Než se začnu vůbec rozepisovat dál, měl bych říci, že jsem film Babovřesky ještě neviděl, nemělo by to ovšem vadit, protože nechci psát ani tak o něm, jako jeho následném efektu a o tom, co ho skutečně vyvolalo.
Zdeněk Troška je dlouhodobě mezi filmovými kritiky v nemilosti. Do jisté míry se stal symbolem filmového bahna. Nepřekvapuje mě to, ani sám Troška snad nikdy netvrdil, že by jeho Kameňáky měly nějaké umělecké ambice. Člověk se až musí divit, kde se berou ti lidé, kteří na jeho filmy chodí asi jen proto, aby se nad nimi mohli pohoršovat na ČSFD.
To co se stalo s filmem Babovřesky ale kritiky i filmaře vyvedlo z míry.
O přepisování filmové historie se začalo psát už 19. 2. 2013, když vydělaly přes 20 milionů korun, tedy asi tolik, kolik stály. O osm dní později 27. 2. se už psalo o 42 milionech. Bulvár jen opomenul, že jde o tržby a nikoli o zisk, přesto vynikající výsledek!
Faktem je, že Babovřesky uvrhly české filmaře do problémů. V našich krajích totiž není zvykem, že by se jakýkoli film dostal výrazně do plusových čísel. Vlastně není vůbec obvyklé, když si nějaký film na sebe vydělá. Navíc právě Troškovy filmy peníze ze Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie tradičně nedostávají.
Poznámka: Troška občas něco na film dostane, není to tak, že by nedostal nikdy nic, ale bývá to spíše vzácněji.
Kritici se samozřejmě vyjádřili naprosto standardně:
Novinky: Výkaly a vulgarismy zaujaly národ
iHned: RECENZE: Babovřesky jsou jako Kameňák light. Troška si vzal na paškál Hollywood
iDnes: RECENZE: Babovřesky se baví jako dítě, jež žvatlá první sprosté slovo
To co v recenzích opravdu nenajdete je, proč tedy má nové Troškovo dílo takový úspěch. Jediný kdo se o něco takového pokusil je J. X. Doležal
Reflex: JIŘÍ X. DOLEŽAL: Babovřesky? Samozřejmý úspěch!
Pokud to nechcete číst celé, zjednoduším vám to prostým konstatováním, že JXD dospěl k názoru, že humor byl v českých filmech vždycky jednoduchý a poněkud blbý.
Úplně s ním nesouhlasím, ale i to je vlastně v tuhle chvíli jedno. Úroveň humoru je v českých filmech naprosto rozdílná a nesrovnatelná - viz. Gagman, Muž z prvního století, Těžký život dobrodruha , Pytlákova schovanka, Otrantský zámek, Šíleně smutná princezna, Noc na Karlštejně, Ukradená vzducholoď, Návštěvníci, Kdyby tisíc klarinetů, Kdo chce zabít Jessii?, Comback, Cyranův ostrov , Ženy v pokušení nebo i (JXD citovaný) Císařův pekař a pekařův císař.
V českém prostředí je prostě hlad po komediích, který čeští filmaři neumějí uspokojit částečně proto, že (už) humoru nerozumějí a částečně proto, že si myslí že pro ně není komedie dost dobrá. To že komedie uspěje na českém filmovém trhu snadněji, je tedy samozřejmé (i když asi nedostane dotaci), nijak z toho ale nevyplývá, že by taková komedie nutně musela být hloupá.
To že se Zdeněk Troška zaměřuje právě na komedie je tedy částečným vysvětlením, ale právě jen částečným.
Ani vysvětlení že důvodem Troškova úspěchu je to, že natáčí filmy pro blbé publikum, není a nemůže být pravdivé. Za posledních dvacet let vzniklo u nás spousta filmů apelujících na lidskou blbost, mezi oblíbené se jich ale dostalo minimum a mezi ziskové ještě méně. Takže otázka zůstává: Co udělal Troška jinak?
Mnoho filmařů u nás ve svých filmech předstírá, že je kdesi výš. Z mého pohledu mi mnohem více vadí kýčovitý projev ve filmu Filipa Renče Rebelové, nesnáším Brabcův Máj a V peřině. Proti nim má Troška výhodu v tom, že nepředstírá vyšší uměleckou úroveň.
Jeho filmy na nic jiného než na lidovou taškařici nehrají. Tohle
přiznávám jako divák zcela jiných žánrů - Troška ve svém projevu prostě
nelže, když jdete na Trošku, dostanete Trošku.
A za třetí to dělá dlouho.
Ještě jednou:
1.) Nepředstírá něco co není.
2.) Drží svůj standard.
3.) Dělá to dlouho.
Za tu dobu si už lidé zvykli, co od něj mají očekávat. Jeho filmy jsou o trošku vtipnější než televizní estrády a navíc vypadají jako "od nich" tj z jejich vesnice. Všem lidem se (i díky zhnuseným filmovým kritikům) Troška nějakým způsobem zapsal do podvědomí. Nehrozí tedy, že by na jeho filmy (až na pár filmových masochistů) chodili jiní lidé, než ti, kteří je opravdu vidět chtějí.
Při 10 500 000 obyvatelích ČR to může dělat něco ke třem čtvrtinám milionu diváků. (Ve skutečnosti jich samozřejmě bude více, jde ale o to kolik z nich půjde na takový film do kina.) Pro ně Troška točí a ví to!
Filmaři, kteří si dnes a denně stěžují na nedostatečné divácké ocenění jejich filmů by si především měli uvědomit:
Kolik je v naší republice potenciálních diváků jejich filmů?
Dokáží jim všem opravdu říci, že existují?
Budou schopni být svému projevu tak dlouho věrní, aby jim mohlo jejich publikum porozumět?
Tohle je velké poučení z filmu Babovřesky pro všechny české filmaře.
V naší republice lze točit ziskové filmy, pokud máte publikum, které je opravdu chce vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat