Několik posledních dní vypadala Velká Británie, jako kdyby na ní zase dopadaly rakety V-2. Výbuchy požáry, zničené domy a navíc rabování. Britská vláda, policie i veřejnost ztratila několik dní, než dokázala pořádně zareagovat,
pravděpodobně kvůli šoku z toho že se něco takového děje a taky kvůli neschopnosti pochopit proč se to děje.
Zjevně tím byla zaskočena i naše média.
Následující řádky budou proto mým pokusem o pochopení.
Především Londýn není Island!
Není to projev islamismu, rasismu ani snaha o změnu společenského zřízení.
(Což ovšem neznamená, že se situaci někdo podobně nepokusí zneužít.)
Nešlo tady o útok na vládu s připravenými požadavky. Dokonce, kdybych se zeptal těch lidí, asi by ani neuměli říci, co vlastně chtějí, protože jako skupina nechtějí nic.
Domnívám se, že klíč k tomu, co se děje je v sousloví, které většině našich lidí mnoho neříká - sociální vyloučení.
Na to abyste byli sociálně vyloučení totiž paradoxně nepotřebujete být bezdomovci, mít hlad a jako oblečení jen smradlavé hadry. Můžete mít optimální množství jídla, jednoduchý byt, podporu v nezaměstnanosti...
Stačí když ale máte také jistotu, že to nikdy nebude jinak.
Máte svůj kotec, svoje standardní krmivo, svůj příděl peněz ale nic neznamenáte. Nepostupujete ani nepadáte v hierarchii, v ničem se nezdokonalujete.Jen cítíte že jste závislí. Od chvíle kdy vyjdete základní školu si můžete klidně sednout a třeba celý život čekat jen na smrt.
Města jako Londýn (nebo Praha) mají dokonce celé čtvrti, které v podstatě člověku znemožňují něco dělat doma. Jsou postavené právě tak, aby v bytech jen někdo přespal, odešel do práce a vrátil se z ní na večeři. Představte si ale chvíli, kdy o práci přijdete a namísto výplaty začnete dostávat sociální dávky.
Pokud nejste geniální matematici, šachisté nebo hráči počítačových her, budete se v takovém bytě cítit jako v kleci. Vše co by dělalo třeba jen trochu hluku, je v nich nepřípustné. Vyjet odtud na dovolenou není možné - na to vám dávky nestačí, ale práce kde byste si vydělali víc prostě není.
Je to hrozná představa, že takhle bude vypadat celý váš život.
Pokud nejde být kusem oficiální společnosti ještě pořád může člověk patřit k té neoficiální.
Gang je dobrý! Protože být členem gangu znamená být členem alespoň nějaké společnosti. Můžete v něm povýšit, získávat výhody nebo něčí přízeň. Můžete se bavit s ostatními z gangu a občas můžete přestoupit pravidla, která tak nenávidíte.
Sídliště nebo čtvrť plná nalinkovaných nudných životů je jako výbušnina. Líheň gangů a rebelů bez příčiny.
Když vypuklo rabování Londýna, kradli lidé z obchodů symboly úspěchu - obří plazmové televize, peníze, značkové oblečení...
Nebude to trvat dlouho a zjistí, že plazmová televize s úhlopříčkou přes metr do nich bude dál hustit tytéž politické bláboly, stejné reklamy na značky a symboly úspěchu, jako jejich původní laciná obrazovka.
Protože jim ale ten výbuch vzteku nakrátko přinesl úlevu, udělají to znovu.
Příště ukradnou něco jiného, ale jinak to budou stejné symboly bohatství a nadřazenosti, jako letos.
Praze zatím nehrozí podobný výbuch, ale problém který se hromadí pod povrchem je stejný.
Naším problémem nejsou věci ale vztahy.
Rozbíjení společenského života, sešněrovávání pravidly která chrání člověka před ním samotným, prostě celá ta sebeparalizující schopnost společnosti nakonec vždycky vede k explozi.
Žádné komentáře:
Okomentovat