Spoustu lidí zajímá, co že to mám s těmi vegetariány, když přece já sám vegetarián nejsem ba naopak žeru plže, mlže, hlavonožce, brouky, korýše i jiné členovce, ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, savce.
Inu, je to tak, že mě prostě zajímá vývoj morálky. Myslím morálku kterou společnost právě uznává a dospívá k ní nějakým vývojem ať už rozumovým nebo emotivním. Nemluvím o mravnosti, onom shluku pověr a zděděných představ o hodnotách, ale o tom, co nám skutečně připadá správné.
V tom ohledu jsou vegani a vegetariáni velmi zajímaví, protože jsou zajímavé jejich důvody. Naprostá většina veganů není vegany proto, že by jim maso prostě nechutnalo, ale proto, že si nedokáží nijak racionálně zdůvodnit, proč by ke své obživě měli potřebovat onu hrůzu, kterou většinou představuje živočišná výroba.
Nejortodoxnější z nich dokonce jaksi opovržlivě útočí na různé semivegetariány, laktovegetariány a jiné "nedokonalé" vegetariány.
Vytvořili dokonce pojem "speciecismus" popisující obdobu "druhového rasismu" člověka proti jiným druhům.
Tady se ale s nimi dostávám trochu do konfliktu, protože vegetariáni a vůbec "zvířecí aktivisté" vyznávají hodnotu jedinců každého druhu. Pokud bychom ale považovali hodnotu života různých druhů živočichů za stejnou, bylo by to v rozporu s tím co vidíme (s pozorováním) i emotivně prožíváme.
Právě teď přiznávám, že mezi živočišnými druhy rozlišuji poměrně dost a z toho důvodu vidím také určité diametrální rozdíly mezi člověkem a třeba velrybou.
Všechna zvířata mají jistě hodnotu na úrovni druhu - z tohoto pohledu může mít jistý druh mravenců výrazně vyšší hodotu, než nějaký druh relativně velmi inteligentního lidoopa, prostě proto, že jde právě o druh, který je nějakým způsobem pro místní prostředí zásadní a jeho zmizení by znamenalo zhroucení celého ekosystému a vymření mnoha jiných druhů včetně onoho lidoopa.
Zcela jiná věc ale je to, jakou hodnotu má život jednoho konkrétního mravence ve srovnání s životem jednoho z těch lidoopů. Snad to chápete také tak, ale já říkám, že téměř žádnou.
Ano, pro mě je rozdíl mezi životem měňavky a chrobáka, raka a ryby, mloka a papouška, křečka a velryby. Přesto když polemizuji s techničtěji založenými lidmi, nad otázkou lovu velryb, upozorňuji na hodnotu jednotlivých druhů kytovců, nikoli na jejich hodnotu jako jednotlivců.
Je to ode mě celkem pokrytecké, protože vím, že kytovci, ale také třeba mořské vydry, sloni a třeba gorily (a samozřejmě i další vysoce vyvinuté druhy) mají osobnosti. Znamená to, že chápou sami sebe, mají řeč, rodinné vztahy a možná i něco dalšího, do čeho jsme ještě nepronikli. Vztahovat své pocity a city k nějaké bytosti je také vlastně v pořádku a je to něco morálně významnějšího, než nít vztah k nějaké neživé věci.
Zkrátka je možné, že se jednou budeme na některé pozemské druhy dívat jako na "téměř lidi" a bude nám připadat odporná představa, že je lidé kdysi lovili pro maso. (Asi jako kdyby si kapitán Kirk dal k obědu Spocka v hamburgeru.) Naši vzdálení potomci se na nás dost pravděpodobně budou dívat stejně nedůvěřivě jako my na kanibaly.
Jistou obdobu moje chování už v historii má: V době obchodu s černými otroky existovaly snahy o zlepšení jejich životních podmínek na otrokářských lodích. Na veřejnosti ale tyto iniciativy argumentovaly obchodními zájmy - více přeživších znamená vyšší zisk pro dopravce.
Jako bychom se styděli přiznat, že něco cítíme a že tento pocit má také svoji hodnotu.
A to je možná důvod, proč mě právě ochránci zvířat tak zajímají.
