Sociologové i psychologové se baví experimenty ukazujícími, že zástupci žádné profese nejsou z principu mravnější nebo etičtější než ostatní. Že si to takové pokusy bohatě "slíznou" učitelé, kněží, politici a právníci je nad Slunce jasné.
Vlastně mě to nikdy ani nepřekvapovalo. Příslušnost k profesi totiž nikdy nebyla zároveň průkazkou morální bezúhonnosti, jak nám bohužel předvádí třeba případ lékaře Bartáka.
Zároveň se nedá něco takového říci jen na základě příslušnosti k národu, jenže tam to neplatí tak docela. Ač se za základ národa považuje kde co, od genetiky po symboliku, ve skutečnosti je jeho základem národotvorný mýtus, nebo spíše celá mytologie. Takový mýtus nutně obsahuje hlavně ty události, které byly důležité pro přežití národa a poněkud potlačuje události, které neukazují národ v příliš dobrém světle.
Tak třeba Francie stále žije mýtem Velké francouzské revoluce, ale upozaďuje doby teroru, které po ní logicky následovaly. Podobně se od Francouze moc nedozvíte o francouzské kolaboraci s nacisty ani o Mnichovské zradě, od Rusa o okupaci Československa a od Američana o bombardování Laosu.
Jsou to ostudné epizody, ke kterým se žádný národ hlásit nechce a často se ani nevyučují!
České prostředí je bohužel posledních šedesát let naprosto demoralizováno sebemrskačskou demoralizující propagandou pocházející převážně z doby protektorátu.
Češi nic nevyhráli, vždycky podlézali, kradli, zaslouží si svoji podřízenou roli v dějinách.
Pokud tomu věříte, mám pro vás novinku: Žádný národ se neproplížil dějinami tak, že by ostatním podlézal. Takové národy bez výjimky zanikly.
Pokud se naopak podíváte na významné bitvy českých ději, zjistíte, že ve velké části případů bojovali Češi proti přesile a často vítězili.
Z takové historie by se naopak dal sestavit mýtus velmi odvážného národa plného skvělých bojovníků.
Proč tedy neexistuje?
Především jsme obětí přes 68 let trvající demoralizace, která se nejprve šířila z Německa, později ze SSSR a nakonec od našich zpitomělých médií.
Na veřejnosti je dokola omíláno obsazení Československa nacistickým Německem, ano je to okamžik, kdy jsme (tedy naši předci) měli bojovat, jenže touhle tragédií naše historie neskončila. Neskončila ani se Sovětským svazem ani s pádem Komunistické strany Československa.
Znovu a znovu je nám opakováno že jsme vyhnali sudetské Němce (já u toho tedy nebyl) ale už nikdo nedodává, že tím prvním kdo je obětoval byl Hitler. Doufal, že na ně Češi zaútočí a on tak získá záminku k obsazení pohraničí. Ano, zacházení s "odsunutými" bylo ostudné, ale jejich odchod byl to také způsob, jak se vyhnout mnohem většímu masakru.
Válka je hnusná a nekončí s posledním výstřelem, alespoň pro těch většinu kdo ji zažili. Nejsme ale všichni skupinově vinni, jako nebyli vinni stejně oni. Vina a nevina, stejně jako odvaha, statečnost nebo zbabělost nejsou vlastnostmi skupiny ale osobnosti.
Jak to že tedy žijeme v mýtu, který měl už dávno samovolně pojít?
Bohužel se za ty desítky let podařilo všem těm demagogům něco, co nikdo nikdy připustit neměl. Vzali nám hrdiny!
Potřebujeme hrdiny protože právě oni představují to dobré co v nás je. Proto jsem začal tuhle psát poznámku.
Na náměstí či rynku v každé obci, na místě kde ještě před dvěma desítkami let stály sochy Leninů a Stalinů, chybí socha. Socha místního odvážného nebo přemýšlivého člověka - místního hrdiny. Socha postavená za peníze ze sbírky, jenom z vděčnosti.
Protože k tomu jsou pomníky.
Žádné komentáře:
Okomentovat