Vypusťte bestie!

Opět mě k zamyšlení přivádí absurdita. Pan Klaus v roli prezidenta udělal krok, který zpravidla sloužil jeho předchůdcům ke zvýšení prestiže, jemu ale v očích občanů dost přitížil.
Některé jeho zastánce dokonce přesvědčil o tom, že se v něm mýlili.

Vyhlásil totiž amnestii.

Když se na podstatu amnestie podíváte zevrubně, začnete možná pochybovat o tom, jestli je to už z principu vůbec něco dobrého. Zločinci jsou vězněni v první řadě proto, aby byla před nimi společnost chráněna (dalšími důvody jsou například převýchova pachatelů nebo institucionalizace pomsty – přenesení odpovědnosti za vykonání spravedlnosti z jednotlivce na justiční systém).

Hromadné vypuštění zločinců z věznic na veřejnost, ať už z jakéhokoli důvodu, bychom měli chápat jako něco, co ohrožuje společnost jako celek i nás jako jednotlivce.

Proč mohla taková věc jako amnestie vůbec vzniknout a proč mohla být někdy chápána jako něco dobrého? Dají se představit dvě takové možnosti:

 1.)    Nový vládce dával hromadnou milost svým příznivcům, které předchozí vládce věznil
 2.)    Stávající vládce propouštěl své politické odpůrce, aby ukázal vůli k dialogu a usmíření

První situace by přicházela v úvahu v případě nástupu nového vladaře či změně státního zřízení, druhý v případě potlačení vzpoury. Ani jedno z toho samozřejmě nebyl případ Klausovy amnestie.

Ostatně žádný politický vězeň na základě jeho vyhlášení propuštěn nebude. Ani tak trapný proces jakým je ten, který je veden proti Romanu Smetanovi, na jejím základě neskončí.

To ovšem není ani zdaleka to nejhorší. Hlavní kritizovanou částí Klausovy amnestie je samozřejmě ukončení vyšetřování ve velkých ekonomických procesech. Jejich seznam si můžete dohledat v mnoha jiných článcích. Podstatné je, že v těchto případech nakradený majetek zůstane v majetku pachatelů. Pachatelé přitom budou právně očištěni a ochráněni před spravedlivým soudem.

I když zatím nikdo nevyčíslil škody způsobené těmito zločinci, můžeme si být jisti, že půjdou do mnoha miliard. Z takového pohledu tvoří propuštění kapsáři a neplatiči výživného vlastně jen kouřovou clonu skutečnému účelu amnestie. Jinými slovy Klaus daroval republiku organizovanému zločinu.

Pro Klausovy bývalé příznivce představuje podivná amnestie neřešitelný problém. V žádném případě totiž nemůžete jeho rozhodnutí vysvětlit tak, aby z něj vyšel bez skvrny. Pokud to udělal a nevěděl, že to bude mít tyto následky (jak to vysvětluje třeba jeho poradce Jakl), musí být neskutečný hlupák či oběť stařecké senility, pokud to ví a přesto to udělal, je bezpáteřní amorální monstrum.

Existuje pravda ještě třetí možnost – totiž že je vydírán nějakou tajemnou skupinou. Není to úplně vyloučené, protože pardonovaní zločinci mají jistě dostatek nakradených peněz na to, aby si mohli dovolit placeného zabijáka.

Tato třetí možnost má ale velkou vadu v tom, že právě Klaus je v podpoře zločinců naprosto konzistentní. Ostatně i výhružky a náboje v obálkách při jeho zvolení zapadají do celkového obrazu. Amnestie typu „Po mě potopa“ ho jenom uzavírá.