajku Al Nusrá je pouhá náhoda. Nakopla by pravděpodobně úplně stejně policajta jako Eskymáka nebo bojovníka proti palmovému oleji.

Kameramani kopou!



Dodatek: Tento článek jsem napsal z vlastní zkušenosti, v zápětí jsem si v tomtéž duchu pokecal s jedním majitelem jistého televizního vysílače, nicméně pak mě na mou facebookovou stránku napsali dva kamarádi, kteří se kamerou živí aby mi sdělili že kameramani nekopou. Zjevně se názory na okopávání i mezi kameramany různí.

Až kolem Evropy vyrostou ploty

Tuto poznámku jsem začal psát už asi před měsícem. Za tu dobu realita dohnala představy, i když zatím ne docela.

Víte, jednou se to stát musí a věřte mi že se to stane. Otázkou je jen to, jestli k tomu sáhne Evropa nebo jednotlivé země. I kdybyste opravdu upřímně chtěli přijmout všechny uprchlíky jednou narazíte na kapacitu prostředí, ovšem ještě dříve nenarazíte na vzájemnou lidskou nesnášenlivost (všeho druhu, nejen náboženskou, ale na tu nejdříve), kterou kecy o mírumilovnosti islámu rozhodně nezmenšují.

Nakonec kolem celé Evropy vyrostou ploty.  Přesně takové, jaké jsou už na pobřeží ve Francii. Je možné, že na mořích nakonec opravdu budou hlídkovat evropské bitevní lodě a posílat ke dnu pašerácké čluny přetížené migranty tak dlouho, až i ti poslední pochopí, že tato cesta je uzavřená. Pak je ale na místě se zeptat: Co dál?

Když obeženete kontinent hrází na kterou neustále působí vnější tlak a to ne tlak vody ale milionů lidí toužících ve zlatém opojení po bezstarostném životě v Evropě (protože bezpečné země jsou i v Africe a Asii), znamená to, že jednou ta přehrada musí povolit. Ostatně jako každá přehrada.

Čím větší bude rozdíl v životní úrovni na obou stranách, tím destruktivnější bude její zhroucení. Působí to jako lekce z hydrauliky, ale jde tu o lidi. Voda netrpí, neumírá a nepropadá zoufalství ani náboženskému šílenství. Proto vydrží přehrady zadržující vodu zpravidla mnohem déle než ty, které zadržují lidi.

Příliš málo lidí si totiž podle mě uvědomuje, že pouze s defenzivní strategií nevydržíme. Ohradit Evropu dá Evropě čas k řešení krize, ale samotné to řešením není. Můžeme se aktivně snažit zvýšit životní úroveň a vzdělanost na druhé straně plotu, nebo pasivně vyčkávat až se plot prolomí a následný rozpad sníží úroveň Evropy na africkou či předoasijskou.

Protože druhá  možnost představuje právě to čemu se máme ubránit, měli bychom už teď přemýšlet, jak to uděláme. Jak změnit svět natolik, aby ekonomické nebo náboženské rozdíly už nebyly dostatečným důvodem ke stěhování milionových mas.

Útok mrtvým chlapečkem

Fotografie dítěte utopeného při útěku z Turecka do Řecka zaplavila titulní stránky novin na západě a objevila se i na informačních serverech u nás. Ta fotka mohla leckoho rozesmutnit, ale zajímavé bylo, kolika způsoby byla zpravodajsky zneužita.

Na stránkách ČT 24 se můžeme dočíst:

Jestli tento snímek těla mrtvého syrského dítěte vyplaveného na pláž nezmění přístup Evropy k uprchlíkům, co tedy? ptá se britský deník The Independent nad fotografií utonulého syrského chlapečka na turecké pláži, která zaplavila sociální sítě i titulní stránky evropských deníků – stejně jako snímek tureckého policisty, který mrtvé dítě odnášel.

Tato první argumentace měla ještě stále jakoust-takous hlavu a patu protože pro obyvatele Syrie se z Turecka opravdu legálně prostě odejít někam dál nedá.

Na druhou stranu tu zůstává Stále otázka: Proč se všichni mohou zvencnout z postoje Evropy, která uprchlíky přijímá a nikoli z postojů bohatých arabských států v okolí, které je naopak nepříjímají.


Druhá argumentace byla tedy směřována proti Saúdské Arábii, Kuvajtu a dalším ropným velmocím.

Pravdou je že nejbohatší arabské země prostě válečné uprchlíky nepřijímají, ale stále je na samotných uprchlících, jestli při cestě z Turecka "za lepším" budou riskovat život či ne.

V podstatě permanentně jsme svědky toho, že nejen uprchlíci z Afriky, ale ani uprchlíci ze Sýrie nejsou schopni odhadnout míru rizika, kterou s sebou jejich pokusy přinášejí. Hrůznou ukázkou toho jak nemají ani ponětí o tom, že ohrožují svůj i cizí život jsou v podstatě neustále se potáějící přetížené uprchlické čluny i známý případ s mrtvými v chladírenském autě. Do něho totiž nastoupili sami!

Pokud jste viděli, jakým způsobem v něm bylo neuvěřitelné množství lidí naskládáno, muselo vám být jasné jedno: Nedalo se to přežít!

Podobně by si asi Evropan raději svázal vlastní vor z petflašek, než aby se mačkal s ostatními v člunu, který se potápěl už v okamžiku vyplutí.

Třetí argumentace tedy logicky používala mrtvého chlapečka přesně v opačném smyslu - uprchlíci do Evropy nepatří, protože nechali utopit chlapečka - pustili se na nebezpečnou plavbu s přetíženou lodí, nikdo ho nezachránil, chlapeček ani nedostal záchrannou vestu.

Tuto argumentaci docela podpořilo zjištění, že jediný, kdo měl z rodiny na sobě záchrannou vestu, byl otec, který potopení lodi přežil. K tomu se přidala tvrzení, že spěchal kvůli tomu, že si chtěl pořídit nové zuby a že právě on byl oním pašerákem lidí a zároveň i majitelem člunu, který se potopil.

K tomu bych řekl, že  bych podobná tvrzení bral poněkud s rezervou. Muslimský svět má v mnoha směrech jinou etiku než Evropa. Jedním z jeho aspektů je, že si lidé při podobných tragediích navzájem nepomáhají mimo své příbuzenské vztahy. (všimněte si  výpovědí)

Lidé z rodin, jejichž členové nepřežily tedy často napadají přeživší (není to typické jen pro tuto kulturu, ale je to zde hodně výrazné), protože mají pocit že přežili na jejich úkor. K tomuto podezření mají dobrý důvod. Scény při nichž muslimové házejí křesťany či Afričany nebo děti a těhotné ženy z lodí do moře, nejsou na uprchlických člunech nenormální.

Ze stejného důvodu je velmi problematické v některých situacích pomáhat lidem - muslimům v ohrožení. Napadání záchranářských týmů (za to že zachraňují někoho a ne někoho jiného) je poměrně časté. Je tedy možné, že jde o prostý útok proti přeživším, jako v jiných podobných situacích.

Čtvrtá argumentace směřuje proti sociálnímu systému - uprchlíci prý riskují život, protože je k nim Evropa příliš štědrá. Takže za všechno může náš sociální systém a ten je třeba odstranit.

No, přiznejme si, že na to leckdo slyší i u nás, protože sociální systém Německa nabízí víc peněz, než leckteré zaměstnání na plný úvazek u nás.


Pátá argumentace je naprosto emotivní - jste zrůdy, pokud ve vás pohled na mrtvého chlapečka nevyvolává soucit se všemi uprchlíky.

Na této argumentaci je zajímavé, jak moc počítá  s účinkem vzdálenosti a jak často to nevychází. Pro někoho je pobřeží Turecka prostě stále ještě moc daleko a proto se ho tahle informace nijak osobně nedotýká. Navíc není možné najít přímou souvislost mezi osobním postojem středoevropana (je jedno jestli kladným nebo záporným) k uprchlíkům a potopením člunu ve Středozemním moři.

Pro druhou skupinu je naopak moc blízko i Sýrie a tak v nich jeden luxusně oblečený mrtvý chlapeček nevyvolá větší emoce, než vyhladovělé, špinavé a nakonec podřezané děti Jezídů. Není to tedy z jejich pohledu důvod pro změnu politiky v Evropě, ale pro přístup Evropy k IS - tedy k vojenské intervenci.

Šestá argumentace je zaměřená proti novinářům - podívejte se, jak novináři schválně na zakázku manipulují s fakty, aby vytvořili dojem, který zamýšlejí.  I rodinná tragédie je jim dobrá aby manipulovali lidmi.

Nad veškerými jinými emocemi tedy převládlo: Fůůůj manipulace!

Pravda k tomuto dojmu hodně přispěla fotografie ukazující že s tělem dítěte bylo posmrtně manipulováno, aby byl záběr fotogeničtější. Názory lidí se opět rozdělily na dva proudy - "není to to samé dítě" a "všichni nám pořád lžou".

V každém případě tu máme velkou skupinu lidí ohrazujících se proti tomu, abychom měnili postoje nikoli na základě úvahy, ale podle emocí vyvolávaných tiskem.

Sedmá argumentace přichází z IS, kde jejich plátek Dabiq otiskl taktéž fotografii utonulého chlapečka s komentářem že prchat z Chalífátu do Evropy je nebezpečné a navíc je to pro muslimy hřích.


Vybrat si můžete podle svého, ale možná by vás zajímalo, co z toho všeho vyplývá pro mě. Uprchlíky na moři nezabíjí Evropská unie, německý sociální systém ani odpůrci migrace. Zabíjí je chamtivost. Proč je každý člun s uprchlíky z Turecka, Libye nebo Egypta přetížený? Protože každý uprchlík představuje peníze, hodně peněz.

Nakonec i samotní uprchlíci běží za vidinou zlatého telete, nebo spíš země zaslíbené, kde  halal skopové a kuřata létají přímo do úst a peníze ti dají, kdykoli  se o ně přihlásíš.

Těžko se jim divit, když i naše dějiny takovou pověstí začínají. Všechna ta Eldoráda a Klondiky prostupují celou lidskou historii.  Tak snadno se jim věří, zvlášť když se zdá, že nemáte co ztratit, a ještě snadněji, když na ně věří ostatní...

Proč nás elity zrazují?

Když si vezmete posledních sto let a podíváte se, jak jednaly evropské a americké elity v krizových okamžicích, možná nebudete vycházet z údivu.

Poměrně pravidelně  se objevuje tento scénář: V sérii jednání, které mají smírem vyřešit nějakou lokální krizi je strana, která udržuje dlouhodobě dobré vztahy s představiteli západních vlád postavena stranou a namísto ní je nakonec smlouva uzavřena se stranou, která se dlouhodobě chová jako agresor. Tato smlouva ohroženou a dříve pro-západní stranu těžce poškodí nebo i zničí. Bývalý agresor se stává vládcem nového území, nebo zakladatelem nového státu.

V případě potřeby se západní státy nerozpakují postavit na stranu agresora i vojensky.

Myslíte že popisuji Mnichov? Vlastně ne, nebo spíše nejen Mnichov. Úplně stejně začal případ vzestupu Muammara Kaddáfího.

Ten příběh totiž začal u dvou marabutských klanů, z nichž jeden vykládal islám poměrně smířlivě a pro-evropsky, zatímco druhý byl militantně protievropský.  Kterému z nich dali Evropané přednost? Tomu druhému - klanu Senussi.

Citace z české Wikipedie heslo Lybie  (jde však o historicky známá fakta, takže je můžeme brát vážně):

Poté, co došlo v roce 1949 k rozsáhlým nepokojům, rozhodla OSN o plném osamostatnění Libye. Toto rozhodnutí bylo naplněno roku 1951, kdy spojením Fezzánu, Tripolska a Kyrenaiky vznikl nezávislý federativní stát Libye jako Libyjské království pod vládou krále Idrise I. emíra Kyrenaiky a Tripolska.

Druhá citace pod heslem Idris I.:

Narodil se v Al-Džagbúbu, v ústředí hnutí Senussiů, jako syn Saída Muhammada al-Mahdího bin Saída Muhammada al-Senussiho a jeho páté ženy Aishy bint Ahmad al-Syrte. Idris byl vnukem Saída Muhammada bin Alího as-Senussiho, zakladatele muslimského súfijského řádu Senussiů.
Roku 1916 se po abdikaci svého bratrance Saída Ahmeda Šarífa as Senussiho stal hlavou řádu Senussiů. Byl uznán Brity s novým titulem emíra území Kyrenaika, který byl posléze uznán také Italy (1920). V roce 1922 se též stal emírem Tripolska.

Když v roce 1969 proběhl vojenský puč vedený skupinou plukovníků pod vedením Muammara Kaddáfího, byly k němu důvody hluboká nespokojenost se zaostalostí země, obrovskou neefektivní byrokracií a vysokou mírou korupce.

Není bez zajímavosti, že  byl Kaddáfí svržen a zavražděn v době, kdy začal s Evropou znovu spolupracovat.

Novinky 2011:

Britský ministr obrany Liam Fox otevřeně uvedl, že cílem operace proti Libyi je odchod plukovníka Muammara Kaddáfího. Dokud neodejde, tak kampaň neskončí, řekl podle nedělního vydání listu Daily Telegraph. 

Chcete jiný příklad? Když se podíváte na následky 11. září 2001 zjistíte, že původci vůbec potrestáni nebyli. Vojenské útoky se dokonale vyhnuly Saúdské Arábii odkud byly teroristé financováni a odkud většinou i pocházeli (14 z 19 únosců byli z SA) . Hlavním důsledkem pro bylo zvýšené špehování vlastních obyvatel USA a Evropy. V deseti letech po 11. září 2001 bylo v USA otevřeno téměř devět set mešit (převážně placených z SA) i přes protesty a zjištění, že se v mnohých učí radikální islám. Na první pohled nesmysl!

Pokud se podíváte na výsledky Arabského jara zjistíte, že všude nabraly na síle islámské teroristické skupiny. Náhoda? Těžko.

Jak tedy, jak to funguje? Slyšel jsem o tom mnoho různých teorií, ale zdá se že je to mnohem jednodušší, než se různí konspirátoři snaží vysvětlit. Bohužel nejde ani o tajný plán Iluminátů ani o akci na snížení počtu obyvatel světa. Vlastně to asi vůbec není plán. Nastíním vám, možnost, která mi připadá nejpravděpodobnější.

Tak tedy ani NATO ani EU, USA, Francie nebo Německo nebo prostě jakákoli velmoc se nesnaží zabránit žádné válce, genocidě, exodu. O to vůbec nejde. Tihle politici možná ani nikdy neuvidí hromady mrtvol, které mají na svědomí ti, s nimiž si potřásají rukou.

Tady jde pouze o obchod. A obchod je výhodnější uzavírat s tím kdo má hodně černé svědomí a hodně zakrvácené ruce. Víte, dlouhodobý spojenec nebo alespoň sympatizant toho po vás moc nechce, ale také toho příliš nenabízí. Zato když chce být mnohonásobný vrah, obchodník s drogami nebo orgány zajatců vrcholným politikem, musí nabídnout něco opravdu cenného aby jej USA a státy Evropy uznaly jako legitimního vládce oblasti. Něco pro vás a něco pro vaši zem.

Vést válku není výhodné pro poraženou zemi, ale v moderní době ani pro vítěze, přesto se dá s válkou dobře kšeftovat. Po každé ještě vždycky někde zbude spousta nerostného bohatství, spousta podniků, spousta peněz. Dokonce i když z celé země zbudou jen ruiny, stále se dá ještě rozdělit o práva na rekonstrukci země.

"Rekonstrukce země" je totiž ideální způsob jak převést miliardy  z rozpočtu země do vlastních kapes. Nikde jinde nejsou finanční toky tak špatně hlídané, jako při těchto akcích.

Uzavírání dohod a "rekonstrukce země", to jsou dnes skutečné obchodní artikly války. Představitelé americké vlády, kteří se podíleli na uzavření smluv s teroristickou organizací UÇK dnes vlastní klíčové podniky v Kosovu. Při "rekonstrukci" Íráku zase mizely miliardy dolarů a dá se předpokládat, že podstatná část vůbec do této země nedorazila. Kolik z toho zmizelo v kapsách politiků se pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Takže teď se mohu jen zeptat: Na co podle vás co čeká USA, NATO,OSN, Rusko, Čína a EU v Sýrii?  Ne opravdu nemají v úmyslu IS porazit, je dokonce možné pravděpodobné, že jim Kurdové a místní povstalci tak trochu kazí plány. Hnutí s takovým množstvím krve na rukou by muselo mít připravený hodně velký balík peněz aby je mezinárodní společenství začalo uznávat.

Už se to totiž jednou stalo. Teroristickou skupinu Ichwán (Bratrstvo) s černými vlajkami, vedenou Ibn Saúdem kdysi Britové (1927) a později i Američané uznali za státotvornou sílu. Tak vznikla Saúdská Arábie. Dokonalý předobraz současného Chálífátu (IS).

Proto pro sousední země nevypadá IS jako významné nebezpečí. Jednoho takového souseda už přece mají.

Mé poznámky k dokumentu Uloupené Kosovo

Tomuhle dokumentu jsem se dost dlouho vyhýbal. Mám rád Balkán, ale vím že tam byla vždycky horká půda. Když se ten konflikt odehrával, neměl jsem z něj rozum, vlastně jsem ani nemohl mít.

Dějiny Balkánu totiž nedávají smysl, když z nich vynecháte nacionalismus a náboženství. Skoro každý pohrobek Jugoslávie by v duchu rád založil své Velké "něco" (doplň Chorvatsko, Albánii, Srbsko...) přičemž mají svou národnostní identifikaci pevně spojenou s náboženstvím. 

V případě Kosova se ale stalo něco zvláštního. Je to území, které bylo v podstatě celé odevzdané zločincům. Zakladatelem nové "republiky" byli komunisticko-islámští teroristé. To se nedalo pochopit.

Co jsem věděl jistě bylo, že Američané otravují Jugoslávii používáním protitankových střel z ochuzeného uranu a obcházejí mezinárodní zákaz kazetových pum používáním kontejnerových pum - stejně malé bombičky nepadají z podvěšené kazety ale vysypou se z velké bomby po odhození. 

 

Klasické kazetové pumy, stejně jako kontejnerové pumy mají prachmizernou účinnost proti obrněné technice, krytům nebo stanovištím zbraní. Nejsou přesné ale plošné. Jejich smyslem je zasáhnout co největší počet nechráněných cílů - jsou to vyhlazovací zbraně s nejvyšší účinností proti civilnímu obyvatelstvu. V současnosti je používání této munice vyčítáno Assadovu režimu v Sýrii. 

Proč? Vypadalo to jako kdyby Američané Albáncům v rasové čistce pomáhali. Nedávalo to smysl. jenže na to abych vůbec pochopil, co to evropští politici vlastně dělají, jsem musel vidět alespoň malou část z tohoto filmu. Poučil mě nejen o tom, ale také mi trochu ukázal odkud pramení ten "strach z islámu", s nímž si teď tolik lidí otravuje facebookové účty.

Je mi v podstatě jedno jestli budete tomu dokumentu vyčítat jednostrannost, nejsem ani schopen posoudit, jestli je nějaká druhá strana, které by měl být v tomto dokumentu dán prostor. 


Jsou tam ale některé momenty, na něž chci upozornit a které stojí za to si zapamatovat:

Za prvé je podle mě důležité si všimnout, že nešlo o etnický konflikt ve smyslu Srbové-Albánci.  Členové UÇK pronásledovali, vyháněli a vraždili i Romy a Albánce s příliš dobrými vztahy se svými nealbánskými sousedy. 

Druhý moment, kterého byste si měli všimnout je přítomnost mudžahedínů v jednotkách UÇK. Je to nejen řečeno, ale i vidět na některých záběrech.

Třetí - zástupci USA, členských zemí NATO v družném rozhovoru s masovými vrahy, obchodníky s drogami a lidskými orgány z UÇK. Madeleine Albrightová objímající Hashima Thaçiho. 

V současné době je již propojení kosovských radikálů se štědrými sponzory ze Saúdské Arábie veřejným tajemstvím. Pokud se tedy někdo ještě ptá, proč takový odpor k islámu, tak tady je důvod. Lidé se neobávají, že je naše a evropské elity zradí, jsou si tím totiž jisti. Za posledních sto let to udělaly pokaždé, když nebyly k správnému jednání vysloveně donuceny. Proč? K tomu se hodlám ještě později vrátit.

Nevidím zlo!

V článku Má zkušenost s muslimy - co si o nich opravdu myslím  jsem psal o tom, jak pokřiveně vnímají svět muslimové. Krátce na to jsem byl ale konfrontován s názorem, který byl ještě radikálnější. Základní zápletka této diskuse se točila kolem pozvání zástupce Kuvajtu - země která trestá homosexualitu deseti lety vězení a ateismus až sedmi - na akci Hate Free snídaně v rámci Prague Pride (tedy fesivalu pořádaného homosexuály hlavně pro homosexuály).

Tato akce byla prezentována jako společná snídaně muslimů, židů, křesťanů, ateistů a lidí různých etnických či jiných skupin. 

Nedalo mi to a na Facebooku jsem jejich fotogalerii okomentoval takto:

Asi vám vůbec nedochází, co děláte. Dostali jste prostor na akci podporující liberalizaci a organizované lidmi s minoritním sexuálním zaměřením a pozvali jste zástupce brutálního režimu který takové lidi posílá do kriminálu za to že jsou tím čím jsou? Koho pozvete příště? Někoho z klanu Saúdů nabo rodiny as Sání? Možná by bylo ideální pozvat třeba Mugabeho nebo někoho z Kimů. Ano asi bych na takovou snídani opravdu neměl žaludek.

Odpověď se můj mozek tak nějak zdráhal přijmout:

... no zástupce brutálního režimu očividně nikoho z účastníků snídaně do kriminálu neposlal, dokonce bych řekl, že nedošlo ani k té nejmenší hádce nebo odsedávání od Vámi tvrzených minorit. Jak si to tedy vysvětlujete?

Po nějaké další konverzaci jsem se k tomuto tématu vrátil:

Pořád bych se to ale snažil vrátit k tomu, že zatímco jeden muslim si to v hlavě srovnat může, tak představitel náboženské diktatury prostě reprezentuje diktaturu. 

odpověď:

V tomhle se ovšem liší naše pohledy. Já bych na snídani v daný okamžik hovořil s člověkem. S jedním člověkem. Nikoliv s diktaturou nebo státem. Vedli bychom dialog o vzájemných názorech, postojích k různým věcem a v rámci této diskuze bychom spolu mohli a nemuseli souhlasit, mohli a nemuseli bychom své názory navzájem odmítat. Vy byste tam seděl s představitelem diktátorského režimu, já s člověkem vyznávajícím islám. A přitom oba bychom seděli s tou samou osobou. 

Opravdu může někdo tak dokonale oddělit člověka od jeho práce? Stále se bavíme o "představiteli" tedy o člověku, který režim svou vlastní osobou zastupuje.

Víte, jedna věc je, že se jako dejme tomu novinář nebo politik mohu bavit vlastně s kýmkoli. Je to součást mé práce (je to příklad, nejsem politik). Mohu dělat třeba rozhovor s doktorem Jaroslavem Bartákem nebo se spartakiádním vrahem Strakou. V tu chvíli si s nimi budu povídat jako s lidmi, ale i kdyby jejich vyprávění bylo sebepoutavější a vystupování dokonalé, nezapomenu koho mám před sebou. Rozhodně si takového člověka nepozvu na večírek natož na snídani.


Tady je přitom člověk, který nebyl odsouzen, neodpykal si trest, ale právě teď v tuhle chvíli se zločinci kolaboruje. Navíc se nebavíme o nějaké mé soukromé snídani. Šlo o reprezentativní akci, která měla jediný cíl - vzbudit mediální odezvu. Kdyby se kdykoli jindy kdekoli jinde sešlo třicet lidí na snídani, neštěkl by po tom pes.


Reprezentant diktatury tedy v tu chvíli dělal přesně to, co je náplní jeho práce - reprezentoval diktaturu. 


Pro mě je spíše těžké to nevidět. Jak to, že to někdo nevidí?


Částečná odpověď je v druhém vlákně diskuse. V té jsem dal odkaz na svoji kritiku České televize (prosím přehlédněte toho šéfa v názvu, tak jsem článek nenazval já). Proto tentýž člověk v následujícím komentáři nejprve cituje z mého článku:

"Je to o to smutnější a děsivější, pokud se taková propaganda zaměřuje už na děti. Seriál Kompas času, který Česká televize vysílala 24. 7. na dětském kanále Déčko, o islámu, například úplně vynechává podstatnou část činů proroka Mohameda. V podstatě zatajuje, že byl tento prorok mnohonásobný vrah a že také sám vrahy vysílal." - Petře, to myslíte vážně ? Takže já udělám pořad o pejscích pro děti a kvůli objektivitě tam dám také záběry, ve kterých psi trhají děti, napadají dospělé či šíří vzteklinu i s obrázky jejich obětí ve finálních stádiích nemoci? Nebo jim ukáži jiný pořad o fyzice a elektřině, kde ukáži spálená a rozteklá těla lidí, kteří se dotkli vodičů silnoproudu? Článek, který jste postoval, je v podstatě jeden velký blábol. Jen pro urovnání pojmů a dojmů: Neříká se tomu diskriminace. Říká se tomu svoboda projevu, popřípadě svoboda vyznání.

Ou cože? V případě zakladatele náboženství je důležitější vědět, že byl prorokem nějaké víry, než že byl masový vrah? Počkat Stalin, Hitler, Mao, Kim... proč se tedy o nich bavíme jako o zločincích a ne jako o zakladatelích ideologií? Ten příklad s pejsky jsem v téhle spojitosti nějak nepobral.  Tím více mě samozřejmě zajímalo, jak vlastně takový člověk myslí. Proto jsem reagoval:

Svoboda vyznání je pane něco jiného. Pokud si máte opravdu svobodně zvolit vyznání, tak vám především o něm nesmějí lhát a pokud je pravda tak hrozná, že by jí malé děti neměly vědět, tak by asi neměly být předem indoktrinovány v dětství ale měly by se s tou problematikou seznámit až na to budou mít rozum a žaludek.

V odpovědi v podstatě zopakoval to co již uvedl dříve, ale rozšířené o velmi osobitý výklad toho, co je to pravda:

Ale no tak! Svoboda vyznání ustanovená v naší ústavě i mezinárodním právu NIKDE neříká, že člověk nesmí ve vzdělávání dětí vynechávat informace (nejsem si jistý, kde jste v souvislosti s tímhle tématem přišel na LHANÍ). To se dělá na školách naprosto běžně víceméně ve všech předmětech. Dovedete si představit děs v očích malého dítěte, kdybyste mu v rámci povídání o pánu Bohu a Ježíškovi vyprávěl některé brutální příběhy ze Starého Zákona? Ve Vaší logice aplikované na další pole lidského života (protože proč by mělo být náboženství něco jiného? - zneužít se dá na světě v podstatě COKOLIV) vidím menší chybičku - při jejím použití tak děti nebudeme až do dospělosti učit v podstatě NIC - fyziku o atomech (atomová bomba) a elektřině (spálená těla, elektrická křesla), o zvířatech (útoky, nemoci), chemických sloučeninách a reakcích ani o mamince a tatínkovi (sexuální úchylky a nemoci, pokud možno i s obrázky (viz Vaše "...pokud je pravda tak hrozná, že by ji malé děti neměli vědět...měly by se s problematikou seznámit až..."). V tu chvíli nebudou mít děti rozum nikdy. To je prostě nesmysl.

Odpovídám:


Pozor! Naše zákony zakazují náboženství, která skrývají články svého učení! To je v našich zákonech. Nemusíte dětem ukazovat mrtvoly, ale říct jim, že je to smrtelně nebezpečné prostě musíte! Jinak se vaše dítě moc vysokého věku nedožije. Je to jedna z důležitých stránek učení - naučit se co je nebezpečné. Ano, dětem bych v předškolním věku rozhodně nečetl ani Bibli.

Můj oponent nakonec přece jen uznal, že na té mé argumentaci může něco být, za což má můj obdiv, protože něco takového mnoho lidí nedovede. Uvědomuji si ale zároveň že se asi poprvé setkal s těmito názory s nějakým odporem. 

Na celém tom rozhovoru je zajímavé, že on považuje za správné zatajovat informace o nebezpečí. Víte všichni lidé jsou v průměru velmi velmi mírně paranoidní. Myslím to v tom smyslu, že na neznámé věci reagují v první řadě jako kdyby představovaly nebezpečí. Tahle strategie se nám pro přežití osvědčila. Stejně tak se nám osvědčilo kolektivní varování před nebezpečím. Když zjistíme, že je něco nebezpečné, všechny kolem na to upozorňujeme a v první řadě děti.

Ať jsou to jedovaté houby, vosí hnízda, podezřelé bobule, ostré kameny, dráty pod napětím nebo cokoli podobného, vždycky instinktivně považujeme informaci o nebezpečí za krajně důležitou.  Jak se ale může člověk dopracovat do stavu, kdy věří, že ne jedno, ale všechna náboženství prostě nebezpečná nejsou? Dokonce nepovažuje za špatné ani lživé, když je informace o jejich nebezpečnosti vynechána!

Víte, vždycky jsem se tak trochu posmíval představě náboženství jako "mentálního viru". Byl jsem přesvědčen, že mechanismus působení musí být mnohem přímočařejší a jednodušší. Po této zkušenosti si už zdaleka nejsem tak jist. Pokud něco dokáže takto dokonale obejít a v podstatě zrušit náš vlastní obranný systém nejen vůči vlastním tvrzením, ale vůči všem podobným, je to mnohem víc, než co bych od mentálního viru čekal. To není mentální chřipka, to je mentální AIDS.