Nevidím zlo!

V článku Má zkušenost s muslimy - co si o nich opravdu myslím  jsem psal o tom, jak pokřiveně vnímají svět muslimové. Krátce na to jsem byl ale konfrontován s názorem, který byl ještě radikálnější. Základní zápletka této diskuse se točila kolem pozvání zástupce Kuvajtu - země která trestá homosexualitu deseti lety vězení a ateismus až sedmi - na akci Hate Free snídaně v rámci Prague Pride (tedy fesivalu pořádaného homosexuály hlavně pro homosexuály).

Tato akce byla prezentována jako společná snídaně muslimů, židů, křesťanů, ateistů a lidí různých etnických či jiných skupin. 

Nedalo mi to a na Facebooku jsem jejich fotogalerii okomentoval takto:

Asi vám vůbec nedochází, co děláte. Dostali jste prostor na akci podporující liberalizaci a organizované lidmi s minoritním sexuálním zaměřením a pozvali jste zástupce brutálního režimu který takové lidi posílá do kriminálu za to že jsou tím čím jsou? Koho pozvete příště? Někoho z klanu Saúdů nabo rodiny as Sání? Možná by bylo ideální pozvat třeba Mugabeho nebo někoho z Kimů. Ano asi bych na takovou snídani opravdu neměl žaludek.

Odpověď se můj mozek tak nějak zdráhal přijmout:

... no zástupce brutálního režimu očividně nikoho z účastníků snídaně do kriminálu neposlal, dokonce bych řekl, že nedošlo ani k té nejmenší hádce nebo odsedávání od Vámi tvrzených minorit. Jak si to tedy vysvětlujete?

Po nějaké další konverzaci jsem se k tomuto tématu vrátil:

Pořád bych se to ale snažil vrátit k tomu, že zatímco jeden muslim si to v hlavě srovnat může, tak představitel náboženské diktatury prostě reprezentuje diktaturu. 

odpověď:

V tomhle se ovšem liší naše pohledy. Já bych na snídani v daný okamžik hovořil s člověkem. S jedním člověkem. Nikoliv s diktaturou nebo státem. Vedli bychom dialog o vzájemných názorech, postojích k různým věcem a v rámci této diskuze bychom spolu mohli a nemuseli souhlasit, mohli a nemuseli bychom své názory navzájem odmítat. Vy byste tam seděl s představitelem diktátorského režimu, já s člověkem vyznávajícím islám. A přitom oba bychom seděli s tou samou osobou. 

Opravdu může někdo tak dokonale oddělit člověka od jeho práce? Stále se bavíme o "představiteli" tedy o člověku, který režim svou vlastní osobou zastupuje.

Víte, jedna věc je, že se jako dejme tomu novinář nebo politik mohu bavit vlastně s kýmkoli. Je to součást mé práce (je to příklad, nejsem politik). Mohu dělat třeba rozhovor s doktorem Jaroslavem Bartákem nebo se spartakiádním vrahem Strakou. V tu chvíli si s nimi budu povídat jako s lidmi, ale i kdyby jejich vyprávění bylo sebepoutavější a vystupování dokonalé, nezapomenu koho mám před sebou. Rozhodně si takového člověka nepozvu na večírek natož na snídani.


Tady je přitom člověk, který nebyl odsouzen, neodpykal si trest, ale právě teď v tuhle chvíli se zločinci kolaboruje. Navíc se nebavíme o nějaké mé soukromé snídani. Šlo o reprezentativní akci, která měla jediný cíl - vzbudit mediální odezvu. Kdyby se kdykoli jindy kdekoli jinde sešlo třicet lidí na snídani, neštěkl by po tom pes.


Reprezentant diktatury tedy v tu chvíli dělal přesně to, co je náplní jeho práce - reprezentoval diktaturu. 


Pro mě je spíše těžké to nevidět. Jak to, že to někdo nevidí?


Částečná odpověď je v druhém vlákně diskuse. V té jsem dal odkaz na svoji kritiku České televize (prosím přehlédněte toho šéfa v názvu, tak jsem článek nenazval já). Proto tentýž člověk v následujícím komentáři nejprve cituje z mého článku:

"Je to o to smutnější a děsivější, pokud se taková propaganda zaměřuje už na děti. Seriál Kompas času, který Česká televize vysílala 24. 7. na dětském kanále Déčko, o islámu, například úplně vynechává podstatnou část činů proroka Mohameda. V podstatě zatajuje, že byl tento prorok mnohonásobný vrah a že také sám vrahy vysílal." - Petře, to myslíte vážně ? Takže já udělám pořad o pejscích pro děti a kvůli objektivitě tam dám také záběry, ve kterých psi trhají děti, napadají dospělé či šíří vzteklinu i s obrázky jejich obětí ve finálních stádiích nemoci? Nebo jim ukáži jiný pořad o fyzice a elektřině, kde ukáži spálená a rozteklá těla lidí, kteří se dotkli vodičů silnoproudu? Článek, který jste postoval, je v podstatě jeden velký blábol. Jen pro urovnání pojmů a dojmů: Neříká se tomu diskriminace. Říká se tomu svoboda projevu, popřípadě svoboda vyznání.

Ou cože? V případě zakladatele náboženství je důležitější vědět, že byl prorokem nějaké víry, než že byl masový vrah? Počkat Stalin, Hitler, Mao, Kim... proč se tedy o nich bavíme jako o zločincích a ne jako o zakladatelích ideologií? Ten příklad s pejsky jsem v téhle spojitosti nějak nepobral.  Tím více mě samozřejmě zajímalo, jak vlastně takový člověk myslí. Proto jsem reagoval:

Svoboda vyznání je pane něco jiného. Pokud si máte opravdu svobodně zvolit vyznání, tak vám především o něm nesmějí lhát a pokud je pravda tak hrozná, že by jí malé děti neměly vědět, tak by asi neměly být předem indoktrinovány v dětství ale měly by se s tou problematikou seznámit až na to budou mít rozum a žaludek.

V odpovědi v podstatě zopakoval to co již uvedl dříve, ale rozšířené o velmi osobitý výklad toho, co je to pravda:

Ale no tak! Svoboda vyznání ustanovená v naší ústavě i mezinárodním právu NIKDE neříká, že člověk nesmí ve vzdělávání dětí vynechávat informace (nejsem si jistý, kde jste v souvislosti s tímhle tématem přišel na LHANÍ). To se dělá na školách naprosto běžně víceméně ve všech předmětech. Dovedete si představit děs v očích malého dítěte, kdybyste mu v rámci povídání o pánu Bohu a Ježíškovi vyprávěl některé brutální příběhy ze Starého Zákona? Ve Vaší logice aplikované na další pole lidského života (protože proč by mělo být náboženství něco jiného? - zneužít se dá na světě v podstatě COKOLIV) vidím menší chybičku - při jejím použití tak děti nebudeme až do dospělosti učit v podstatě NIC - fyziku o atomech (atomová bomba) a elektřině (spálená těla, elektrická křesla), o zvířatech (útoky, nemoci), chemických sloučeninách a reakcích ani o mamince a tatínkovi (sexuální úchylky a nemoci, pokud možno i s obrázky (viz Vaše "...pokud je pravda tak hrozná, že by ji malé děti neměli vědět...měly by se s problematikou seznámit až..."). V tu chvíli nebudou mít děti rozum nikdy. To je prostě nesmysl.

Odpovídám:


Pozor! Naše zákony zakazují náboženství, která skrývají články svého učení! To je v našich zákonech. Nemusíte dětem ukazovat mrtvoly, ale říct jim, že je to smrtelně nebezpečné prostě musíte! Jinak se vaše dítě moc vysokého věku nedožije. Je to jedna z důležitých stránek učení - naučit se co je nebezpečné. Ano, dětem bych v předškolním věku rozhodně nečetl ani Bibli.

Můj oponent nakonec přece jen uznal, že na té mé argumentaci může něco být, za což má můj obdiv, protože něco takového mnoho lidí nedovede. Uvědomuji si ale zároveň že se asi poprvé setkal s těmito názory s nějakým odporem. 

Na celém tom rozhovoru je zajímavé, že on považuje za správné zatajovat informace o nebezpečí. Víte všichni lidé jsou v průměru velmi velmi mírně paranoidní. Myslím to v tom smyslu, že na neznámé věci reagují v první řadě jako kdyby představovaly nebezpečí. Tahle strategie se nám pro přežití osvědčila. Stejně tak se nám osvědčilo kolektivní varování před nebezpečím. Když zjistíme, že je něco nebezpečné, všechny kolem na to upozorňujeme a v první řadě děti.

Ať jsou to jedovaté houby, vosí hnízda, podezřelé bobule, ostré kameny, dráty pod napětím nebo cokoli podobného, vždycky instinktivně považujeme informaci o nebezpečí za krajně důležitou.  Jak se ale může člověk dopracovat do stavu, kdy věří, že ne jedno, ale všechna náboženství prostě nebezpečná nejsou? Dokonce nepovažuje za špatné ani lživé, když je informace o jejich nebezpečnosti vynechána!

Víte, vždycky jsem se tak trochu posmíval představě náboženství jako "mentálního viru". Byl jsem přesvědčen, že mechanismus působení musí být mnohem přímočařejší a jednodušší. Po této zkušenosti si už zdaleka nejsem tak jist. Pokud něco dokáže takto dokonale obejít a v podstatě zrušit náš vlastní obranný systém nejen vůči vlastním tvrzením, ale vůči všem podobným, je to mnohem víc, než co bych od mentálního viru čekal. To není mentální chřipka, to je mentální AIDS.