Chtěl jsem dnes psát o něčem úplně jiném, ale způsob kterým informují či spíše neinformují naše média o blokádě na Wall Street mě donutil naprosto změnit téma. Když se po dlouhé době objevila zmínka, že tam policie zatkla na 700 demonstrantů, většina našich lidí vůbec netušila co se děje. Nikdo je totiž neinformoval, že nějaké blokáda Wall Street vůbec je, proč, ani jak dlouho už trvá.
Podobnou situaci známe i z převratu na Islandu před několika roky.
Pochopit motivaci demonstrantů na Wall Street i Islanďanů je přitom mnohem snazší, než pochopit motivaci našich zpravodajců. Pokusím se s vámi teď podělit o jednu zkušenost z doby, kdy jsem pracoval pro jednu nejmenovanou televizní stanici. Zpracovával jsem tehdy hrubá videa z agentur pro zpravodajce, kteří z nich vyráběli naše zprávy.
Jedna z těch zpráv byla tehdy "politicky nekorektní". Šlo o hrubé video mrtvých z humanitární expedice, kterou omylem zasáhla jedna z amerických kontejnerových pum.
Samozřejmě se tato zpráva nakonec na veřejnost nedostala. Tedy nedostala se na veřejnost u nás. Všude jinde ji běžně televize vysílaly.
Proč? Dvě tehdy nejsilnější strany- ČSSD a ODS - se snažily přebudovat náš volební systém na většinový. V rámci toho až nezřízeně glorifikovaly uspořádání USA. Stín na nově proklamovaném vzoru by se nemusel (tehdy) líbit ani Klausovi ani Zemanovi.
Teď asi čekáte, že nějaké stranické vedení něco zpravodajcům nařídilo, nebo že poslalo nějaké neformální zastrašující vyjádření. Jenže tak to není.
Žádná zpráva, žádný příkaz, dokonce ani neformální rozhovor mezi čtyřma očima a nabídky které se neodmítají.
Celý ten propagandistický obrázek USA vznikal v newsroomu a to co se nad ním vznášelo nebyla přímá hrozba ale obava že by se to někomu vlivnému nemuselo líbit.
Ze strachu "co by se mohlo stát kdyby" vylepšovali zpravodajci dění v politických stranách, chování politiků a samozřejmě také chování jejich zahraničních přátel. Dokázali být papežštější než papež, klausovštější než Klaus, zemanovštější, langerovštější, špidlovštější, grossovštější ...
Jeden z mých přátel měl pro to měl vcelku výstižné označení předposranost.
Vůbec nejhorší je, že takové chování začali brát naši politici za normu. Pokud se někdo z těch tvůrců mediální vaty náhodou "utrhne" a zachová se jako normální novinář, volají hned po zrušení tisku, cenzuře internetu nebo vypnutí televizní stanice.
Nedávný šok Václava Klause, když zjistil, že se televize opovážila odvysílat záznam jeho krádeže nebo výstupy Paroubka, Zemana a dalších proti médiím, jsou jen dokladem toho, čemu za ta léta přivykli.
Jako mnozí z těch, kdo v devadesátých letech přičichli k médiím, chovám k politikům to nejhlubší opovržení, ale téměř stejně odporní mi přijdou tehdejší podlézaví zpravodajci, z nichž mnozí stále ještě v médiích pracují, byť na jiných televizních stanicích. Měli být hlídacími psy demokracie, namísto toho byli a jsou palácovými pejsky našich plutokratů.
Žádné komentáře:
Okomentovat