Argumentují emocemi, osobním vztahem - tedy něčím, s čím se na poli argumentace nedá vyhrát proti průmyslovým lovcům, ale vlastně tím možná ukazují, že deformovaná je naše společnost, která o takových věcech ani mluvit nedokáže i když je to právě to co v našem myšlení a prožívání vůbec hodnotu představuje
Odkazy:
http://stopspeciecizmu.blogspot.com/2010/11/marc-bekoff-na-zviratech-zalezi.html
http://www.peta.org/
http://www.veggie-parade.cz/
Inu, je to tak, že mě prostě zajímá vývoj morálky. Myslím morálku kterou společnost právě uznává a dospívá k ní nějakým vývojem ať už rozumovým nebo emotivním. Nemluvím o mravnosti, onom shluku pověr a zděděných představ o hodnotách, ale o tom, co nám skutečně připadá správné.
V tom ohledu jsou vegani a vegetariáni velmi zajímaví, protože jsou zajímavé jejich důvody. Naprostá většina veganů není vegany proto, že by jim maso prostě nechutnalo, ale proto, že si nedokáží nijak racionálně zdůvodnit, proč by ke své obživě měli potřebovat onu hrůzu, kterou většinou představuje živočišná výroba.
Nejortodoxnější z nich dokonce jaksi opovržlivě útočí na různé semivegetariány, laktovegetariány a jiné "nedokonalé" vegetariány.
Vytvořili dokonce pojem "speciecismus" popisující obdobu "druhového rasismu" člověka proti jiným druhům.
Tady se ale s nimi dostávám trochu do konfliktu, protože vegetariáni a vůbec "zvířecí aktivisté" vyznávají hodnotu jedinců každého druhu. Pokud bychom ale považovali hodnotu života různých druhů živočichů za stejnou, bylo by to v rozporu s tím co vidíme (s pozorováním) i emotivně prožíváme.
Právě teď přiznávám, že mezi živočišnými druhy rozlišuji poměrně dost a z toho důvodu vidím také určité diametrální rozdíly mezi člověkem a třeba velrybou.
Všechna zvířata mají jistě hodnotu na úrovni druhu - z tohoto pohledu může mít jistý druh mravenců výrazně vyšší hodotu, než nějaký druh relativně velmi inteligentního lidoopa, prostě proto, že jde právě o druh, který je nějakým způsobem pro místní prostředí zásadní a jeho zmizení by znamenalo zhroucení celého ekosystému a vymření mnoha jiných druhů včetně onoho lidoopa.
Zcela jiná věc ale je to, jakou hodnotu má život jednoho konkrétního mravence ve srovnání s životem jednoho z těch lidoopů. Snad to chápete také tak, ale já říkám, že téměř žádnou.
Ano, pro mě je rozdíl mezi životem měňavky a chrobáka, raka a ryby, mloka a papouška, křečka a velryby. Přesto když polemizuji s techničtěji založenými lidmi, nad otázkou lovu velryb, upozorňuji na hodnotu jednotlivých druhů kytovců, nikoli na jejich hodnotu jako jednotlivců.
Je to ode mě celkem pokrytecké, protože vím, že kytovci, ale také třeba mořské vydry, sloni a třeba gorily (a samozřejmě i další vysoce vyvinuté druhy) mají osobnosti. Znamená to, že chápou sami sebe, mají řeč, rodinné vztahy a možná i něco dalšího, do čeho jsme ještě nepronikli. Vztahovat své pocity a city k nějaké bytosti je také vlastně v pořádku a je to něco morálně významnějšího, než nít vztah k nějaké neživé věci.
Zkrátka je možné, že se jednou budeme na některé pozemské druhy dívat jako na "téměř lidi" a bude nám připadat odporná představa, že je lidé kdysi lovili pro maso. (Asi jako kdyby si kapitán Kirk dal k obědu Spocka v hamburgeru.) Naši vzdálení potomci se na nás dost pravděpodobně budou dívat stejně nedůvěřivě jako my na kanibaly.
Jistou obdobu moje chování už v historii má: V době obchodu s černými otroky existovaly snahy o zlepšení jejich životních podmínek na otrokářských lodích. Na veřejnosti ale tyto iniciativy argumentovaly obchodními zájmy - více přeživších znamená vyšší zisk pro dopravce.
Jako bychom se styděli přiznat, že něco cítíme a že tento pocit má také svoji hodnotu.
A to je možná důvod, proč mě právě ochránci zvířat tak zajímají.
Argumentují emocemi, osobním vztahem - tedy něčím, s čím se na poli argumentace nedá vyhrát proti průmyslovým lovcům, ale vlastně tím možná ukazují, že deformovaná je naše společnost, která o takových věcech ani mluvit nedokáže i když je to právě to co v našem myšlení a prožívání vůbec hodnotu představuje
Odkazy:
http://stopspeciecizmu.blogspot.com/2010/11/marc-bekoff-na-zviratech-zalezi.html
http://www.peta.org/
http://www.veggie-parade.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat