Zvěřinec

Jako stovky jiných lidí jsem tento víkend zamířil s příbuznými do pražské ZOO. Nebyl jsem tam už poměrně dlouho a tak jsem byl zvědav na nové pavilony, výběhy a zvířata. Zároveň jsem si nějak v duchu říkal, že tak trochu přispěji naší starodávné zoologické zahradě.

Mé dvě malé neteře byly, zdá se spokojené a já trochu vzpomínal, jak jsem v jejich věku býval na těchto místech častým návštěvníkem. Pravda, mnoho se změnilo a nové pavilony jsou skutečně působivé. Všechny ty vyhlídky, rozlehlé výběhy, sestavy kamenných bloků a kopule jsou prostě architektonicky povedené. Samozřejmě jsme nevynechali ani návštěvu rozhledny.

Jenže pro mě právě kvůli srovnávání se vzpomínkami z dětství, začala dostávat expozice čím dál trpčí nádech. Uvědomil jsem si to vlastně naplno až u výběhu slonů, poblíže nově postavené buddhistického minichrámu a další podobné stavby představující hinduistický chrám se sochou boha Ganéši.

První dojem, kterým jsem zhodnotil svou podvědomou reakci byl, že mi tady vadí náboženské symboly, jenže to nebyla pravda. Tyhle náboženské symboly nejsou u nás nijak silné a víra v létající slony opravdu nikoho neohrožuje. To co z nich dělalo propagandu, nebylo to co zde bylo, ale to co zde nebylo.

Informace o náboženství v místě výskytu slonů je, vzhledem k jejich evoluční historii, naprosto nevýznamná. Jenže tady jakákoli zmínka o evoluci chyběla. Co víc, chyběly tu i informace o ekologii a mnoho informací o etologii.

„Naučné“ tabule vám řekly třeba kolikrát kmitne jazykem lev když pije, nebo kolik svalových snopců má v chobotu slon. Zkrátka, zahrada obsahuje atrakce a kvízy, ale nikoli zoologii. Její estetická hodnota vzrostla, ale informační hodnota klesla na úroveň první poloviny 19 století.

Nabízí informace, ale to co se vytratilo je věda. Popisky, které panely nabízejí jsou kusé, bizarně vybrané a nespojité. Pražská ZOO už není zoologická zahrada ale pouze zvěřinec.

Naprosto upřímně přiznávám, že by mě tato změna ani zdaleka tak neudeřila do očí, kdyby současně nebyly všechny populárně vědecké kanály umlčovány (časopisy,  stanice Leonardo), veřejné sdělovací prostředky se nedostávaly pod tlak katolických kruhů a na školách se neobjevovali kraecionisté a scientologové.

Žijeme v době, kdy bychom se měli agresivně iracionálním kultům bránit. Východiskem ale není méně informací, nýbrž více. Je obecný omyl si myslet, že propaganda vzniká teprve tím, co je deklarováno. Vzniká už tím, že některé názory zaznít nesmí, ačkoli by zaznít měly.