Postmoderna - bulvární verze

Je to už rok a půl, co jsem se tady rozhorloval nad bulvárním chápáním slova hédonismus, které je ve výrazném rozporu s jeho filosofickým základem. Chápání hédonismu jako propagaci obžerství a otročení vášním, namísto jejích střídmého užívání, je dost velký myšlenkový skok.

Stalo se to i slovu multikulturalismus, které původně znamenalo splývání kultur, nikoli koexistenci mnoha kultur s rozdílnými právními a morálními principy tak, aby se nemohly navzájem urazit ani obrázkem prasátka ve večerníčku.

Tuším že něco podobného se stalo také slovu postmoderna. V bulvárním významu se chápání postmoderny scvrklo na několik nepoužitelných, ale přesto používaných, pravidel:

Všechny názory jsou stejně hodnotné.
Postoj, který v podstatě znemožňuje dialog, protože umožňuje aby názory na vesmír podpořené vědeckými argumenty byly považovány za stejně hodnotné, ba dokonce stejně pravdivé, jako ty podpořené magií. Vytváří dojem, že si člověk může vybrat mezi medicínou a alternativní medicínou, vědou a alternativní vědou, poznáním a alternativním způsobem poznání. Ano, vybrat si může, jenže alternativa k medicíně není medicína ale šarlatánství, alternativa k vědě není věda, ale pavěda a alternativa k poznání je neznalost.


Vše je relativní. 
Relativní tu ale není chápáno ve významu "ve vztahu k něčemu" (dobovým souvislostem, situaci, podmínkám) ale ve vztahu k vlastní osobě.V důsledku vede k názoru, že se všechno dá "okecat". Je to případ lidí, kteří vám na tvrzení "1+1=2" řeknou "To je tvůj úhel pohledu."

Všechny kultury jsou stejně vyspělé.
Jistě je to onen multikulturní mýtus, kvůli kterému multikulturalismus současného typu vede nutně k pouličním bojům. Přitom pojem "kulturní obohacení" nebyl vždy nadávka. Celá secese vznikla díky kulturnímu vlivu Japonska na evropské umění, kubismus a jazz vyšly z vlivu afrického umění na atlantickou kulturu, je možné, že by vůbec nevznikla antická filosofie, kdyby neexistovalo kulturní obohacení myšlenkami buddhismu. Jenže problém je právě v tom slově "obohacení". Kubisté i secesní umělci se inspirovali jinými kulturami a jejich prvky adaptovali do své vlastní, nesnažili se zavést v Evropě šogunát, uctívání zvracejícího boha Bumby nebo kastovní systém. Zkrátka šlo o velmi selektivní přijímání cizích prvků, které rozhodně nebylo podpořeno  nějakými státními "tolerančními" aktivitami. Proto šlo opravdu o kulturní obohacení a ne o kulturní kontaminaci, jakou představují třeba vraždy ze cti nebo zavádění práva šaría na evropském území.

Nevím, jestli to vyjádřím správně, ale také máte ten pocit, že kdyby vám někdo navrhl tenhle projekt postmoderny takto, že by se k němu prostě nemohl přihlásit kdokoli se zdravým mozkem? Já tedy takový pocit mám. Přitom se k postmoderně hlásí mnoho lidí kterým to opravdu myslí, tak jak to je?

Pravděpodobně žijeme v nějakém mýtu o postmodernismu který má dost blízko k heslu z Necyklopedie.
Na druhou stranu je ale možné, že právě tohle opravdu postmoderna je, že právě bulvární výklad postmodernismu jen odstranil květnaté romantizující prvky, že postmoderna vede nakonec opravdu k odmítnutí myšlení, jako něčeho co má hodnotu a smysl.