Chudobinec

To slovo jsem znal vlastně jen z díky postavě Zilvara z chudobince v Poláčkově románu Bylo nás pět.
Jako dítě jsem si nedokázal představit, co znamená. V českém reálném socialismu nebyli bezdomovci ani nezaměstnaní. První žebračka, kterou jsem viděl, seděla u mostu v Mostaru v tehdejší Jugoslávii. Tajně jsem si jí tehdy vyfotografoval. Mohlo jí být sotva čtrnáct, patnáct?  Také moje tetička - emigrantka do SRN - si jako jeden z nejvýraznějších zážitků se západem odnášela poznatek, že existují žebráci.I my jsme si již "polepšili", přesto ani dnes nemáme u nás žádné chudobince, jen občas nějaký stan či nouzovou ubytovnu. Pokud se podíváte na stránky Wikipedie o bezdomovectví, mohla by vás zarazit úplná absence jakékoli resocializační státní strategie. Jediným projektem na podobné téma, který ale spíše ilustruje zrůdné představy současné oligarchie, je návrh koncentračního tábora pro bezdomovce předložený roku 2010 radním Jiřím Janečkem v rámci Akčního plánu bezdomovectví (dodnes nejkomplexnější program na řešení problému bezdomovectví). Nicméně i tak se nedá říci, že by fungoval. Pokud se do materiálu podíváte, možná vás překvapí komicky nízké částky a přenášení odpovědnosti na dobrovolnické organizace.  Není divu, že si v reálu péči o bezdomovce, žebráky a zkrátka lidi na okraji společnosti rozdělují organizace jako Charita, Armáda spásy či Nový prostor. Metodici pro resocializaci a prevenci bezdomovectví a žebroty jsou jen hypotetické bytosti, které (pokud je mi známo) ve většině krajů neexistují.
Lidé, kterým by měly být tyhle služby určeny se provinili proti společnosti svou neschopností se do ní zařadit. Většinou nespáchali nějaké vážné zločiny, nezpronevěřili miliardy, nikoho nezavraždili. Přesto se dostali na úroveň krys a toulavých psů pro tento případ je jedno jestli vlastním přičiněním nebo velkou životní smůlou. Do restaurací je samozřejmě nepouštějí kvůli jejich zápachu, který by dokázal spolehlivě obchodně položit jakékoli stravovací zařízení libovolné úrovně. (Nelze tedy hospodské obviňovat z pokrytectví a nelidskosti - jen se snaží zachránit si vlastní živobytí.) Jejich kartonové přístřešky pravidelně boří policie, na výpustích teplého vzduchu instalují města kryty "chránící" před jejich zneužitím k osobnímu ohřevu.
Nikoho, kromě těch několika dobrovolnických organizací, nezajímá co jedí, jestli se mají kde umýt, jestli jedí odpadky, jestli trpí nějakými nemocemi, jestli zemřou na podchlazení.
Rád bych je teď srovnal s jinou skupinou lidí - lidí, kteří se ve společnosti pohybovat umějí - zločinci, sociopati, násilníci, vrazi, defraudanti.
Jistě, za mnohé závažné zločiny se u nás netrestá vůbec, ne kvůli špatným zákonům, ale kvůli politickému vlivu na soudy a policii. Co se ale stane alespoň s těmi vězni, na které naše justice dosáhne?
Současné věznice samozřejmě mají topení, sprchy a jídelny. Je samozřejmé, že zločinec ve výkonu trestu chodí do posilovny, kina nebo knihovny. Absolvuje pravidelné lékařské prohlídky. Na kvalitu potravin se dbá přísně, neexistuje možnost, že by se vězeň otrávil zkaženým jídlem. To by byl hned oheň na střeše!
Když si zločinec odpyká trest, vrací se do společnosti sice stigmatizovaný, ale stále zařazený. Může pracovat, může vejít do restaurace a dát si tam něco k jídlu, může jít do kina. Někdy se dokonce pustí do podnikání nebo do páchání nových zločinů.
V jednom případě tu máme lidi, kteří jistě nejsou zářným příkladem pro okolí, ale jejich jednání nebylo vysloveně protispolečenské. V druhém případě lidi výrazně antisociální. Přesto ti druzí mají zajištěnou péči na mnohonásobně vyšší úrovni než ti první?
Jak je to možné? Jak to, že v televizních diskusích slyšíme každou chvíli, kolik by bylo potřeba nových věznic, ale nikdo se nezabývá tím, kolik bychom potřebovali chudobinců a resocializačních programů?
Možná proto, že sami politici nějak tuší, že by za své eskamotérsky odkloněné miliardy mohli jednou přijít do vězení, to že by někdy mohli také zchudnout si ale představit nedokáží.

Zákon o životním a existenčním minimu
Vězeňská služba si přeje pro vězně zvěřinu
Akční plán problematiky bezdomovectví