Povídání o placaté zemi

Opět jsem dostal odkudsi odkaz na video  Byl středověk skutečně temný? Přiznávám, že tohle video nemám rád. Profesor Anthony M. Esolen v něm vysvětluje, že samozřejmě nebyl tak temný. Problém je, že to je pravda jen z části a neúplná pravda je tak nějak úplná lež. To že se Anthony M. Esolen opravdu zabývá dějinami středověku dodává jeho tvrzení na vážnosti.

O co jde se pokusím vysvětlit na příkladu kartografie. Anthony M. Esolen říká, že ve středověku lidé nevěřili, že je země plochá, protože viděli lodě jak mizejí za obzor, tedy že je představa ploché země pověra. No vlastně není. Problém je v tom, že středověk trval tisíc let a za tu dobu se změní ledacos.

Tolik času dělí nás od doby, kdy Skandinávii ovládali Vikingové, Byzanc byla ještě kvetoucí říší a rod Vršovců představoval pro Přemyslovce vážnou konkurenci. Jinými slovy, od středověku nás dělí jen poloviční doba toho, jak dlouho trval.

Ale vraťme se k těm mapám. Konec antiky znamenal pro antickou kartografii opravdový rozmach. Klaudios Ptolemaios navrhl mapu, která promítala oblast Evropy na plochu ve tvaru pláště kužele. Došlo tím (spolu s použitím nepřesných měření a volby jednoho z horších odhadů průměru Země) sice k výraznému zkreslení, ale i tak jeho mapa dávala alespoň nějakou představu o skutečném tvaru pevnin a moří.

Různá překreslení této mapy se pak ve výrazném zjednodušení a zkreslení objevovala v islámském světě, umožnila rozvoj arabské a později i evropské mořeplavby.

Uvědomme si, že se bavíme o mapě, která pocházela z 2. století našeho letopočtu. Vypadala takto (je to jedna z pozdějších kopií):

O čtyři staletí později byste za mapu světa ale považovali nejspíše toto:

Jak se z Ptolemaiovy mapy stalo tohle? Jak se z idejí o projekci kulové plochy na povrch roviny mohla stát hračka typu "orbis terrarum". Víra dokázala opravdu změnit svět i když pouze v lidských představách. Pokud se alespoň trochu orientujete v tom co má ta "mapa" znázorňovat, všimněte si východní orientace. Ano, křesťanství přece přinášelo "světlo z východu", proto byl východ nejdůležitější světová strana. Trojúhelníčky Evropy a Afriky snad ani nemá cenu komentovat.

Jde totiž o představu svatého Isidora ze Sevilly (asi 560 –  636), který popsal svět jako kruh obtékaný Oceánem. Mapy světa podle světcovy fantazie mívají tedy ve svém středu Jeruzalém a občas na nich lze najít i vyznačenou zahradu Eden.

Takové "mapy" nemají vůbec žádný smysl pro navigaci ani hrubou orientaci, přesto  byl jejich dopad obrovský. Na křížové výpravy se vydávali lidé přesvědčení, že svět vypadá opravdu takto a že v jeho středu je svaté město Jeruzalém.

O dalších čtyři sta let později existovaly i propracovanější mapy světa, třeba takzvané mapy Beatova typu vznikající právě někdy kolem roku 1000 a později. Vypadaly asi takto:

A jak je to tedy s tou zemskou kulatostí zastávanou v renesanci. Víte Evropa je kontinent a to znamená že je vlastně docela velká. Zatímco za Alpami na severu ještě vesele kvetla a zuřila gotika, jih už žil renesancí. Sever blouznil a jih už studoval antické spisy. Nakonec ve čtrnáctém století už začínají mapy připomínat realitu. Je to samozřejmě ještě středověk, ale osm století od jeho počátku a o dvanáct století  později, než vznikla mapa Klaudia Ptolemaia.

Ve stejné době ještě v severských zemích představoval mapu světa smybol ve tvaru kruhu. První vytištěná mapa roku 1472 nevypadala jako Ptolemaiova mapa, ani jako portulánové mapy, které už tehdy byly celkem často používány ve středomoří. Je to totiž ta kruhová "mapa" výše typu O-T "orbis terrarum".

V době, kdy učenci už opět počítali s kulatou zemí a snažili se přijít na kloub tomu, jak na takové kouli navigovat, velká část, dokonce možná naprostá většina Evropanů stále věřila na Zemi v podobě ploché kruhové desky.